poster

Léto

  • Rusko

    Leto

  • Rusko

    Лето

  • Francie

    Leto

  • Francie

    L’Été

  • angličtina

    Summer

  • Slovensko

    Leto

  • Velká Británie

    Leto

  • USA

    Leto

Životopisný / Hudební / Romantický

Rusko / Francie, 2018, 126 min

Komentáře uživatelů k filmu (42)

  • Matty
    *****

    Tohle proklatě horké léto už by klidně mohlo skončit. U Léta od Kirilla Serebrennikova jsem si naopak přál, aby bylo delší. A to navzdory skutečnosti, že jde v podstatě o bezpříběhové pásmo hudebních vystoupení obskurních ruských kapel a částečně animovaných muzikálových sekvencí (ve kterých naopak zní hity slavných západních hudebníků). Určitou dramatickou váhu má akorát vznikající milostný trojúhelník, který ale vzhledem k tomu, jak volné jsou vztahy mezi postavami, nemůže mít moc bolestivé konsekvence. Žádný vážnější tlak na umělce nevytváří ani státní aparát. S příslušníky se bohémští rockeři střetnou jedinkrát, s cenzurou se vypořádají lehce a s humorem. Přesto si neustále uvědomujeme nebezpečí, které svobodnému prostředí, které si okolo sebe hrdinové vytvořili, v nesvobodné zemi hrozí, a tón vyprávění se pozvolna proměňuje od počáteční letní pohody v melancholickou předtuchu zániku. Poslední scéna, která v sobě tuhle pomíjivost života s pomocí dvou strohých titulků shrnuje, je neuvěřitelně silná a nadčasová. ___ Jde o film, v němž se podobně jako v Rusku (nebo ostatně i Československu) na začátku 80. let skoro nic neděje. Jen se opakují oficiální vládní akce a proslovy, zde zachycené vždy kdesi v pozadí na obrazovce televize, pomocí kterých režim vytváří svůj (sebe)obraz a udržuje status quo. Rocková hudba, v jejíchž textech se zpívá o volné lásce, alkoholu a rebelii proti systému, tyhle pořádky přirozeně narušuje. Zatímco hudebně jde hlavně o (progresivní či indie) rock, resp. New Wave, vypravěčsky je Léto lehce punkovou záležitostí, která dlabe na většinu zásad, podle kterých by mělo být strukturováno drama. Rytmus udávají písničky, nikoliv dějové zvraty. Když filmu dochází dech, jedna z postav, která komunikuje s ostatními obyvateli fikčního světa i s diváky (jimž průběžně oznamuje, že k tomu, co jsme právě viděli, ve skutečnosti nikdy nedošlo), jej pomůže nakopnout. Nechat se jen tak unášet vyprávěním je ovšem svůdně snadné právě díky téhle ohromné spontánní energii, chytlavým songům, spoustě naprosto božích a nejspíš hrozně pracných audiovizuálních nápadů (k vrcholům filmu patří „oživování“ obalů kultovních hudebních desek) a v neposlední řadě zásluhou odpoutané černobílé kamery, která v dlouhých záběrech s vynikající vnitrozáběrovou montáží přechází od postavy k postavě a společně s písničkami propojujícími jednotlivé scény přispívá k dojmu plynulého toku událostí. ___ Uvědomuji si, že ten film je dramaturgicky rozvolněný až příliš, že by nemusel tak důsledně přejímat pro socialismus příznačné cyklické opakování určitých situací, že postavy neprocházejí zásadním vývojem a že by konec mohl nastat v podstatě v libovolný okamžik (kdyby titulky naběhly po vstoupení do plátna a ponoření do moře, dávalo by mi to dokonalý smysl). Chápu proto, že pro diváky, které Léto nechytne od prvních minut, může jít o úmornou zkušenost. Pro mne, který jsem měl husí kůži už během úvodní písničky (a pak ještě několikrát), šlo o totálně osvobozující zážitek a jedno z nejpřesnějších filmových vyjádření všeho, co si spojuji s létem. Léto jako tohle bych chtěl zažívat každý rok. 90%(7.8.2018)

