Obsahy(1)
Sobecký novinář David Fiala (Pavel Dorotka) udělá vše pro pořádný článek, kdy se mu naskytne šance napsat článek o děsivých vraždách. Vidí to jako vrchol dosavadní novinářské kariéry, netuší ale, že za tím vším se skrývá daleko větší zlo a že duchařské historky nejsou jen pro zlobivý děti, ale realita, se kterou se už brzo setká. (lalabo)
(více)Recenze (10)
LOOOOOOOOOL ()
Pro díla Pavla Dorotky, jakožto jeho projekce ambulantního narcismu, mám ostudnou slabost. Všichni známe někoho jako je Dorotka - prostého velkohubýho chytráčka, který během toho když mluví kdokoli jiný, zjevně přemýšlí zas o tom, jak bude mluvit zase on a jehož historky jsou o to hloupější o co jsou vymyšlenější. Tyto jeho vlastnosti se promítají do veskrze všech jeho děl, ať už se jedná o fantastický blouznivý seriál Historky ze života či jeho aktuální rapové pokusy. Právě všeobecná povědomost tohohle nesvéprávného šulinství dělá z jeho tvorby fantastický kolektivní zážitek, ve kterém se kroutí a chytají za hlavu všichni na těch správných místech bez potřeby nějaké externí organizace. Jako všude jinde, i zde se egocentrismus autora báječně propíjí do celého filmu i přesto, že autorství musel tentokrát sdílet s "producentem" Pavlem Šebestou (půjčil kameru). Tato potřeba kooperace musela být hádám jeden z nejnáročnějších okamžiků Dorotkova života. Nepřekvapí pak, že celkové dílo tohoto auteura se kvalitou až impozantně nevyvíjí. Samozřejmě z důvodu, že tvůrce prostě není schopný přijmout žádné tvůrčí rady ani pečlivě odkoukávat profesionální postupy. Prostě si to točí, protože musí a tím, že točí a točí to on, tak automaticky vzniká Dílo. Je to něco, jako když já píšu komentář k filmu. Tohle nastavení mysli zasluhuje především všeobecnou závist. Samotný Tenebris je Dorotkův pokus o celovečerní film, který se především trápí snahou natáhnout ho na 120 minut (protože pořádný filmy mají mít dvě hodiny!). Díky tomu sledujeme nekonečné sekvence prohledávání půdy či plácání se po lese, které se prolínají se scénami surového realismu, ve kterých si například protagonista smaží cibuli, kterou pak ani nedojí. Pravé mecheche nastává samozřejmě s herci a dialogy. Můžeme začít u toho, kdy čarodějka hypnotizuje hrdinu a my vidíme, že ten má na zádech přilepený její text (přičemž tato zde často využívaná metoda nejednou narazí na barikádu v tom, že aktéři nepříliš dobře čtou) pokračovat přes uncanny pohledy mimo rám a skončit u... Inu jakožto tým Renata z Historek ze života se nebudu vysmívat charakteristickému pohazování hlavy Karolíny Kociánové, protože je z celého týmu Dorotka jednoznačně naší nejoblíbenější figurou. Vzhledem k tomu, že autor hraje ve veškerých svých dílech prostě sebe, je zábavný sledovat jeho signature moves, jmenovitě je to neočekávaný polibek děvčeti s pevným chycením jeho hlavy do dlaní. Nejspíš důsledek dlouhodobé zkušenosti s tím, že holky mají tendence podobným slizníkovským pokusům přirozeně ucukávat. ()
Předně musím ocenit fakt, že autistické duo z Telče v podání Pavla Dorotky a Pavla Šebesty opět našlo nové dno, kde je jakákoliv sebereflexe či kvalitně odvedená práce sprosté slovo. Tenebris se totiž okamžitě po zhlédnutí řadí mezi ty "díla", u nichž byste si nejraději vyškrábali oči či z naprostého zoufalství začali dobrovolně sledovat “pořady” tragéda Soukupa na TV Barrandov. Ptáte se proč? Je to zejména způsobeno kamerou a celkovým nasvícením, které se pravděpodobně rozbilo, jelikož 3/4 snímku se odehrávají v naprosté tmě. Avšak toto by se “tvůrcům” dalo možná i prominout, kdyby zbytek atributů, které tvoří dobrou filmovou podívanou fungoval tak jak má. Ale co čert nechtěl, nefunguje ani to! Scénář psal pravděpodobně zaměstnanec místní čističky odpadů po kompletní lobotomii a “herci” šíleně přehrávají, přičemž z nich padají naprosto retardované a šroubované dialogy. Korunu tomuto kalichu zoufalství dává hlavní záporná postava, která podezřele připomíná Cecilku z komedie “Slunce seno erotika”, kterak se převlékla do gumové masky a začala strašit na mlýně v Hošticích. U “snímku” Tenebris se tedy budete bát jedině toho, aby Vás při sledování nikdo neviděl. A to je vzhledem k velkohubým prohlášením “tvůrců” o kvalitní podívané vážně k smíchu. ()
