Režie:
Sidney LumetScénář:
Frank PiersonKamera:
Victor J. KemperHrají:
Al Pacino, John Cazale, James Broderick, Carol Kane, Charles Durning, Lance Henriksen, Dominic Chianese, Chris Sarandon, Robert Costanzo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sonny (Al Pacino) a Sal (John Cazale), dvě nuly, které hnány životní nouzí vstupují do banky, aby ozbrojené uzmuly kus svého štěstí. Než se stačí vůbec zorientovat a zjistit, že bankovní trezor zeje prázdnotou, jsou nezkušení zlodějíčci v hledáčku policejních složek a dravých médií. Sonny a Sal mají náhle na krku z jedné strany rukojmí, z druhé strany, vedle dozorující policie, širokou veřejnost, v jejíchž očích zosobňují lidové hrdiny. S tím, jak se zvyšuje napětí, dochází v bance čerstvý vzduch a spolu s ním také veškeré legrácky a čepýření. Situace se pomalu, ale neúnosně blíží ke svému konci… 22. srpna 1972 byla v Brooklynu naplánována bankovní loupež, která neměla zabrat více jak dvacet minut. Nakonec John S. Wojtowicz, ozbrojený nejen palnou zbraní, ale především znalostí mafiánského filmu Kmotr (1972; účinkoval v něm právě Al Pacino), s psychicky nevyrovnaným kumpánem Salvatorem A. Naturalem, drželi rukojmí po čtrnáct hodin. Jedním z hlavních motivů k loupeži bylo pro Wojtowicze získání finančních prostředků na chirurgickou přeměnu pohlaví svého transsexuálního partnera, Elizabeth Edenovou. Netradiční kriminální událost mistrovským způsobem převedl o tři roky později na stříbrné plátno režisér Sidney Lumet (Dvanáct rozhněvaných mužů, Sestup Orfeův, Zastavárník, Vražda v Orient expresu). Společensko-kritickému dramatu nelze upřít jak nadsázku, s níž se umně líčí absurdní charakter celé loupeže, tak přesnou psychologickou drobnokresbu všech zúčastněných vystavených nezměrnému tlaku. Velkou zásluhu na tom nesl strhující scénář Franka Piersona, jenž za něj získal oborovou cenu Writers Guild of America i Cenu Akademie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (371)
Určitě jeden z nejlepších filmů s tematikou "přepadaní banky". Nejen drama a hra o životy rukojmích i obou zločinců, ale i tak trochu portrét doby (narážky na neomezenou moc odborů v tehdejších Státech, moc médií, masakr v Attice i tehdy opovrhovanou homosexualitu). De facto rekonstrukce skutečného případu, kde se ukazuje, že nejlepší příběhy píše sám život - v první půli nechybí mnoho zvratů i absurdních situací, s nástupem agenta FBI pak začíná psychologický boj "kdo z koho", kde by se napětí dalo krájet a celé se to sleduje jedním dechem. Mladičký Al Pacino už tehdy fenomenální, mistr vedlejších rolí John Cazale se svým nečitelným výrazem mu zdatně sekunduje. Sidney Lumet natočil několik skvostů, tenhle je jedním z nich a společně s takovým Arthurem Pennem patří v mých očích mezi nejvýraznější nedoceněné tvůrce 60.- 70.let. ()
Film má v sobě neobyčejnou sílu, která je umocněna narážkami na tehdejší údálosti a situaci v Americe. Třeba při scéně kdy vyjde Al Pacino z banky a začne řvát Attica, Attica / narážka na masakr ve vězení Attica v NY v roce 1971 / a k němu se pak přidává dav příhlížejících, mi projede mráz po zádech. Mírnou sociální kritiku tehdejších poměrů USA postupně pohlcuje skutečné drama lupičů a jejich rukojmích na jedné straně a vyjednávání policie a posléze FBI na straně druhé. Něco neskutečnýho je pak herecký výkon Al Pacina a to i přesto, že skvěle natočený příběh sám o sobě je po emoční stránce silnej jak bejk. Dovolím si tvrdit, že to je doslova herecká one man show Mr. Al Pacina. Nikdy jsem neviděl tak neskutečně opravdově natočené drama o přepadení banky. ()
Jednoho středečního odpoledne se Al Pacino probudil coby bankovní uředník, kterému se zhroutil svět. Řekl si, že na to sere, svůj stánek obživy si vykrade a nasbírané peníze rozmění někde na Kubě za doutníky, rum a jedno obydlí ze slámy, aby měl kde přenocovat. Sehnal dva spolupachatele, kde jeden uteče dřív, než začne akce a z druhého Vám je větší smutno, jak z celého zbytku filmu. Po zpackané loupeži pak zůstane párek loupežníků zavřený v bance spolu s nějakým tím zaměstnancem, banku obklíčí asi pět tuctů fízlů a rozjíždí se na plno sociální sonda do amerického ročníku 1975. A jelikož je v hlavní roli Al Pacino, tak počítejte s tím, že nudit se rozhodně nebudete. ()
Parádně hrající Pacino v heist filmu s banální zápletkou. Anebo mám být jako divák unešen zvratem, kdy jako jeho manželka na scénu napochoduje mladík v županu, kvůli kterého změně pohlaví to celé Pacino dělá? Jeho skutečná žena a obzvláště máma pak už jenom uzavírají bizarní kruh postaviček, které z toho dělají nechtěnou komedii. Vystižení Brooklynu dané doby a její poměrů v USA chvályhodné, ale jako lidské drama mě tato klasika nestrhla. ()
Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt ()
Galerie (120)
Zajímavosti (40)
- Ještě těsně před začátkem natáčení začal Al Pacino pochybovat o komediálně laděném scénáři a Franku Piersonovi, který je jeho autorem, doporučil několik změn. Přál si především vyřadit sexuální narážky a vtipy o homosexuálech a více se zaměřit na emoce. Pierson uznal, že má Pacino pravdu, scénář předělal a získal za něj Oscara. V roce 2007, kdy byl Pacino Americkým filmovým institutem (AFI) oceněn cenou za celoživotní dílo, umělecký ředitel AFI Frank Pierson prohlásil: "Al mě udělal chytřejším. Dlužím mu Oscara." (StarsFan)
- Dnes již klasická Salova odpověď na otázku, kam by nejraději utekl: "Do Wyomingu" byla dílem improvizace Johna Cazaleho. (MrCreosote)
- Sal (John Cazale) v jedné scéně spílá pokladní za kouření, že prý dostane rakovinu. O tři roky později na tu samou nemoc sám John Cazale zemřel, ačkoliv to byla rakovina kostí, nikoliv plic. (JayZak)
Reklama