Cesta dlouhého dne do noci
Long Day's Journey into Night
VOD (1)
Obsahy(1)
Dávné rodinné strasti, psané vlastními slzami a krví. Události jediného srpnového dne vyústí v úplný rozklad jedné zdánlivě dokonalé rodiny... Čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu Eugene O’Neill (1888–1953) bývá považován za otce amerického moderního dramatu. Ve své tvorbě nejčastěji reflektoval v různých variacích téma rozkladu rodinných vztahů a hodnot s tragickým vyústěním. V celém jeho díle také můžeme zaznamenat autobiografické prvky, které odrážely jeho komplikovaný osobní život. O’Neillovo dílo se definitivně završilo až po jeho smrti, kdy byly publikovány jeho poslední hry. Tou nejosobnější a nejvýznamnější byla Cesta dlouhým dnem do noci. Autor během svého života dlouho bránil jejímu uvedení, protože v ní kromě sebe nelítostně vypodobnil vlastní rodiče a bratra. Jak sám uvedl, jednalo se o drama psané slzami a krví. V psychologickém dramatu sice pozměnil jména hlavních postav, ale základní předobrazy postav – matka závislá na morfinu, zahořklý lakomý otec i výbušný bratr a jeho alkoholismus odpovídaly skutečnosti. Nekompromisní umělecká výpověď o vlastní rodině představuje dodnes jedno z vrcholných děl autobiografického žánru... Ačkoliv si Eugene O’Neill přál, aby byla hra publikována až čtvrt století po jeho smrti, dočkala se uvedení již v roce 1956 na divadelních prknech ve Stockholmu a následně na Broadwayi. Náročnou látku zfilmoval o šest let později hollywoodský klasik Sidney Lumet. Jako matka závislá na morfinu ve filmu zazářila hvězdná Katharine Hepburnová, která byla za svůj výkon po zásluze nominována na Oscara. Děj je zhuštěn do jediného srpnového dne v roce 1912 a odehrává se na letním rodinném sídle, kde tráví závěr léta manželé Tyroneovi se svými dvěma dospělými syny. Zdánlivá dovolenková idyla se rozplyne během jediného odpoledne a vyústí v úplný rozklad celé rodiny. Všichni čtyři se snaží o vzájemné pochopení, jenže se jen čím dál víc utápí v dávných křivdách, výčitkách a hádkách. Nadcházející soumrak a padající mlha značí osud celé rodiny, pro niž osobní sebedestrukce představuje jedinou možnou úlevu. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Oscar 1 nominace: Herečka HR - Katharine Hepburn . . . . . . . . . . Zlatá Palma - výběr ()
Působivé psychodrama o rodince, v níž má každý svůj velký problém. Její jednotliví členové se sice stýkají a komunikují spolu, ale tak nějak se neustále "míjejí". Celý děj je vtěsnán do jednoho jediného dne, to ale přesto bohatě stačí na vykreslení psychologie postav a nastínění jejich vzájemných vztahů. Napomáhají tomu i výborné herecké výkony známých hvězd. Jediné, co by se dalo filmu vytknout, je mírná rozvleklost děje, která je ale úměrná celkové délce filmu. ()
║Rozpočet $500,000║ ()
Pôsobivá dialógová seba analýza rodiny. Otec - lakomec, matka - morfinistka a dvaja synovia, nenapĺňajúci rodičovské očakávania. Obraz jedného dňa, kedy nenaplnené priania, nevyslovené sťažnosti a vzájomné osočovania vyplávajú vo vzájomných rozhovoroch štvorice na povrch. Každá jedna rodina skrýva kostlivcov v skrini, viac, či menej podobných týmto tu. ()
Cesta dlouhého dne do noci pro mě začala za dne a pokračovala dlouho do noci. Skoro tříhodinová stopáž konverzačního dramatu je skutečná darda pro současného diváka, který je odchovaný spíše akčními snímky, jednotlivé záběry trvají jen pár vteřin. Komorní konverzační dramata mi vyhovují více než akční thrillery, přesto si kladu otázku, jestli nešlo využít více filmové řeči a odklonit se trochu od divadla. Američtí dramatici mi připadají příliš depresivní. Nevadí mi, když divadelní hra nebo film klade otázky a nenabízí odpovědi, ale ptám se, jestli kupení deprese je tou správnou cestou jak se vypsat z celoživotního traumatu. Autorovi to možná pomohlo, ale co chudáci diváci? SPOILER Pokud pomineme Jeanne Barr v roli Kathleen (kterou z nějakých důvodů pominuli i zdejší přihazovači) máme tu celkem čtyři zúčastněné, kteří se v první půlce hlavně