Reklama

Reklama

Žena na válečné stezce

  • Island Kona fer í stríð (více)

Obsahy(1)

Padesátnice Halla je zdánlivě spořádaná učitelka a sbormistryně, ale pod klidným zevnějškem dříme víc, než se na první pohled zdá. Tvrdá a nekompromisní žena má ještě druhý život – vede totiž soukromou válku s průmyslovými giganty, kteří ničí islandskou krajinu. Nejhledanější žena ostrova řeší s lukem v ruce dilema mnohých z nás: jak svým dílem přispět k tomu, aby nedošlo k ekologické a sociální katastrofě? (Film Europe)

(více)

Recenze (124)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Hezky natočená, manipulativní hipsterská zelená agitka. Chvíli jsem tomu chtěl hvězdičkově uznat nadprůměrné kvality, ale ne, nebudu se do toho nutit. Film, který diváky nekriticky nutí sympatizovat s ekoteroristkou a ostentativně přehlíží možnost, že její konání možná není tak úplně košér - protože všichni její ideoví protivníci jsou ukázaní jako psychopati neochotní naslouchat. Proč se ta paní třeba normálně občansky neangažuje - z toho, co o ní víme, bych usuzoval, že času by na to měla spoustu. Druhá věc je, že toho o hrdince právě vlastně až tak moc nevíme. Proč ta jediná "paní rozumná" třeba nemá vztah nebo se jej nepokouší najít? Nemůže mít vlastní děti, má špatné zkušenosti s muži? Nevíme. Víme jen, že paní "ví, že má pravdu" a proto strhává elektrické vedení, a že by ráda adoptovala ukrajinskou holčičku. Spoiler: Závěr pak má být asi takovou pozitivní tečkou, "na paní se usmálo trochu toho štěstíčka", ale já teda viděl primárně sobeckou osobu, které vlastně všecko vyšlo, i to, co byla ochotna obětovat, přičemž se navíc bez většího zaváhání vyhne vlastní zodpovědnosti. Protože tihleti přírodní aktivisti jsou zvyklí, že pro ně pravidla neplatí, to známe i od nás, že jo. Konec spoileru. Tak tomu já teda tleskat nebudu. Že je Benedikt Erlingsson z jiného těsta, to jsem poznal už u koní, teď jsem si to jenom potvrdil. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

To je námět, panečku. Islanďani tu vypráví příběh jedné docela přísné partizánky, která brání svojí zem před průmyslovými giganty a tak sem tam vyhodí do povětří nějaké elektrické zařízení uprostřed islandské přírody. Výborné záběry na běžný Island, jak z městského hlediska v Reykjavíku, tak i z přírodního hlediska kdesi uprostřed sopečného pole. K tomu hodně originální příběh a závěr, který mě donutil k páté hvězdě. Krásná práce, Islande! Zase si mě donutil o tobě vzpomínat…a snít. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Je lepší metodou záchrany světa sabotáž věží vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná "zenová teroristka" ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona, který se podobně jako v O koních a lidech zabývá laskavými črtami islandské svéhlavosti. Zjevování kapely, která doprovází dění ironickým soundtrackem, připomene filmy Roye Anderssona, ale Woman at War je spíš čistá žánrovka ve stylu "gentle nordic weirdness", kterou si lze skvěle užít. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Musel jsem ocenit fyzičku hlavní hrdinky, protože tam zdrhala jak Rambo. Film mě bavil. Bylo to zase trošku něco jiného. Kromě krásné přírody to má i dobře vypointovaný děj a takový nenápadný humor. Akorát bych tam nedával tu kapelu a zpěvačky. ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Ok letos jsem asi horší film ještě neviděl a těch 83% je šokujících. Komedie / Akční / Thriller je zarážející, protože film není vtipný, akční ani napínavý, co však nepochybně je jest nudný, nezajímavý a zřejmě s nejvíce iritující a nejméně sympatickou hlavní herečkou, co kdy spatřilo Filmové světlo! Není to zajímavé ani po scénaristické či režijní stránce, takže opravdu nevím, co zde chválit. 2x jsem usnul a dokokáno 3.den s velkými problémy. Tímhle mi Seveřané radost neudělali. 20% ()