  • Enšpígl
    *****

    Ach, ta bohémsko-punková přichuť byla tak svůdná, že i přes drobné výhrady pálím plnou palbu. Scénou na pláži jsem se vrátil do svého mladí, melancholie, rebelství, smutek i radost, film mistrovský střídá nálady a mě čas s tímhle snímkem utekl hrozně rychle. Mám teď chvíli po projekci nádherný pocit a navíc ve mě Léto pořad ještě rezonuje silněji a silněji. Hudba je tady jak pořádně chutná třešnička na dobře udělaným dortu. Moc zajímavý vztahy hlavních hrdinů. Romana Bilyka chci vidět ještě v něčem, tady byl ve své postavě jedinečnej, jak přišel na podium s elektrickou kytarou aby pomohl Viktorovi, to bylo hodně silný a ani zdaleka se nejedná o jedinou silnou scénu. Nataša krásná a zamilovaná femme fatale, a ten punk, svoboda, nespoutanost, láska k hudbě, vyjadřovací kreativita fiktivních scén, na to jsem slyšel. Navíc nápad s LP deskama na zdi je boží ! Jen víc takových filmů a méně zavřených talentovaných režisérů.(13.8.2018)

  • Marigold
    ****

    Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou.(15.8.2018)

  • Superpero
    ***

    Ruským rockovým undergroundem jsem nepolíben. Vlastně jsem až do konce netušil, jestli jde o skutečné, nebo fiktivní postavy. Písničky se mi líbily, hezky to vypadá, ale na můj vkus by to potřebovalo zkrátit. Ke konci jsem se prostě už trochu nudil .(28.4.2019)

  • WillBlake
    *****

    Trochu jsem se bál, že dostanu lehce nadmutý, letně-rockerský film zobrazující těžkosti undergroundových umělců v osmdesátkách, otravný ve vzývání hudebních velikánů a možná i nemotorný v muzikálových vsuvkách. Místo toho jsem ale dostal neskutečně nápadité melancholické dílo, které ve mně několikrát silně zarezonovalo (prostoupení plátnem, „flashback“ do Natašina večera s Viktorem a následné ráno s Mikem, závěrečné letopočty…). Nemám problém s tím, že to tehdy mohlo být ve skutečnosti trochu jinak, stejně jako s tím, že se Kino málem (?) jmenovali Kabát.(19.3.2019)

  • pepo
    ****

    Najlepsi "muzikal" za velmi dlhu dobu 8/10(16.9.2018)

  • mchnk
    *****

    "Co by se mohlo stát?""Nevim...vojna, děti, alkohol...nezájem o život, co jinýho se ti v týhle zemi může stát?". Krásný, zcela svobodný film. K divákovi velmi upřimný, stejně jako vztahy v punk-rockové komunitě svobodomyslných umělců hudby i života, ač silně inspirováni, jedou si to po svém, se silným sovětským nádechem. Filmové skladby výborné, jak po stránce hudební, tak obsahové, vše podtrhuje vynikající závěrečná "stromová" skladba. I když film může, jak je zde vidět, působit skoro až bezobsažně, nabízí skvělé vyobrazení několika silných osobností a jejich pohledů na možnosti svobodné tvorby v nesvobodné zemi, nabízí i pohled fantazijní...jaké by to bylo, kdyby...to se ovšem nikdy nestalo a nestane, jen ve filmu, svobodném umění, které nemusí být nutně svázáno nějakými předurčenými koncepcemi, může si tu nádhernou atmosféru společně s divákem prostě jen užívat. [Filmový klub Citadela - Litvínov](2.4.2019)

  • Vodnářka
    ****

    Osmdesátkovej punk po Leningradsku. Serebrennikov ukazuje, že i v Sovětském svazu vznikala daleko za branami Kremlu kvalitní hudba inspirovaná Lou Reedem a Davidem Bowiem, jejíž tvůrci žili své sny plné svobody, nespoutanosti a rocku. Na pozadí propletených osudů charismatických umělců a krásné Natašy se divák setká s pro většinu dosud neznámými písněmi dvou kultovních kapel. Podruhé v životě (poprvé to bylo u hudby Vysockije) jsem byla nadšená ze zvukomalebnosti ruštiny, doplněné navíc perfektní hudbou a vizuálními nápady Serebrennikova. Ten do příběhu také zapojuje slavné hity "ze Západu" a přestože mu jeho obrazové hry chvílemi drhnou, energie a síla snímku vás strhne natolik, že mu to rádi odpustíte. Mezi děsivými zprávami z východu připlouvá poslední dobou do Česka velké množství kvalitních ruských snímků, věřme tedy, že to tak ještě chvíli zůstane...(11.7.2018)

