Reklama

Reklama

Mandalorian

(seriál)
  • USA The Mandalorian (více)
Trailer 3
USA, (2019–2023), 16 h 29 min (Minutáž: 31–59 min)

Tvůrci:

Jon Favreau

Hrají:

Pedro Pascal, Gina Carano, Carl Weathers, Werner Herzog, Nick Nolte, Emily Swallow, Omid Abtahi, Taika Waititi, Giancarlo Esposito, John Beasley, Horatio Sanz (více)
(další profese)

VOD (1)

Série(3) / Epizody(24)

Obsahy(1)

Seriál pojednává o dobrodružstvích osamělého lovce, který najde malého tvora Grogu a snaží se ho ochránit před Impériem a mnoha jinými nepřáteli, kteří se ho snaží využít ve svůj prospěch. Na své cestě oba zažívají mnohé nástrahy i nebezpečí. (ČSFD)

Recenze uživatele filmfanouch k tomuto seriálu (28)

Mandalorian (2019) 

1. SÉRIE: Jakmile do něčeho investujete 4 miliardy dolarů, pokusíte se to logicky vydojit co to jde. Logicky mluvím o studiu Disney a jeho odkoupení Lucasfilmu a tím pádem především ságy Star Wars. Nejslavnější filmová sága všech dob se prostě po odkoupení studiem Disney dočkala znovuzrození a poté co jsme se v posledních 5 letech dočkali 5 filmů bylo jasné, že to je krom všech těch dalších knih, komiksů a videoher (parádní Star Wars Jedi: Fallen Order!) jen začátek. A v tu samou chvíli došlo oznámení, že nově začnou vznikat i seriály, které budou umístěné na nově vznikající streamovací službu Disney+. A už v tu chvíli jsem si já říkal jestli jsou zrovna Star Wars značka, která si zaslouží seriálovou formu a jestli nepůjde o věc, která spíš Star Wars zlomí vaz. Jenomže najmutí Jona Favreaua jako showrunnera mě uklidnilo a ve finále je výsledek po celé té kampani díkybohu úspěšným výsledkem díky kterému je Mandalorian jednou z nejpozitivnějších věcí na roce 2019 díky které nebudu moc dospat následujících sérií. Mandalorian je totiž skutečná paráda, která Star Wars rozhodně nedělá ostudu, spíše právě naopak! Projekt Jona Favreaua díkybohu představuje pro svět Star Wars dosud víceméně nepředstavené období a prostředí. Konkrétně se příběh odehrává právě mezi Epizodami VI a VII a Mandalorian se tak dá brát jako jakási výplň mezi těmito dvěma výrazně rozdělenými období. Stojí ale za zmínku, že i když nás Mandalorian v jedné epizodě seznámí s Novou Republikou (Konkrétně v Chapter 6), spíše se odehrává na koutě kde Nová Republika neexistuje a díky tomu může dostat svůj prostor i Imperiální pozůstatek. Mandalorian nesleduje rytíře Jedi ani pokus o vystavění Nové Republiky, spíše se tu ukazuje obyvatelé Galaxie, kteří si pouze chtějí vydělat a osud galaxie je spíše nezajímá. Právě takový by se na první pohled mohl zdát i náš hlavní hrdina Mando, jak se ale ukáže tak má Mando uvnitř srdce dobráka a pro dobrou věc se ve finále nebojí zajít hodně daleko. Mandalorian se nesmí zapomenout ocenit bez výkonu Pedra Pascala. Ten sice Mandaloriana hraje pouze pod maskou (ve finále dokonce vyšlo najevo, že minimálně v Chapter 4 postavu jen namluvil a postavu pod zbroji hrál nikdo jiný), jeho vokální výkon je ale skutečně parádní i přesto, že je pravda, že Manda toho namluví co nejméně. Mando i po 1. sérii zahaluje svůj charakter spíše tajemstvími, přesto je ale nutné zmínit, že za prvních osm kapitol víme o Mandovi dost nato abychom s ním soucítili, litovali ho, chápali ho a přáli mu co nejlepší konec. Ještě více proto, že mezi ním a naším milovaným ´´Baby Yodou´´ skutečně proběhne jakási forma vztahu otce a syna, která by se dalšími díly mohla jen a jen prohlubobat. Baby Yoda nebo prostě jen Child se hodně snadno brát jen jako snaha vydělat na následném merchandesingu co nejvíce peněz, spíše ale sázím na to, že má Favreau Yodu opravdu rád a pokusil se nám v Mandalorianovi ukázat něco více o jeho druhu a vypadá, že bychom se v další sérii o tomhle druhu mohli dozvědět více informací. I kdyby ale ne, pořád máme tohohle jednoho člena, který je roztomilý, krade si každou scénu pro sebe a mohl by jednoho dne dokázat v rámci Star Wars univerza ještě velké věci. Favreau si ale krom vztahu Pascalova Mandaloriana a Baby Yody ovládaného různými loutkáři (Werner Herzog je odstrašil od nápadu CGI tím, že tvůrce Manda označil za zbabělce) postaral i casting všech vedlejších roliček. Je tu cool Werner Herzog i cool Nick Nolte, kteří se sice nedrží kdovíjak dlouho, rozhodně ale zanechají solidní dojem. Je tu Carl Weathers, který tu má po dlouhé době výraznější roli a je na něm vidět, že si návrat pod světla reflektorů užívá. Je tu fajn Gina Carano, je tu strašně cool zlej Giancarlo Esposito, Natalia Tena, Mark Boone Junior, Ming-Na Wen, Taika Waititi jako hlas IG-11 nebo Jason Sudeikis ve zbroji stormtroopera. Mandalorian ve finále není o tom jak moc velkou roli tu libovolný herec má ale spíše o tom jak si svojí účast v Mandalorianovi užívá. A je hodně vidět, že je každý rád, že je oficiálně součástí světa Star Wars! Za celou 1. sérii se u Mandaloriana prostřídá 5 režisérů- Dave Filoni (Chapter One a Chapter Five), Rick Famuyiva (Chapter Two a Chapter Six), Deborah Chow (Chapter Three a Chapter Seven), Bryce Dallas Howard (Chapter Four) a Taika Waititi (Chapter Eight). A je strašně fajn, že každá epizoda (za předpokladu, že jí režíruje nový režisér) má svůj specifický styl. Chapter Eight má třeba klasickou dávku humoru Taiky Waititiho a tím pádem větší dávku humoru obecně, Chapter One a Chapter Five jako by skutečně vypadli ze seriálu Klonové války nebo Povstalci (za kterými seděl právě Filoni), Chapter Three a Chapter Seven mají svůj skvělý komorní styl a vždy obě vygradují v parádní akční závěr (potěší, že právě Chow bude dělat celou minisérii s Obi-Wanem Kenobim) a Rick Famuyiwa u svých obou epizod zařídil aby ani jedna z nich nesešlapovala z plynu. Chapter Four Bryce Dallas Howard je poté solidním režijním debutem, který svou zápletkou vzdává holt Sedmi statečným a tím jak je každá epizoda jiná se ve finále nedá vyčítat, že by seriál opakoval stejné postupy a byl v rámci osmi dílů tím samým pořád dokola. Je nutné zmínit fakt, že hlavní dějovou linií seriál stráví první tři epizody a pak se dá říct, že se k hlavní vrátí až v posledních dvou. Epizody 4, 5 a 6 tudíž plní takzvané vedlejší mise, které ale ve finále plní větší smysl než se zdá. Především v jedné z nich Mando potká jednu osobu, která bude důležitá právě v posledních dvou epizodách, zároveň ale Mando putuje napříč galaxií a celá zápletka o tom, že je vlastně aktuálně vyvrhelem a snaží se přežít i přes fakt, že mu jde teď po krku celý cech nájemných lovců funguje. Zároveň Mando více ukazuje divákovi svůj charakter, jednou to dokonce vypadá, že nemá daleko od toho aby se usadil a jednou to zase vypadá, že by mohl fungovat jako funkční mentor. Vždy se to ale zvrtne a ukazuje se, že je vlastně Mando tragická postava, která se svého klidu v předaleké galaxii jen tak nedočká. A bůh ví jestli vůbec. I při rozpočtu 120 milionů dolarů na celou sérii jinak vypadá Mando parádně a rozhodně je vidět, že se seriálu dopřála plná péče. Akční scény nepůsobí minimalisticky a i přes nízký rozpočet prostě Mandalorian vypadá skvěle. Všechna brnění, lodě, zvířata působí co nejrealističtěji a akční scény vypadají opravdu draze. Nejvíc o sobě mluví dvě akční scény v Chapter Two, tedy naháněčka s Jawy a souboj s Mudhornem. Mandalorian vypadá fakt skvěle a jsem rád, že i přes relativně nízký rozpočet může něco vypadat tak velkolepě. A především se musí zmínit parádní soundtrack Ludwiga Göranssona díky kterému si budete chtít pouštět hlavní znělku pořád dokola. Do toho parádní kamera Grega Fraisera (můžeme jen doufat, že u 2. sérii Matthew Jensen neklesne), skvěle pracování s rozšířenou mytologii Star Wars, do očí nebijící odkazy, parádní budování atmosféry napříč všemi kapitolami a ve finální epizodě i parádnímu odkázání na věci budoucí. Poslední dvě epizody Mandaloriana navíc dokážou i skutečně dojmout a můžu o Mandovi říct, že ve mně vzbudil všechny možné způsoby. Favreau jako kreativní showrunner nezklamal a na 2. sérii se skutečně těším. Tak uvidíme co nám předvede na podzim 2020. I Have Spoken! 2. SÉRIE: Star Wars pro mě znamenají opravdu hodně. Společně s Harrym Potterem, Pánem prstenů, původním Spider-Manem Sama Raimiho nebo Piráty z Karibiku mi tyhle snímky ukázali, že lidská kreativita nezná mezí a film tak může představit fiktivní světy, které jsou naprosto fenomenálně vymyšlené a jeho hrdinové zároveň můžou zažívat zážitky o kterých se nám může pouze zdát. Star Wars George Lucase jsou v tomhle ohledu dost možná pro mě osobně nejzásadnější, protože byste těžce jinde hledali svět, který má promýšlený svůj svět tak dokonale, že obsahuje stovky ras, stovky planet a má též rozpracované příběhy pro nejrůznější vedlejší charaktery(jediný svět, který v tomto může konkurovat je jenom Svět Středozemě J. R. R. Tolkiena). Když Disney koupil Star Wars za 4 miliardy dolarů tak jsem pískal nadšením, protože šance, že někdy uvidím nové Star Wars na velkém plátně prostě ještě v roce 2012 nebyli kdovíjak vysoké a sám George Lucas dlouhou dobu jakoukoliv touto variantu zavrhoval. Osobně mám filmy z Disney éry ohromně rád, bráním je kde můžu a nehodlám s tím přestat dokud lidé nepřestanou prohlašovat nové filmy za jasný odpad. Přece jen jsem se ale bál, když jsem zjistil, že by se Star Wars měli dočkat hraného seriálu na streamovací platformě Disney+. Osobně jsem neměl problém s existencí animovaných seriálů Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci a dokonce jsem si tyto seriály hodně užil (Clone Wars je od druhé půlky 2. série čirá lahůdka), ovšem hraného seriálu ze Světa Star Wars jsem se bál. A jak se před rokem ukázalo tak jsem se bál zbytečně. 1. série Mandaloriana totiž byla fenomenální a dokázala, že Star Wars na malé obrazovce automaticky neznamenají sprosté slovo. 1. série Mandaloriana měla vyloženě esenci toho všeho co dělá Star Wars Star Wars a pamatuju si jak moc mě čekání na 2. sérii bolelo. A nejenom, že nemůžu po konci celé 2. série říct, že jsem byl zklamaný..... ale 2 série na těsno 1. sérii překonává! Základní kladný faktor zůstává- Seriál dělají tvůrci, kteří mají rádi Star Wars a vědí co Star Wars dělá tím co je. I v 2. sérii se daří dávkovat fanouškům tohohle úžasného světa to co chtějí a přitom pořád neplatí, že je to fan service tlačený na sílu. Prostě jen platí, že showrunner Jon Favreau a spolupracovníci kolem něj vědí co dělají, pracují s pokračováním Mandalorianovy poutě elegantně a především ještě emocionálně silněji budují vztah otce se synem. Z Mandaloriana a Dítěte se definitivně stávají parťáci, kteří se navzájem mají rádi a Mando začíná čím dál tím více chápat, že pokud se mu nějakého toho Jedie podaří najít, bude to znamenat, že přijde o tu malou zelenou potvůrku na kterou si zvykl a zamiloval si jí. Pořád zde platí, že Pedro Pascal je pro tuhle roli výborná volba, protože díky faktu, že si Mando nadále většinu času nechává helmu na sobě musí představitel této role vsadit čistě na řeč těla a hlasový výkon. To Pascal zvládá a díky tomu poznáte, když má Mando strach, když má vztek nebo když brečí. Klasické mudrování nad tím, že tuhle roli mohl hrát kdokoliv je tak trochu hloupé, protože jde o těžší úlohu než se může zdát. A právě Pascal z Dina Djarina udělal něco víc než chodícího rytíře. Pořád o něm nevíme tolik (to si tvůrci nechávají pro 3. sérii), protagonista seriálu se zde ale čím dál tím více rozvíjí a během hledání po Jediích dojde na i na řešení toho co je vlastně ideální představa Mandaloriana a zda je opravdu nutné mít tu helmu celou dobu na sobě. 2. série je jako celek sevřenější a celá dohromady působí ještě více filmověji- Konce jednotlivých epizod na tu následující navazující výrazněji než tomu bylo u 1. série a především to celé i díky vyššímu rozpočtu vypadá nákladněji. 2. série Mandaloriana tak působí skutečně jako blockbuster, který by se neztratil ani v klasické letní sezóně v kině. Tvůrci Mandaloriana netočí Občana Kanea a uvědomují si to. Mají především natočit seriál, který má mít esenci Star Wars, náboj Star Wars a buněčnou stavbu Star Wars. Daří se jim to a především se pořád daří přijít s novými nápady, které chvílemi navíc těží z bohatého světa legend, které před odkoupením Star Wars studiem Disney byli kánonické. Právě tohle čerpání z legend ukazuje, že kreativita ještě ve Star Wars mrtvá není a tohle čerpání je vlastně skutečně elegantní řešení. U 2. série se vystřídalo celkem 7 režisérů- Jon Favreau (Chapter 9), Peyton Reed (Chapter 10, 16), Bryce Dallas Howard (Chapter 11), Carl Weathers (Chapter 12), Dave Filoni (Chapter 13), Robert Rodriguez (Chapter 14) a Rick Famuyiwa (Chapter 15). Někteří z nich ( Howard, Filoni, Famuyiwa) už zkušenost s natáčením epizod Mandaloriana mají, druzí (Reed, Rodriguez) nikoliv. Přesto ale stejně jako u 1. série platí, že si každý tvůrce zanechá ve své epizodě každý styl a nejede se tak pořád ve vyloženě stejných vodách. Jon Favreau například natočil úvodní díl 2. série, kde se závěrečná akční sekvence odehrává v rozměrech 22×16 m a je skutečně vystřižená jako z IMAXU, Favreau zde tak dokáže předvést velkolepé sekvence se kterými má už nějaké té zkušenosti. Rodriguez zase do Chapter 14 zvládl zapojit některé své klasicky šílené kreativní nápady (především brutální úmrtí) a něco mi říká, že kdyby ochrannou ruku nedržel Disney, Rodriguez by mohl v pohodě natočit R-kové Star Wars, které by se mu ale mohli rozpadnout pod rukama stejně jako takový Mačeta. Takový Peyton Reed zase zvládl do Chapter 10 prosadit více humoru a je překvapivé, že finále dokáže natočit skutečně velkolepě a epicky. Prostě co díl, to pevná filmařská ruka a tak to má být. Tenhle seriál jinak dělá dobře ještě jednu zásadní věc- Na první pohled zcela nepotřebné a zbytečné postavy vrací do popředí a prokresluje je. Nenáviděli jste Mayfelda z Chapter 7? Zde se vrátí a vyloženě si ho zamilujete. Chtěli jste více prokreslit Caru Dune? Tady to máte. Bylo vám líto Mythrola? Neklesejte na mysli. Zároveň 2. série Mandaloriana představí postavy nové, které jsou neskutečně super a budete doufat, že je nevidíte naposledy- Hned v Chapter 9 je to například Timothy Olyphant jako neskutečně cool Cobb Vanth, v Chapter 14 Rosario Dawson jako Ahsoka Tano (která si svůj spin-off po svém hraném debutu definitivně zaslouží) a pak je tu samo sebou Boba Fett, který se po 37 letech od Návratu Jediho vrací v plné formě a dokazuje, že pověst největšího zabijáka galaxie nemá pro srandu králíkům. Staré postavy se tu prostě prokreslují, nové ideálně představují a zároveň se to celé pomalu uvádí do širšího kontextu historie světa Star Wars. Díky obrovským production values ten seriál vypadá prostě narámně. Kameramani Matthew Jensen, Barry Idoine a David Klein jsou zodpovědní za mnoho krásných záběrů, které už tak vizuálně krásnou 1. sérii strkají do kapsy. Skladatel Ludwig Göransson se též vrátil a vytvořil zcela nové pamětihodné melodie (Death Troopers!). I stylem lineárního vyprávění 2. série skutečně působí více filmově a především dokáže skutečně překvapovat na běžícím páse. S akcí tu pomáhal Sam Hargrave, kaskadér a režisér akčňáku Vyproštění. 2. série tak má více promakanou choreografii akčních scén a celkově je po akční stránce mnohem lákavější. A dojde tu i na šermířské souboje, přičemž jejich choreografie je záživná a v takové Chapter 13 se vyloženě bravurně buduje napětí. Zároveň se celá série navíc vydá některými nečekanými směry a dá se říct jediné- To co přijde nemůže čekat vůbec nikdo! Giancarlo Esposito si svým charizmatem jako Moff Gideon opět krade většinu momentů pro sebe a ve finále se navíc ukáže, že to celé budování skutečně někam spělo. Opravdu se pomalu ale jistě budoval ten dojemný vztah, který nám v této sezóně nadělí jednu smutnou tečku. Je to dojemné a zároveň vskutku nečekané. Seriál se možná na první pohled může točit v kruhu, jenomže ve skutečnosti tomu tak není. Stejně jako v klasických Star Wars filmech se cestuje z místa na místo za nějakým účelem, postřílí se přitom mnoho nepřátel a vše má poté své následky. 2. série celý příběh nečekaně chytře uváže a zároveň nechá pootevřená vrátka pro nový směr. Bude zajímavé sledovat jakým směrem přesně se 3. série Mandaloriana vydá a jak na tom budou i nadcházející seriálové spin-offy jako Ahsoka nebo The Book of Boba Fett. Jenomže pořád platí, že tyto seriály dělají lidi, kteří mají Star Wars rádi a rozumí jim. Star Wars tak díky ním nejsou mrtvé a díky těmto seriálům aktuálně žijí. I díky faktu, že se tyto seriály (minimálně zatím co se týče Mandaloriana) vyrovnají filmům tu Lucasfilmu zatím roste kvalitní pšenka. Tak to chce aktuálně jen doufat, že se neklesne na mysli a i další série Mandaloriana (+ další seriály) budou stát za to. O tom se ostatně přesvědčíme už příští Vánoce...... 3. SÉRIE: Star Wars se na stříbrná plátna ještě nějakou dobu nevrátí (po minulých zkušenostech se plánům na tři nové filmy dá věřit poměrně těžce), minimální jistou by ovšem v blízkých letech měl být film, který by měl sloužit jako vyvrcholení seriálů z období, které odstartoval Mandalorian. První hraný seriál ze světa Star Wars si své fanoušky získal velmi snadno. I přes zdánlivě minimální produkční hodnoty vypadá seriál na streamovací poměry velkolepě, nepostrádá nádech Star Wars, citlivěji pracuje s výraznějším a výraznějším tématem rodičovství a otcovství, kterému přispívá především přítomnost milovaného Grogua/Baby Yody a také se ukazuje, že tvůrce seriálu Jon Favreau se nějak pomalu pokouší i skrze další chystané seriály a oznámený film v režii Davea Filoniho vyplnit 30 let velkou časovou díru mezi Návratem Jediho a Sílou se probouzí. 3. série Mandaloriana poté dokazuje, že jde o běh na dlouhou trať, který úmyslně ponechává výrazně otevřená vrátka na několik dalších let. Na druhou stranu zvládá nadále vyvolávat dojem, že jsou Star Wars v tomto tvůrčím kruhu a časové ose nadále v dobrých rukou. Ostřílené Star Wars režijní tvůrce Ricka Famuyiwu, Carla Weaherse (also Greeg Karga) a Bryce Dallas Howard doplňují nováčci v podobě Rachel Morrison, Lee Isaaca Chunga a Petera Ramseyho, ty poté prakticky po celou dobu zvládají vyvolávat nádech toho pravého Star Wars dobrodružství. Přispívá tomu i fakt, že v porovnání s předchozími dvěma sériemi působí třetí série velkolepěji a omezený rozpočet čerpá na maximum. Virtuální studio Volume bude i v nejbližších letech terčem mnoha debat a úvah nad tím, zda kinematografii jako takové pomalu nešponuje oprátku, minimálně v rámci 3. sérii Mandaloriana ovšem budoucnost Volume vůbec netkví tak černě, minimálně kulisy rozhodně nepůsobí laciněji. I samotná výprava a přítomnost různých mimozemšťanů zvládá ostatně vyvolávat dojem výraznějších produkčních hodnot, především poslední dvě epizody poté působí skutečně velkolepým dojmem, který by zvládl obstát i na velkém plátně. I když to na konci 2. série vypadalo, že Grogu našel nového nejlepšího kamaráda v podobě farmářského chlapce z Tatooineu, seriál Boba Fett: Zákon podsvětí jasně naznačil, že Mandalorian o svého maskota nepřijde. Už nyní se v tamtamech šeptá, že návrat Grogua byl výrazným rozkazem z vedení a muselo dojít k nějaké dodatečné formě jeho zakomponování, prakticky vůbec to ovšem nevadí. V jistých případech sice může Grogu působit jako křoví, které v jistých epizodách má v podstatě nulový vliv na samotnou zápletku, tvůrci ovšem alespoň nezapomněli na to hlavní a tak nadále budují otco/synovské pouto mezi titulním Mandalorianem a jeho nalezencem. Minimálně finále dodává jejich vztahu dočasnou sladkou tečku, která sice nezvládá emocionálně rozpůlit jako takové finále 2. série, přesto ovšem tyto emoce správně fungují, především i proto, že k finále 3. série tak nějak směřoval dosavadní děj celého seriálu. Grogu se navíc stává i v akci užitečnější a tak svého tatínka někdy nehodlává jen tak nechat na holičkách. Jejich vztah je prozatím radost sledovat, dá se očekávat, že i do budoucna bude jejich vztah jedním z hlavních pilířů tohoto seriálového Star Wars univerza.  Din Djarin ovšem není jediný Mandalorian přítomný v seriálu, stejně prominentní roli má ostatně Bo-Katan Kryze v podání Katee Sackhoff. U té se více vykresluje její dilema se slavným Darksaberem, i díky odhalení pozadí jí finále zvládá nadělit dostatečnou satisfakci, především se navíc nějak buduje pouto mezi ní a Jarinem, i zde se ukazuje, že se s touto postavou dá nějak zajímavě pracovat. Především i proto, že i když je stejně jako Djarin Kryze Mandalorian, oba pochází k prakticky jiných světů. Dochází tak ke konfrontaci dvou typů mandaloriánských kultur, které ovšem v zájmu o obnovení zlatého věku Mandalore musí nějak spolupracovat. I to se nakonec zužitkuje ve velkolepém finále, které naznačuje, že se nový Zlatý věk Mandaloru možná skutečně blíží. Zároveň Favreau jako tvůrce a scenárista většiny epizod plní sliby o tom, že seriál nějak vyplní nastavenou díru. Odhalují se tak nové informace o fungování Nové Republiky, kdy je jasné, že nový systém možná od počátku nevyhnutelně směřuje ke svému zániku. Většina 3. epizody v tomto ohledu připomene až seriál Andor, kdy se ukazuje, že nic není úplně černobílé a že zlo nikdy nespí. I zde jsou jistě zasetá semínka, které se teprve dočkají řádného vypěstování, stačí ovšem už představení jedné imperiální rady, lákání na návrat jednoho známého velkoadmirála a především návrat fantastického Giancarla Esposita do role Moffa Gideona, aby bylo jasné, že i když se Impérium již zdánlivě nenachází na vrcholu potravního řetěze, stále umí vystrčit drápky.  Přitom všem se pořád ukazuje, že za seriálem stojí tvůrci Star Wars, kteří se nebojí sem tam udělat fanouškům tohoto světa radost. Ahmed Best, který je dodnes nadále terčem posměchů díky ztvárňování Jar Jar Binkse, se dočkal částečného vykoupení v podobě stylové role rytíře Jedi jménem Kelleran Beq. Christopher Lloyd se tu objevuje v roli bývalého Separatisty, který uctívá odkaz známého hraběte Dooku. Vykoukne nějaká ta postava ze Star Wars: Povstalci, objeví se jedno mýtické stvoření, které se nejspíš šetří na později a nebo se otevírají zajímavá vrátka skrze nová potencionálně zajímavá pravidla ohledně klonování. Opět platí, že Mandalorian v tomto ohledu spíše rozevírá různé linky do budoucna a různé motivy se uzavření dočkají až časem. Přesto je vidět, že za seriálem skutečně stojí tvůrci, kteří vědí, co chtějí, zároveň zhruba vědí, v jaké formě zvládají fanouškům Star Wars udělat radost a částečně se možná i pokusí o vykoupení u těch, kteří nadále nepřenesli fakt, že odkoupením Disney většina příběhů nově spadajících do sekce legendy není kánon.  Přitom všem je tam pořád cítit westernová atmosféra, prozkoumávání planety Mandalore v 2. epizodě zvládá mít chvílemi až hororový nádech, většina 3. epizody či úvod 7. epizody zvládá vyvolávat nádech Blade Runnera, dorazí dokonce i JablinskiGames a dokonce i Star Wars verze pana Smee z Petera Pana. Jakkoli navíc může každá epizoda Mandaloriana působit až epizodně a volně, ve finále po vzoru 1. a 2. série vše do sebe fantasticky zapadne ve finále, které dodává maximální satisfakci a vyvolává chuť po další várce. Mandalorian pochopitelně nemůže dělat radost všem a snaha o dodržování kánonu mu pořád bude podrážet nohy, při přistoupení na pravidla je pořád ovšem mnoho důvodu k nadšení. 3. série Mandaloriana tak ukazuje, že seriál ještě vyčerpaný není, události kolem konfliktů Nové Republiky a Imperiálního pozůstatku naopak svádějí k zajímavým událostem, které již brzy představí nejen seriál Ahsoka, ale také 4. série Mandaloriana, na kterou též bude výrazně bolet čekat + se R5-D4 konečně dočkal spravedlnosti! () (méně) (více)

