7 citů

"7 Emotions" je jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších filmov, čo som videl za posledné mesiace. Myslím si, že dramédia je veľmi výstižne pomenovanie v tomto prípade. Môže pôsobiť smiešne to, že sa dospelí štyrdsiatnici môžu správať ako malé 12-ročné decká... alebo v prípade Adama v prvej časti by sa dalo povedať až ako päťročné decko. No súčasne som si počas sledovania uvedomoval, že to celé má aj svoj význam. V záverečnej scénke máme 7 detí. A keď si vezmeme jednotlivé emócie, dokonca by to v mnohom dokázalo aj zodpovedať k tomu čo cítili. 7 emócií a 7 detí. Okrem toho je vidieť, že rodičia ani učitelia by nemali brať emócie detí na ľahkú váhu. Hovoria, že ešte ničomu nerozumejú a to čo momentálne cítia sú absolútne banality a o desať rokov im to tak príde tiež. A istým spôsobom majú pravdu. Ja mám dnes 31 a keď sa dívam na svoje starosti v mojich dvanástich rokoch, tak to boli skutočné banality. Ale sú to banality pre moje 31-ročné ja. Nebolo to pre moje 12-ročné ja. V tom čase sme veci prežívali oveľa intenzívnejšie, oveľa silnejšie a najmä sme sa vo svojich vlastných emóciách nevedeli poriadne vyznať. Bojovali sme za lásku našich rodičov. A naše vnútorné pocity boli vtedy skutočné. Môj pocit bol, že mama mala radšej moju mladšiu sestru. Ona mi vždy hovorila, že nás ľúbi rovnako. Ale ako môže niekto ľúbiť dvoch rôznych ľudí rovnako? To, že sme jej deti je jedna vec. Ale obaja sme boli úplne iné osobnosti s úplne inými citmi. A žiarlivosť tam rozhodne prevládala. Preto je aj dôležité pre dospelých si uvedomiť koľko lásky reálne svojim deťom dávajú a ako ju môžu pociťovať. Inak to bude pocit ako v skladbe od kapely Nine Inch Nails "All The Love In The World". Film má svoje vtipné časti, no postupne si uvedomujeme, že ide hlavne o veľmi smutný film. A veľmi dobre mu rozumiem. Rozhodne veľmi pôsobivý film z Poľska, ktorý je hodný vašej pozornosti. Neviem, či ho budete schopní oceniť tak ako ja, ale napriek tomu ho chválim. Skvelá práca. Hodnotenie: A (03.05.2020)

Poslední Koterského film? Ne, že bych chtěl jeho tvůrčí perspektivu podceňovat, ale přece jen... vyslovování se k období dětství, to zpravidla bývá v uměleckém světě jedno ze závěrečných provolání do světa. Jestli v osobě režiséra opakovaně vidím přesného pozorovatele dění kolem nás, tak to platí i pro jeho vidění mladých let, kdy... býval svět jako květ, jak se zpívalo v jedné písničce? No, ano i ne. Snad pokaždé, když jsem viděl nějaký na filmový pás zaznamenaný výjev prostředí malých dětí, mi přišlo, že ztvárnění je značně idylické. Zde však zásluhou obvyklého Koterského cynismu vidíme i to, jak ten potěr umí být někdy i pěkně zákeřný... Což se realitě a mojí osobní zkušenosti blíží daleko více, než zmíněné zabarvení do idylična. Pomáhá tomu i v komentářích již zmiňovaný stěžejní nápad s dospělými herci v kůži dětí - ostatně, dokázalo by se sebevíce přirozené dítě před kamerou sršet černým humorem, jako zdejší postavy? Nemyslím si... Adaśe tentokrát ztvárňuje Michal Koterski, dosud hrající syna. Při scénách ze současnosti je to zprvu nezvyk, o to je však přesnější v dětských sekvencích, kde jeho spíše teatrálnější herectví má své místo. Byť Adaśovy ságy znalý divák může namítnout, že to není to samé, jako ten dospělý bručoun, zakládající si na nejrůznějších rituálech... Pokud to bylo opravdu naposledy, co se titulní postava považovaná za režisérovo alter-ego objevila na plátně, jedná se o odchod velmi důstojný, čemuž napovídá i vyvrcholení příběhu se závěrečnou písní složenou samotným Koterskim navrch. 80% (29.08.2020)

Adaś Miauczyński se během psychoanalzy vrací k traumatům z dětství, ze školních let. Uvědomuje si, že jeho problémem byla neschionost rozpoznat a nazvat emoce, které prožíval. Aby zlepšil kvalitu svého života, musí se v dospělosti naučit základní lidské emoce. (Heslo z polské databáze). Film získal zvl. cenu poroty a cenu poroty mladých na FF v Gdyni, je nominován na cenu Orel ve třech kategoriích. ....Pozoruhodné dílo navazující na předchozí osudy rodiny Miauczyńských (otce a syna, zde už je jen syn) ve filmech NIC ŚMIESZNEGO, DZIEŃ ŚWIRA a WSZYSTCY JESTEŚMY CHRYSTUSAMI , přičemž důsledně groteskní obraz reality je příznačný pro poetiku Marka Koterského. 90%. (01.03.2019)

Připadal jsem si docela úchylně, kyž jsem čuměl jak se dospělí lidi chovají jako malý děti. Rozuměl jsem tomu co autor chtěl říci, ale moc mě to teda nesedlo. (16.05.2021)

Toto bola poriadna divočina. Vidieť partiu dospelých, ktorí sa ocitli v detských roliach na základnej škole, to pôsobilo poriadne bizarne. Inak, príbeh je zaujímavý a z psychologického hľadiska mal vysokú úroveň. Akurát tá prehnaná infantilita ma v tomto neustále vyrušovala, hoci viaceré scény pôsobili nanajvýš úsmevne. Celkovo mám teda z tohto filmu zmiešané pocity, lebo posolstvo je super, ale to prevedenie, to bol fakt bizár. 3* (20.03.2024)