  • Vančura
    ****

    Napsal bych, že to bylo příjemné filmové překvapení - na film jsem do kina vyrazil v podstatě o něm nic netuše - kdybych ovšem už od Serebrennikova neznal dva jeho starší snímky, Den v Jurjevu a Nevěra, které mám velmi v oblibě; považoval jsem proto téměř za jisté, že i Léto nemůže být špatný film, je-li pod ním podepsán stejný režisér, což se nakonec i potvrdilo. Film je to velmi povedený, především pak hudební stránka je absolutně bezchybná, a ještě druhý den mi stále v hlavě hrajou ty skvělé písničky, které ve filmu zazní. Absence příběhu mi nevadila - především dlouhá úvodní sekvence na pláži se mi velmi líbila svou uvolněnou a autentickou atmosférou - a v závěru mě i trochu zamrazilo, když se u jednotlivých postav objevily letopočty zobrazující, kdy trval jejich krátký život. Osobně se mi tam místy ale přece jen trochu vkrádala nuda, a kdyby to bylo řekněme o půl hodiny kratší, asi bych to uvítal. Nejsem ani příznivcem použití b&w kamery v 21. století, pro mě je černobílý obraz spjat s určitou érou, která už skončila, a nevidím smysl v tom se k tomu vracet - přijde mi to prostě samoúčelné. A přišlo mi i líto, že ačkoli se film odehrává v Leningradu (Petrohradu), mohl by se odehrávat vlastně kdekoli v Rusku, protože z města není ukázáno v podstatě nic - povzdech čistě soukromého rázu. Při sledování Léta se mi mimochodem vybavila spousta podobných hudebních filmů, jako např. Made in Hungaria nebo Šviháci.(14.8.2018)

  • Slarque
    *****

    Osmdesátá léta v Leningradu a příběh skupiny Kino a zejména jejího frontmana Viktora Coje. Půdorysem vyprávění je klasický milostný trojúhelník. V několika klipových scénách se film pořádně rozjede a dokonce je doplňován jednoduchou animací. Viktor Coj byl potomek rodičů pocházejících odkudsi z východních stepí, a tak jeho obsazení asi nebylo úplně jednoduché, nicméně Teo Yoo roli zvládl bravurně. Film se možná jmenuje podle písně „Končiťsja leto“, která zní k závěrečným titulkům, ale hlavně je to ideální letní pohodový film. Jako rocker jdu do plnejch.(6.7.2018)

  • Marze
    ****

    Viděl jsem na hudebním multižánrovém hudebním festivalu Opener v Gdyni v Polsku. Film o svobodě a revoluci. Léto 1981, Leningrad žije rockem ze západu inspirovaným ze západu umělci jako David Bowie, Blondie, Lou Reed, T-Rex czy Sex Pistols. Majk je hvězda undergroundové hudební scény a králem rockového klubu, kde má mládež zakázané poslouchat koncerty. Je to film o lásce mladíků ke krásné Nataše a rozkvětu hudby. Filmu tleskal festival v Cannes, ale ruský režisér Kirill Serebrennikov seděl v domácím vězení. O to více z plátna dýchá nálada nadějí počátku 80. let, kdy se v Leningradu potkají lídr skupiny Zoopark s příští rockovou legendou kapely Kino. Dob, kdy ideologicky podezřelý rock voněl zakázaným ovocem neoficiální kultury, kdy na koncerty připomínající „bytový bigbít“ lezly fanynky oknem a statečnější kluboví činovníci se zmítali v obavách, kdy si na ně strana došlápne. Postavy se baví o Jaggerovi, Dylanovi či Blondie a vesele šokují své okolí, třebaže schytají pár ran, když marně vysvětlují, že Sex Pistols jsou dělníci, nikoli nepřátelská muzika. Právě v době vyhrocených protiruských nálad je dobré si prostřednictvím Léta připomenout, že všude, tedy i na sovětské půdě, žili Plastici a Sklepáci svého druhu, nadšenci, kteří pracně lovili drobty angličtiny z textů svých západních idolů a jejich desky na burzách. Kteří zažívali před komisí ponižující schvalování vlastních písní, neboť „sovětský rocker musí hledat v lidech to dobré“, takže je vydávali za satirickou kritiku opilství a příživnictví. odkazy k muzikálu Vlasy.Škoda, že nadmíru nastavovaný snímek ztratí v druhé půli energii. Ale gradaci mu mimo plátno dal život sám. Viktor Coj zahynul roku 1990 v pouhých 28 letech za volantem (rok nato zemřel i Naumenko). Tehdy v Cojově nekrologu stálo: „Znamenal pro naši mládež víc než jakýkoli politik, celebrita či spisovatel. Nikdy nelhal, nikdy se nezaprodal, žil tak, jak zpíval. Coj je poslední rockový hrdina.“(9.7.2019)