Season 1 (2019) (S01) 

Jakmile do něčeho investujete 4 miliardy dolarů, pokusíte se to logicky vydojit co to jde. Logicky mluvím o studiu Disney a jeho odkoupení Lucasfilmu a tím pádem především ságy Star Wars. Nejslavnější filmová sága všech dob se prostě po odkoupení studiem Disney dočkala znovuzrození a poté co jsme se v posledních 5 letech dočkali 5 filmů bylo jasné, že to je krom všech těch dalších knih, komiksů a videoher (parádní Star Wars Jedi: Fallen Order!) jen začátek. A v tu samou chvíli došlo oznámení, že nově začnou vznikat i seriály, které budou umístěné na nově vznikající streamovací službu Disney+. A už v tu chvíli jsem si já říkal jestli jsou zrovna Star Wars značka, která si zaslouží seriálovou formu a jestli nepůjde o věc, která spíš Star Wars zlomí vaz. Jenomže najmutí Jona Favreaua jako showrunnera mě uklidnilo a ve finále je výsledek po celé té kampani díkybohu úspěšným výsledkem díky kterému je Mandalorian jednou z nejpozitivnějších věcí na roce 2019 díky které nebudu moc dospat následujících sérií. Mandalorian je totiž skutečná paráda, která Star Wars rozhodně nedělá ostudu, spíše právě naopak! Projekt Jona Favreaua díkybohu představuje pro svět Star Wars dosud víceméně nepředstavené období a prostředí. Konkrétně se příběh odehrává právě mezi Epizodami VI a VII a Mandalorian se tak dá brát jako jakási výplň mezi těmito dvěma výrazně rozdělenými období. Stojí ale za zmínku, že i když nás Mandalorian v jedné epizodě seznámí s Novou Republikou (Konkrétně v Chapter 6), spíše se odehrává na koutě kde Nová Republika neexistuje a díky tomu může dostat svůj prostor i Imperiální pozůstatek. Mandalorian nesleduje rytíře Jedi ani pokus o vystavění Nové Republiky, spíše se tu ukazuje obyvatelé Galaxie, kteří si pouze chtějí vydělat a osud galaxie je spíše nezajímá. Právě takový by se na první pohled mohl zdát i náš hlavní hrdina Mando, jak se ale ukáže tak má Mando uvnitř srdce dobráka a pro dobrou věc se ve finále nebojí zajít hodně daleko. Mandalorian se nesmí zapomenout ocenit bez výkonu Pedra Pascala. Ten sice Mandaloriana hraje pouze pod maskou (ve finále dokonce vyšlo najevo, že minimálně v Chapter 4 postavu jen namluvil a postavu pod zbroji hrál nikdo jiný), jeho vokální výkon je ale skutečně parádní i přesto, že je pravda, že Manda toho namluví co nejméně. Mando i po 1. sérii zahaluje svůj charakter spíše tajemstvími, přesto je ale nutné zmínit, že za prvních osm kapitol víme o Mandovi dost nato abychom s ním soucítili, litovali ho, chápali ho a přáli mu co nejlepší konec. Ještě více proto, že mezi ním a naším milovaným ´´Baby Yodou´´ skutečně proběhne jakási forma vztahu otce a syna, která by se dalšími díly mohla jen a jen prohlubobat. Baby Yoda nebo prostě jen Child se hodně snadno brát jen jako snaha vydělat na následném merchandesingu co nejvíce peněz, spíše ale sázím na to, že má Favreau Yodu opravdu rád a pokusil se nám v Mandalorianovi ukázat něco více o jeho druhu a vypadá, že bychom se v další sérii o tomhle druhu mohli dozvědět více informací. I kdyby ale ne, pořád máme tohohle jednoho člena, který je roztomilý, krade si každou scénu pro sebe a mohl by jednoho dne dokázat v rámci Star Wars univerza ještě velké věci. Favreau si ale krom vztahu Pascalova Mandaloriana a Baby Yody ovládaného různými loutkáři (Werner Herzog je odstrašil od nápadu CGI tím, že tvůrce Manda označil za zbabělce) postaral i casting všech vedlejších roliček. Je tu cool Werner Herzog i cool Nick Nolte, kteří se sice nedrží kdovíjak dlouho, rozhodně ale zanechají solidní dojem. Je tu Carl Weathers, který tu má po dlouhé době výraznější roli a je na něm vidět, že si návrat pod světla reflektorů užívá. Je tu fajn Gina Carano, je tu strašně cool zlej Giancarlo Esposito, Natalia Tena, Mark Boone Junior, Ming-Na Wen, Taika Waititi jako hlas IG-11 nebo Jason Sudeikis ve zbroji stormtroopera. Mandalorian ve finále není o tom jak moc velkou roli tu libovolný herec má ale spíše o tom jak si svojí účast v Mandalorianovi užívá. A je hodně vidět, že je každý rád, že je oficiálně součástí světa Star Wars! Za celou 1. sérii se u Mandaloriana prostřídá 5 režisérů- Dave Filoni (Chapter One a Chapter Five), Rick Famuyiva (Chapter Two a Chapter Six), Deborah Chow (Chapter Three a Chapter Seven), Bryce Dallas Howard (Chapter Four) a Taika Waititi (Chapter Eight). A je strašně fajn, že každá epizoda (za předpokladu, že jí režíruje nový režisér) má svůj specifický styl. Chapter Eight má třeba klasickou dávku humoru Taiky Waititiho a tím pádem větší dávku humoru obecně, Chapter One a Chapter Five jako by skutečně vypadli ze seriálu Klonové války nebo Povstalci (za kterými seděl právě Filoni), Chapter Three a Chapter Seven mají svůj skvělý komorní styl a vždy obě vygradují v parádní akční závěr (potěší, že právě Chow bude dělat celou minisérii s Obi-Wanem Kenobim) a Rick Famuyiwa u svých obou epizod zařídil aby ani jedna z nich nesešlapovala z plynu. Chapter Four Bryce Dallas Howard je poté solidním režijním debutem, který svou zápletkou vzdává holt Sedmi statečným a tím jak je každá epizoda jiná se ve finále nedá vyčítat, že by seriál opakoval stejné postupy a byl v rámci osmi dílů tím samým pořád dokola. Je nutné zmínit fakt, že hlavní dějovou linií seriál stráví první tři epizody a pak se dá říct, že se k hlavní vrátí až v posledních dvou. Epizody 4, 5 a 6 tudíž plní takzvané vedlejší mise, které ale ve finále plní větší smysl než se zdá. Především v jedné z nich Mando potká jednu osobu, která bude důležitá právě v posledních dvou epizodách, zároveň ale Mando putuje napříč galaxií a celá zápletka o tom, že je vlastně aktuálně vyvrhelem a snaží se přežít i přes fakt, že mu jde teď po krku celý cech nájemných lovců funguje. Zároveň Mando více ukazuje divákovi svůj charakter, jednou to dokonce vypadá, že nemá daleko od toho aby se usadil a jednou to zase vypadá, že by mohl fungovat jako funkční mentor. Vždy se to ale zvrtne a ukazuje se, že je vlastně Mando tragická postava, která se svého klidu v předaleké galaxii jen tak nedočká. A bůh ví jestli vůbec. I při rozpočtu 120 milionů dolarů na celou sérii jinak vypadá Mando parádně a rozhodně je vidět, že se seriálu dopřála plná péče. Akční scény nepůsobí minimalisticky a i přes nízký rozpočet prostě Mandalorian vypadá skvěle. Všechna brnění, lodě, zvířata působí co nejrealističtěji a akční scény vypadají opravdu draze. Nejvíc o sobě mluví dvě akční scény v Chapter Two, tedy naháněčka s Jawy a souboj s Mudhornem. Mandalorian vypadá fakt skvěle a jsem rád, že i přes relativně nízký rozpočet může něco vypadat tak velkolepě. A především se musí zmínit parádní soundtrack Ludwiga Göranssona díky kterému si budete chtít pouštět hlavní znělku pořád dokola. Do toho parádní kamera Grega Fraisera (můžeme jen doufat, že u 2. sérii Matthew Jensen neklesne), skvěle pracování s rozšířenou mytologii Star Wars, do očí nebíjící odkazy, parádní budování atmosféry napříč všemi kapitolami a ve finální epizodě i parádnímu odkázání na věci budoucí. Poslední dvě epizody Mandaloriana navíc dokážou i skutečně dojmout a můžu o Mandovi říct, že ve mně vzbudil všechny možné způsoby. Favreau jako kreativní showrunner nezklamal a na 2. sérii se skutečně těším. Tak uvidíme co nám předvede na podzim 2020. I Have Spoken! () (méně) (více)

