Hitler IIIº Mundo

Brazílie zachvacovaná od roku 1964 tyranií vojenské junty je reálným předobrazem pro fragmentární příběh o diktátorovi, který byl seslán Agenturou pro převraty v zemích třetího světa, aby do bídy favel přinesl řád fašismu, řád, který je od počátku rozpadlý stejně, jako syžet. Je tu opět vše, co v jiných Cinema marginal: diskontinuita narace, popartová antiestetika, asynchronní obraz a zvuk, daný i faktem, že film, točený samozřejmě s minimálními finančními prostředky, je ozvučen jednoduchými voice-overy, takže takto vzniklá „přirozená“ nesouladnost mezi promluvou postav na plátně a zvukem vytváří dobrou perceptivní přípravu pro všechny další hudební a zvukové nesoulady. A hlavně je zde něco, co celý přístup korunuje a vytváří z tohoto filmu, který je na první pohled pouze hříčkou bez ladu a skladu, silný zážitek. Posměch a podrývání vážnosti postavy diktátora by se dalo číst jako ironické zesměšnění vládnoucího vojenského režimu a jeho podpory ze strany USA atd. To bezpochyby v prvním plánu ano. Ale tato ironie zaplavuje postavy všechny, a to i bojovníky proti diktátorovi, celou situaci – paradoxně, nakonec kromě té filmové - takže se dostáváme do situace, kde není možná pozitivní identifikace s žádným z obou pólů: hrdinové končí v beznaději a neúspěchu, antihrdinové jsou jen směšnými figurkami. Po přežvýkání odpadů západní civilizace: americké masové popkultury a evropského fašismu, zůstává po zesměšnění jen pachuť slepé uličky. Nesmyslná ošklivost komiksových kostýmů a politických oknírkovaných škrabošek bez východiska ze změti audiovizuálního latinskoamerického karnevalu po opici. (05.11.2018)

Burleskní groteskní experimentální film, který Dionsos dobře komentuje. Ale celý je odpudivý, vhodný jen pro odborníky. (19.06.2023)