  • Gwaihir
    *****

    Krásná artová lyrická vzpomínka na Machaila Naumenka a Viktora Coje, na dobu, kdy tito dva opravdoví rockeři začínali čeřit vody leningradské hudební scény, na nespoutanost mládí spojenou s rebelstvím, přátelstvím a láskou. Po všech stránkách příjemný snímek využívající jak vynikající autentickou muziku svých hrdinů, tak i některé skutečné zápaďácké hity, jež navíc obdařuje navýsost uměleckým zpracováním, které baví a současně vypráví. Perfektní den prostě je, když jdete do zooparku, potom do kina a nakonec pěkně domů. 95 %(25.8.2018)

  • bart_
    *****

    "Co zrovna posloucháš?" "Svý kámoše jak chlastaj." ___ Co se týká ruský kinematografie, tak pokud neberu v potaz impresionistická díla Andreje Tarkovského, jsem naprosto neznalý laik. O to víc mě uhranula tato evidentně nenápadná černobílá artovka, která dřímala v mém nemalém hledáčku prakticky od dob, kdy brázdila česká kina - tedy již necelý dva roky. Takže jsem se k ní konečně dokopal, a k úvodu mého nadšeného komentáře mohu dodat pouze jediný: konečně někdo natočil hudební film, který se neobává překračovat svý zábrany a naprosto se vymyká stanoveným zákonitostem a žánrovým stereotypům!... Jakožto milovník muziky, média který je alespoň dle mýho subjektivního úsudku nedílnou součástí života, jsem byl unešen způsobem, s jakým jsem se doposud nesetkal. Krom toho, že příběh vypráví pozoruhodné počátky undergroundové rockové kapely Kino vně kruhu seskupení Zoopark které kráčejí ve šlépějích takových božstev jako Ziggy Stardust, Lou Reed, The Who, Stouni, či T-Rex, využívá také princip genius loci, neboli ducha místa, který tkví ve zdánlivě gotických ulicích Leningradu let osmdesátých, je Léto především podmanivou chameleonní anomálií - než o příběhově celistvě kompaktní celek se spíše jedná o schematicky rozmanité a optimisticky laděné feel good leporelo, které z vysoka kašle na nějaké striktní žánrové mantinely a konvenční normy. Léto je nejenom euforickou ódou která oslavuje nejvíce horkou etapu roku, ovšem z hlediska narativu se jedná o neskutečně poutavou a vizuálně pestrou rozprávku o pochybách láskyplného pouta a uvědomění si konfrontace ohledně stanovených mezí přátelství, která satiricky paroduje střet ideologických ideí a neukojitelného mladí - kupříkladu se zde cynicky cenzurují vulgarismy (což šokuje a baví zároveň) a celkově zesměšňuje nátura totalitního režimu jako takového - především pak ve třeskutě zábavné videoklipově koncipované sekvenci ve vlaku, kde chábři groteskně bojují s KGB při skladbě 'Psycho Killer' od Talking Heads, s čímž se pojí i další muzikálové pasáže, které perfektně variují ikonické rockové šlágry - kupříkladu ta odehrávající se v šalině, v níž cestující náhle začnou sborově zpívat Passenger od Iggyho Popa. Snímek taky disponuje geniálním running jokem s 'Tohle se nestalo', a zábavnou formou hravě implementuje punkově stylizovanou kresbu. Vše je samozřejmě libozvučně doprovázené kultovními šlágry obou kapel... Léto by se dalo symbolicky přirovnat k harmonickému říčnímu toku, v němž divák ladně plave, a při jeho cestě jej tak doprovázejí nehorázně charismatické