Kapitola 1: Mandalorian (2019) (S01E01) 

Ještě dekádu nazpátek by nikdo nečekal, že se ještě někdy dočkáme nějaké hrané Star Wars tvorby. Koncem minulé dekády a přelomem té nové sice ještě na obrazovkách válel animovaný seriál Star Wars: Clone Wars, sám autor ságy George Lucas ale zdůraznil, že byla Epizoda III- Pomsta Sithů konec Star Wars a vypadalo to tak, že nadále budou Star Wars obohacovat jen seriály typu Clone Wars a dodatečné knižní materiály. Jenže v roce 2012 Disney od Lucase koupil Star Wars za 4 miliardy dolarů a začali se dít věci. Disney potvrdil, že se nejenom dočkáme nové trilogie hlavní Skywalker ságy (Epizody VII-IX) ale zároveň také krom nového animovaného seriálu od tvůrců Clone Wars (nakonec se ze seriálu vyklubali Star Wars: Rebels) a nových knih také spin-offy známých postav. A tak jsme se rok po Epizodě VII dočkali Rogue One a půl roku po Epizodě VIII zase Sola. Rogue One trhlo miliardu a vypadalo to, že nová odbočka Star Wars Story má reálnou budoucnost. Jenže v květnu 2018 se ze Sola vyklubal obří propadák a to znamenalo obří (alespoň dočasnou) stopku pro Star Wars Story. A zrovna tou dobu se potvrdilo, že se na nově chystané streamovací službě Disney+ objeví hrané Star Wars seriály. Ano, může to být nálada, něco mi ale říká, že právě ony Star Wars seriály jsou novou odbočkou Star Wars Story (Minisérie o Obi-Wanu Kenobim třeba měla být původně opravdu filmem) a právě u dnes probíraného Mandaloriana se šušká, že dříve plánovaný spin-off Boby Fetta byl zrušen a nahrazen právě Mandalorianem. Mandalorianem, který je prvním hraným Star Wars seriálem všech dob. A Mandalorianem, který měl světu Star Wars dodat něco nového. Tvůrcem seriálu, showrunnerem a spoluscénáristou je Jon Favreau. Favreau je především režisér ale i příležitostný herec. Byl to právě on kdo Marvel Cinematic Universe odstartoval s prvním Iron Manem (a zároveň si zde střihl roli Iron Manova bodyguarda Happyho Hogana, kterou plní dodnes) a se světem Star Wars nemá zkušenost poprvé, jelikož už v seriálu Clone Wars namluvil mandaloriana Pre Vizslu a v Solo: Star Wars Story zase postavu Ria Duranta. Tohle je ale poprvé kdy Favreau dostal Star Wars na starost a je to dobrý krok. Favreau je totiž fanda Star Wars a zároveň zručný tvůrce a jeho angažování k Mandalorianovi tak dávalo plný smysl. Po oznámení, že se na Mandalorianovi budou podílet i další zdařilí tvůrci, objeví se v něm dobří herci a zároveň se potvrdilo, že seriál bude mít rozpočet 120 milionů (v rámci Star Wars možná ne tak moc, v rámci seriálů pořád hodně) se fanoušek Star Wars mohl začít těšit hodně snadno. A i když piloty samosebou nejsou zárukou, že bude následně celý seriál stát za to, minimálně pilot Mandaloriana naznačuje, že to bude stát za to. A hodně stát za to! Krom Fevreaua se na scénáři podílel také filmař Rick Famuyiva ale především Dave Filoni, tvůrce seriálu Star Wars: Clone Wars, Rebels a Resistance. Filoni má tedy se světem Star Wars zkušenosti a především jsou s Favreauem přátelé. Jejich kooperace tedy mohla stát za to a povedlo se. A především to byl Filoni kdo si vzal na starost režírování pilotu/Chapter One Mandaloriana. A ve finále si nemůžu představit, že by Mandalorian dopadl líp. Mandalorian má ze vší Star Wars tvorby od Disneyho nejblíž k původní trilogii (Epizody IV-VI). Konečně se tak trošku dočkáváme pohledu na to jak to tak přibližně v galaxii Star Wars fungovalo po událostech Epizody VI. Na Mandalorianovi jsou jasně vidět trademarky oné původní trilogie, zároveň má zatím ale minimálně pilot neskutečně svěží nádech a je to v rámci Star Wars opravdu něco co jsme ještě neviděli. V Lucasfilmu se navíc opět sázelo především na praktické efekty a ve finále jsou praktické efekty z původní trilogie, Disney filmů nebo Mandaloriana prostě lepší a pamětihodnější než efekty z prequelové trilogie (Epizody I-III). I přes zhruba poloviční rozpočet libovolného Star Wars filmu (který navíc musel být vypotřebován na 8 přibližně stejně dlouhých epizod) zatím první díl Mandaloriana působí opravdu parádně a vizuálně nádherně. Zároveň se Favreauovi podařilo najít parádního nástupce Johna Williamse pro složení hudby. Michael Giacchino (Rogue One) nebo John Powell (Solo) hudbu k Mandalorianovi neskládali, Favreau místo toho důvěřoval Ludwigu Göranssonovi (který letos vyhrál Oscara za soundtrack k Black Pantherovi a příští rok jeho hudbu uslyšíme v novém filmu Christophera Nolana Tenet). Göransson je naprostá parádní volba. Göransson dokázal vytvořit bravurně poslouchatelný soundtrack jehož hlavní theme navíc zní jako theme z Hodného, zlého a ošklivého. Film, který nemusíte vidět (nemlaťte mně, jednou si udělám čas na celou Dolarovou trilogii!), jeho znělku ale znáte. A právě Mandalorian má Star Wars verzi téhle parádní znělky. A poslouchá se naprosto náramně. Od Rogue One se vrátil alespoň kameraman Greig Fraiser a je to stejná kamera jako z Rogue One tudíž i po obrazové stránce naprostá paráda. Fraiser si jinak jako kameramana vezme na starost i Villeneuoveovu Dunu nebo nového Batmana a tento kariérní boost si opravdu zaslouží. Mandalorian vypadá parádně a Favreau je očividně díkybohu fanda Rogue One. Pedro Pascal zůstává jako Mandalorian celý díl schovaný pod brněním (bůhví jestli z něj vůbec během seriálu vyleze) a řekne jenom pár slov. Už jenom těch pár slov dokáže ale Pascal naprosto bravurně prodat. Zároveň se o jeho postavě dozvíme více v rámci flashbacků a i když se z trailerů mohlo znát, že je Mandalorian jeden z největších borců v galaxii, který nezná strach ani jiné pocity, pravda je ve finále možná trochu složitější a v dalších dílech se neskutečně těším na rozpracovávání charakteru tohoto zajímavého protagonisty. Carl Weathers AKA Apollo Creed z Rockyho nebo AKA Dillon z Predátora se snad poprvé od 80. let dočkává pořádné role. V pilotním díle Mandaloriana sice nedostává zas tak velký prostor, minimálně těch pár minut si ale Weathers ukradl velmi dobře a přeji mu v dalších částech ještě více prostoru. Stejně dobře se tu předvádí Werner Herzog, který je vždycky cool a svou malou ale důležitou roli si v Mandalorianovi neskutečně užívá. V rámci camea je hodně super i Nick Nolte (člověk už se těší až jeho Kuill dočká více prostoru) a především Taika Waititi! Režisér Thora: Ragnaroku, který se zde zároveň objevil jako Korg nejenom bude režírovat jednu epizodu seriálu (konkrétně tu osmou a poslední 1. řady), zároveň si tu ale střihl hlasovou droida IG-11. Waititi dokázal i v rámci pouze hlasové role ze sebe dostat všechno a dokazuje svůj talent nejen za kamerou ale i před ní i když zrovna jen mluví bezduchého droida. Zároveň je tu spoustu parádních odkazů na širší svět Star Wars (především na Epizodu VI) a především parádních akčních scén. Filoni po dekádě prací na animovaných Star Wars konečně dostal možnost vyhrát se i se Star Wars hranými a je vyloženě cítit, že si to v rámci jediného dílu seriálu užil. Uvidíme jak moc to bude cítit u pátého dílu, který též Filoni režíruje, minimálně u pátého dílu bude ale překonat akční scény z pilotu hodně obtížné. A zároveň pilot nabídne ve finále zásadní zvrat, který ve finále možná nebude mít vliv nejen na celý zbytek 1. řady Mandaloriana ale zároveň i na celý širší svět Star Wars! Zatím co Filoni napsal pátou epizodu a Famuyiwa šestou, Favreau napsal všechny ostatní. A onen zásadní zvrat se kterým přišel je riskantní a bude hodně těžké si s ním hrát. Zároveň ale sejde na tom jak onen závěrečný zvrat bude na škále od 1 do 10 využitý a jak se to celé osvětlí v následujících částech. Minimálně ale na Favreauovi oceňuju, že i když Rian Johnson u Posledního z Jediů dostal bídu za věci, které fanouškům, kteří neradi změny vadili, Fevreau si ve finále vzal od Johnsona alespoň minimální příklad a může se mu to stejně jako Johnsonovi vymstít. A já jen doufám, že Fevreauovi za tuhle věc nebudou za nějakou dobu na internetu vyhrožovat smrtí. Zvláště když ve finále i přinesl jednu z nejroztomilejších věcí v dějinách Star Wars. Když Disney řekl co plánuje ze Star Wars, pilotní díl Mandaloriana a hrubý nástřel celého seriálu je ve finále jedna z těch věcí, kterou jsem od nových Star Wars chtěl. Podívaná, která je tak akorát westernová , tak akorát drsná a tak akorát Star Wars. Parádní start nového seriálu, který sice nezaručuje, že bude celý seriál strop, rozhodně ale vzbuzuje šance a naději. A i když bych možná vidět Obi-Wanův život na Tatooinu raději pořád na velkém plátně, reálně přestávám mít o jeho minisérii jakékoliv obavy.... () (méně) (více)

Kapitola 2: Dítě (2019) (S01E02) 

První díl Mandaloriana byl parádním pilotem/startem nového seriálu, který dokázal, že Star Wars můžou fungovat i jako televizní seriál v případě, že dostane nejen velký budget ale především tvůrce, kteří mají Star Wars rádi a chtějí s nimi pracovat s láskou. Druhý díl seriálu opět napsal showrunner seriálu Jon Favreau a režii si vzal na starost Rick Famuyiwa, kterého studio Warner Bros. vyhodilo od sólovky Flashe/sám po nedohodnutí se na pojetí snímku odstoupil, Famuyiwa se ale nakonec dostal k trochu lepší a smysluplnější frančíze. A jestli vám pilot přišel jako paráda ale báli jste se, že to půjde jen dolů.... Chapter Two s názvem The Child vám ukáže, že je dost pravděpodobně, že si Mandalorian udrží kvalitu až do svého osmého dílu. I když na 100% to také samozřejmě není. Druhá epizoda začíná tam kde první skončila a pracuje se nejen s planetou Arvala-7 a jejím prostředím ale především s hlavním twistem první epizody/pravděpodobně MacGuffinem celého seriálu. Především máme ale v téhle půlhodinové epizodě čas na to se více seznámit s naším hlavním hrdinou Mandalorianem. Pedro Pascal pořád nesundal masku (a furt sázím, že jí nesundá minimálně do finále) a opět toho moc nenamluví, přesto ale mluví ve finále více než v rámci první epizody a především dokáže i pod maskou skvěle zahrát veškeré možné emoce. Především se ale potvrzuje, že Mandalorian není bezcitný vrah a má v sobě duši. A především mě neskutečně baví jeho vztah k MacGuffinovi, který se ještě dost pravděpodobně bude napříč dalšími díly vyvíjet a nemůžu se toho dočkat. Onen slavný MacGuffin je totiž něco neskutečně božího a jsem rád, že fanoušci na internetu neprskají a naopak mají z využití onoho MacGuffina radost. Což je něco co jsem po závěru první epizody opravdu nečekal. Je otázka jak to celé s MacGuffinem bude a proč je vlastně v příběhu tak důležitý, rozhodně se ale těším jak s ním bude Favreau a spol. pracovat. Krom Mandaloriana a McGuffina už je tu jenom jedna stěžejnější postava- Knuill v podání NIcka Nolteho. Už po první epizodě jsem doufal, že Noltův Knuill dostane více prostoru a bylo mi to splněno. Knuill skvěle funguje jako taková otcovská figura Mandalorianovi, která mu pomůže nejen v akci ale především v rámci mouder. Nick Nolte je vždycky boží a ve Star Wars to předvedl i pod vrsvou makeupu. I Have Spoken! Od Ricka Famuyivy jsem jinak předtím nikdy v životě nic neviděl (jeho Matroš bych vidět chtěl), v Chapter Two ale dokázal, že zvládá parádní akci. Úvodní akční scéna s jednou známou rasou z Impérium vrací úder, parádní honička s jedněmi známými mrchožrouty ze světa Star Wars nebo bitva s jednou potvůrkou, která má v sobě zachovaný odkaz na Čelisti. Chapter Two Mandoloriana jinak ve finále celkem funguje jako bravurní mix Star Wars a Indiana Jonese a čerpá tak inspiraci i z druhé velké filmové ságy za kterou (spolu se Štefanem Spielbergů) stojí George Lucas. Druhá epizoda je parádním pokračováním pilotu a ještě více naznačuje, že by seriál mohl tu kvalitu držet opravdu celou dobu. To sice bude pomalu potvrzováno/vyvracováno postupně každým pátkem, minimálně první dva díly Mandaloriana jsou určitě peckou. Uvidíme kam povede zápletka s MacGuffinem a jestli se mu bude seriál věnovat celou dobu nebo se časem film vydá i k jinému příběhu, Mandalorian ale zatím působí jako plnokrevné celovečerní Star Wars než jako ,, pouhý´´ televizní seriál a má hodně potenciálu nejen pro celou 1. ale i pro aktuálně chystanou 2. sérii...... () (méně) (více)

Kapitola 3: Hřích (2019) (S01E03) 

