My

70 minut divácky protrpěných, doslova protrpěných, se vším negativním, co tohle slovo přináší. A přitom to začalo tak slibně, první tříčtvrtěhodina se mi líbila dost, nepostrádá tajemství, Peele si tam vystačí s málem, šikovně pracuje s náznaky. Ale pak Lupita v červeném otevře hubu, začne sípat jak tuberák, právě propuštěný po operaci z ORL a VŠECHNO dobré JDE DO PRDELE!! Před 56 lety nás Hitchcock napadl s ptáky a bylo to fajn. Dnes na nás podnikají invazi Peelovy figurky v červeném pyžamu, pitvoří se u toho jak Pepa Náhlovský a má to být strašidelné. Nic tu nedává smysl, všechno se hraje jen na efekt a to hraní je jak s amatéry z oblastního přeboru. Jedno je jisté – kdyby za zády neměl Peele předchozí finanční sukces a dnes tak všemocný, politicky korektní black empowerement, tak ho po předprojekci tohoto dílka studioví pohlaváří pošlou do hajzlu a už si ani neškrtne. Nevím, na co si Peele hraje, ale pro mne je jeho film dokladem velké autorské sebestřednosti, toho, čemu kritik Andrej Stankovič říkal "geniálničení". Neomylný tvůrce hrne do díla, co se mu v hlavě zrodí, nechť divák žasne. Nedává to smysl? Pak je to určitě podobenství. Nudí to? Určitě v tom bude nějaké poselství. (30.07.2019)

Že právě Peele přijde po přeceňovaném Uteč s filmem, který rozdělí diváckou obec a u kterého budu bez problémů chápat libovolnou volbu na hodnotící škále, to je překvapení, které mě zaskočilo slušně nepřipraveného. A že právě já budu onen snímek vychvalovat téměř nejvýš? Nevěřil bych. Jenže My jsou pravou ukázkou kombinace nervy drásajících situací, husí kůži vyvolávajících momentů a humoru, který nehraje na první dobrou a naopak výborně doplňuje náladu, navíc ve většině případů i zcela nenásilnou formou. Sociální problematika je tentokrát přítomna tak akorát a navíc skrytě, tudíž je potřeba se k ní (dobrovolně?) prohrabat po svém a ne jí být fackovaný každých pár minut jako se to stálo právě u Get Out. První pointa mě příjemně překvapila tím, jak se žánrově nedrží nijak zpátky, druhá, která některým připadá zbytečná a degradující, u mě naopak ideový veletoč roztočila dvojnásobnou rychlostí. Pátou hvězdu si snad i vzhledem k občasné brutalitě a celkové bezútěšnosti nechávám na teoretické druhé zhlédnutí. Jakkoli mi bylo při sledování téměř celé dvě hodiny tuze ouzko, je souboj na pozadí skladby Pas de deux neslýchanou ukázkou souladu hudby s obrazem, kterou budu chtít vidět znovu. Vytvarovaná hračka, které se nedá nefandit. (27.03.2019)

// "Looks like some kind of f*cked up performance art." Jordan Peele se zkouší vyprofilovat do nového Hitchcocka, a skoro mu to i prochází. V případě Us ale dojíždí na nedotažený scénář, který ve finální třetině musí spoléhat na kdejaké berličky, aby vůbec dokulhal do konce. Konce, kterej je ještě navíc zhruba od poloviny filmu strašně průhlednej. Ale budiž, účel to splnilo, a já z kina odcházel relativně potrápenej a spokojenej. Jednou mu to prominout můžu, ne? 6/10 (26.03.2019)

-"Who are you people?" -"We're Americans." Celý film mi přijde tak bezobsažný jako tato slovní výměna. Co mi vadí nejvíc je fakt, že i ti "skuteční" lidé jako by začali žít teprve se začátkem filmu a nemají žádnou odžitou historii. Dospělí přátelé o sobě navzájem nic nevědí a ani se nemají rádi, manželka sděluje manželovi zásadní niterné pocity až když je to potřeba... Jako jediné pozitivum hodné připomenutí mě v tuhle chvíli napadají pouze herecké výkony Lupity a jejích dvou filmových dětí, naopak Winston Duke mi vedle nich přišel velmi slabý a přehrávající. Jordan Peele mi pořád připadá uvízlý v kategorii "hledající se tvůrce", zejména díky přespřílišpromyšlenosti a tedy krokolomnosti (hehe) celého svého "plánu". Snad (v mých očích) někdy dospěje i k hotovému umělci. (01.07.2019)

Jordan Peele umí skvěle pracovat s atmosférou, tak jako v Get Out se dala krájet, tak i v Us jsem se v první polovině filmu opravdu bála. Cítila jsem úzkost a psala scénáře, jak by to mohlo pokračovat. Bohužel už v Get Out jsem věděla jak to dopadne, tak i v Us jsem už od první scény věděla, jaká bude pointa. Proto naopak závěrečných pár minut mi zkazil celý film. SPOILER: Protože uvědomění si, že vlastně hlavní hrdinka je celou dobu ta stínová dáma, když nám udělá pan režisér sestřih, jak si holčička vědomě odchází, dost srazí celkový dojem. KONEC SPOILERU. Ale když to sečtu, Us hodnotím jako jeden z těch lepších hororů, které nejsou jen tupá vyvražďovačka, ale hraje si s divákem, donutí ho trochu přemýšlet a hudební podtext vyvolá husí kůži. Ještě aby Jordan vypiloval ty pointy a bude patřit mezi mé oblíbené režiséry dnešní doby. (30.09.2019)