poster

Léto

  • Rusko

    Leto

  • Rusko

    Лето

  • Francie

    Leto

  • Francie

    L’Été

  • anglický

    Summer

  • Slovensko

    Leto

Životopisný / Hudební / Romantický

Rusko / Francie, 2018, 126 min

Komentáře uživatelů k filmu (26)

  • Matty
    *****

    Tohle proklatě horké léto už by klidně mohlo skončit. U Léta od Kirilla Serebrennikova jsem si naopak přál, aby bylo delší. A to navzdory skutečnosti, že jde v podstatě o bezpříběhové pásmo hudebních vystoupení obskurních ruských kapel a částečně animovaných muzikálových sekvencí (ve kterých naopak zní hity slavných západních hudebníků). Určitou dramatickou váhu má akorát vznikající milostný trojúhelník, který ale vzhledem k tomu, jak volné jsou vztahy mezi postavami, nemůže mít moc bolestivé konsekvence. Žádný vážnější tlak na umělce nevytváří ani státní aparát. S příslušníky se bohémští rockeři střetnou jedinkrát, s cenzurou se vypořádají lehce a s humorem. Přesto si neustále uvědomujeme nebezpečí, které svobodnému prostředí, které si okolo sebe hrdinové vytvořili, v nesvobodné zemi hrozí, a tón vyprávění se pozvolna proměňuje od počáteční letní pohody v melancholickou předtuchu zániku. Poslední scéna, která v sobě tuhle pomíjivost života s pomocí dvou strohých titulků shrnuje, je neuvěřitelně silná a nadčasová. ___ Jde o film, v němž se podobně jako v Rusku (nebo ostatně i Československu) na začátku 80. let skoro nic neděje. Jen se opakují oficiální vládní akce a proslovy, zde zachycené vždy kdesi v pozadí na obrazovce televize, pomocí kterých režim vytváří svůj (sebe)obraz a udržuje status quo. Rocková hudba, v jejíchž textech se zpívá o volné lásce, alkoholu a rebelii proti systému, tyhle pořádky přirozeně narušuje. Zatímco hudebně jde hlavně o (progresivní či indie) rock, resp. New Wave, vypravěčsky je Léto lehce punkovou záležitostí, která dlabe na většinu zásad, podle kterých by mělo být strukturováno drama. Rytmus udávají písničky, nikoliv dějové zvraty. Když filmu dochází dech, jedna z postav, která komunikuje s ostatními obyvateli fikčního světa i s diváky (jimž průběžně oznamuje, že k tomu, co jsme právě viděli, ve skutečnosti nikdy nedošlo), jej pomůže nakopnout. Nechat se jen tak unášet vyprávěním je ovšem svůdně snadné právě díky téhle ohromné spontánní energii, chytlavým songům, spoustě naprosto božích a nejspíš hrozně pracných audiovizuálních nápadů (k vrcholům filmu patří „oživování“ obalů kultovních hudebních desek) a v neposlední řadě zásluhou odpoutané černobílé kamery, která v dlouhých záběrech s vynikající vnitrozáběrovou montáží přechází od postavy k postavě a společně s písničkami propojujícími jednotlivé scény přispívá k dojmu plynulého toku událostí. ___ Uvědomuji si, že ten film je dramaturgicky rozvolněný až příliš, že by nemusel tak důsledně přejímat pro socialismus příznačné cyklické opakování určitých situací, že postavy neprocházejí zásadním vývojem a že by konec mohl nastat v podstatě v libovolný okamžik (kdyby titulky naběhly po vstoupení do plátna a ponoření do moře, dávalo by mi to dokonalý smysl). Chápu proto, že pro diváky, které Léto nechytne od prvních minut, může jít o úmornou zkušenost. Pro mne, který jsem měl husí kůži už během úvodní písničky (a pak ještě několikrát), šlo o totálně osvobozující zážitek a jedno z nejpřesnějších filmových vyjádření všeho, co si spojuji s létem. Léto jako tohle bych chtěl zažívat každý rok. 90%(7.8.2018)