Třetí epizoda Mandaloriana kvalitou opravdu neklesá. Je to snad dokonce úplně naopak! A nemůžu se vyvarovat tomu abych v tomhle ohledu nejvíce chválil Pedra Pascala. Pascal si ani pro tentokrát masku jako titulní Mandalorian nesundá (jestli k tomu někdy dojde tak dost pravděpodobně až v samotném finále) přesto ale každou další epizodou dokáže Mandaloriana vykreslit jako hlubokou postavu s duší. Pascalův výkon kdy kromě toho, že je cool Mandalorianem v zbroji také dokáže ukázat svou duši je ale ve finále jen špičkou ledovce parádní třetí epizody u které divák po pár minutách netuší jakým směrem se zbytek seriálu vydá. A pak konečně osvětlí jak se bude Mandalorian vyvíjet a je to paráda. Mandalorian jak to vypadá bude ve finále opravdu těžit především ze vztahu mezi Mandalorianem a naším ,, McGuffinem´´, tedy položkou, kterou měl Mandalorian najít a následně vrátit svému klientovi. Mezi Mandalorianem a ,, McGuffinem´´ (je těžké tomu najít nějaké jiné jméno, které byli zároveň nebylo spoiler) se ale od doby závěrečné scény Chapter One po události Chapter Three utvořilo opravdu silné pouto především proto, že ve finále mají oba více společného než by se mohlo zdát. I u tohohle platí, že seriál tohle prozkoumá více a pravděpodobně více osvětlí flashbacky z Mandalorianova dětství, zatím je ale k tomuhle všemu našlápnuto parádně. A ,, McGuffin´´ je pořád jedna z těch nejroztomilejších věcí co nám kdy svět Star Wars nabídl! Trošku více prostoru se tu dostává také Carlu Weathersovi jako Greefu Cargovi a stojím si zatím, že Weathers si nějakou tu výraznější roli po letech skutečně užívá a doufám, že v dalších částech dostane toho prostoru ještě více. Zároveň je ve finále paráda jak se tu pracuje s ostatními Mandaloriani. Werner Herzog se tu zase mihne a zase je neskutečně super. A větší prostor tu po pilotu dostane i Omid Abtahi jako Dr. Pershing a jsem zvědavý jestli se s ním v rámci seriálu bude pracovat nějak výrazněji. Dr. Pershing ani zdaleka nepatří mezi nejzajímavější charaktery seriálu, nedá se ale zároveň říct, že by se s ním rozhodně nedalo zajímavě pracovat. Ale to už je jen čistě v rukách Favreaua a spol. Epizodu Chapter 3 si jinak vzala na starosti režisérka Deborah Chow a musí se říct, že ze všech částí Mandaloriana je Chapter 3 nejkomornější a klade důraz především na vnitřní rozpor titulního Mandaloriana, zároveň ale v závěru epizodu dodává snad prozatím nejlepší akční scénu seriálu. Ano, tu která zlomí vaz závěrečné přestřelce v Chapter One i té, která zlomí vaz souboji s Mudhornem v Chapter Two. Především proto, že ona finální akční scéna klade zároveň důraz na vztah Mandaloriana s ostatními Mandaloriany. A finále dost možná naznačuje, že zatímco Dyn Jarren začínal v seriálu jako nájemný lovec, zatím to vypadá, že minimálně na nějakou dobu z něj aktuálně bude spíše cíl ostatních nájemných lovců. Jarren si ale vývoj své následující poutě vybral velmi dobře a bude zajímavé sledovat vývoj jeho příběhu v dalších částech. Chow se jinak ujme minisérie o Obi-Wanu Kenobim a tenhle komorní styl spojený s akcí by Obi-Wanově minisérii mohl slušet opravdu náramně a tudíž aktuálně vnímám najmutí Chow jako režisérky Obi-Wanova příběhu mezi Epizodami III a IV jako velmi povedenou volbu. Je mi jasné, že si lidé začnou stěžovat, že má i Chapter Three zase kolem 30 minut, je ale nutno dodat, že Mandalorian dost takhle ve finále nepůsobí jako seriál ale jako čtyřhodinový epický film, který je rozdělen na 8 částí. Dokážu si představit, že by Mandalorian mohl původně vzniknout jako celovečerní film (a dost možná by takhle mohla fungovat i zrušená sólovka Boby Fetta), i když jsem byl ale člověk, který byl proti plýtvání Star Wars na seriály na streamovací službě musím uznat, že jsem z Mandaloriana spokojený velmi. Ale jádro pudla tkví v tom, že Mandaloriana opravdu začínám brát jako plnokrevný celovečerní film, který je akorát rozdělený na 8 částí a na jehož další průběh a závěr si budu muset postupně počkat až do 27. prosince. Mandalorian je zatím ten nejlepší možný zážitek, který kinematografie může světu dát a doufám, že mi nadšení s dalšími částmi vydrží. Favreau zatím seriálové Star Wars vymyslel parádně a jestli takhle Mandalorian bude držet celou dobu, přeji Favreauovi aby se skutečně on stal novou hlavou, která bude dohlížet na budoucnost Star Wars...... () (méně) (více)

Kapitola 4: Útočiště (2019) (S01E04) 

Čtvrtá epizoda znamená pro seriál Mandalorian konec první poloviny 1. série. Její režii si přitom vzala na starost Bryce Dallas Howard- dcera režiséra Rona Howarda (Solo: Star Wars Story) ale především známá herečka, která sice už natočila pár kraťasů a jeden dokument, 4. epizoda Mandaloriana s názvem Sanctuary je ale její reálně první akční filmovou tvorbou. A Howard dostala na starost tu epizodu 1. série, která ve finále opravdu neposouvá hlavní děj seriálu někam daleko, na druhou stranu ale opět dokáže hlavní postavě ,, Manda´´ v podání Pedry Pascala dodat nějaký vývoj a dozvíme se o jeho historii a charakteru zase něco trochu víc. Epizoda 4 se reálně dělí na dvě zásadní poloviny- Tu klidnější, která právě dává důraz především tomu jak lépe se poznává Mandalorianův charakter a teprve poté ona druhá akčnější polovina. Hrubá synopse Sanctuary opravdu odpovídá zápletce Sedmi statečných, tedy chránění jedné vesnice před zákeřnými bandity. Planeta Sorgan je planetou plnou farmářů s malými technických proporcemi. Už úvodní sekvence ale dokáže, že se ,, Mandalorian 4´´ nebude s akcí držet zkrátka a Mandalorian tak skutečně svým novým dílem nějak neklesl, naopak si pořád drží svou parádní úroveň a dokáže skvěle balancovat mezi akční a charakterní podívanou. Především se zde definitivně dočkáme již dávno ohlášené Giny Carano v roli Cary Dune, bývalé člence povstání, která po Bitvě o Endor a pádu Impéria žije právě na planetě Sancuary. Garano se v Hollywoodu už dávno cpali především akční role, nikdy ale nedostala postavu kde by měla vyloženě co hrát. A dovoluji si tvrdit, že Cara Dune je postava kde má snad skutečně poprvé v kariéře možnost se nějak herecky předvést. A doufám, že v dalších dílech dostane více prostoru, společně s Mandem jde totiž o parádní dvojku, která by navíc ve spojení s naším milovaným ,, McGuffinem´´, (který má pořád potřebu si krást každý moment pro sebe) mohla fungovat jako parádní trio. Krom Giny Carano je tu postava Omery v podání Julie Jones a i u Jones platí, že stejně jako Carano dostává konečně v kariéře možnost se herecky předvést a je tu opravdu dobrá. S Mandem naváže velmi zajímavý vztah, díky ní se o Mandovi dozvíme něco víc a ve finále je mezi nimi parádní jiskra, která snad nezhasla stejně tak rychle jako byla spuštěna. Sekvence trénování vesničanů v boji proti nájezdníkům je povedená, závěrečná akční sekvence je opět parádní a především finále dokazuje, že i když tohle byla spíše výplňková epizoda (podobně jako Chapter 2), rozhodně funguje jako důstojný následovník prvních tří epizod a donutí diváka aby opět odpočítával dny, hodiny, minuty a sekundy do Chapter 5. Jen je otázka jestli se další díly ponesou v duchu Chapter 4 a půjde tedy ve finále tedy spíš o seriál, který bude v každém díle předvádět jednu samostatnou misi nebo se v Chapter 5 opět budeme věnovat primárně hlavnímu příběhu spojeného s naším malým zeleným přítelem. Uvidíme, Mandalorian ale zatím rozhodně neklesá..... ()

Kapitola 5: Pistolník (2019) (S01E05) 

Pátý díl Mandaloriana je tady a dokázal velmi mile překvapit. Poprvé od závěru Epizody III- Pomsty Sithů se v hrané podobě dostáváme na planetu na které to v roce 1977 s Novou nadějí vše začalo- Na planetu Tatooine! Jon Fevreau poprvé v historii seriálu vsadil na již známou planetu z předaleké galaxie po jejímž návratu alespoň v Epizodě IX volají fanoušci opravdu dlouho. A hned po odvysílání Chapter Five většina lidí hlásá, že navzdory návratu planety Tatooine je pátá epizoda právě zatím tou nejslabší. A já s tím musím souhlasit, ano! Pořád se mi však nechce klesnout na lepší 4 z 5 a musím dát plný počet. Proč? Protože tahle epizodní odbočka sice v sobě nemá takovou duši jako Chapter Four a už vůbec si nemůže potýkat s prvními třemi, pořád jde ale o fantastické pokračování tohoto seriálu a rozhodně mi to výsledné dojmy z celého seriálu nekazí a na poslední tři díly se pořád nemůžu dočkat. Takže si to pojďme rozebrat...... Někdo si tu díkybohu uvědomil potenciál a servíruje jeden parádní odkaz na události, které se ve světě Star Wars na planetě Tatooine událi. Jsou tu Tuskeni, dostaneme se do Mos Eisley a dokonce ti podivní ,, vejce benedict´´ droidi ze Skryté hrozby. Návrat na Tatooine má v sobě to pravé srdíčko a nechybí ani zmínka o slavném rodu Huttů. Vidíme ikonická místa jako bar ve kterém Han Solo zastřelil Greeda nebo písečné moře, které se objevilo v Epizodě VI- Návratu Jediho. Prostě paráda. Začne se velmi slušnou parádní sekvenci a ukazuje se, že rozpočet 120 milionů dolarů na seriál jsou vypotřebovány co to jde. Vesmírná honička z úvodu je další parádní sekvenci, kterou budu mít v hlavě ještě hodně dlouho jako většinu akčních sekvencí z celého Mandaloriana. Nově se tu objeví postava Tora Calicana, kterou hraje Jake Cannavale, syn Bobbyho Cannavaleho . Jake má zřejmě po otci zděděný talent a roli začínajícího lovce odměn, který touží stát se členem Cechu mu padne na míru. Fajn je i Amy Sedaris jako Peli Motto, která má za úkol spravit Mandalorianovu loď. Hvězdou téhle epizody je ale především Ming-Na Wen, která si tu střihla imperiálního zabijáka Fennec Shand a věrohodně působí jako obtížné získatelný cíl pro který musí Toro vytvořit kooperaci s Mandem. Je pravda, že tu Wen nemá zase tolik prostoru, svůj menší prostor si ale krade skutečně pro sebe a jedná se zatím o jednu z nejvýraznějších vedlejších postav tohoto seriálu. Jedině co se reálně dá téhle sérii upřít je fakt, že na rozdíl od Chapter 4 neposkytne žádný výraznější vývoj v příběhu Manda a našeho ,, McGuffina´´. Nedozvíme se vůbec nic nového o Mandově minulosti a ani náš malý McGuffin tu reálně zas tak oproti předchozím částem nepředvede i když mu to nebrání v tom aby si pořád nakradl veškerou svou scénu pro sebe. Chapter Five s podtitulem Gunslighter v režii Davea Filoniho, který už režíroval debut je zatím sice nejslabší/nejzbytečnější osobou, rozhodně je ale pořád na hodně vysoký úrovni a já jen doufám, že poslední tři epizody budou více hýbat s hlavním dějem, nasvítí budoucnost Manda a McGuffina a především snad už příště konečně dorazí Moff Gideon AKA Giancarlo Esposito! Gunslighter mi ale opravdu pocity z Mandaloriana nezkazil a pořád ho pomáhá držet na vysoké úrovni. Ale doufám, že už se nadále klesat nebude.... () (méně) (více)

Kapitola 6: Vězeň (2019) (S01E06) 

Týden před premiérou Star Wars: Epizody IX- Vzestupu Skywalkera vychází šestá kapitola Mandaloriana. A opět platí, že zatím co první čtyři epizody napsal showrunner seriálu Jon Fevreau a pátou poté Dave Filoni, tak Chapter 6napsali Christopher Yost a Rick Famuyiwa, režisér této kapitoly, který už režíroval Chapter 2. Ano, režisér s podtitulem Child, který nám nadělil naháněčku Manda s Jawy a Mandův souboj s Mudhornem a společně s závěrečnou přestřelkou Chapter 3 tak nadělil zatím nejlepší akční scény seriálu se vrátil u Chapter 6 k režii a člověk tak mohl doufat, že se co se týče akčních scén Famuyiwa nezaostane za sebou samým. A zároveň se dalo zvědavě očekávat jak si Famuyiwa poradí za psacím stolem. A na Chapter 6 ve finále cením asi nejvíc to jak odlišná v porovnání s ostatními epizodami je. Především potěší účast Marka Boona Juniora. Herec, který se objevil už ve Fincherově Sedm, Nolanově Mementu nebo Batmanovi začíná a člověk by si u něj vzpomněl i na pár čestných roliček si dal na nějakou dobu od velkých projektů pauzu a je to škoda, protože Junior má pořád svoje specifické charizma a jako Ran, Mandův známý z minulosti se ukazuje, že Junior na to pořád má. Vzpomenout si jenom na Juniora by ale byl hřích. Je tu totiž i Clancy Brown! Legendární Hadley z Vykoupení věznice Shawshank se zde objevuje jako devarian Burg a i pod vrstvou make-upu se dokáže herecky vyřádit a především hraje roli, která Brownovi sedí asi nejlépe- nasraný hromotluk, který je fyzicky schopný pozabíjet několik lidí holýma rukama. A především je tu Natalia Tena! Nymphadora Tonksová z Harryho Pottera nebo Oša ze Hry o trůny tu hraje Twi´lečku Xi´an, která má s Mandem hodně zajímavou minulost a dokáže skvěle balancovat mezi tím být sexy a drsnou mimozemšťankou. Famuyiwovi a Yostovi se ale především podařilo mezi všemi postavami (krom zmíněné trojice mezi ně ještě patří Mayfied v podání Billyho Burra a droid Zero s hlasem Richarda Aoyadea) vystavit parádní chemii a vytvořit tak opravdu drsný tým žoldáku+ Mandaloriana+ ´´našeho malého zeleného McGuffina´. Především mezi Mandem a Xi´an to funguje hodně parádně. Především se ale ještě lépe upevňuje vztah mezi Mandem a ´´ McGuffinem´´, který opět ukazuje, že má v sobě něco speciálního a pořád je to on kvůli kterému je především v druhé polovině spuštěn kolotoč ke kterému kvůli ´´McGuffinovi´´ zatím dochází od Chapter 4 vždy. V Chapter 6 také můžeme poprvé vidět jistou část Nové Republiky o které se seriál prozatím jenom zmiňoval a potěší především návrat legendárních X-Wingů s hodně cool sbírkou čestných roliček v kokpitu. A Famuyiwa opravdu neklesl a dodal jednu perfektní akční scénu ke které dojde v druhé polovině a zase předvádí skvělou přehlídku akce. Není to sice nic co by překonalo onu naháněčku s Jawy připomínající kultovní naháněčku s tankem v Indianu Jonesovi a Poslední křížové výpravě a i souboj s Mudhornem ve finále byl o trochu působivější, Famuyiwa ale pořád dodal sekvenci, která patří zatím do TOP 5 akčních scén seriálu a i to bohatě stačí. Uvidíme jak dalšími epizodami (a sériemi) bude žebříček vyvíjen. Především závěrečná naháněčka v chodbách stanice, která působí jak z horroru je parádní. A práce s červenou barvou též. Chapter 6 ve finále parádně pracuje s rozpracovanou mytologií Star Wars, nadělí několik parádních easter eggů, Ludwig Göransson dodává další parádní hudební motivy a především ukázal něco co jsme ve světě Star Wars tak úplně neviděli, protože celá zápletka s útěkem z vězení byla rozhodně zajímavý nápad a Famuyiwa s Yostem napsali tuhle epizodu bravurně. Především se opět lépe vykresluje Mandův charakter a ke spokojenosti mi už stačí jen fakt, že už v příští epizodě musíme vidět Giancarla Esposita jako Moffa Gideona. A uvidíme jak se moc se ve finále potvrdí hlasité internetové teorie jak bude Chapter 7 propojena se Vzestupem Skywalkera.... () (méně) (více)

Kapitola 7: Zúčtování (2019) (S01E07) 

