Obsahy(1)
Psychiatrička Ana (Kate Hansen) půjčuje své pacientce Angele (Lilian Lemmertz) za účelem terapie venkovský dům a očekává, že se bude léčit. Ona tam však odjíždí se svým neurotickým partnerem Paulem (Mário Benvenutti)… Psychiatrička je tak následně vtažena do problémů páru a nakonec se na nich stane závislá. (kakadu)
Recenze (2)
„Člověk nemá osud ani privilegované místo ve vesmíru. Kdyby neexistoval, přírodě by nechyběl.“ Khouriho privilegované téma: rozpad jedince z celku světa do monády zbytečného člověka; Khouriho privilegované místo: luxusní opuštěná hacienda, v širším smyslu teritorializace privilegovaného tématu na privilegovanou třídu – buržoazii (až druhotně brazilskou). Khourim povedenou mizanscénou vytvořené univerzum tohoto filmu: protiklad jedince a přírody, úzkost z života a být jím zároveň přitahován jako někdo, kdo do něj nepatří: ostrov funkcionalistické vily v záplavě zeleni; samota na pozadí velkoměsta. Ale především se tato monadická poetika odcizení otiskuje v rámování lidské tváře kamerou, která častými detaily vyplňujícími obličeji herců celý záběr vytváří klaustrofobickou atmosféru a podtrhuje vnitřní i vnější separaci mnohem lépe, než místy necitlivé a přehnané využívání „tísnivé“ nediegetické hudby, což na filmu podle mě zestaralo úplně nejvíc. Pokud jsem si v průběhu sledování lámal hlavu nad tím, proč je ve filmu tolik aluzí na 20. léta 20. století, tak je to snad právě v jejich nepřekonatelném a nádherném zachycení lidské tváře, jak to uměl jen němý film, a které Khouri také poměrně úspěšně používal, byť i v tomto snímku vede herce k jisté – avšak příznačné – umrtvenosti nejen mimického projevu. ()