  • Enšpígl
    *****

    Ach, ta bohémsko-punková přichuť byla tak svůdná, že i přes drobné výhrady pálím plnou palbu. Scénou na pláži jsem se vrátil do svého mladí, melancholie, rebelství, smutek i radost, film mistrovský střídá nálady a mě čas s tímhle snímkem utekl hrozně rychle. Mám teď chvíli po projekci nádherný pocit a navíc ve mě Léto pořad ještě rezonuje silněji a silněji. Hudba je tady jak pořádně chutná třešnička na dobře udělaným dortu. Moc zajímavý vztahy hlavních hrdinů. Romana Bilyka chci vidět ještě v něčem, tady byl ve své postavě jedinečnej, jak přišel na podium s elektrickou kytarou aby pomohl Viktorovi, to bylo hodně silný a ani zdaleka se nejedná o jedinou silnou scénu. Nataša krásná a zamilovaná femme fatale, a ten punk, svoboda, nespoutanost, láska k hudbě, vyjadřovací kreativita fiktivních scén, na to jsem slyšel. Navíc nápad s LP deskama na zdi je boží ! Jen víc takových filmů a méně zavřených talentovaných režisérů.(13.8.2018)

  • Marigold
    ****

    Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou.(15.8.2018)

  • Vodnářka
    ****

    Osmdesátkovej punk po Leningradsku. Serebrennikov ukazuje, že i v Sovětském svazu vznikala daleko za branami Kremlu kvalitní hudba inspirovaná Lou Reedem a Davidem Bowiem, jejíž tvůrci žili své sny plné svobody, nespoutanosti a rocku. Na pozadí propletených osudů charismatických umělců a krásné Natašy se divák setká s pro většinu dosud neznámými písněmi dvou kultovních kapel. Podruhé v životě (poprvé to bylo u hudby Vysockije) jsem byla nadšená ze zvukomalebnosti ruštiny, doplněné navíc perfektní hudbou a vizuálními nápady Serebrennikova. Ten do příběhu také zapojuje slavné hity "ze Západu" a přestože mu jeho obrazové hry chvílemi drhnou, energie a síla snímku vás strhne natolik, že mu to rádi odpustíte. Mezi děsivými zprávami z východu připlouvá poslední dobou do Česka velké množství kvalitních ruských snímků, věřme tedy, že to tak ještě chvíli zůstane...(11.7.2018)

  • WillBlake
    *****

    Trochu jsem se bál, že dostanu lehce nadmutý letně-rockerský film zobrazující těžkosti undergroundových umělců té doby, otravný ve vzývání hudebních velikánů a možná i nemotorný v muzikálových vsuvkách. Jedná se však o neskutečně nápadité melancholické dílo, které ve mně několikrát silně zarezonovalo (prostoupení plátnem, „flashback“ do Natašina večera s Viktorem a následné ráno s Mikem, závěrečné letopočty…) a které řadím k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru „životopisný hudební film pro všechny“ viděl. S tím, že to tehda mohlo být ve skutečnosti trochu jinak, nemám problém, stejně jako s tím, že se Kino málem (?) jmenovali Kabát.(19.3.2019)

  • pepo
    ****

    Najlepsi "muzikal" za velmi dlhu dobu 8/10(16.9.2018)

  • Vančura
    ****

    Napsal bych, že to bylo příjemné filmové překvapení - na film jsem do kina vyrazil v podstatě o něm nic netuše - kdybych ovšem už od Serebrennikova neznal dva jeho starší snímky, Den v Jurjevu a Nevěra, které mám velmi v oblibě; považoval jsem proto téměř za jisté, že i Léto nemůže být špatný film, je-li pod ním podepsán stejný režisér, což se nakonec i potvrdilo. Film je to velmi povedený, především pak hudební stránka je absolutně bezchybná, a ještě druhý den mi stále v hlavě hrajou ty skvělé písničky, které ve filmu zazní. Absence příběhu mi nevadila - především dlouhá úvodní sekvence na pláži se mi velmi líbila svou uvolněnou a autentickou atmosférou - a v závěru mě i trochu zamrazilo, když se u jednotlivých postav objevily letopočty zobrazující, kdy trval jejich krátký život. Osobně se mi tam místy ale přece jen trochu vkrádala nuda, a kdyby to bylo řekněme o půl hodiny kratší, asi bych to uvítal. Nejsem ani příznivcem použití b&w kamery v 21. století, pro mě je černobílý obraz spjat s určitou érou, která už skončila, a nevidím smysl v tom se k tomu vracet - přijde mi to prostě samoúčelné. A přišlo mi i líto, že ačkoli se film odehrává v Leningradu (Petrohradu), mohl by se odehrávat vlastně kdekoli v Rusku, protože z města není ukázáno v podstatě nic - povzdech čistě soukromého rázu. Při sledování Léta se mi mimochodem vybavila spousta podobných hudebních filmů, jako např. Made in Hungaria nebo Šviháci.(14.8.2018)