whack 

všechny recenze uživatele

Mám rád takéto filmy bez pseudohrdinstva a superefektov, pôsobia prirodzene a na mňa aj trošku psychologicky. Keď som tento film dopozeral, nejakú chvíľku som stál pri okne a pozeral von na tie všetky paneláky a lampy a cesty a rozmýšľal, či je možné ešte vôbec zničeniu Zeme ľuďmi nejako zabrániť. Hoci nie je filozofický a dôvody počínania hlavnej hrdinky sa takmer nijako nerozoberajú, spontánne privodí divákovi otázku: Kde sú hranice? Chvíľkou filozofie je akurát čítanie jej manifestu: „Sabotáž naší přírody, která způsobuje oteplování planety a okyselování moří, je zločinem proti veškerému životu na Zemi. Mezinárodní koncerny jsou hnací silou tohoto zločinu, kterou očividně nemůže zastavit už ani demokracie. Žádám všechny, kdo tohle čtou, aby povstali, aby použili svou vynalézavost a působili škody těmto koncernům. To je totiž jediný jazyk, kterému tyto bezohledné globální koncerny rozumí. Sami totiž touto metodou pracují. Škodí přírodě i společnosti. Existuje právo, které je nadřazené všem lidským zákonům. Nelze ho nijak obejít. Slouží k ochraně života a zajištění zdraví budoucích generací. Současná generace je velmi silná, ne-li nejsilnější, co kdy byla. A je také tou poslední, která může reagovat a zastavit válku proti Matce přírodě. Pro naše děti a vnoučata už bude pozdě, ty už nebudou moct změnit nic. Momentálně je to na nás, abychom konečně jednali.“ ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Něco pro (nejen) španělské turisty toužící navštívit Island…Pro někoho asi hůře uchopitelná podívána, neb jistě ne každý se sžije s hlavní hrdinkou, samotným zpracováním i hodnotami tvůrců. Ostatně, může se zdát, že fandit „ekoteroristce“ půjde dost těžko, ale já s tím měl s přibývající stopáží stále menší problém, jak díky jejímu charakteru, tak díky protagonistce (výborná i ve dvojroli). Film docela přesně ví, co chce sdělit a publikum to chápe. Co si z toho vezme, je už jeho věc. Zároveň je dobré se připravit na to, že nejde o typickou komedii ani její „tragi“ příbuznou, jakkoliv se místy nějaký ten divákův úsměv vyloudit podaří, protože jde o velmi svéráznou, absurdní podívanou. Samostatnou kapitolou je pak svěží hudební složka, která je naprosto svá, a pokud máte alespoň povrchní znalosti filmové teorie, zde uvidíte, jak také může vypadat „diegetická hudba“. Ve výsledku je nejproblémovější (i když dost symbolický) konec, který to hlavní hrdince až příliš zjednoduší (což jde trochu proti podstatě), ale jinak jsem se bavil a hodnotím slušnými 4*. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Hlavná hrdinka, učiteľka hudby a dirigentka zboru spevákov, sa s tým vo voľnom čase nesere. Uskutočňuje starostlivo pripravené sabotáže a skraty elektrického vedenia, dávajúceho energiu spoločnostiam, ktoré masívne drancujú nerastné bohatstvo a prírodu Islandu. Jasné, že ide z pohľadu vládnej moci o závažné trestné činy, ktoré je potrebné stíhať a ich páchateľov čo najskôr účinne eliminovať. Aby biznis mohol nehatene pokračovať ďalej, podporený masívnymi čínskymi a americkými peniazmi. Zúfalá bojovníčka preto píše manifest, kde upozorňuje na existenciu nepísaného práva, ktoré dáva človeku možnosti vykonávať sabotáž extrémne agresívnych korporácií akýmkoľvek spôsobom, tak aby sa eliminoval ich vplyv na čo najnižšiu úroveň. Popritom ale hrdinka rieši vlastné nenaplnené materstvo formou  adopcie osirelého dievčatka z Ukrajiny. Rieši aj vzťah k vlastnej sestre, ktorá sa pridala k astrálnym ezopičovým spoločenstvám jógy, ašrámu, hľadania vlastných čakier v spleti splývavých farebných batikovaných rób a kamenných náramkov. A rieši aj vzťah k svojmu "možno" strýkovi, ktorý toho veľa nenakecá, ale pomôže jej, vždy keď je to potrebné. Umelá a trochu navyše je línia o všadeprítomných muzikantoch, či už kapely z Islandu alebo krojovaných speváčok z Ukrajiny. Inak fajn. ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Zajímavě podaný boj po islansku proti nadnárodním společnostem. Až do závěrečné scény mě vůbec nedošlo že hlavní hrdinka hraje dvojroli. Lepší využití hudebního tělesa ve filmu jsem nikdy neviděl. 65% ()

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Tí, ktorí tu píšu o nejakej manipulatívnej hipsterskej zelenej agitke, zrejme nikdy nepočuli príbeh o istej Sigríður Tómasdóttir. Tá už v roku 1907 zabránila priemyselníkom, aby postavili vodnú elektráreň na rieke Hvítá a zachránila tak vodopád Gullfoss pred istým zánikom. Kto niekedy naživo videl Gullfoss, vie, že to stálo za to. Sigríður je považovaná za prvú ekologickú aktivistku v dejinách a jej príbeh je dôkazom, že aj čin jednotlivca niekedy zohráva kľúčovú rolu. Film o jednej novodobej ekoteroristke ma zo začiatku nejako nebavil a hlavne vsuvky s dychovou kapelou nezapôsobili asi tak, ako autor zamýšľal. Postupom času sa to však zlepšovalo až do grandiózneho finále, takže môžem len odporúčať. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Havlův výrok o tom, že naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl dělat - bez ohledu na to, jak to dopadne, nabývá naprosto přesvědčivého výrazu a aktuálnější palčivosti v tomto ilustrativním odhodlaném ženském boji za lepší a smysluplnější osobní, mezilidskou i planetární budoucnost zároveň, a v této ironicky sžíravé reflexi sobeckých snah mocných a bohatých udržet si své současné pozice i za cenu budoucího zničení všeho živého. **** Mimo jiné se jsem si užívala vtipné pracování s dogmatem - svérázné zapojení filmové hudby do děje, a s antickými sbory: ženské a mužské chóry, zároveň kritici a soudci Helliny cesty a zároveň poslušní vykonavatelé jakési vyšší moci, do níž se i Hella snaží odevzdat, když chápe, že vlastními silami a úsudkem víc nezmůže a že to nestačí. ***** Vzhledem k obecné provařenosti světově bolavých sociálních, environmentálních i klimatických témat (jež přirozeně beru za svá vlastní stejně jako hrdinka filmu a každá ženská se silným mateřským, milujícím a ochranářským vztahem ke všemu živému) jsem vůbec nečekala něco tak originálně a chytře, sebejistě vtipného formou i obsahem a zároveň tak intimně ženského (aniž by mužské absentovalo) a přirozeně komunitního ve všech nabídnutých polohách, a při absolutním vyvarování se všech číhajících klišé. *** Uprostřed rozvratu klimatu a celosvětové ekologické, sociální, etické a ekonomické krize trpí lidé se silným sociálním cítěním vědomím, že nemáme k dispozici žádná přímočará ozdravná řešení, do nichž by se dalo individuálně začlenit, žádný plán, na němž by ve společnosti důsledně rozdělené na hrstku mocných, vlivných a sobecky prospívajících a většinu stále více bezmocných a vyčerpaných panoval konsensus. *** Tím pádem i na osobní rovině denně dochází k těžko řešitelnému konfliktu mezi tím, jak se dobře postarat o sebe a svůj mikrosvět a zároveň nepřispívat k ničení světa, ale k jeho nápravě, byť přesně do toho nás současný systém všemi dostupnými prostředky nutí - a to den po dni eskalativněji, rafinovaněji, tvrději. *** Hrdince tedy zbývá jediné, to, co každému z nás, kdo hledá cesty, jak se nezaprodat, nepodlehnout a nevzdat se lidskosti v boji za lepší společný svět - v situaci, kdy každý příští okamžik přináší z povahy věci jen těžší dilema, vyostřenější konflikt, může leda pokaždé ze všech sil promyslet a udělat jeden další tah, jeden nejlepší možný krok dál, k němuž zmobilizuje všechny síly, bez spekulování, bez vize, bez jistoty a bez naděje, že se tím povede zachránit něco víc než právě rozumné posunutí se do příštího okamžiku, kde bude nejspíš čelit ještě složitějším a bezvýchodnějším momentům. *** Hallu tak na konci filmu opouštíme v těžší situaci, než v jaké jsme se s ní seznámili na samém počátku - ona i její sestra čelí vězení, omezení osobních sil v boji za lepší budoucnost, a do toho si Halla přináší traumatizované dítě z cizí kultury, a do cesty se jí staví rozvodněná řeka, do níž se s holčičkou v náruči hrouží čím dál hlouběji, bez jistoty, že se tudy dá projít, ale s vědomím, že jinudy cesta dál stejně nevede. A s vědomím, že i když se obě dostanou v pořádku na Island, nemusí to být ani pro jednu krok k žádnému zlepšení, ba možná právě naopak. **** Havlův výrok o tom, že naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne, nabývá naprosto přesvědčivého výrazu a aktuálnější palčivosti v tomto ilustrativním odhodlaném ženském boji za lepší a smysluplnější osobní, mezilidskou i planetární budoucnost zároveň, a v této ironicky sžíravé reflexi sobeckých snah mocných a bohatých udržet si své současné pozice i za cenu budoucího zničení všeho živého. **** A mimo jiné se mi ohromně líbilo vtipné pracování s dogmatem - svérázné zapojení filmové hudby do děje, a s antickými sbory: ženské a mužské chóry, zároveň kritici a soudci Helliny cesty a zároveň poslušní vykonavatelé jakési vyšší moci, do níž se i Hella snaží odevzdat, když chápe, že vlastními silami a úsudkem víc nezmůže a že to nestačí. *~ ()