Společně s Epizodou IX byl vypuštěn předposlední díl seriálu Mandalorian a je hned na začátek nutno dodat, že zatímco J.J. Abramsovi se nejlepší epizodu Skywalker ságy dodat nepodařilo (respektive se mu nepodařilo překonat sebe samotného j Epizody VII!), režisérka Deborah Chow překonala sama sebe a po třetím díle opět natočila prozatím nejlepší díl Mandaloriana ! Sedmá kapitola má totiž zatím nejlepší příběh, podaří se jí spojit několik důležitých postav z předchozích dílů skoro až do týmovky a Chow zde hodně čerpá z jejich interakce a dokáže dokonce parádně vyždímat emoce především v samotném závěru epizody. Krom našeho Manda a "malého McGuffina" se vrací všechny důležitý postavy z předchozích dílů a dočkáme se tak návratu Greefa Kargy, Knuiila, Cary Dune a dokonce IG-11! Seriál se po 3 výplňkových epizodách vrací k hlavnímu ději a rozhodně dojde tak i na opětovné shledání s "Klientem" v podání Wernera Herzoga, který je zase jednou neskutečně super. Herzog je ale ve finále malý pán, protože dorazí postava po které jsme dlouho volali- Gideon v podání Giancarla Esposita! Espositův Gideon je od začátku hodně výrazným záporákem, který se více svého prostoru pravděpodobně dočká až v samotném finále, už to co předvádí v Chapter 7 ale funguje a především se ukazuje, že by z něj neměli mít strach jen nepřátele ale i spojenci. Nick Nolte se vrací jak Knuiil a zase je super. Gina Carano se vrací jako Cara Dune a je zase fajn. Taika Waititi jako IG-11 zase střílí hlášku že druhou a Weathersův Karga mě zase potěšil v tom jak nečernobílý je a z něj události Chapter Three neudělali regulérního záporáka. Favreau jinak za psacím stolem napsal zatím nejlepší konverzace a reálně nemůžu Chapter 7 vyčíst snad nic. Poctivý skoro vyvrcholení 1. série co zvládá být super na všech frontách a funguje jako zatím suverénně nejlepší epizoda seriálu. A na finále v režii Taiky Waititiho se těším neskutečně a především jsem rád, že se právě autorka nejlepších dvou epizod Mandaloriana chopí celého seriálu s Obi-Wanem Kenobim..... ()

Kapitola 8: Vykoupení (2019) (S01E08) 

Závěr 1. série Mandaloriana je tady! Nutno dodat, že osm epizod Mandaloriana uteklo jako voda i když čekání na ně rozhodně ne. Zvláště to platí u Chapter Eight, protože na tu se od Chapter Seven muselo čekat 9 dní. A finále 1. série si vzal na starost Taika Waititi, kterého krom hlasu droida IG-11 můžete znát jako režiséra Thora: Ragnarok nebo čerstvé pecky Králíček Jojo. A Waititi nejen, že nezklamal a nepolevil z tempa oproti předchozím epizodám ale rozhodně natočil ve finále i jednu z nejlepších epizod. Neoznačil bych Chapter Eight jako nejlepší epizodu seriálu, rozhodně by se mi ale aktuálně společně s Chapter Three a společně s Chapter Seven vešla do TOP 3. Chapter Eight totiž nejenom funguje jako funkční tečka za 1. sérii, podaří se jí navíc i nalákat totiž na 2. sérii na kterou si budeme muset ještě nějaký čas počkat, rozhodně ale závěr kapitoly s podtitulem The Redemption láká na velké věci budoucí...... Když už Waititi režíruje, pochopitelně více prostoru dostává IG-11! IG-11 si pro sebe krade už úvodní akční scénu, kterou definitivně vykoupí svůj malý prohřešek z finále Chapter One. Ještě štěstí, že IG-11 dostal druhou šanci, protože právě on je srdíčkem Chapter Eight a především se dočkává zajímavé interakce s Mandalorianem. Jak už totiž víme tak Mandalorian z pochopitelných důvodů droidy nesnáší a nevěří jim. Právě zde ale mezi Mandalorianem a IG-11 vzniká jakási verze vzájemného respektu, která by za jistých okolností časem mohla vyspět i ve vzájemné přátelství. Toho se už bohužel z pochopitelných důvodu nedočkáme, rozhodně ale potěší fakt, že právě IG-11 je postavou, která možná změní Mandův postoj k droidům. A právě i o Mandovi se dozvíme spoustu nových informací i přesto ale neztratí svojí tajemnost. Víme o něm sice výrazně více, pořád by to ale měl být náš starý Mando, který méně mluví a více koná. Pascalův vokální výkon pořád funguje a i když jsem měl ze začátku obsazení pochybnosti, právě on dokázal parádně vystihnout maníka co podle pravidla nesmí za žádnou cenu před ostatními sundat masku a proto si musí vystačit se svojí přilbou, která sama o sobě dodává respekt. Tvůrce seriálu Jon Favreau a jeho spolupracovníci ale pořád dokázali o postavu Manda pečovat a ukazují nám, že stvořili parádní postavu se kterou těch pár dalších sérii v pořádku vydržíme. Protože je Mando prostě a jednoduše cool postava, která má zároveň hluboko pod maskou své komplexy. Ale pořád je to především drsný lovec odměn. Náš ´´McGuffin´´ je pořád roztomilý a díky bohu to vypadá, že s ním ještě nějaký čas strávíme, Gina Carano je jako Cara Dune pořád důstojná společnice a Carl Weathers si svého Greefa Kargu pořád dosti užívá, především se tu ale v plné síle objevuje Giancarlo Esposito jako Gideon. Ten už v Chapter Seven naznačil, že je schopen velkých věcí a tady nezahálel a opravdu předvádí neskutečně věci. Espositovo charizma a přirozená vloha hrát záporáky je parádní a ze všech protivníků, kterým náš Mando s ´´McGuffinem´´ čelil je zatím rozhodně nejnebezpečnější, nejcílevědomější a vypadá to, že i všeho schopný. Nicméně to vypadá, že jsme Espositova Gideona neviděli naposledy a je to dobře, protože kvalitními záporáky se nesmí plýtvat tak snadno. Zvláště když mezi ním a Mandem je ve finále velmi zajímavé pojítko, které by tyhle dva jednou mohlo dovézt k hodně zajímavému střetnutí. A zatím to vypadá, že by mohlo jít o souboj tuze vyrovnaný. Waititi poslední epizodu zvládl náramně, protože nemá problém ukočírovat akci, emocionální scény a především snad poprvé režíruje něco co se až na výjimky vyhýbá humoru a překvapivě s tím nemá problém. Už v Králíčkovi Jojovi Waititi dokázal, že nemá problém skočit do vážnějšího žánru a Redemption je dost možná ze všech epizod Mandaloriana nejtemnější. S finálem Mandaloriana jsem nicméně spokojený, nejenom, že totiž nevznikl slabší odvar předchozích epizod ale dokonce dorazila jedna z nejlepších. Waititiho rukopis se totiž pozná i zde a pokud by měl režírovat i jednu z epizod 2. série tak budu jedině rád. A šokující závěr naznačuje, že se v příští sérii bude tak trochu pracovat s událostmi seriálu Klonové války a Povstalci a vrátí se jeden výrazný předmět z těchto dvou seriálů, jehož návrat v závěru rozhodně nenechá někomu jen tak spát. Každopádně je jisté, že je Mandalorian skvělé dílo, které Star Wars nedělá ostudu a čekání na 2. sérii prostě bolet bude..... () (méně) (více)

Season 2 (2020) (S02) 

Star Wars pro mě znamenají opravdu hodně. Společně s Harrym Potterem, Pánem prstenů, původním Spider-Manem Sama Raimiho nebo Piráty z Karibiku mi tyhle snímky ukázali, že lidská kreativita nezná mezí a film tak může představit fiktivní světy, které jsou naprosto fenomenálně vymyšlené a jeho hrdinové zároveň můžou zažívat zážitky o kterých se nám může pouze zdát. Star Wars George Lucase jsou v tomhle ohledu dost možná pro mě osobně nejzásadnější, protože byste těžce jinde hledali svět, který má promýšlený svůj svět tak dokonale, že obsahuje stovky ras, stovky planet a má též rozpracované příběhy pro nejrůznější vedlejší charaktery(jediný svět, který v tomto může konkurovat je jenom Svět Středozemě J. R. R. Tolkiena). Když Disney koupil Star Wars za 4 miliardy dolarů tak jsem pískal nadšením, protože šance, že někdy uvidím nové Star Wars na velkém plátně prostě ještě v roce 2012 nebyli kdovíjak vysoké a sám George Lucas dlouhou dobu jakoukoliv touto variantu zavrhoval. Osobně mám filmy z Disney éry ohromně rád, bráním je kde můžu a nehodlám s tím přestat dokud lidé nepřestanou prohlašovat nové filmy za jasný odpad. Přece jen jsem se ale bál, když jsem zjistil, že by se Star Wars měli dočkat hraného seriálu na streamovací platformě Disney+. Osobně jsem neměl problém s existencí animovaných seriálů Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci a dokonce jsem si tyto seriály hodně užil (Clone Wars je od druhé půlky 2. série čirá lahůdka), ovšem hraného seriálu ze Světa Star Wars jsem se bál. A jak se před rokem ukázalo tak jsem se bál zbytečně. 1. série Mandaloriana totiž byla fenomenální a dokázala, že Star Wars na malé obrazovce automaticky neznamenají sprosté slovo. 1. série Mandaloriana měla vyloženě esenci toho všeho co dělá Star Wars Star Wars a pamatuju si jak moc mě čekání na 2. sérii bolelo. A nejenom, že nemůžu po konci celé 2. série říct, že jsem byl zklamaný..... ale 2 série na těsno 1. sérii překonává! Základní kladný faktor zůstává- Seriál dělají tvůrci, kteří mají rádi Star Wars a vědí co Star Wars dělá tím co je. I v 2. sérii se daří dávkovat fanouškům tohohle úžasného světa to co chtějí a přitom pořád neplatí, že je to fan service tlačený na sílu. Prostě jen platí, že showrunner Jon Favreau a spolupracovníci kolem něj vědí co dělají, pracují s pokračováním Mandalorianovy poutě elegantně a především ještě emocionálně silněji budují vztah otce se synem. Z Mandaloriana a Dítěte se definitivně stávají parťáci, kteří se navzájem mají rádi a Mando začíná čím dál tím více chápat, že pokud se mu nějakého toho Jedie podaří najít, bude to znamenat, že přijde o tu malou zelenou potvůrku na kterou si zvykl a zamiloval si jí. Pořád zde platí, že Pedro Pascal je pro tuhle roli výborná volba, protože díky faktu, že si Mando nadále většinu času nechává helmu na sobě musí představitel této role vsadit čistě na řeč těla a hlasový výkon. To Pascal zvládá a díky tomu poznáte, když má Mando strach, když má vztek nebo když brečí. Klasické mudrování nad tím, že tuhle roli mohl hrát kdokoliv je tak trochu hloupé, protože jde o těžší úlohu než se může zdát. A právě Pascal z Dina Djarina udělal něco víc než chodícího rytíře. Pořád o něm nevíme tolik (to si tvůrci nechávají pro 3. sérii), protagonista seriálu se zde ale čím dál tím více rozvíjí a během hledání po Jediích dojde na i na řešení toho co je vlastně ideální představa Mandaloriana a zda je opravdu nutné mít tu helmu celou dobu na sobě. 2. série je jako celek sevřenější a celá dohromady působí ještě více filmověji- Konce jednotlivých epizod na tu následující navazující výrazněji než tomu bylo u 1. série a především to celé i díky vyššímu rozpočtu vypadá nákladněji. 2. série Mandaloriana tak působí skutečně jako blockbuster, který by se neztratil ani v klasické letní sezóně v kině. Tvůrci Mandaloriana netočí Občana Kanea a uvědomují si to. Mají především natočit seriál, který má mít esenci Star Wars, náboj Star Wars a buněčnou stavbu Star Wars. Daří se jim to a především se pořád daří přijít s novými nápady, které chvílemi navíc těží z bohatého světa legend, které před odkoupením Star Wars studiem Disney byli kánonické. Právě tohle čerpání z legend ukazuje, že kreativita ještě ve Star Wars mrtvá není a tohle čerpání je vlastně skutečně elegantní řešení. U 2. série se vystřídalo celkem 7 režisérů- Jon Favreau (Chapter 9), Peyton Reed (Chapter 10, 16), Bryce Dallas Howard (Chapter 11), Carl Weathers (Chapter 12), Dave Filoni (Chapter 13), Robert Rodriguez (Chapter 14) a Rick Famuyiwa (Chapter 15). Někteří z nich ( Howard, Filoni, Famuyiwa) už zkušenost s natáčením epizod Mandaloriana mají, druzí (Reed, Rodriguez) nikoliv. Přesto ale stejně jako u 1. série platí, že si každý tvůrce zanechá ve své epizodě každý styl a nejede se tak pořád ve vyloženě stejných vodách. Jon Favreau například natočil úvodní díl 2. série, kde se závěrečná akční sekvence odehrává v rozměrech 22×16 m a je skutečně vystřižená jako z IMAXU, Favreau zde tak dokáže předvést velkolepé sekvence se kterými má už nějaké té zkušenosti. Rodriguez zase do Chapter 14 zvládl zapojit některé své klasicky šílené kreativní nápady (především brutální úmrtí) a něco mi říká, že kdyby ochrannou ruku nedržel Disney, Rodriguez by mohl v pohodě natočit R-kové Star Wars, které by se mu ale mohli rozpadnout pod rukama stejně jako takový Mačeta. Takový Peyton Reed zase zvládl do Chapter 10 prosadit více humoru a je překvapivé, že finále dokáže natočit skutečně velkolepě a epicky. Prostě co díl, to pevná filmařská ruka a tak to má být. Tenhle seriál jinak dělá dobře ještě jednu zásadní věc- Na první pohled zcela nepotřebné a zbytečné postavy vrací do popředí a prokresluje je. Nenáviděli jste Mayfelda z Chapter 7? Zde se vrátí a vyloženě si ho zamilujete. Chtěli jste více prokreslit Caru Dune? Tady to máte. Bylo vám líto Mythrola? Neklesejte na mysli. Zároveň 2. série Mandaloriana představí postavy nové, které jsou neskutečně super a budete doufat, že je nevidíte naposledy- Hned v Chapter 9 je to například Timothy Olyphant jako neskutečně cool Cobb Vanth, v Chapter 14 Rosario Dawson jako Ahsoka Tano (která si svůj spin-off po svém hraném debutu definitivně zaslouží) a pak je tu samo sebou Boba Fett, který se po 37 letech od Návratu Jediho vrací v plné formě a dokazuje, že pověst největšího zabijáka galaxie nemá pro srandu králíkům. Staré postavy se tu prostě prokreslují, nové ideálně představují a zároveň se to celé pomalu uvádí do širšího kontextu historie světa Star Wars. Díky obrovským production values ten seriál vypadá prostě narámně. Kameramani Matthew Jensen, Barry Idoine a David Klein jsou zodpovědní za mnoho krásných záběrů, které už tak vizuálně krásnou 1. sérii strkají do kapsy. Skladatel Ludwig Göransson se též vrátil a vytvořil zcela nové pamětihodné melodie (Death Troopers!). I stylem lineárního vyprávění 2. série skutečně působí více filmově a především dokáže skutečně překvapovat na běžícím páse. S akcí tu pomáhal Sam Hargrave, kaskadér a režisér akčňáku Vyproštění. 2. série tak má více promakanou choreografii akčních scén a celkově je po akční stránce mnohem lákavější. A dojde tu i na šermířské souboje, přičemž jejich choreografie je záživná a v takové Chapter 13 se vyloženě bravurně buduje napětí. Zároveň se celá série navíc vydá některými nečekanými směry a dá se říct jediné- To co přijde nemůže čekat vůbec nikdo! Giancarlo Esposito si svým charizmatem jako Moff Gideon opět krade většinu momentů pro sebe a ve finále se navíc ukáže, že to celé budování skutečně někam spělo. Opravdu se pomalu ale jistě budoval ten dojemný vztah, který nám v této sezóně nadělí jednu smutnou tečku. Je to dojemné a zároveň vskutku nečekané. Seriál se možná na první pohled může točit v kruhu, jenomže ve skutečnosti tomu tak není. Stejně jako v klasických Star Wars filmech se cestuje z místa na místo za nějakým účelem, postřílí se přitom mnoho nepřátel a vše má poté své následky. 2. série celý příběh nečekaně chytře uváže a zároveň nechá pootevřená vrátka pro nový směr. Bude zajímavé sledovat jakým směrem přesně se 3. série Mandaloriana vydá a jak na tom budou i nadcházející seriálové spin-offy jako Ahsoka nebo The Book of Boba Fett. Jenomže pořád platí, že tyto seriály dělají lidi, kteří mají Star Wars rádi a rozumí jim. Star Wars tak díky ním nejsou mrtvé a díky těmto seriálům aktuálně žijí. I díky faktu, že se tyto seriály (minimálně zatím co se týče Mandaloriana) vyrovnají filmům tu Lucasfilmu zatím roste kvalitní pšenka. Tak to chce aktuálně jen doufat, že se neklesne na mysli a i další série Mandaloriana (+ další seriály) budou stát za to. O tom se ostatně přesvědčíme už příští Vánoce...... () (méně) (více)

Kapitola 9: Šerif (2020) (S02E01) 

