poster

Mirai, dívka z budoucnosti

  • Japonsko

    Mirai no mirai

  • Japonsko

    未来のミライ

  • USA

    Mirai

  • Velká Británie

    Mirai

  • Nový Zéland

    Mirai

  • Austrálie

    Mirai

Animovaný / Dobrodružný / Drama

Japonsko, 2018, 98 min

Režie:

Mamoru Hosoda

Scénář:

Mamoru Hosoda
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (9)

  • Jeoffrey
    ****

    Má to některé pěkné a procítěné chvíle, především ty, které se odehrávají řekněme "mimo reálný svět". Má to ale i některé okamžiky, kdy mi hlavní hrdina se svojí rozmazleností a ukřičeností vysloveně pil krev a já si říkal, že pohled na takovéhle dítě je asi ta nejlepší antikoncepce. Nejlepší postavou je jednoznačně praděda, co byl ve válce, i když hodně sympatií u mě získával i taťka v domácnosti. Přesto to ale nebyl tak silný zážitek, jak bych na pana Hosodu čekal a ani vizuální stránka nebyla zdaleka tak úchvatná (snad až na ten černý vlak skoro na konci) jak bych si přál. 6,8/10(10.2.2019)

  • Filmmaniak
    ****

    Jemně, citlivě a empaticky vyprávěný příběh z pohledu čtyřletého chlapce, jehož rodiče si pořídí další dítě, jemuž jsou nuceni věnovat dost pozornosti, což klučina nelibě nese a propadá se proto do různých časových a fantazijních rovin, kde mu pomáhají vyrovnat se s nově vzniklou situací různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti. Nádherně realizovaný film s důrazem na poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, originálně okořeněných dětskou fantazií a podaných nostalgicky, dojemně a zábavně. Hlavní hrdina sice místy působí až zbytečně moc ukřičeně a protivně, až na hranici nesympatičnosti, ale to je také jediná zásadní výtka.(13.10.2018)

  • Baronne
    ****

    Kdo nemá mladšího sourozence, tak to nemůže pochopit.(12.4.2019)

  • Pitam
    ****

    Pan režisér Hosoda opět nezklamal. Rozepisovat se o nádherné animaci by bylo v tomto případě nošením dříví do lesa, takže přeskočím rovnou k mým pocitům z filmu. Mirai sice není příběhově tak silný ani emotivní, jako mé (zatím) nejoblíbenější dílo od něj, “Ókami kodomo no Ame to Juki (Wolf Children)”, ale je mezi nimi svým způsobem velká pododnost. Zejména v propletení fantazie s realitou. Jenže zatímco ve “Wolf children” je samotný příběh z velké části čistokrevné fantasy, tak “Mirai” do světa fantazie jen odbíhá prostřednictvím představ hlavní postavy. Fantazie je jejím únikem z reality a vyrovnáním se s nastalou novou životní situací, kterou dosti těžko nese a umí si ji asi představit jedině někdo, kdo ji opravdu prožil. A ač mi hlavní dětská postava občas už i lezla na nervy (“po japonsku” je zde její chování dovedeno téměř do krajnosti), tak její emoce a zejméně pak výlety do světa fantazie byly skvělým zpestřením celého filmu. Celkově je to veskrze pozitivní dílko, které pohladí duši, nechává člověka odplout ve vzpomínkách zpět do dětství a krásně (a v případě Hosody už tradičně) ukazuje sílu lásky v rodině. Moc hezký film!(12.4.2019)

  • chelseaman22
    *

    Mirai uchvátí vizuálem, nikoliv scénářem. 29% Celosvětový příjem k 22. 2. 2019: $28,031,101(22.2.2019)

  • Warlukyn
    *****

    Kdo nemá mladšího bráchu, ať to prosím nehodnotí. Srdcovka.(8.4.2019)

  • godycz
    ****

    nojo. proste to umi. silne tema, japonsky uchylne. silne !!!(1.12.2018)

  • Lukas0801
    ****

    Příjemný film, nečekejte od něj ale žádné zázraky. Na 5 hvězd bohužel ani zdaleka ne, ale stojí určitě za zhlédnutí.(25.11.2018)

  • Naty94
    ***

    Práci Mamoru Hosody mám ráda, hlavně jeho styl vyprávění, ale tohle bylo chvílema moc ujetý i na mě (konkrétně první výlet do alternativní reality). Hlavní postavou je rozmazlenej fracek, z jehož řvaní člověka po 60 minutách začne už značně bolet hlava. Téma dospívání a vyrovnávání se s novýma situacema je vděčný pro všechny diváky a námět se mi opravdu líbil, ale zpracování dost pokulhává. Pro srovnání mě napadá například Cesta do Fantazie, kdy je hlavní hrdinka zpočátku taky nesnesitelná, ale tam je její změna zvládnutá skvěle. Postava se musí nějak vyvíjet v průběhu celýho a filmu, ne jen v posledních 15 minutách, který byly sice opravdu zajímavý, ale moje nutkání hodit po Kunovi na plátně botu při jeho 150. záchvatu vzteku nijak výrazně nepotlačily. Vizuálně se opakujou Hosodovy známý motivy a film jako takovej dostává smysl v podstatě až ke konci, což by nebylo na škodu, ale přichází tak zklamání a zjištění, jakej ten film měl vlastně potenciál. Za mě bohužel. Hosodovy filmy znám od svých 6 let a opravdu jsem čekala víc.(20.4.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace