Dvanáct rozhněvaných mužů

Před pár dny jsem při hledání jiné knihy, objevil v naší velké knihovně výtisk divadelní hry Reginalda Rose Dvanáct rozhněvaných mužů. Bylo to vydání z roku 1962 s vloženou režijní poznámkou od Václava Havla, jak ke hře přistupovat. Velmi rychle jsem ji přečetl a uznal, že je to přesně ten důvod, který jsem hledal, aby mě přiměl se konečně podívat na dlouho odkládaný vychvalovaný film. Hra je dokonale napsaná a téměř shodná s dialogy ve filmu. Opravdu, až na pár nepodstatných drobností a jedné trochu větší změny na konci, které jsem si všimnul, je text stejný. Jako příklad nepodstatné změny uvedu, že Jiří Voskovec hraje muže číslo 11, který má ve hře zaměstnání chemik, kdežto ve filmu je hodinář. Ta trochu větší změna je, že muž číslo 3 v posledním projevu je v divadelní hře víc doslovný a lépe pochopíme důvody jeho zatvrzelého jednání. Ve filmu jedno jeho gesto a věta chybí a nepozornému divákovi může pointa uniknout. Film tedy předpokládá, že má před sebou pozorného a přemýšlivého diváka, když už vydržel až do konce. Text je tak dokonalý, co tedy zbývá na režiséra, kameramana a herce? Nejdůležitější jsou tu herci. U tohoto typu hry mají všechno přesně dané. Jen sedají a vstávají u stolu, mluví a občas zajdou do koupelny, k věšáku, nebo k oknu. Stačí vše přesně vykonat tak, jak je napsáno. Za sebe mají udělat jen jednu jedinou věc. Odložit vlastní ego a stát se postavou, kterou hrají. Zdá se to jednoduché, ale není. Všem dvanácti hercům se to povedlo a výsledek je proto diváky vyzdvihován mezi nejlepší filmy všech dob. Režisér má za úkol s citem vést herce k pokornému hraní a kameraman to má krásně a kreativně nasnímat. Tady se to povedlo a všichni věděli co mají dělat. Nesmím zapomenout, jak důležitý je tu spoluproducent a scénárista, autor Reginald Rose a zjevně mu režisér i herci naslouchali. V dovětku jen ujasním jak to vlastně je s tou divadelní hrou a filmem. Prvně Rose napsal text jako scénář pro televizní hru, která byla živě natáčena v roce 1953 (v podstatě něco jako divadlo). Následně scénář upravil pro tento film a pak teprve v roce 1963 oficiálně pro divadla. Takže možná to závěrečné dovysvětlující gesto a větu přidal do divadelního textu po reakcích některých diváků filmu, kteří úplně nepochopili pohnutky muže číslo 3. Ale to už je jen moje domněnka. A ještě jedna věc. Úplný závěr divadelní hry, je trochu jiný a lepší než ve filmu. Je vidět, že Rose dopiloval malinké detaily, které při scénáři k filmu nedomyslel. Ještě jeden postřeh. Dílo je důkazem, že dokonalý film můžete natočit i bez hudby. (17.11.2023)

První minutu mě to přišpendlilo na prdel a až do konce jsem snad ani nemrknul okem. Skvěle napsané, inteligentní a chytlavé. (15.08.2007)

Fantastický film. Faktem je, že jsem nejdříve viděla divadelní představení, které bylo vynikající, a byla jsem zvědavá na filmové zpracování. Předčilo mé očekávání. Je neuvěřitelné, jak můžou dialogy a výkony herců jít až na dřeň. Skládám hlubokou poklonu scénaristovi, hercům, režisérovi a vlastně všem, co se na filmu podíleli. Přestože je film starý přes půl století, myslím, že i dneska člověka hodně osloví. (15.04.2008)

Tenhle film se pro mě stal kultem. Poprvé jsem ho viděl u kamaráda na chatě, kdy jsem byl trošku více společensky unaven. I tak jsem na film koukal s otevřenou pusou, i když to byla jedna z posledních věcí co si toho dne pamatuji. Veliké a milé překvapení pro mě bylo, když jsem tento film viděl o nějaký čas později (bez toho abych věděl že ho budou vysílat) znovu na oné kamarádovo chatě. Připadalo mi, že je prostě pro mě souzen a tak jsem si ho poté pustil v klidu doma, abych si toto mistrovské dílo mohl pořádně vychutnat. Nikdy jsem neuvěřil jak mě může film odehrávající se v jedné jediné místnosti tolik strhnout. (19.08.2008)

Co herec, to perla. (08.11.2008)

Skvělé!!! Hodinu a půl v jedné místnosti a přesto se nebudete nudit. GUILTY. NOT GUILTY. LET´S VOTE. (22.01.2009)

Skvělý dialogový film na téma vina x nevina, respektive přesvědčení o vině a na druhé straně průkaznosti viny. Tohle byla precizně odvedená práce od začátku do konce, aneb od scénáře a režije až po herecké výkony, kde se rozhodně neztratil ani George Voskovec :-) (31.01.2009)

Až do předešlého večera mi tento film hrozně dlouho unikal. Po zhlédnutí jsem doznal, že jsem celou tu dobu přicházel o vynikající drama. Takto přikovaný k obrazovce jsem už dlouho nebyl a to se to celé odehrává v jediné místnosti a není tam jediná ženská, což je možná trochu neuvážlivé, ale v 50. letech se na to asi dívali jinak. Na první pohled film působil, že se bude odvíjet zcela předvídatelně, to je od jediného statečného Fondy až do chvíle, kdy ostatní přesvědčí. Jenže já jsem se celou dobu upřímně bál, že se začnou proti němu zase obracet, a proto jsem byl až do konce jak na jehličí. (31.01.2009)

Dokonalá komorná dráma až na ten dopredu predvídateľný koniec. Čiernobiela v jednej miestnosti sa odohrávajúca diskusia o vine či nevine 18 ročného chlapca ma vtiahla do deja najmä charizmatickými hereckými výkonmi na čele s Henrym Fondom a Lee Cobbom. V tejto podobe ťažko prekonateľné dielo. (24.04.2009)

Jeden z filmů kde podle mě filmoví labužníci, znalí vysokých hodnocení na zahraničních servrech, šikovně házejí jednu pětku za druhou. Tím neřikám že se mi to nelíbilo, jen pochybuju že to většina cítí na těch pět hvězdiček a celkově 9. místo tady. K tomu abych dal pět hvězdiček potřebuju také nějakou technickou stránku věci (hudba, kamera) a že si na to ještě za týden vzpomenu. (23.05.2009)

Tento film není možné ohodnotit jinou známkou než nejvyšší. Téma trestu smrti, rasismu, otcovraždy, předsudků... na 96 minut, jednu místnost a 12 mužů je tu skutečně mnoho závažných témat, která se dotýkají nás všech (alespoň některá z nich) a jedno velmi důležité rozhodnutí - poslat člověka na smrt, když není zcela jasně prokázána jeho vina? Film jednoznačně postaven na výborném scénáři a na hereckém výkonu každého z porotců. Neselhává na chvíli ani v jednom a my můžeme se zadrženým dechem sledovat souboj argumentů a odkrývat pravé tváře každého ze zúčastněných. Jediného čeho v tuto chvíli můžu litovat je, že jsem kdy otálel, zda se na toto drama podívat. Teď se cítím zase o něco více kulturně vzdělán. (16.06.2009)

Je to takové nalinkované, pomalé, proč nevytáhli všechna esa najednou ? To by asi pak netrval film tak dlouho :-). Také by byl vtipný můj argument, já říkám nevinen a pokud chcete jít domů, tak změníte názor :-). Ale jinak je to celkem zajímavá sonda do 12 různých osobností, s nimiž nelze vždy souhlasit (chápat). (10.08.2009)

Jenda místnost, a rozhoduje se o někom, kdo tam není…hodně propracované, dneska se už nic takového netočí, velká škoda. (20.03.2010)

Neuvěřitelně svižné na to, že se film odehrává jen v jedné místnosti, jen s dvanácti lidmi a je prakticky jen o emocích. (08.07.2010)

Brilantná prehliadka charakterov a zmýšľania mužov, ktorí majú moc rozhodovať. Nejaký étos tu zbytočne násilne propagovaný nie je, takže problém mám len s tým, že film smeruje k happy endu, tj. dôkazu neviny. Zaujímavejšie by bolo, keby sa predsa len dokázalo, že mladý to má na rováši. :) (11.08.2010)

Na to, že nejsem velkým fanouškem starých, černobílých filmů, tak tento mě naprosto dostal! Myslím si, že většina si před filmem řekne – „Cože? Celý film se odehrává v jedné místnosti? Jak by mě tohle mohlo bavit?“. Musím říct, že i já jsem byl na konci filmu příjemně překvapen. Člověk by nevěřil co se dá na takovém malém prostoru udělat, avšak když jsou k tomu skvělí a charismatičtí herci a výborné dialogy, tak to jde samo. Nejlepší černobílý film, který by rozhodně patřil do mé „top 20“. Už teď vím, že bych se na něj klidně podíval za pár měsíců znovu. (15.11.2010)

Nebyť toho posolstva, že bez architekta Davisa by porota poslala na elektrické kreslo nevinného chlapca, hviezdy by som dal štyri, pretože dej ani spracovanie ma tak nenadchli – to skôr práve tá myšlienka. Celkom mi tam nesedelo, že napriek značne vážnym dôvodom proti odsúdeniu obvineného, až jedenásti hlasovali za vinu. Ale to je asi jediná taká vec, ináč sa mi to veľmi páčilo. Zaujímavé je aj to, že filmový čas je takmer po celú dobu totožný s reálnym časom. Nie som si vedomý toho, že som videl iný film, pre ktorý by toto platilo. A taktiež tento film poskytuje možnosť vidieť, ako približne fungujú poroty v Spojených štátoch (hoci neviem posúdiť, nakoľko je to zhodné so skutočnosťou). Skrátka, odporúčam každému. (10.04.2011)

Bezpochyby vrchol Lumetovi tvorby a důkaz toho, že k dobrému filmu vás stačí "jenom" dobrý scénář. (11.04.2011)

Vynikající a velmi napínavé drama postavené na propracovaných dialozích, které jsou podpořené úchvatným výkonem hlavních postav. Příběh začíná hlasováním o životě/smrti člověka obviněného z vraždy a dle soudobých poměrů má být pouhou formalitou, nebýt člověka, který se nebojí postavit většině. V tomto bodě se začíná rozjíždět zápletka, která dokonale vystihuje rozdílnost názorů různých lidí na základě jejich původu, postavení, vzdělání nebo jen charakterových rysů. Celý snímek jsem doslova hltal a než jsem se nadál, byl konec. (25.04.2011)

Osud človeka bol v rukách dvanástich mužov, ktorí rozhodovali o jeho vine. Takmer každý z porotcov mal iný dôvod, pre ktorý trval na treste smrti: ľahostajnosť, lenivosť, nebyť iný ako väčšina, neochota priznať si možný omyl ..... . O to tragickejšie vyznieval fakt, prečo niektorí z nich boli nakoniec ochotní zmeniť svoj názor. Niektorí ho zmenili pod ťarchou protiargumentov, iní z dôvodu rovnako zvláštnych ako tie, pre ktoré žiadali trest smrti. Možno by to bolo jedno, ak by nešlo o tak vážnu vec. Každý porotca sa uspokojil s tým, že nerobí nič iné, iba hlasuje tak ako všetci ostatní. Ako keby pokladali odsúdenie na smrť za formalitu, zahlasujú a pôjdu domov. Len jeden, porotca číslo 8 architekt Davis, mal odvahu nesúhlasiť a postaviť sa proti všetkým. On netvrdil, že ten mladý muž je nevinný, len si nebol istý jeho vinou. Zvyšní porotcovia hlasovali za trest smrti, len preto, že pochybovali o jeho nevine. (06.06.2011)