přesvědčují, jak moc se milují, v té druhé se hlavně obviňují. Ptám se, proč tenhle spolek nespokojených vlastně nerozpustili a nevydali se každý svou cestou? Proč každý viní ty ostatní místo aby sám vyšel ze začarovaného kruhu a něco změnil? Drželi je vzpomínky, bránil jim strach, že si svou minulost ponesou sebou? Jeden moudrý muž řekl, že ne každý je vztahově nadaný. Vztahům se učíme od svých rodičů a co předali chudí irští přostěhovalci svému synovi bylo patrné, stejně tak on se podepsal na svých dětech. O moc lépe nedopadl ani syn Eugena O'Neill, stal se závislým na heroinu a spáchal sebevraždu. Snad aspoň jeho dcera Oona O'Neillová prolomila smůlu a byla šťastná. Při sledování mi vytanul jiný snímek od Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše z roku 1958. I tady šlo o rodinné konverzační drama na uzavřeném prostoru, ale řekla bych, že se mnohem lépe povedlo uplatnit filmovou řeč a nepřepálit stopáž. Ale oba snímky ukazují vykořenění americké společnosti a neschopnost navázat zdravé vztahy. ()
Jediné, co mám chuť tomu vytknout, je délka. Jinak je to po všech stránkách ukázka vrcholného filmového umění. Scénář je prakticky totožný s divadelní hrou, režisér si vystačí s jedním prostředím, herci jsou dokonalí. Prostými, někdy až banálními dialogy zvolna postupuje smutné vyprávění o promarněných životech. ()
Asi je to predčasné konštatovanie, ale podľa tohto filmu Eugene O´Neill nebude patriť k mojim obľúbeným dramatikom. Cesta dlhého dňa do noci je čistá psychodráma, v ktorej sa prelínajú osudy jej štyroch účastníkov. Osudy, ktorých kontúry sa postupne vynárajú, a na ktoré nemôže byť ani jeden z nich hrdý. Táto takmer trojhodinová hra dala poriadne zabrať mojej pozornosti. Bola plná dialógov, ktoré mi prakticky nič nevraveli a tak výsledné tri hviezdičky sú iba za herecké výkony, medzi ktorými prirodzene dominovala Katharine Hepburn. Jason Robards mi celý film niekoho pripomínal, ale až v jeho profile som zistil, že je to Cheyenne z Vtedy na Západe. ()
Mohla být z ní úspěšná klaviristka a on mohl pokračovat v slibné kariéře divadelního herce. Nebýt možná pár okamžiků velké lásky či zamilovanosti, pro níž šlo obětovat vše. Jen nemylte se, nečeká vás tady žádný romantický příběh mladých lidí, nýbrž jeho depresivní vyústění po mnoha letech. On utápějící svůj žal v alkoholu, ona po zkušenosti s drogami. K tomuto bilancování se přidává stejně trpký osud jejich dvou synů... Eugene O'Neill se nezapře, hutně (a opět v kombinaci několikahodinové délky s malým časovým rozpětím děje) dokázal přenést svoje autentické zkušenosti z alkoholismu na papír pro divadelní prkna. Inscenace dle O'Neillových her se nesledují zrovna nejlépe a už vůbec ne s nejradostnějšími pocity, ale stejně jako v případě The Iceman Cometh z roku 1973, i zde to nakonec dokázaly vyvážit excelentní herecké výkony. Spočátku jsem trpěl zejména v přítomnosti pomatené matky (hodně nepříjemné dusno), abych si pak v druhé půlce plně užil charakterovou bouři v čistě pánské společnosti, balansující po nějakých těch sklenkách až na hraně drsné tragikomedie. To vše v průběhu jednoho pozdního večera na půdě jednoho uzavřeného domku! Sidney Lumet coby expert na kvalitní zfilmování divadelních her (Dvanáct rozhněvaných mužů) nemohl svým vkladem celou záležitost pokazit a dal vzniknout silnému dílu, které se mi však s takovou dávkou deprese přeci jen sledovalo dost obtížně na to, abych hodnotil plným počtem. 80% ()
Pôsobivá rodinná psychodráma s narušenými vzťahmi jednej rodiny podľa divadelnej hry Eugena O´Neilla (posmrtne za ňu získal Pulitzerovu cenu). Ako to býva v podobnom žánri, divácky zážitok umocňujú vynikajúce herecké výkony. ()