  • Slarque
    *****

    Osmdesátá léta v Leningradu a příběh skupiny Kino a zejména jejího frontmana Viktora Coje. Půdorysem vyprávění je klasický milostný trojúhelník. V několika klipových scénách se film pořádně rozjede a dokonce je doplňován jednoduchou animací. Viktor Coj byl potomek rodičů pocházejících odkudsi z východních stepí, a tak jeho obsazení asi nebylo úplně jednoduché, nicméně Teo Yoo roli zvládl bravurně. Film se možná jmenuje podle písně „Končiťsja leto“, která zní k závěrečným titulkům, ale hlavně je to ideální letní pohodový film. Jako rocker jdu do plnejch.(6.7.2018)

  • Gwaihir
    *****

    Krásná artová lyrická vzpomínka na Machaila Naumenka a Viktora Coje, na dobu, kdy tito dva opravdoví rockeři začínali čeřit vody leningradské hudební scény, na nespoutanost mládí spojenou s rebelstvím, přátelstvím a láskou. Po všech stránkách příjemný snímek využívající jak vynikající autentickou muziku svých hrdinů, tak i některé skutečné zápaďácké hity, jež navíc obdařuje navýsost uměleckým zpracováním, které baví a současně vypráví. Perfektní den prostě je, když jdete do zooparku, potom do kina a nakonec pěkně domů. 95 %(25.8.2018)

  • Laxik
    *****

    Není to dokonalý. Ani náhodou. Ale tak nějak mi to sedlo. A to i díky zábavným snově-muzikálovým sekvencím.(17.8.2018)

  • Othello
    *****

    Ta překrásná, zkurvená, zkurvená doba. V některých scénách (poznáte je) doporučuju ohlédnout se v kině za sebe a sledovat ty přiblblý úsměvy spoludiváků. Nemůžu se dočkat až si tohle s pivkem v ruce užiju před plátnem na zahrádce Dejvické Klubovny. Přirozenost ztvárnění tohoto filmového mikrosvěta bohužel nejspíše vychází také z toho, nakolik se nezměnilo uvažování ruské společnosti.(19.8.2018)

  • Defaultovna
    ****

    Mimoriadne stráviteľná filmová jazda, prešpikovaná trpko-úsmevnými epizódkami a výbornými hudobnými vsuvkami. Priznám sa, že o ruskej undergroundovej scéne "zlatých sedemdesiatych" toho príliš veľa neviem, ale pozeralo sa na to fajn, bolo to uveriteľné, plné lásky (nielen) k hudbe, príjemnej nostalgie, mladíckej energie, a to všetko podfarbené horkosladkou pachuťou alkoholu. Palec hore za Skeptika a všetky scény s ním. 8/10.(20.3.2019)

  • Kmotr76
    *****

    Sledovat zákulisí ruského undergroundu bylo fascinující, Kino jsem jednu dobu poslouchal, a díky Létu nyní jejich tvorba dostává úplně jiný rozměr. Na druhou stranu, její předchozí znalost způsobila, že jsem celý film čekal na nějaký hit, který poznám, a dočkal jsem se až u závěrečných titulků. To je ale jen drobnost. Hudba i zpracování je totiž opravdu bezchybné a vytváří jedinečnou atmosféru. Na jedné straně až dokumentární pohled na poměry v Sovětském svazu 80. let a ilegální bytovou kulturu, v kontrastu s geniálními snovými adaptacemi západních mega-hitů na straně druhé. Jediné, co bych vytkl je až příliš rozvolněný a neuspořádaný scénář. V jednotlivých scénách jsem si opravdu liboval, ale v druhé půlce jsem s každou další sekvencí očekával nějaký zvrat, který tomu všemu dá jakýsi rámec. A pak to skončilo tak trochu do ztracena. Na druhou stranu je Serebrennikův přístup osvěžující a co film pomíjí, výmluvně řeknou čtyři strohé letopočty, z čehož jde fakt úzkost (po lidech nakonec zbudou jen čísla, jak jednou náhodně prohlásil kamarád).(25.8.2018)

  • SamVimes
    ****

    Povedené hudební retro s kvalitním soundtrackem, výbornou kamerou a několika stylizovanými klipovými sekvencemi. Léto funguje jak na úrovni vztahů, tak na úrovni hudebního dramatu z režimu, který rockovému žánru nepřál. U nás filmu trochu ubírá na působivosti to, že o kapelách Zoopark a Kino slyšíme nejspíš poprvé, takže tolik nedoceníme to sledování později slavných muzikantů v jejich začátcích. Na druhou stranu nás ale díky tomu nemusí vůbec trápit věrnost skutečným událostem, s nimiž totiž Serebrennikov pracuje jen volně (což příležitostným bořením čtvrté stěny komentuje i přímo ve filmu).(10.8.2018)