Jsou Star Wars značka, která by měla být dojena skrz ´´televizní´´ seriály? Ještě 2 roky nazpátek bych vám řekl, že nikoliv a jakékoliv tehdejší plány na to, že Jon Favreau chystá pro streamovací službu Disney+ hraný Star Wars seriál bych hnedka začal odsuzovat. Jenomže čím dál tím více slibů o tom, že nás čeká velkolepý zážitek, který se z fleku vyrovná filmové tvorbě a především luxusně vypadají upoutávky naznačili, že jsem možná byl až za příliš přehnaného pozéra. No a pak před rokem přišel výsledek- 1. série Mandaloriana byla úžasná, splňovala víceméně vše, co chce fanda Star Wars od Star Wars a především se skutečně vyrovnala celovečerním filmům a v případě osekání na délku celovečerního filmu by na velkém plátně bezpochyby působila jako jeden z největších blockbusterů loňského roku. Šlo o úspěch jak po kritické tak i divácké stránce a tak logicky muselo dojít na obnovení seriálu pro 2. sérii, kterou nám naštěstí situace kolem COVID-19 neodložila a tudíž se od dnešního dne můžeme skutečně radovat z toho, že každý pátek dorazí nová epizoda Mandaloriana. A naštěstí to navíc vypadá, že se druhou sérii klesat nebude. První epizoda druhé série/Devátá epizoda celého seriálu s podtitulem The Marshal je režírovaná samotným Jonem Favreauem. Ten je tvůrcem, showrunnerem i scenáristou seriálu, během 1. série ovšem nestihl režírovat byť jen jediný díl a mrzelo ho to. Hned startem 2. série si ale svou absenci na režijní židli 1. série vykupuje a ujmul se tak režie epizody, která by měla rozevřít vrátka skrz celé 2. sérii a dokázat, že 2. sérii se opravdu klesat nebude. A povedlo se mu to! Druhá série svým startem vůbec neklesá oproti té původní. Hned od začátku se daří budovat auru, že se opět díváme na něco velkolepého, na něco obrovského, co by si svou přítomnost na velkém plátně vyloženě zasloužilo. Start Mandaloriana II skutečně vypadá jako obrovský filmový blockbuster, který chcete vidět na co největším plátně a to především, když se v závěrečné akční sekvenci roztáhne obrazovka na 25 x 14 metrů a skutečně to působí jako ta velkolepá sekvence, která se v IMAXU roztáhne na co největší šířku a velikost, abyste si tuhle epickou závěrečnou bitvu mohli užít, co to jde. Mandalorian se opět představuje jako neskutečně cool hrdina a už v úvodní sekvenci se předvede jako neskutečný bad ass, který sice pod beskarovou zbrojí skrývá čisté srdce, to ovšem neznamená, že byste ho chtěli rozzuřit, o čemž se mimochodem přesvědčí i postava Gora Koreshe v podání Johna Leguizama, přičemž bitka s jeho pohůnky je stejně tak stylová, jak naznačovali ukázky. Zároveň je tu pořád nejroztomilejší McGuffin všech dob AKA Baby Yoda, který s Mandem pořád tvoří tu nejvíc nepravděpodobnou dvojici a je radost na tuhle zvláštní dvojici pohledět. 2. sérii Mandaloriana se už v samotném úvodu opět podaří představit vše co si od Star Wars představuje- Očividně pestrý svět různých ras, vyloženou atmosféru a pocit toho, že jsme ve světě předaleké galaxie, což se daří i díky méně či více očividným odkazům na široký svět Star Wars a především skutečnou atmosféru toho, že se díváme na epickou sci-fi jízdu. Pilot druhé série si většinu času drží vybudovanou westernovou atmosféru, kde tentokráte opět trávíme čas na planetě Tatooine, což je opět stavidlem pro několik odkazů od legendárního droida R5, který je dost možná nejvíce neuznaný hrdina předaleké galaxie až po Sarlaccovu jámu. Přitom ale nehrozí, že byl Chapter 9 nutně kopírovala Chapter 5, protože se Mando tentokráte vydá na zcela jiný okruh planety Tatooine a především se zde funkčně podaří napojit seriál na širší mytologii světa Star Wars. Zatím co 1. série představila zcela nové postavy, 2. série by měla více sázet na známé postavy, které tak seriál definitivně zapojí do širšího kontextu. Velmi funkčně se zde ukáže, jak na zničení Hvězdy smrti II zrovna mohla reagovat malá vesnička na Tatooine a především se zde konečně začíná pracovat s postavou Boby Fetta. Ne, Boba Fett si tuto epizodu pro sebe neukradne. Je tu ovšem postava Cobba Vantha, který si od Jawů zakoupil Fettovo brnění a nyní tak brání své město jakožto maršál v brnění Mandaloriana. Do role Vantha zde byl obsazen Timothy Olyphant, který je v téhle roli neskutečně sympatický a především i přes začáteční rozepře pramenící z toho, že Mandalorian tak úplně nesnese, že mandaloriánské brnění nosí někdo, kdo není Mandalorian podaří mezi těmito dvěma muži vybudovat vzájemný respekt a víceméně přátelství. Cobb Vanth je především postava, která se svou expozicí skrz (mimochodem velmi funkčně využitý) flashback představí jako velmi zajímavý charakter a tak začnete doufat, že Cobba Vantha v podání Olyphanta nevidíme naposled. Chapter 9 skutečně představuje westernovou zápletku, kde vesničku terorizuje jeden Kraytský drak a je tak na Mandovi a Vanthovi, aby ve spolupráci s tuskenskými jezdci tuto stvůru zastavili. Design téhle potvory je neskutečně zajímavý a především ta závěrečná konfrontace s ní, která je skutečně vystřižena jako z IMAX plátna a je jednoduše kulervoucí a bude zajímavé sledovat, zda se nějaká akční sekvence v 2. sérii bude moc vůbec této konfrontaci vyrovnat. Kameraman Baz Idione parádně pracuje s osvícením a už pilotem 2. série se ukazuje, že vizuálně se opravdu níž nepůjde. Je to neskutečně nádherný a především se opět daří budovat iluzi, že vše kolem je živé. Poušť vypadá realisticky, veškeré kulisy vypadají živě a po stránce kostýmů se tu opět někdo neskutečně vyřádil a především zbroj Boby Fetta skutečně jako by vypadla té z Impéria vrací úder a Návratu Jediho. Skladatel Ludwig Göransson vytvořil též novou muziku, která se též vyrovná té ze série první a celkově je Chapter 9 ideálním předpokladem toho, že 2. série skutečně poklesem nebude. A jen doufám, že s tím závěrečným WOW momentem se bude ještě nějak pracovat. Protože jenom pohled na tohoto dříve nejnebezpečnějšího a aktuálně očividně zničeného zabijáka mi dává do hlavy jedinou myšlenku..... CHCI VÍC! () (méně) (více)

Kapitola 10: Pasažérka (2020) (S02E02) 

Mandalorian II- Epizoda 2: Režie už celkem 10. dílu prvního hraného seriálu ze světa Star Wars se ujmul Peyton Reed, režisér zodpovědný za komedie Rozchod! nebo Yes Man, ale především jde o režiséra Ant-Mana a jeho pokračování Ant-Man a Wasp. Peyton Reed se tak mohl v roce 2015 u Ant-Mana zdát jako zvláštní volba na režiséra blockbusteru, za ty léta u Marvelu se ale osvědčil a před režii Ant-Mana III dostal možnost zrežírovat právě 10 epizodu tohoto seriálu. O druhé sérii už showrunner Jon Favreau dopředu tvrdil, že bude představením většího příběhu zasazeného do tohoto světa, kde budou příběhy méně od sebe izolované, vytvoří větší mozaiku držící při sobě a přesto bude mít díky široké skále různých tvůrců každý díl jiný nádech a směsicí nejrůznějších režisérů jako Robert Rodriguez, Jon Favreau nebo právě Peyton Reed vznikne dohromady velmi kreativní celek. Už Ant-Man měl aspekty komedie, které pramenili z Reedových počátků a povedenou komediální stránkou následně ´´ trpí´´ i tato epizoda. Přesto všechno si ale Mandalorian zároveň ponechává velkolepý look, který by skutečně neurazil ani kdyby byla celá série sestříhaná do podoby celovečerního filmu a vydala by se do kin jako hlavní blockbuster podzimní sezóny. Epizoda začne velmi stylovou úvodní akční sekvencí, která navíc skutečně dokáže, že mezi Mandem a Baby Yodou definitivně vzniká otcovsko-synovský vztah, kdy Din Djarin dokonce v jednom momentu začne skutečně pociťovat, že jde našemu nadále milovanému McGuffinovi o život a nadále se tak úžasně buduje jejich pouto. Fakt, že budou příběhy méně izolované dokazuje fakt, že se naváže doslova přímo na konec předchozího dílu a Mandalorian se tedy přímo na Tatooine dostane k další misi, která je ale naštěstí zcela něčím novým a nekopíruje předchozí mise z předchozích epizod. Misty Rosas, která v předchozí sérii sloužila jako figurant Kuiila zde dostává příležitost se (samosebou pod maskou) předvést jako postava Frog Lady, které sice kvůli jejímu jazyku nejde rozumět, ale přesto se stane zajímavou a sympatickou figuru, která je dalším zajímavým parťákem Manda a Dítěte na jednu epizodu. Opět je tu škála neskutečně fascinujících Easter Eggů: Odkaz na scénu Han Shot First!, další známé rasy z celovečerních Star Wars filmů ale dokonce i na snímky jako Predátor nebo Věc. Zároveň design jedněch potvor je inspirován nevyužitým návrhem pro Impérium vrací úder. Přitom všem jsou to ale opět odkazy, které nutně nebijí do očí a uvědomí si je skutečně jenom divák, který má se světem předaleké galaxie širší povědomí. Občas má tato epizoda vyloženě hororový nádech a funguje zde napětí. Zároveň jsou akční sekvence skutečně strhující, nápadité a zábavné. Nechybí naháněčka s X-Wingy, klaustrofobická naháněčka skoro jako z Pána prstenů: Návratu krále a především opětovné stylové využití Din Djarinova plamenometu. Zároveň se zde velmi povedeně naváže na události z Chapter 6: The Prisoner a opět se ukáže, že má Din Djarin pod tím brněním skutečně dobré srdce a je za to náležitě spasen ve finále, které naznačuje, že se v další kapitole opět začne tam kde se předtím skončilo. A i díky tomu zatím působí Mandalorian II ještě více filmověji než první série a skutečně se daří držet laťku na maximu. Pořád to neskutečně krásně vypadá, některé shoty by klidně šlo pověsit do rámečku. Ludwig Göransson potvrzuje svůj status jednoho z nejlepších hudebních skladatelů současnosti a prostě celkově se tu opravdu daří budovat pocit, že koukáte na nový příběh ze světa Star Wars a přesto je to celé zase tak trochu jinak. This Is A Way, fakt, že jo! () (méně) (více)

Kapitola 11: Dědička (2020) (S02E03) 

Mandalorian: Chapter 11- Režii si vzala na starost Bryce Hallas Howard, přičemž tato herečka a začínající režisérka nemá s prvním hraným Star Wars seriálem v historii první zkušenost. Dcera Rona Howarda (režiséra Solo: Star Wars Story) už předtím režírovala Chapter 4- The Sanctuary, která možná v součtu patřila mezi ty slabší epizody první série, přesto šlo ale tehdy o jednu z prvních zkušeností s režií a Chapter 4 měla veskrze výborné dramaturgické tempo, památné momenty a především představila jednu z dulěžitých postav seriálu- Cara Dune. A právě ohledně setkávání nových a zásadních postav si zřejmě Bryce Dallas Howard po Chapter 11 udělá v rámci Mandaloriana jasný trademark. Stejně jako Chapter 4 předvádí Chapter 11 v rámci seriály nové postavy, které určitě nevidíme naposledy a především jde dokonce v jednom případě o postavu, která se v rámci kánonu neobjevuje poprvé. Definitivně se totiž vrací postava Bo-Katan Kryze ze seriálů Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci a její živou tvář jí propůjčila její seriálová hlasová představitelka Katee Sackhoff. To ovšem není jediná zajímavá věc na celé Chapter 11. Definitivně se musí potvrdit po třetí epizodě druhé série jedna věc- Mandalorian II vypadá ještě velkolepěji a řemeslně dokonaleji než 1. série. Celý seriál ve své druhé sérii zatím působí ještě více filmově a opět se tu předvádí akční sekvence, které by na velkém plátně jednoduše diváka posadili do sedačky. Dosud Mandalorian představoval spíše easter eggy a pomrknutí na širší svět Star Wars, teprve až zde se ale definitivně seriál (A vlastně celá hraná tvorba Star Wars) prolíná s událostmi animovaných seriálů, čímž se tyto seriály definitivně stávají důležitou součástí zavedeného kánonu. Opět se na začátku epizody navazuje přesně na konec epizody předchozí a opět jsme vrženi do akční půlhodinové jízdy, kde dochází k dalším easter eggům (AT-AT, Mon Calamari!) a především se definitivně vrháme do události, které rozhodně budou mít vliv na další dění a tudíž se tato epizoda dá nazvat vším, jenom ne výplňkovou. Dochází sice k lehkému odkazování na události z animovaných seriálu, onomu setkávání se známou postavou z těchto seriálů, ale ani chvíli to nezavání fan servicem, který je tlačený na sílu. Naopak setkání se staronovou postavou je v podání Kate Sackhoff neskutečně fajn a jsem rád, že jsme Bo-Katan určitě neviděli naposledy. I její parťáci v podání Mercedes Varnado a Simona Kassianidese jsou fajn, nejvíc mi ale udělal radost Titus Welliver, který se zde objevil v roli nepojmenovaného imperiálního kapitána, v téhle roli mě ale neskutečně bavil a vlastně bych byl rád kdyby dostal více prostoru. Tahle epizoda je plná skvělých praktických efektů, epických a úžasných akčních sekvencí (hned několik půjde řadit mezi dosavadní vrcholy seriálu) a především skutečné osudovosti. Skutečně máte po epizodě pocit, že tyhle události budou mít na následující dění nějaké následky. Titulní Mandalorian je přitom všem uveden do interakce s Mandaloriany, kteří nemají problém si svou masku sundat a vzniká tak mezi nimi zajímavý konflikt, který případně jednou též může vyústit ve změny Mandovým ideálů. Fakt, že se tu pořád dokáže zajímavým způsobem pracovat s hlavním hrdinou je výborný a tahle postava se stává čím dál tím více komplexnější a zajímavější než se na samotném počátku seriálu mohlo zdát. Vidět partu Mandalorianů v akci skutečně stálo za to a druhá série zatím skutečně vykročila větším, epičtějším a především dokonalejším stylem, který se snad v rámci dalších epizod podaří ponechat. A věřím tomu, zvláště když se již brzy potkáme s další legendární postavou z animovaných seriálů, která na svůj hraný debut pořád čeká. This Is the Way! () (méně) (více)

Kapitola 12: Infiltrace (2020) (S02E04) 

Mandalorian: Chapter 12- Opravdu se nechci opakovat jako kolovrátek a působit jako člověk s nekritickýma očima, který neuzná, že svět Star Wars vždycky nedodá ten nejlepší materiál (viz. čerstvý Lego Star Wars Holiday Special). Jenomže jaký jiný pocit člověk může mít z dosavadní 2. série Mandaloriana než ten, že jde o totálně vrcholnou tvorbu, která definitivně ukazuje, že Star Wars na malé obrazovce rozhodně nebyl ten nejhorší nápad světa. Zvláště když na tom dělají lidé, kteří prostě a jednoduše očividně umí, předvádějí vrcholnou ukázku seriálové produkce a především je na nich vidět, že mají svět Star Wars skutečně rádi! 12. díl seriálu režíroval Carl Weathers, který v seriálu ztvárňuje postavu Greefa Kargy. Už předtím měl Weathers zkušenost s režií pár epizod jistých seriálů, vůbec poprvé se ale chopil tak velmi náročné produkce a přesto natočil dosud dost možná jednu z nejlepších epizod! 12 epizoda Mandaloriana je vše, rozhodně ale ne pouhou výplní. Vrací se známé postavy Cara Dune a Greef Karga a upřímně mi ty postavy opravdu začínali chybět. Obě postavy se dočkají hrubšího prokreslení a především se předvádějí v tom nejlepším možném světle, překvapivě to ale platí především o Kargovi na kterého touto epizodou dostanete zcela nový pohled. Celá série je protkaná akcí, akcí a zase akcí. Napříč celou epizodu se tu předvádějí scény, které jakoby vypadli z toho největšího blockbusteru, který v klasické době bourá kina. Střílí se přitom stormtroopeři, bouchají u toho TIE Fightery a Mando se opět předvádí v akci s jetpackem. Už slyším, že samotná akce přece člověku nemůže stačit a že to není jenom o není. Jenomže není, to je právě ono! 12. epizoda Mandaloriana opět předvádí, že i když se na během prvních pár epizod nemuselo zdát a většina epizod působí spíše jako side questy, čím dál tím více se ukazuje, že je vše bravurně propojené a časem bude tohle propojení pravděpodobně čím dál tím více výraznější. Dá se na tuhle epizodu nadávat, že je vyplní předtím než by v následující epizodě mělo dojít k zásadnímu setkání s jednou důležitou a dlouho očekávanou postavou ze světa Star Wars, akorát, že to tak ale vůbec není! Dostáváme konečně náznak toho po čem Impérium touží, opět se nečekaně vrací postavy, jejichž návrat byste jen tak nečekali a přesto jste rádi, že je vidíte a především to celé má skutečně váhu, že se tu bojuje o něco hodně zásadního. A to je prostě úžasné. Tahle epizoda opět předvádí, že má seriál neskutečné vizuální kouzlo a fakt, že vypadá tak velkolepě tomu skutečně přidává pocit, že koukáte na něco zásadního co boří klasické představy o seriálovém zážitku. A na konci do toho opět dorazí Giancarlo Esposito, aby si ukradl celý svůj one moment epizody pro sebe a dal dost jednoznačně najevo, že nás od jeho Moffa Gideona ještě čekají velké věci. Mandalorian II prostě zatím 1. sérii vyloženě překonává a mám velké naděje v tom, že další díly neklesnou na mysli. Carl Weathers se nicméně jako režisér může pochlubit jednou z nejlepších epizod seriálu, která od úvodní sekvence s Carou Dune po závěrečnou naháněčku předvádí vrcholnou záležitost. A i když je zde Baby Yoda vyloženě uklizen na vedlejší kolej, své momenty si pořád dokáže ukradnout pro sebe a zůstává tím nejroztomilejším McGuffinem všech dob. Tak snad mu to vydrží i pro příště.......... () (méně) (více)

