Kapitola 2: Dítě (S01E02)

První díl Mandaloriana byl parádním pilotem/startem nového seriálu, který dokázal, že Star Wars můžou fungovat i jako televizní seriál v případě, že dostane nejen velký budget ale především tvůrce, kteří mají Star Wars rádi a chtějí s nimi pracovat s láskou. Druhý díl seriálu opět napsal showrunner seriálu Jon Favreau a režii si vzal na starost Rick Famuyiwa, kterého studio Warner Bros. vyhodilo od sólovky Flashe/sám po nedohodnutí se na pojetí snímku odstoupil, Famuyiwa se ale nakonec dostal k trochu lepší a smysluplnější frančíze. A jestli vám pilot přišel jako paráda ale báli jste se, že to půjde jen dolů.... Chapter Two s názvem The Child vám ukáže, že je dost pravděpodobně, že si Mandalorian udrží kvalitu až do svého osmého dílu. I když na 100% to také samozřejmě není. Druhá epizoda začíná tam kde první skončila a pracuje se nejen s planetou Arvala-7 a jejím prostředím ale především s hlavním twistem první epizody/pravděpodobně MacGuffinem celého seriálu. Především máme ale v téhle půlhodinové epizodě čas na to se více seznámit s naším hlavním hrdinou Mandalorianem. Pedro Pascal pořád nesundal masku (a furt sázím, že jí nesundá minimálně do finále) a opět toho moc nenamluví, přesto ale mluví ve finále více než v rámci první epizody a především dokáže i pod maskou skvěle zahrát veškeré možné emoce. Především se ale potvrzuje, že Mandalorian není bezcitný vrah a má v sobě duši. A především mě neskutečně baví jeho vztah k MacGuffinovi, který se ještě dost pravděpodobně bude napříč dalšími díly vyvíjet a nemůžu se toho dočkat. Onen slavný MacGuffin je totiž něco neskutečně božího a jsem rád, že fanoušci na internetu neprskají a naopak mají z využití onoho MacGuffina radost. Což je něco co jsem po závěru první epizody opravdu nečekal. Je otázka jak to celé s MacGuffinem bude a proč je vlastně v příběhu tak důležitý, rozhodně se ale těším jak s ním bude Favreau a spol. pracovat. Krom Mandaloriana a McGuffina už je tu jenom jedna stěžejnější postava- Knuill v podání NIcka Nolteho. Už po první epizodě jsem doufal, že Noltův Knuill dostane více prostoru a bylo mi to splněno. Knuill skvěle funguje jako taková otcovská figura Mandalorianovi, která mu pomůže nejen v akci ale především v rámci mouder. Nick Nolte je vždycky boží a ve Star Wars to předvedl i pod vrsvou makeupu. I Have Spoken! Od Ricka Famuyivy jsem jinak předtím nikdy v životě nic neviděl (jeho Matroš bych vidět chtěl), v Chapter Two ale dokázal, že zvládá parádní akci. Úvodní akční scéna s jednou známou rasou z Impérium vrací úder, parádní honička s jedněmi známými mrchožrouty ze světa Star Wars nebo bitva s jednou potvůrkou, která má v sobě zachovaný odkaz na Čelisti. Chapter Two Mandoloriana jinak ve finále celkem funguje jako bravurní mix Star Wars a Indiana Jonese a čerpá tak inspiraci i z druhé velké filmové ságy za kterou (spolu se Štefanem Spielbergů) stojí George Lucas. Druhá epizoda je parádním pokračováním pilotu a ještě více naznačuje, že by seriál mohl tu kvalitu držet opravdu celou dobu. To sice bude pomalu potvrzováno/vyvracováno postupně každým pátkem, minimálně první dva díly Mandaloriana jsou určitě peckou. Uvidíme kam povede zápletka s MacGuffinem a jestli se mu bude seriál věnovat celou dobu nebo se časem film vydá i k jinému příběhu, Mandalorian ale zatím působí jako plnokrevné celovečerní Star Wars než jako ,, pouhý´´ televizní seriál a má hodně potenciálu nejen pro celou 1. ale i pro aktuálně chystanou 2. sérii...... (16.11.2019) (méně) (více)

(Spoilery): Mandalorian je seriál, který jsem si zamiloval v rekordně krátkém čase, a druhý díl lásku ještě posiluje. První epizoda našla rovnováhu mezi vývojem vyprávění a ustavováním fikčního světa – mlčenlivý Mandalorian potkával spoustu vedlejších postav a skrze tato setkání se načrtávaly základní cíle, ale také stav světa. Kontext hrdinovy rasy (Mythrol, Kuiil, Kovář), časové zasazení a rozpad starého systému (Greef Carga upozorňuje na pád Impéria) a jeho stále přežívající zbytky (Klient). Všechna setkávání pak ještě protínaly zakázky a proces hrdinovy práce. Chytře se tak oscilovalo mezi, řekněme, horizontální (kompoziční zázemí ústředního příběhu) a vertikální (poznávání světa a jeho obyvatel) linií. Druhý díl pracuje stejně, jen na omezenějším prostoru. Ale o to je intenzivnější! Hierarchicky nejvyšší oblastí světa jsou technologičtí paraziti Jawové, jejich systém ne-úplně-fér směnného obchodu motivuje sestup na nižší úroveň, kde se představí Mudhorn. Pouštní jednorožec pak nevědomky přestrukturuje všechny naše znalosti o světě. Doposud byl důležitý jen jako nástroj k odletu z planety Arvala-7, jenže svou nedobrovolnou levitací (a) odhalí nové schopnosti Dítěte, (b) čímž se nastolí daleko více dlouhodobých otázek a (c) promění nastavení světa – Síla je v seriálu přítomna! (Jedi puntičkáři by mě opravili, protože Síla je přítomna všude, objevuje se ale midi-chlorianová spojnice s ní ve formě citlivého Dítěte) Zároveň tu máme příběhový rámec, který, jak poznamenává Polygon, dost výrazně připomíná Samuraje Jacka. Málomluvný hrdina přichází do nového prostředí, tam přijme zakázku či řeší dílčí komplikaci, zatímco se řídí určitým souborem pravidel, jež ho odlišuje od ostatních. Ale tahle paralela výborný animovaný seriál přesahuje a jde k jednomu ještě obecnějšímu rámci – k samurajským filmům (a dost výrazně i spaghetti westernům, ale tam má moje kulturní encyklopedie větší limity). Typ vyprávění z příběhů Musaši Mijamota nebo jeho podvratná verze v Cukamotovu Zan. Do jisté míry i Sedm samurajů a podobně. Do toho se přidává starost o dítě a je z toho Vlk samotář jak vyšitý. Jen bez těch litrů krve. // U těch Jawů se zastavím ze dvou důvodů. Zaprvé je super poznat tyhle kapucíny trochu důkladněji a mrknout se do kabiny Sandcrawleru. Ale mým nejoblíbenějším setkáním s nimi zůstává řezničina na Tatooinu v Jedi Academy (2003). Zadruhé rozeberou Mandův Razor Crest, což se později vyřeší, ale z počátku je to příjemné hra s očekáváními. Loď je ve světě Star Wars extrémně důležitá, co kdyby takhle brzo přišel Fett o Slave I, Han o Millennium Falcon nebo „hrdina“ KOTOR o Ebon Hawk! // Je úžasný, jak důkladně a odvážně se tu pracuje s tichem. Mandy není zrovna ukecaný hrdina a Dítě toho taky moc nenamluví, díky tomu je prvních jedenáct (!!) minut bez dialogů. Naprosto fascinující sbližování dvou diametrálně odlišných postav se obejde bez zbytečné vaty slov. Navíc mi to dává naději, že se „značkové“ seriály na Disney+ – obzvlášť ty SW a MCU – nebudou bát experimentovat, avšak v konceptuálně dost sevřené podobě (na rozdíl od mnoha rozviklaných netflixovských projektů). // Výborné je i Dítě, protože finální odhalení jeho citlivosti k Síle ukazuje, že zatím každý zástupce této rasy – jejíž název se ve Star Wars nikdy neobjevil – ji ovládá. Yoda byl jedním z nejsilnější Jediů a Yaddle zase členkou rady. Twist ale přináší i další zajímavou otázku – Madno ani Kuiil netuší, co Dítě použilo. U prvního z nich je to zarážející především pro úzkou historii mezi Mandaloriany a řádem Jediů. Je válka zapomenuta? To nabízí extrémně zajímavé a transtextuálně motivované otázky, protože rasa z planety Mandalore byla v mnoha ohledech definována jako opozice Řádu při jejich krvavé válce. Protagonista je tak v kontaktu s vlastní tradicí (kovárna), ale i v částečném rozporu s její profesí (vztah k Dítěti). Reflektuje jeho neznalost Síly odcizení vlastním kořenům? Ba co víc, podařilo se Impériu opravdu vyhladit všechny vzpomínky padlého řádu? // A milé je, že v úvodu na hrdinu zaútočí skupina trandoshanských lovců odměn, kteří se v hraném Star Wars objevují poprvé od Návratu Jediho. (19.11.2019) (méně) (více)