  • angloumene
    *****

    Velké překvapení karlovarského festivalu. Zdejší anotace mě totiž příliš nezaujala, a tak jsem nechala zhlédnutí až na Ozvěny. No a vyplatilo se. Hodně nezávislý, hodně jiný, hudební snímek o počátcích rockového undergraundu v Rusku (SSSR). Spíš než o dramatizaci jde o romantizaci celého období. Přesto v divákovi zůstává hořká pachuť nesvobody. Skvělá hudba, hravý vizuál nebo podmanivá romantická linka dohromady s příjemně ospalou náladou vrcholícího léta dávají vzniknout unikátnímu zážitku.(11.8.2018)

  • Jaroslaf
    **

    Vietnamec mluvící rusky si hraje na jima Morrisona, pak je tam týpek co si myslí že je ruskej Mick Jagger, oba chtěj chodit s ruskou Mary Elizabeth Winstead z ulice Cloverfield 10, která cestovala filmovým časoprostorem aby mohla v tomhle hrát, do toho tam občas vystoupí David Matásek v image Z Básníků a řekne nám, že "tohle se nestalo," a celý film provází cover verze hitu od Václava Neckáře "Půlnoční." (Pardon, ale pokud film nemá nosný příběh, má postavy které mi jsou naprosto ukradené a je to jen slepenec známých rockových hitů zpívaných s ruským akcentem, tak to mi k zábavě nestačí a pak si jí raději vytvářím sám.)(29.8.2018)

  • Brylin
    ****

    SSSR, osmdesátá léta. Komunismus začíná rezivět a Stalinovi sochy mají v očích touhu obléct si džíny. V Moskvě, ale hlavně v Leningradu, pomalu z podhoubí relativní svobody a rock´n´rollu vyrůstají rockové a punkové skupiny. A někdy tehdy se potkali Viktor a Majk. Režiséru Serebrennikovovi se docela dobře podařilo zachytit atmosféru lenigradského undergroundu, avšak potenciál doby a místa nevyužil naplno. Filmu by slušel větší spád, i když i rockeři taky někdy hrají blues. Výborná hudba ovšem přidává filmu na síle. Mezi třemi a čtyřmi hvědičkami.(3.7.2018)

  • Chilly00
    ****

    Melancholické ohlédnutí za undergroundovými 80. léty v Rusku. Moc příjemná změna oproti běžným vykalkulovaným muzikálům. Z Léta čiší režisérova upřímná láska k neučesané rockové/punkové hudbě, těžké a přesto v lecčem výjimečné době a k ikonickým předobrazům postav. Z filmu zkrátka dýchá život - bez falešného lesku, ale o to víc živočišný a strhující. Stopáž, ač přes dvě hodiny, odsýpá neuvěřitelně svižně a oceňuji umění tvůrce nenásilně střídat nálady ve filmu - od revoluční vzpurné bojovnosti až po tesknivou melancholii. Ruské písničky jsou skvěle doplněné tehdejšími západními hudebními vzory a vtipně zasezené do děje. Skvělá pocta tehdejším hudebníkům a jejich fanouškům. Plus silný závěr, který ve mně dokázal zarezonovat.(14.8.2018)

  • Psice

    Po hodině protrpěné v kině jsem odešla z projekce (dlouho jsem při výběru filmu nešlápla tak vedle). Vyprávění příběhu bylo vleklé jako Lovosice, tudíž jsem se o kapelách Kino a Zoopark nedozvěděla do poloviny filmu vůbec nic - předpokládám, že podobné tempo (ne)vyprávění trvalo až do konce. Film byl utopený v animacích a hudbě - jako, kdyby nebylo co říct. Animace mi navíc přišla dost samoúčelná (jakási vycpávka) a hudba, na kterou jsem se těšila, byla vlastně ve finále dost slabá. Neměla jsem absolutně žádnou motivaci film sledovat dál a postava vypravěče, která sem tam vyskočila na diváka, jen umocňovala moje zoufalství z toho, na jak nudný film se dívám. Zkrátka veškeré snahy o invenci jen dál a dál způsobovaly to, že jsem se téměř unudila k smrti.(30.8.2018)

  • markotter
    ***

    Protože mi v té době bylo okolo 15 a tuhle muziku jsem dost poslouchal, nemohlo to být pro mně špatné. Ale dramaturgie celého snímku my přišla dost nevyrovnaná.(6.11.2018)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace