Dvanáct rozhněvaných mužů

Jedna místnost a v ní dvanáct bílých mužů různé výchovy i nátury a každý ze zcela jiných poměrů. Jejich dvanáct rozdílných pohledů na jedno soudní přelíčení. Nejde zde o pravdu. Pouze o to zda jsou důkazy natolik přesvědčivé, že na jejich základě je možné uznat někoho vinným a poslat ho na smrt. Perfektní dialogy, herci a gradující atmosféra. Především však scénář. Dvanáct rozhněvaných mužů není jen jeden z mnoha lepších soudních snímků; on je jedním z těch vůbec nejlepších. Celovečerní filmový debut jakých mnoho není. (04.08.2007)

Jedno horké letní odpoledne, jedna místnost s rozbitým ventilátorem a dvanáct mužů, kteří mají rozhodnout o vině/nevině osmnáctiletého chlapce, obžalovaného z vraždy. Na tomto malém prostoru dokázali scénárista Reginald Rose a debutující režisér Sidney Lumet vytežit naprosté maximum. 96 minut postavených na vynikajících dialozích a výtečných hereckých výkonech. Krom Henryho Fondy, který zde stvárnil jeden ze svých nejlepších partů, nelze zapomenout na zatvrzrlého Lee J. Cobba, žoviálního sportovce Jacka Wardena či emigranta Jiřího Voskovce. Brilantní přehlídka hereckého umění ve filmu, z kterého, i přes svůj minimalismus mrazí. Nejvíce mne dostala scéna s nožem - to jsem, přiznám se, nečekal. Vy věříte, že je nevinný? - Já nevím. 100%. (07.03.2009)

Vidět Dvanáct Rozhněvaných Mužů na divadle, to je ode dneška další z mých snů. Čest Henrymu Fondovi, ale proč si nepřiznat, že tento film je především o těch ostatních porotcích. O těch postavách a postavičkách od zakřiknutého bankovního úředníčka přes skvělého "zdvořilého imigranta" Jiřího Voskovce až po moudrého starce s ostřížím zrakem. Jsou to právě oni, kdo vynášejí tento film do výšin. Právě oni jsou zdrojem té letité fascinace, z nich vychází ta dusná atmosféra, ve které vtípky fanouška baseballu a zkazky reklamního agenta působí naprosto příšerným dojmem. Opona, výkřiky bravo, skandovaný potlesk ve stoje a ode mě hodnocení 100%, neboť takhle přitáhnout diváka, i když od prvních minut tuší, jak to celé dopadne, to je naprostá bomba. PS: 21.11.2007 se mi sen splnil. Mahenovo divadlo v Brně a místo ve druhé řadě mi daly jeden ze zážitků, na které se nezapomíná. (01.12.2006)

Co dokáží výborní herci, že? Přestože postupné přesvědčování Henryho Fondy mi přišlo občas jako hodně vykonstruované, jsem si jist, že budu mluvit za vás za všechny. Takovéhoto porotce bych si přál mít u svýho soudu. A Jiří Voskovec v nezanedbatelné roli ukazuje, že by bez problémů obstál nejznámějším hollywoodským hercům té doby. Bohužel v Americe příliš filmových rolí nedostal. Věčná škoda. A je zajímavý, že jeho replikám jsem často rozuměl mnohem líp, než ostatních herců, i když si je do angličtiny překládal sám (a to víte, že se snažil podtrhnout tu neumělost). (31.01.2006)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)