Název filmu opravdu odpovídá skutečnosti - ten den se neskutečně vleče. Ze začátku to vypadá jako venkovská idylka podle Henryho Jamese, ale záhy se to začně ubírat tradičním "rodinným" směrem. Čili se to všechno poštěká, jeden druhému vyčte stoleté křivdy a úskoky, a všichni se snaží prosadit si svou. Jak taková blamáž může dopadnout. Mamka chytne migrénu a jde si dát svou medikaci a mužská část rodiny chytá slinu a bumbá co hrdlo ráčí. Ve filmu se nic moc neděje, stopáž je opravdu vražedná, divadelní prkna z toho koukají více než by bylo žádoucí, ale přesto na tom stejně něco je. Myslím, že to bude Katharine Hepburn, kterou prostě nejde jen tak vypnout, když začne hrát. ()
ocenenia : MFF Cannes 1962 - Špeciálna cena poroty (herci Dean Stockwell, Jason Robards, Katherine Hepburn, Ralph Richardson) ()
20. Zlatý Glóbus za rok 1962 - nominace (1) - Nejlepší herečka (drama) - Katharine Hepburn ()
Z niektorých divadelných hier by sa nemali robiť filmy. Toto je jedna z takýchto hier. Neskutočne ukecaný film z jedného dňa štvorčlennej rodiny, v ktorej sa síce vyplavuje jedno rodinné tajomstvo - drogy (je tam toho), ale inak sú to hádky a výčitky v jednom kuse. Manželka vyčíta neduhy manželovi, otec synovi, brat bratovi, syn matke, matka druhému synovi a znova a znova a znova. Po chvíli sa niekto ospravedlní, aby sa po krátkom čase zasa strhla hádka, výčitky, obvinenia a takto dokolečka dokola. Niečo medzi zbláznením a nudou. Monštrózna stopáž tomu tiež pridáva svoje a ja som už dávno tak často nesledoval hodinky ako pri tomto "filme". Ukážka, že ani dobrí herci nemusia stačiť, ak je film postavený na vratkých základoch. Aj keď je zaujímavé vidieť Stockwella a Robardsa v tak mladom veku. Video k tomu ani nie je potrebné, pokojne z toho mohli spraviť rozhlasovú hru. O nič by divák neprišiel. ()
S plnou tenzí očistce. Hodiny slunce, luny netlumí. Umí si posvítit na stíny. Členů života pod kyvadlem. Vyhazují rány /k/roků z jámy niter, spalující zpovědi. Trpitelé u jednoho stolu. Rozkopané pelíšky žalují. ()
Tragédia asi najdlhšieho dňa na filmovom plátne. Otec-lakomec sa snaží ušetriť na liečbe chorého mladšieho syna, starší syn, neúspešný herec, zapíja premárnený život a matka nezvládateľnú situáciu ukľudňuje toľkými liekmi, až z toho šalie. Rodinná dráma podľa divadelnej predlohy nabitá dialógovými prestrelkami, ktoré odhalia charakter postáv a vychutnáte si ich vďaka skvelým hercom, ktorých si tu obľúbite. ()
Ačkoliv se jedná zcela jistě o umělecky hodnotné dílo, já bych ty necelé tři hodiny po druhé absolvovat nechtěl. Proto nemůžu dát vyšší hodnocení. ()
Je to tvrdé a depresivní, stejně jako okolnosti vzniku filmu. Jak uvádí ČT, autor si z osobních důvodů přál, aby dílo bylo zpodobněno až 25 let po jeho skonu, tento film vznikl po 6 letech. A proto, protože nerespektují vůli autora, ho nemohu hodnotit. ()
Zručně napsané komorní konverzační drama by mnohem líp jistě působilo v takto sevřeném tvaru na jevišti, než převedené na filmové plátno. Démoni všech členů jedné rodiny se až na kost postupně obnažují během jediného dne, přičemž ani tříhodinový formát snímku nestačí na to, aby překonal zkratkovitost neustálých citových proměn, která snižuje chtě nechtě jejich uvěřitelnost. Zejména přehnaná teatrálnost Katharine Hepburnové, která by na divadle působila asi strhujícím dojmem, je pro filmový tvar už stěží únosná. V době vzniku filmu to možná bylo žádoucí, ale dnešnímu estetickému filmovému vkusu už to neodpovídá a působí to rušivě. ()
Lumet adaptoval O'Neillovo strhující autobiografické rodinné drama velmi úsporně, avšak vizuálně působivě díky kameře legendárního Borise Kaufmana. Skvělý herecký ansámbl syrově ztvárňuje, co umí udělat kombinace alkoholu, morfia, nedostatku peněz, přetvářky a nenaplněných ambicí s ideální tradiční rodinou. ()
Drama o jedné rodině, která se před očima diváka rozpadá je monumentální. Paradoxem je, že dílo je nadčasové a podobných rodin je k nalezení stále více. Herecké výkony jsou skvělé, ale Katharine Hepburn je opravdu fenomenální. Jí jsem hysterické záchvaty věřil každou setinou sekundy. Je to náročné dílo. Nejen délkou, ale též psychicky vypjatými momenty i množstvím dialogů. Nutno ale říct, že z psychologického hlediska se jedná o jedno z nejlepších děl. A přitom se v mnohých detailech mnoho rodin může z té či oné stránky poznat. ()