Kniha obrazů

Něco jak Socialismus - akorát tady už žádný herec nehraje, jen pár lidí zde pronáší Godardova moudra do obrazu, který je koláží scén z různých filmů, které jsou často digitálně upravené (nejčastěji barvami), maleb, fotek všeho možného, videa ISIS, sem tam aktuální záběr nějaké přírody, někdy se zvukem, někdy bez, někdy zvuk vypadne v polovině záběru... No prostě experiment, ale kdo viděl Socialismus (což je taky od Godarda), tak ho to ani snad zaskočit nemůže. Chvílemi to zajímavé je, chvíli ne, ke konci to hlavně leze na nervy a není tady ani moment, kdy by mě to fakt bavilo - což Socialismus měl, proto se mi ten film do určité míry "líbil". V komentáři slyšíme různé Godardovy názory, které se opět jako v Socialismu vztahují na dnešní svět. Co jsem zjistil, tak Godard varuje před válkou, kterou prý způsobí ISIS, ale všechny ty názory tady nemají žádnou posloupnost, prostě jsou tady hala bala řečené, bez nějaké struktury. Godard se evidentně snaží vytvořit film, který se bude totálně vymykat všemu, co kdy lidstvo vidělo a s každým novým filmem se v tom zlepšuje, otázkou je, do kdy mu to skalní fandové budou akceptovat. Na tohle se ještě dívat dá, v kině bych to snad i dokoukal, ale asi bych po hodině už trpěl. 2* (27.12.2019)

Godard pokračuje vo svojom "mučení" súčasnej generácie a zahráva si aj so svojimi fanúšikmi, pričom Kniha obrazov je fakt už asi len pre tých najskalnejších. Ale fakt sa neodvažujem predpovedať reakcie na túto koláž záberov z filmov, fotografií, obrazov atď, doprevádzaných veľkými múdrosťami o našom svete, ktoré by ste si rašej čítali v scenári, aby ste mali možnosť sa pri nich trochu zastaviť a aj popremýšľať nad nimi. To, čo by mohlo super fungovať do hodiny stopáže, ale Godard, asi aby mal na konte ďalší celovečerák, naťahuje skoro na hodinu a pol a, tu už sa odvažujem predpovedať, to dokáže zvládnuť z ľubovoľného výberu v kinosále maximálne polovica. Ja som to vydržal, ale jednoducho som sa nezbavil pocitu, že niečo podobné nám už G servíroval v ďalekej minulosti a vtedy to malo aj väčší dosah na verejnosť. (18.02.2019)

Povahou knihy je, aby v sobě pojímala všechny ostatní knihy ("intertextualita"), povahou skutečnosti je, aby v sobě pojímala nekonečno skutečností ("reprezentace"), a (ne) konečně povahou obrazu je, aby v sobě pojímal všechny ostatní obrazy, všechny příběhy, všechny interpretace, ale i něco víc - poklidnou fascinaci ze sebe sama, oproštěné od interpretace, otevřenou záblesku vždy nového světa, nové sekvence. Vždyť sekvence se odvíjí v čase, a když je potřeba celý život na hodinu filmu, stává se posledním útočištěm filmů fragment obrazů, které mají moc ve svých záblescích komprimovat celá staletí. Nebo aspoň to svoje - dvacáté, století kinematografie. JLG již k stáru nemění svoje nejspíš definitivní slovo opuštěného revolucionáře, který nehodlá opustit naděje své minulosti a svých obrazů a stává se Andělem Waltera Benjamina, který svým pohledem vykupuje oběti utiskovaných a vykořisťovaných (ostatně, i Benjaminova textuální metafora má předobraz v... obrazu Paula Klee). (11.12.2018)

„Je to stručná historie masového vyhynutí druhů. Největší ekologické deregulace se dnes dopouštějí dvě skupiny. Miliarda nejbohatších a miliarda nejchudších. Ti nejbohatší ničí životní prostředí rychlou nadměrnou spotřebou zdrojů a produkcí odpadu, zatímco nejchudší ničí zdroje z nouze, protože nemají na vybranou.” - „Nejsme nikdy dost smutní na to, aby se svět zlepšil. Opuštěná země, přetížená písmeny abecedy, zardoušená znalostmi. A už téměř není nikoho, kdo by naslouchal.” - Tohle je jen pár fragmentů z velkého množství zajímavých myšlenek, které nabízí artový filmový dokument Kniha obrazů. Akorát mi úplně nesedlo vizuální zpracování, zejména pak relativně častý důraz na křiklavost barev, působí to poněkud kýčovitě, což podle mého názoru zrovna moc nekoresponduje s charakterem sdělení. (65%) (22.11.2023)

Asociativní koláž digitálně upravených záběrů z hraných i dokumentárních snímků, detailů výtvarných děl a úryvků textů a hudby lze vnímat jako osobní komentář k dějinám moderního světa (= dějiště nepřetržitého násilí a pomíjivých okamžiků souznění) i jeho filmového zrcadlení (= proces založený na šmíráctví autorském i diváckém). Asociace jsou často nečekané a podnětné, obrazy podmanivé, texty hloubavé; celek připomíná úctyhodné, leč těžko stravitelné dílo šíleného archiváře. Náš sedmaosmdesátník má ale očividně v hlavě jasno a také dobře ví, co chce po divákovi. Že ho nehodlá rozmazlovat, je předem jasné. (31.08.2021)