ústřední postavy - z Tae-oh Yooha sálá sympatie jak radioaktivita z uranu, Roman Bilyk je notorický demoralizovaný rocker, Irina Staršenbaumová je okouzlující femme fatale jež z oka Dakotě Johnson a Mary Elizabeth Winstead vypadla, no a nesmrtelný Alexander Kuznetsov je krom průvodce příběhem naprosto identický klon Lukáše Hejlíka. Příběhem krom disponibilní žánrové variability rezonuje nadšená kreativní spontaneita - a přesně v tom tkví onen onen entuziasmus: v té nekonvenční nápaditosti - což se nejvýrazněji podepsalo ve fenomenální scéně s oživováním ikonických hudebních desek v níž zazní melancholická variace na 'All the Young Dudes' od Mott the Hoople.... Někomu ona dramaturgicky bezstarostně lehkovážná koncepce nemusí striktně padnout do noty, ale i přes minimum negativ se jedná o náramně komfortní a slastně komediální zážitek, poněvadž Léto má fakticky všecko totálně u řitě - a to je jeho nejvíc senzační deviza, která se právě mně perfektně trefila do vkusu jako málokterá filmová libovka. Takže pokud tuto spanilou jízdu vezmete všanc, synteticky se poddejte a oddechově sjeďte na vlně absolutní euforické bezstarostnosti... Ve výsledném resumé jde o svobodomyslnou, částečně fiktivní, hudební par excelence ódu která je exemplárním příkladem energické mozaiky o bohémské nespoutanosti a vášnivé lásky k hudbě, která je určitě o úroveň libozvučnější jak z hlediska kvalitativní pestrosti, žánrové flexibility, tak celkové atraktivnosti, že takové velkorozpočtové západní hudební filmy v čele s BoRhap z předminulého roku lehce strčí do kapsy... Verdikt: 10 elpíček z 10 - více takových pohodově svobodomyslných a inovativně progresívních východoevropských pecek! Enormní respekt a obrovské спаси́бо pro Kirilla Serebrennikova, který zde fenomenálně pracuje s estetikou a kompozicí desaturované mizanscény, a v neposlední řadě také implicitními konotacemi z hlediska nostalgické melancholie. Určitě jedna z nejlepších voleb z rozmanité nabídky na Aerovodu - aneb co také čekat od Aerofilms, nejlepší filmové distribuční společnosti naší tuzemské produkce UwU.... Léto je prostě nespoutaný odvaz jaxviňa a jakýsi pomyslný etalon svého subžánru, který dokonale kloubí všechny prvky které prozatím nabídl - a proto se taková delikátní porce neskutečné originality, která se nevidí ze dne na den, prostě musí láskyplně cenit. Společně s melodramatickou peomou 'Zimna Wojna' od Pawla Pawlikovskiho nezpochybnitelně jeden z nejlepších evropských snímků posledních let. Láska na první pohled, kterou mohu bezprostředně doporučit všema dvaceti✌️💞(26.4.2020)

  • Laxik
    *****

    Není to dokonalý. Ani náhodou. Ale tak nějak mi to sedlo. A to i díky zábavným snově-muzikálovým sekvencím.(17.8.2018)

  • Othello
    *****

    Ta překrásná, zkurvená, zkurvená doba. V některých scénách (poznáte je) doporučuju ohlédnout se v kině za sebe a sledovat ty přiblblý úsměvy spoludiváků. Nemůžu se dočkat až si tohle s pivkem v ruce užiju před plátnem na zahrádce Dejvické Klubovny. Přirozenost ztvárnění tohoto filmového mikrosvěta bohužel nejspíše vychází také z toho, nakolik se nezměnilo uvažování ruské společnosti.(19.8.2018)