Kapitola 13: Jedi (2020) (S02E05) 

Mandalorian: Chapter 13- Epizod Mandaloriana už vzniklo dost. Osobně se mi líbili opravdu všechny. Za dosavadní triumfy jsou poté povazoval Chapter 3 (režie Deborah Chow), Chapter 7 (režie Deborah Chow), Chapter 8 (režie Taika Waititi) a Chapter 9 (režie Jon Favreau)- Rychlé seřazení kvalit dosavadních epizod před Chapter 13: 8, 7, 3, 9, 11, 12, 10, 2, 4, 1, 5, 6. Jenomže Chapter 13 mě překvapila ještě víc než jsem čekal a zatím jí beru jako dosavadního vůdce, co se týče kvality epizod týče. Chapter 13 napsal a zrežíroval Dave Filoni, který má se Star Wars velmi dlouhou historii- Byl to tvůrce animovaných seriálů Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci, který je velkým fanouškem Star Wars a právě George Lucas mu kdysi nabídl, aby Lucasovi pomohl vytvořit animovaný seriál z předaleké galaxie. Filoni už předtím režíroval pilot celého seriálu (Chapter 1) a celý seriál tak uvedl do pohybu a dokázal, že Star Wars můžou fungovat i jako hraný seriál pro malé obrazovky a i zde neztratí svou jedinečnost. Filoniho epizoda se možná po vydání dalších epizod řadí k těm nejslabším, přesto ale byla bravurním pilotem. A faktem, že teď Filoni skutečně vytvořil nejlepší epizodu dokázal, že v něm přece jen něco je. Dává smysl, že se Filoni ujmul scénáře a režie právě této epizody. Byl to totiž Filoni, kdo s Lucasem vytvořil postavu Ahshoky Tano, počátečně tak trochu otravnou postavu, která se ale později stala bravurně prokresleným charakterem, jejíž vytvoření ještě lépe v seriálu Klonové války pomohlo vytvořit menší počáteční averzi vůči řádu Jedi v jejím mistrovi Anakinu Skywalkerovi. Tano se později objevila i v seriálu Star Wars: Povstalci, na svůj debut na velkém plátně si ale musela počkat. A dočkala se právě zde. Hranou Ahsoku si zahrála Rosario Dawson, která již několik let byla typem fanoušků na ztvárnění této čím dál tím více populární postavy a musí se nechat jedno- Rosario Dawson do té role neskutečně sedí! Ahsoka Tano si za celou svou historii ve světě Star Wars prošla obrovským vývojem a pochopitelně si jím dost pravděpodobně prošla i mezi událostmi Star Wars: Povstalci a právě Mandalorianem. Přesto je ale Rosario Dawson jako Ahsoka Tano parádní a doufám, že jsme jí neviděli naposled. Vidět jí konečně v živé podobě v akci, navíc ještě s jejími světelnými meči je jednoduše zážitek a začíná mě čím dál tím mrzet, že seriál Star Wars: Klonové války nikdy neuvidíme v hrané podobě. Upřímně nechápu některé výtky, které tvrdí, že by Mandalorian: Chapter 13 vypadal jako bulharské béčko. Myslím totiž, že jsou ty obrovské production values nadále vidět a ten seriál prostě nadále vypadá velkolepě. Zahlédl jsem též lehké výtky ohledně toho, že kostým Ahsoky Tano nevypadá nejlépe. Osobně si myslím, že když je Ashoka Tano v pohybu, tak si něčeho takového vůbec nevšimnete a i když jsem se původně bál, že bude Ahsoka Tano v hraném podání vypadat naprosto příšerně, jsem s její výslednou podobu hodně spokojen. Původně jsem se bál, že jsou její rohy opravdu vytvořené z polystyrenu, šlo ale jen o mou mejlku. Stojím si za tím, že hraná Ahsoka Tano vypadá skvěle. Podobně jako s Bo-Katan Kryze budou z přítomnosti Ahsoky Tano odvařeni pochopitelně jenom lidé, kteří Klonové války a Povstalce skutečně nakoukali. Pro lidi, kteří s těmito animovanými odbočkami neměli co dočinění jde ale o potencionální napravení restu minimálně co se týče Klonových válek. Tomuto animovanému seriálu možná ze začátku chyběl pořádný rozjezd, přesto se ale od půlky 2. série neskutečně chytl a jde o dost povedený animovaný projekt ze světa Star Wars. Ale to je na povídání na někdy jindy. Drby nelhali a v této epizodě se skutečně objevil i Michael Biehn. Legendární Kyle Reese z Terminátora nebo Hicks z Vetřelců se po dlouhé době objevil v nějakém výrazném projektu a i přesto, že jeho role není kdovíjak veliká, potěšilo mě ho zase po dlouhé době někde vidět a vidět fakt, že má v sobě pořád fištrón. Ještě zajímavější je ale Diana Lee Inosanto jako zlá magistra planety Corvus Morgan Elsbeth, která funguje jako hlavní záporačka této epizody velmi dobře, dostává slušný background a je možné, že jsme jí též neviděli naposledy. A především je jedním ze dvou důvodů naprosto bravurního souboje mezi Ahsokou Tano a právě jí! Už v úvodní scéně Ahsoka Tano vytasí své dva bílé světelné meče a je radost na to pohledět. Ahsoka porcuje nepřátele, tváří se u toho neskutečně drsně a především ty světelné meče vypadají skutečně dobře. A právě magistra Elsbeth je obdařená kopím vytvořeným z beskaru, slitině, která je odolná vůči světelným mečům. Choreografie tohohle souboje je neskutečně energická a dokonce u ní máte skutečně pocit, že jsou síly vyrovnané. Stejně tak choreograficky nápaditý a působivý je i konfrontace Mandaloriana a Tano. Tenhle seriál je jednoduše nadále ukázkou špičkové akce, která navíc překvapivě je ještě pořád schopná gradovat. A jsem skutečně natěšen kam víc to ještě povede. Především je ale Mandalorian pořád skvělý v tom co doteď- Pořád má neskutečný westernový feeling, feeling světa předaleké galaxie, kupu fantastických odkazů (které zde především pramení z účastí Ahsoky Tano) a především vztahu Din Djarina a Dítěte. Tenhle vztah je čím dál tím pevnější, emocionálně silnější a vyloženě dojemný. Skutečně máte dojem, že mezi nimi definitivně vzniká vztah mezi otcem a synem a vidíte, že ho Mando definitivně začíná brát jako součást svého života. A je to fakt neskutečně silný. Tahle epizoda navíc představí pár odpovědí (dokonce mnohem zásadnějších než byste v téhle fázi seriálu čekali!), které ale zároveň otevřou dveře k otázkám novým. Jsem hodně zvědav jak moc se nadále bude background Dítěte osvětlovat a především se těším na další díly téhle nadále vizuálně působivě, spektakulárně akční a velmi zábavné podívané. Pořád jde o vrcholový audiovizuální skvost a jsem neskutečně rád, že tenhle seriál skutečně svou laťkou neklesá. Především mě ale dosud žádná epizoda Mandaloriana nenaplnila takovou emocionální silou, božími akčními sekvencemi (jediná srovnatelná konkurence je snad fakt ta konfrontace s kraytským drakem v Chapter 9) a především vyloženou nadšeností. A i proto přece jen Chapter 13 těsně označuju za nejlepší epizodu. Opět se najdou lidi, kteří budou vyčítat, že se epizoda skládá víceméně ze side mise, kde se musí zastavit jistá forma diktátorského režimu a zachránit město zoufalých vesničanů, jak ale zásadní odhalení na konci ukazuje tak se tu dost možná hraje o hodně víc. Mandalorian prostě očividně bude nadále těch misí, které vypadají na první pohled zbytečně a výplachově, přece jen se ale ukážou jako důležité. Ať už co se týče směrování dalšího vývoje příběhu seriálu či upevnění vztahu Manda a Dítěte. Ne všichni pochopitelně budou spokojeni, osobně mi ale přijde minimálně smutné srovnávat tohle s béčkovými projekty s Brucem Willisem, Stevenem Seagalem a Nicolasem Cagem v hlavní roli. Pořád to totiž vypadá jako neskutečný spektákl a opět jsem tomu očividně skočil na chuť. A kdo navíc viděl Chapter 9 a finále s velkým kraytským drakem, ví, že tenhle seriál je všechno, jenom ne béčkovou produkcí. This Is a Way a osobně fakt nemám problém s tím, když se v ní tímhle směrem bude nadále pokračovat! () (méně) (více)

Kapitola 14: Tragédie (2020) (S02E06) 

Mandalorian: Chapter 14- Před rozborem nejnovějšího dílu mi to nedá a vyjádřím se k jistému obvinění o tom, že dávám každému dílu Mandaloriana 5 z 5 a jsem nekritická fanouškovská ovečka, která není schopná objektivní kritiky. Do téhle kolonky jsem se opravdu nechtěl dostat, ale uvědomuju si, že to k tomuhle přece jen vybízí. Jenomže již poněkolikáté přísahám, že ve formě textu vypisuju svůj nejobjektivnější názor a jakmile se dle (mého názoru) objeví špatný díl Mandaloriana, nemám problém to přiznat. Jenomže Chapter 14 tento díl rozhodně není a naopak bych ho po předchozím dílu označil za 2. nejlepší v celé historii seriálu! Je to ale celé trochu komplikovanější. Tenhle díl je prozatím ze všech dílů nejkratší (včetně části ´´ in the last episodes of Mandalorian´´ a závěrečných titulků trvá dohromady 31 minut) a celá epizoda by se v podstatě dala označit za 30-minutovou akční sekvenci, kde se střídají výborné akční sekvence, emocionálně působivé momenty a jednoduše parádní vizuál. Tuto epizodu režíroval Robert Rodriguez, režisér Desperada nebo Ality: Bojového anděla, ale též i filmů jako Spy Kids 1-4 nebo Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Rodriguezův styl je velmi unikátní a potěšují je to, že se tenhle styl dokáže parádně prosadit i v této epizodě Mandaloriana. Ne, Lucasfilm Rodrigueze nenechal kompletně rozevřená vrátka k totálním šílenostem, které předváděl například ve filmech jako Mačeta a Mačeta zabíjí (na to ostatně bude mít čas už 1. ledna se svou očividně se svou děsivě vypadající novinkou We Can Be Heroes, kam si mimochodem přitáhnul i Pedra Pascala), právě díky tomuto faktu, ale Rodriguez předvádí své nejlepší akční scény od dob Desperada a v rámci Mandaloriana přináší jeden z akčních vrcholů celého seriálu- Bitvu na Tythonu! Mandalorian 14 přináší jeden velmi potěšující fakt- Boba Fett nebyl využit pouze pro cameo v první epizodě 2. série! A chcete slyšet ještě jednu potěšující informaci? Boba Fett očividně nebude využit pouze pro jedinou epizodu jako epizodní záporák! Boba Fett naopak zde dostává své pověsti, které se svým zevnějškem dosáhl v dobách Impéria vrací úder a Návratu Jediho a svým rozpracovaným charakterem následně v expandovaném univerzu, které později přestalo být kánonem. Někdo si ale konečně uvědomil, že je Boba Fett oblíbený a má se s tím náležitě pracovat. Temuera Morrison je tak definitivně zpátky a dost možná vás čeká pojetí postavy, které nečekáte. A přesto budete nadšení! Morrison je jako Boba Fett výborný a jakmile dojde k opětovnému setkání s jeho legendárním brněním tak se z Boby Fetta stane definitivně vraždící mašina, která bude mít ještě příležitost se vyřádit v dalších částech. Ještě předtím, když si Boba Fett musí vystačit pouze s tyčí je ale radost na Morrisona pohledět a jestli se potvrdí zprávy o tom, že se Boba Fett dočká vlastního seriálu tak bude velmi důvod k nadšení, protože by se Morrison mohl hodně vyřádit. Především zde ale Boba Fett není vykreslený jenom jako maniak a ukáže se, že brnění pro něj hodně znamená i proto, že ho zdědil po svém otci Jangu Fettovi. Boba Fett se hodně projeví i faktem, že po svém brnění nejde vyloženě ve zlém a vše se snaží vyřešit v míru bez zbytečného násilí. Retcon, který spočívá v tom, že vlastně skutečně je Bobovo brnění to samé, které kdysi nosil jeho ´´ otec´´ skutečně dodává Bobovi duši a skutečně to celé dokazuje, že pro Bobu Fetta jeho otec znamenal hodně. Především se ale definitivně položí základní otázka o tom, zda je Jango Fett stejně jako kdysi v legendách Mandalorian nebo je jenom zlodějem, který svou zbroj Mandalorianům ukradl. Tahle varianta, která byla načrtnuta v seriálu Star Wars: Klonové války kdysi byla velmi kontroverzní a spousta lidí, kteří Janga Fetta brali jako jednoho z nejlepších Mandalorianů vyloženě naštvala. Zde se ale ukazuje, že tomu tak úplně není a je zde tak potenciál, že by se Jango přece jen ještě mohl kdysi objevit a jeho charakter se ještě více rozvinout (že by se objevil právě v seriálu Boba Fett ve formě flashbacků?). Jinak bude velmi zajímavé jak se dále bude s Bobou Fettem pracovat a zda ho nadále žene nenávist vůči Jediům, protože jeden z Jediů (Mace Windu) jeho otce kdysi zabil. Seriál ale naštěstí z Boby Fetta neudělal záporáka a je to velmi potěšující fakt. Ming-Na Wen se po Chapter 5 vrací v roli Fennec Shand a definitivně tato postava dokazuje své pověsti výborného snipera. Především i ona ale očividně nebyla tak prokouknutá ve svém debutu a definitivně se ukazuje, že veškeré ty rádoby vedlejší questy skutečně můžou mít svá opodstatnění a vedlejší postavy se můžou znova objevovat, rozvíjet a dokázat, že by své seriály možná přece jen utáhli. To podobné například platí i Moffu Gideonovi v podání Giancarla Esposita. To co Esposito dokáže v jediné scéně je prostě neskutečná ukázka charizmatu a hereckého talentu a především se konečně začíná jeho postava více rýsovat. Vyloženě se těším na jeho další výskyty a další ukázku toho, že je tento záporák vyloženě parádní. Především vztah Dina Djarina a Grogua se ale nadále nádherně vyvíjí. Jejich vztah je čím dál tím propracovanější a dojemnější. Pedro Pascal se nadále musí spolehnout pouze na svůj hlas a přesto nadále dokáže veškeré emoce pod svým brněním totálně prodat. Dalo by se sice dle prvních předpokladů říct, že je jedno kdo Manda pod maskou hraje a kdo ho následně i dabuje, právě Pascal ale dokazuje, že byl trefou do černého a postavu Dina Djarina ještě více obzvláštňuje. A akční pasáže/velkolepá akční sekvence jsou neskutečně nápadité, záživné a vyloženě kolosální. Rodriguez zde navíc dokázal zapojit svůj talent na velmi nápadité úmrtí a ukazuje, že se Rodriguez skutečně umí točit jednoduše parádně..... pokud ovšem u toho má nějaký ten dozor! Celá tahle epizoda jednoduše působí jako jedna velkolepá akční sekvence, která slouží jako předehra k závěrečným dvou epizodám. Ale láká na ně neskutečně. Definitivně navíc tento seriál začíná naznačovat jakým směrem se dále vydá a i když jsem se bál, že tomuhle seriálu dojdou nápady, zatím to vypadá, že to vyloženě nehrozí. Mandalorian totiž nadále dělá to co mu jde nejlépe a servíruje ten nejlepší audiovizuální zážitek, co by neurazil ani na velkém plátně. Peníze jsou na tom pořád hodně vidět, fan service se pořád necpe do očí a především se zde skutečně daří nadále budovat postavy, gradovat děj a především působit vizuálně skvostně. A teď všichni do mě jak tomuhle ´´ hnusnému bratranci Hvězdné brány´´ lezu do prdele....... 'I'm a simple man making his way through the galaxy! () (méně) (více)