Bigrambo 

všechny recenze uživatele

Film dle slov režiséra neobsahuje násilí, smrt a sex... Zato disponuje zajímavým příběhem, islandskou paličatostí, severským humorem a krásně nasnímanou nádhernou krajinou. A za zmínku určitě stojí i zajímavý hudební doprovod. Po snímku O koních a lidech přidává Benedikt Erlingsson další pětihvězdičkový kousek a tak budu netrpělivě vyhlížet další jeho snímky. Prostě a jednoduše film, který stojí za to vidět. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Islandský závan do stereotypní mainstreamové filmařiny, kterému se obdivuhodně daří skloubit potřeby klasických vypravěčských postupů a islandského národního folklóru, přičemž dokáže jednak strhnout zajímavým příběhem jednotlivce v boji proti větrným mlýnům, jednak oslovit přesahujícími myšlenkami z ranku Greenpeace. Možná, že kdybych byl více obeznámen s tamní kulturou, neměl bych k tomu filmu žádné výhrady, ale takhle mi už po chvíli začala vadit ta ohromně protlačovaná sebeuvědomělost, která možná znásobovala zvláštní mystickou auru v počínání hlavní postavy, ale její osudovost a morální připodobnění zároveň poněkud shazovala. Každopádně jsem zvědav, jestli mi takhle svěží a originálně pojatý koncept dá napodruhé více, nebo se jeho účinek naopak oslabí… ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Po mém velmi otravný film. Naivní ekologická agitka hraná nesympatickou ženskou za doprovodu lehce potrhlé kapely. Jestli v tom někdo vidí víc, tak já ne. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Klasické severské podanie drámy o žene, ktorá sa rozhodla bojovať s mocnými. Zaujímavý bol aj hudobný motív, ktorý pekne spojil škandinávsku krásu s východoslovanským folklórom. Navyše eko motív dejovej linky bol umne zladený s miernou absurditou, pár scénok v tomto smere bolo vážne parádnych. U mňa spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Příběh nastávající matky, bojující za Matku nás všech, je krásný, plný kontrastů, originální i záměrně absurdní, přičemž zde tento výraz dostává vícero podob. Vynikající folklórní mini soubor, fungující zde, společně s východoslovanskými pěvkyněmi, jako hudební dramaturgie života naší milé a inspirativně přemýšlející sbormistryně, nebo samotný povedený obraz absurdní reality našich všedních životů, řízených korporátním kruhem samozvaných zákonodárců, kteří dostali lidskou společnost do jakési neřešitelné tržní spirály, v níž lze naprosto vše jen koupit a naopak všechno přírodou člověku dané a jemu přirozené, je potlačováno a to i silou...bylo by velmi absurdní, kdyby Paní Hor následoval, pro začátek, celý Reykjavík? Dnes asi ano, budoucím generacím to možná přijde nepochopitelné. V každém případě si lze tentokrát z kina odnést víc než jen skvělý filmový zážitek. [Filmový klub Citadela - Litvínov] ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Kapela v poli je podobně surrealistická jako Kusturicovy nápady. Hudba je často dominantní v klíčových scénách, přitom nezastiňuje fabuli. Tento film má naprosto fantastický zvuk, není to jen hudba, ale všechny ruchy, které v jedné dokonalé kompozici tvoří unikátní popředí filmu, ano, říci, že tvoří pozadí, by bylo nejen urážlivé, ale i neadekvátní. Například, když jde nervózní Halla na letiště, tlukot jejího srdce a kulisa hlučící haly spolu tvoří v návalech jejího mdlobného stavu zcela kompatní celek. Nejsem příznivkyní ekoteroristů, ale Halle jsem celou dobu fandila. Možná i proto, že ten černočerný severský humor miluju a zde ho bylo požehnaně. Na scénu s mrtvou ovcí hned tak nezapomenu. Za ten smrad, který byl cítit až sem, přihodím půl hvězdičky. ()

Reklama

Reklama