Já jsem na amatérské filmy dost mírný v hodnocení kromě veselého dua Veselý/Cejpek. Jenže Pavel Dorotka mi dokázal, že je neschopný úplně ve všem. Maestro Veselý občas sem tam zvládl práci s kamerou, ovšem tady je kamera naprosto otřesná. Pořád se klepe, cuká, v některých záběrech se neustále rozostřuje a zaostřuje (!). Střihy úplně náhodně, ani si s nimi nikdo nedal práci. Herecké výkony taky špatné. V nějakých chvílích to i vypadá, že by tu někdo nakonec byl schopný něco málo zahrát, ale i tak. A scénáře snad ani moc nebyl, chvílema mi přišlo, že se improvizovalo. Nejlepší je ale teda děj, ty jo. Tak jednu třetinu filmu tvoří to, že hlavní hrdina nesmyslně chodí všude možně a zbytek filmu se věnuje neskutečně nudnému příběhu o novináři, co se chytne zprávy o nějaké vraždě tří lidí a on z toho chce mít sólokapra a tak se o to začne zajímat a dozví se, že je v tom nějaký bubák a on se ho pokusí v Podsvětí porazit. Wow. Už jenom celé to provedení je neskutečně pitomé a nejpitomější je začátek (film začíná záběrem na logo Facebooku, pak na znak lajku, pak zase logo Facebooku, ze kterého lítají lajky a hned po tom záběre na logo YouTube, které se točí dokola, jako by to byl spořič obrazovky) a konec (asi tři dějové linie, přičemž každá je stupidně (ne)uzavřená. Paráda. Upřímně si myslím, že každý amatérský filmař je schopnější, než Pavel Dorotka, protože je tady vidět, že je v tom naprosto neschopný. A když už jsem neschopný, tak to nenatuhuju na 81 minut nebo na víc než dvě hodiny (!!!), jak chtěl pan režisér, ale na nějakou přijatelnou délku. Ale to musí Pavel Dorotka pochopit sám. Odpad zcela jistý. Btw, a prý že se u toho budou lidi bát, to snad ne... ()
Sobecký novinář kápne na případ ve kterém matka zabije rodinu a PAK někdo zabije ji. Film, kde nejlépe vypadající záběry jsou stock footage. Zajímalo by mě jestli je Dorotka inspirován italskámi Gially či je podobnost čistě náhodná. Film, kde home video vypadá jako film z roku 1915 (a nebo imitáž starého filmu z Movie Makeru). Jinak jde o jeden z těch lepších českých so-bad it´s good filmů (asi taky protože jich tolik není). A nejen protože se závěrečná scéna odehrává DOSLOVA v PEKLE. Pravou zábavu však nesou Dorotkovy historky ze života. Ta meta nebyla překonána. Nezapomněl jsem film ohodnotit na ČSFD a to je dobře. ()
Jaromír Soukup a jeho pořady je proti tomuto oscarové dílo. ()
Jedna hvězda za to, že už jsem se dlouho tak nenasmál. Bohužel to nebylo tím že je to vtipné. ()
Dávám jednu hvězdičku a to za Karolínu, jinak to byl totální dogshit. ()
NESKUTEČNÁ SRAČKA. ()
Dnes jsem na tohoto všeuměla (spíš tedy "nicneuměla") narazil na netu, kde právě vydal knihu v počtu čtyřicet (!) výtisků. Předpokládám, že bude stejně kvalitní, jako tohle filmové "dílo". Kniha má 301 povídek a názvy jedné každé z nich jsou doslova kulervoucí. Hned jsem se musel mrknout i na Dorotkovu filmovou tvorbu...jo, takhle jsem si to představoval. Nekonečné intro s přehlídkou různých pohyblivých log zčásti posbíraných na netu a s dojemnou žádostí ať to utrpení vydržíme do konce. No, to se fakt nedá. Premiér je proti tomu majstrštyk. Edit: autor zřejmě trpí solidní schízou. Coby nick "lalabo" se přihlásil na csdf a sám sobě ve třetí osobě píše "zajímavosti" a svůj filmový profil, kde se dozvíme, že měl víc než sto žen. Což mu můžeme směle nevěřit. Bude to takový zoufalec, co si všechno musí udělat sám. Úplně všechno :-) ()