  • Defaultovna
    ****

    Mimoriadne stráviteľná filmová jazda, prešpikovaná trpko-úsmevnými epizódkami a výbornými hudobnými vsuvkami. Priznám sa, že o ruskej undergroundovej scéne "zlatých sedemdesiatych" toho príliš veľa neviem, ale pozeralo sa na to fajn, bolo to uveriteľné, plné lásky (nielen) k hudbe, príjemnej nostalgie, mladíckej energie, a to všetko podfarbené horkosladkou pachuťou alkoholu. Palec hore za Skeptika a všetky scény s ním. 8/10.(20.3.2019)

  • Kmotr76
    *****

    Sledovat zákulisí ruského undergroundu bylo fascinující, Kino jsem jednu dobu poslouchal, a díky Létu nyní jejich tvorba dostává úplně jiný rozměr. Na druhou stranu, její předchozí znalost způsobila, že jsem celý film čekal na nějaký hit, který poznám, a dočkal jsem se až u závěrečných titulků. To je ale jen drobnost. Hudba i zpracování je totiž opravdu bezchybné a vytváří jedinečnou atmosféru. Na jedné straně až dokumentární pohled na poměry v Sovětském svazu 80. let a ilegální bytovou kulturu, v kontrastu s geniálními snovými adaptacemi západních mega-hitů na straně druhé. Jediné, co bych vytkl je až příliš rozvolněný a neuspořádaný scénář. V jednotlivých scénách jsem si opravdu liboval, ale v druhé půlce jsem s každou další sekvencí očekával nějaký zvrat, který tomu všemu dá jakýsi rámec. A pak to skončilo tak trochu do ztracena. Na druhou stranu je Serebrennikův přístup osvěžující a co film pomíjí, výmluvně řeknou čtyři strohé letopočty, z čehož jde fakt úzkost (po lidech nakonec zbudou jen čísla, jak jednou náhodně prohlásil kamarád).(25.8.2018)

  • Pink.Panther
    ****

    Leningrad, jedno léto na začátku 80. let, sovětský pre-perestrojkový rock-underground zfilmovaný černobíle s vybranými barevnými akcenty a vloženými Scratch-animacemi. Důraz je kladen především na vztahy v hudební komunitě. Politika přichází do popředí velmi málo a pak se s ní zachází decentně, není to žádná agitka jak ji známe z hřebejkových takyfilmů. V roli Nataši je vycházející hvězda ruského filmu Irina Staršenbaum. Můžeme tedy Rusům závidět nejen šikovnou režii. Ostatně pokud chcete vidět v českém filmu trochu schopnou mladou herečku, která trhne sexappeal hvězdy současného českého filmu Simony Babčákové, musí tato být ze Slovenska, z Maďarska nebo třeba z Tatarstánu (Elizaveta Maximová).(4.7.2020)

  • SamVimes
    ****

    Povedené hudební retro s kvalitním soundtrackem, výbornou kamerou a několika stylizovanými klipovými sekvencemi. Léto funguje jak na úrovni vztahů, tak na úrovni hudebního dramatu z režimu, který rockovému žánru nepřál. U nás filmu trochu ubírá na působivosti to, že o kapelách Zoopark a Kino slyšíme nejspíš poprvé, takže tolik nedoceníme to sledování později slavných muzikantů v jejich začátcích. Na druhou stranu nás ale díky tomu nemusí vůbec trápit věrnost skutečným událostem, s nimiž totiž Serebrennikov pracuje jen volně (což příležitostným bořením čtvrté stěny komentuje i přímo ve filmu).(10.8.2018)

  • radektejkal
    ***

    Flimů o rockových kapelách, většinou ve virtuální podobě, nebo jedné z možných, která se nestala, valem roste. Nyní zde máme novou vlnu (samozřejmě se starým obsahem) z pohledu ruských mladíků. Jejich životní příběhy se ztrácejí pod vrstvou hudby (vyzdvihl bych "message" od Blondie", ale vybral bych si jinou citaci, nikoli "You can call me any day or night", ale "Emotions come, I don't know why, Cover up love's alibi"), která tu hraje prim a mládež se jí ve svých tužbách, částečně aktivně a částečně pasivně, přizpůsobuje.(12.4.2020)

<< předchozí 1 2 3