Kapitola 15: Přesvědčení (2020) (S02E07) 

Mandalorian- Chapter 15: Abych se ve svých rozborech nejnovějších dílů Mandaloriana pořád jenom neopakoval, rozhodl jsem se začít s menší faktorem ohledně toho, že tento seriál pochopitelně nemusí sednout každému. Ohledně kvalit akčních scén, vývoje postav a a funkčnosti jednotlivých epizod samo sebou fungují subjektivní pohledy a lidé mají právo říct, že se jim Mandalorian nelíbí. Jenomže osobně nechápu výtky, které směřují vůči tomu, že seriál údajně nemá děj, zajímavé postavy nebo povedené akční sekvence. Za mě pořád platí, že hlavním tématem seriálu je budování vztahu mezi otcem a synem a tuto linku se dle mého názoru tlačí nadále vést naprosto výborně (dokazuje to i závěrečná scéna této epizody, která vás definitivně utvrdí v tom, že je Din Djarin neskutečnej božan!). Ohledně postav se dá sice polemizovat nad tím, že jich seriál vystřídá hodně a kromě Dina Djarina a jeho mini parťáka se nikdo zas tak moc nezdrží, osobně ale obdivuju, že se seriál k postavám vrací a propracovává je (o tom ostatně za chvíli). A co se týče akčních scén..... kdo akční sekvenci v Mandalorianovi označí za špatné, jednoduše si prostě zaslouží jednosměrný lístek na festival filmů Uwe Bolla! Tak a teď tedy k samotné epizodě- Tuto epizodu napsal a zrežíroval Rick Famuyiwa, který má již se seriálem své zkušenosti a natočil Chapter 2 a Chapter 6. Tyhle epizody osobně řadím mezi ty slabší (šestou epizodu dokonce označuji za vůbec nejslabší) a přesto jsem si je hodně užil. Nutné si ale uvědomit, že epizody Mandaloriana se dělí na dvě zásadní poloviny- Jedna půlka děj posouvá raketovým krokem a ta druhá tak trochu méně. Ohledně Chapter 2 a Chapter 6 šlo právě o filmy, které to dělali tak trochu méně, ohledně 2. série ale naštěstí nadále platí, že působí více filmově a uceleně a vzhledem k faktu, že jde o přípravu na finále 2. série se jednoduše už brzdit nemohlo. Famuyiwa tak natočil svou nejlepší epizodu za svou historii u seriálu a navíc představil jednu postavu ve zcela novém světle a je rozhodně o co stát. Jak totiž naznačil závěr posledního dílu tak se vrátil Bill Burr a jeho postava bývalého odstřelovače Impéria Migs Mayfeld. Mayfeld byl v 6. epizodě idiot, který se navíc choval jako zmetek i vůči našemu milovanému Dítěti (jednoduše si divák musel přát, aby mu Mando odstřelil hlavu) a svůj závěr v této epizodě si zasloužil. Přesto je ale Mayfeld pro účely této epizody důležitý a tak se Mayfeld vrací..... a napravuje svoje dojmy! Bill Burr je v této epizodě jednoduše fantastický a i přesto, že si Mayfeld nechal svůj charakter, zde ho skutečně dokáže prodat i po stránce nějakých sympatií a ukáže se, že to není zase takový zmetek. Právě zde se ukazuje, že není dobré příliš soudit na první dobrou a v případě, že se nám nějaká postava v seriálu zdá plochá a nevýrazná to nemusí zásadně platit v případě, že se s tou danou postavou ještě někdy setkáme. Mayfeld je toho ideálním příkladem a jak jsem ho při jeho debutu nenáviděl, aktuálně by mi vlastně nevadilo, kdyby se Mayfeld za rok touhle dobou zase v seriálu objevil. Bill Burr si tuhle epizodu většinu času totiž kradl jednoduše pro sebe. Po tomhle díle opravdu nechápu názor, který tvrdí, že jsou akční scény v Mandalorianovi špatné. Tahle série totiž předvádí neskutečné pasáže, které navíc dokazují, že kombinace Mandalorian- Cara Dune- Boba Fett- Fennec Shand-Migs Mayfeld by obstála jako geniální likvidační tým. Samotná zápletka epizody sice spočívá v tom, že se opět někdo někam musí nepozorovaně dostat a opět to jaksi nevyjde úplně ideálně, přesto to ale nepůsobí ohraně. Opět se u toho všeho s grácií využívají easter eggy, vypadá to skutečně jako blockbuster vznikající pro velká plátna a jednoduše to nejde nemilovat. Tahle epizoda je navíc jedno překvapení a dojde tu k jedné zásadní nečekané věci, která jen dokáže jak moc si Din Djarin Dítěte váží. Pedro Pascal nadále dokazuje, že je dobrý herecký výkon nutný i v případě, že musíte sázet pouze na mimiku a výrazný hlas a je to nadále ukázková castingová trefa. Gina Carano a Ming-Na Wen jsou skvělá ženská zabijácká dvojka, Temuera Morrison je jako Boba Fett nadále neskutečně super a Giancarlo Esposito nadále předvádí, že jeho Gideon je skutečně tak zajímavý záporák, že je jednoduše povinností natěšeně čekat na 3. sérii, kde by měl tento záporák dle samotného Esposita dostat více prostoru. A je tu mimochodem i velmi fajn Richard Brake, jenž se v roli imperiálního důstojníka Valina Hesse celkem slušně vyřádil. Z celé epizody mám jednoduše pocit, že skvěle láká na epické finále, které zcela určitě přinese velké věci. Nedokážu si vůbec představit jaké, na tomto seriálu jsem si ale už oblíbil fakt, že mě neustále dokáže překvapovat a dokázal to i u tohohle dílu. Je nutné pochopit, že Mandalorian ve svém zadaní a ve své bublině funguje nejlépe jak to jen jde a je to skutečně nadále vrcholová ukázka toho, že je seriálová tvorba už dávno schopna se vyrovnat té filmové. A díky faktu, že je tahle 2. série ještě více sevřenější než první by to skutečně fungovalo i ve sestříhané podobě, která by fungovala jako celovečerní film. Rick Famuyiwa prostě překonal sám sebe a i přesto, že je tato epizoda z 2. série nejslabší, zatím se rozhodně jedná o nejlepší epizodu, kterou Famuyiwa pro seriál natočil. A na finále celé 2. série nalákal nejlépe jak mohl, fakt, že díky tomuto tento díl nefunguje zase tolik sám o sobě jsem přece jen pořád schopen odpustit. Tak uvidíme jak moc velké to finále příští týden bude...... () (méně) (více)

Kapitola 16: Záchrana (2020) (S02E08) 

Mandalorian: Chapter 16- Finále druhé série se ujmul režisér Peyton Reed, tedy ten samý člověk, který již režíroval Chapter 10: The Passenger. Po vzoru Taika Waititiho tak finále jedné série Mandaloriana dostal na starost člověk, který již točil celovečerní film pro Marvel, přičemž Reed má za sebou oba díly Ant-Mana a měl by režírovat i film třetí. Pro mě upřímně byl Reed na režii finále velmi zvláštní volba i přesto, že jeho epizoda rozhodně nebyla špatná. Od finále druhé série ale prostě a jednoduše očekáváte velké věci a dávalo by tak větší smysl, kdyby se režie finále ujmul třeba Jon Favreau, který režíroval i úvodní díl 2. série. Jenomže ve finále byli ty mírné pochybnosti zcela zbytečné i proto, že Reed ve finále natočil nejlepší epizodu seriálu! 16. díl Mandaloriana se dá označit jediným slovem- Nečekaný! Dle očekávání se vytasí některá velká překvapení, které divák nečeká a především se ukáže, že 2. série je skutečně sevřenější a filmovější. Především je ale The Rescue ukázkou všeho co na Star Wars milujeme. Od začátku je tahle závěrečná epizoda neskutečná akční a emocionální síla, která skutečně vytasí hned několik es z rukávů a ve finále dojme skutečně k slzám. Ukáže se, že celé to budování vztahu otce se synem, kterým seriál strávil 2. série skutečně někam vedlo a Pedro Pascal ze sebe dostává nejvíc za celou dobu seriálu. Seriál nadále předvádí naprosto skvělé akční sekvence, která navíc obsahují neskutečnou kreativitu. Opět se sypou odkazy, které nejsou vyloženým chrstnutím do obličeje a přesto diváka potěší, opět do toho všeho hraje úžasný soundtrack Ludwiga Göranssona a především je z toho skutečně cítit esence Star Wars. Od úvodní akční sekvence až po po-titulkovou scénu (ano, čtete správně!) je to prostě skvělý. Finále 2. Mandaloriana opět předvádí dokonalé efekty, skvělou choreografii a epické momenty. Právě ten dojemný závěr ale celý seriál posouvá ještě o kousek dál a funguje sevřeně nejlépe. Finále 2. sezóny totiž překvapivě vyloženě neláká na 3. sérii a spíše uzavírá příběh, který první 2. série představili. Těžko říct jak přesně bude fungovat 3. série, finále 2. série je ale i díky té uzavřenosti a emocionálnímu vyvrcholení zatím rozhodně nejlepší epizodou a jsem nesmírně rád, že se tvůrci rozhodli pro jedno nečekané rozhodnutí a ukázali, že technologie nadále roste nevídaným směrem. A i díky tomu dorazí skutečně nečekané cameo, které ale ještě více utvrdí, že za seriálem stojí někdo kdo Star Wars rozumí a ví jak něco udělat tak aby to fungovalo. Závěr 2. série díky tomu funguje famózně a 2. sérii zakončuje tím nejlepším možným způsobem, který ukáže, že člověk nestárne, protože se v ten správný moment je schopen vrátit do svého dětství. A návrat jednoho ikonického dua je ten čas kdy se prostě vrátíte do dětství a velmi snadno začnete brečet dojetím ještě předtím než dojde k tomu emocionálnímu závěru. Kdo závěr 2. série Mandaloriana dá se suchým okem nemá srdce! Závěr 2. série Mandaloriana funguje jako totálně uspokojující závěr a přesto dokáže nalákat na další příběhy, které nás bezpochyby čekají. A následně už bude jedno jestli se s Dinem Djarinem vydáme na Mandalore nebo se s Bobou Fettem podíváme na Tatooine. Pokud totiž u kormidla zůstanou šikovní tvůrci tak je vysoce pravděpodobné, že to bude stát za to. Zvláště tak pokud se vrátí Giancarlo Esposito. () (méně) (více)

Season 3 (2023) (S03) 

Star Wars se na stříbrná plátna ještě nějakou dobu nevrátí (po minulých zkušenostech se plánům na tři nové filmy dá věřit poměrně těžce), minimální jistou by ovšem v blízkých letech měl být film, který by měl sloužit jako vyvrcholení seriálů z období, které odstartoval Mandalorian. První hraný seriál ze světa Star Wars si své fanoušky získal velmi snadno. I přes zdánlivě minimální produkční hodnoty vypadá seriál na streamovací poměry velkolepě, nepostrádá nádech Star Wars, citlivěji pracuje s výraznějším a výraznějším tématem rodičovství a otcovství, kterému přispívá především přítomnost milovaného Grogua/Baby Yody a také se ukazuje, že tvůrce seriálu Jon Favreau se nějak pomalu pokouší i skrze další chystané seriály a oznámený film v režii Davea Filoniho vyplnit 30 let velkou časovou díru mezi Návratem Jediho a Sílou se probouzí. 3. série Mandaloriana poté dokazuje, že jde o běh na dlouhou trať, který úmyslně ponechává výrazně otevřená vrátka na několik dalších let. Na druhou stranu zvládá nadále vyvolávat dojem, že jsou Star Wars v tomto tvůrčím kruhu a časové ose nadále v dobrých rukou. Ostřílené Star Wars režijní tvůrce Ricka Famuyiwu, Carla Weaherse (also Greeg Karga) a Bryce Dallas Howard doplňují nováčci v podobě Rachel Morrison, Lee Isaaca Chunga a Petera Ramseyho, ty poté prakticky po celou dobu zvládají vyvolávat nádech toho pravého Star Wars dobrodružství. Přispívá tomu i fakt, že v porovnání s předchozími dvěma sériemi působí třetí série velkolepěji a omezený rozpočet čerpá na maximum. Virtuální studio Volume bude i v nejbližších letech terčem mnoha debat a úvah nad tím, zda kinematografii jako takové pomalu nešponuje oprátku, minimálně v rámci 3. sérii Mandaloriana ovšem budoucnost Volume vůbec netkví tak černě, minimálně kulisy rozhodně nepůsobí laciněji. I samotná výprava a přítomnost různých mimozemšťanů zvládá ostatně vyvolávat dojem výraznějších produkčních hodnot, především poslední dvě epizody poté působí skutečně velkolepým dojmem, který by zvládl obstát i na velkém plátně. I když to na konci 2. série vypadalo, že Grogu našel nového nejlepšího kamaráda v podobě farmářského chlapce z Tatooineu, seriál Boba Fett: Zákon podsvětí jasně naznačil, že Mandalorian o svého maskota nepřijde. Už nyní se v tamtamech šeptá, že návrat Grogua byl výrazným rozkazem z vedení a muselo dojít k nějaké dodatečné formě jeho zakomponování, prakticky vůbec to ovšem nevadí. V jistých případech sice může Grogu působit jako křoví, které v jistých epizodách má v podstatě nulový vliv na samotnou zápletku, tvůrci ovšem alespoň nezapomněli na to hlavní a tak nadále budují otco/synovské pouto mezi titulním Mandalorianem a jeho nalezencem. Minimálně finále dodává jejich vztahu dočasnou sladkou tečku, která sice nezvládá emocionálně rozpůlit jako takové finále 2. série, přesto ovšem tyto emoce správně fungují, především i proto, že k finále 3. série tak nějak směřoval dosavadní děj celého seriálu. Grogu se navíc stává i v akci užitečnější a tak svého tatínka někdy nehodlává jen tak nechat na holičkách. Jejich vztah je prozatím radost sledovat, dá se očekávat, že i do budoucna bude jejich vztah jedním z hlavních pilířů tohoto seriálového Star Wars univerza.  Din Djarin ovšem není jediný Mandalorian přítomný v seriálu, stejně prominentní roli má ostatně Bo-Katan Kryze v podání Katee Sackhoff. U té se více vykresluje její dilema se slavným Darksaberem, i díky odhalení pozadí jí finále zvládá nadělit dostatečnou satisfakci, především se navíc nějak buduje pouto mezi ní a Jarinem, i zde se ukazuje, že se s touto postavou dá nějak zajímavě pracovat. Především i proto, že i když je stejně jako Djarin Kryze Mandalorian, oba pochází k prakticky jiných světů. Dochází tak ke konfrontaci dvou typů mandaloriánských kultur, které ovšem v zájmu o obnovení zlatého věku Mandalore musí nějak spolupracovat. I to se nakonec zužitkuje ve velkolepém finále, které naznačuje, že se nový Zlatý věk Mandaloru možná skutečně blíží. Zároveň Favreau jako tvůrce a scenárista většiny epizod plní sliby o tom, že seriál nějak vyplní nastavenou díru. Odhalují se tak nové informace o fungování Nové Republiky, kdy je jasné, že nový systém možná od počátku nevyhnutelně směřuje ke svému zániku. Většina 3. epizody v tomto ohledu připomene až seriál Andor, kdy se ukazuje, že nic není úplně černobílé a že zlo nikdy nespí. I zde jsou jistě zasetá semínka, které se teprve dočkají řádného vypěstování, stačí ovšem už představení jedné imperiální rady, lákání na návrat jednoho známého velkoadmirála a především návrat fantastického Giancarla Esposita do role Moffa Gideona, aby bylo jasné, že i když se Impérium již zdánlivě nenachází na vrcholu potravního řetěze, stále umí vystrčit drápky.  Přitom všem se pořád ukazuje, že za seriálem stojí tvůrci Star Wars, kteří se nebojí sem tam udělat fanouškům tohoto světa radost. Ahmed Best, který je dodnes nadále terčem posměchů díky ztvárňování Jar Jar Binkse, se dočkal částečného vykoupení v podobě stylové role rytíře Jedi jménem Kelleran Beq. Christopher Lloyd se tu objevuje v roli bývalého Separatisty, který uctívá odkaz známého hraběte Dooku. Vykoukne nějaká ta postava ze Star Wars: Povstalci, objeví se jedno mýtické stvoření, které se nejspíš šetří na později a nebo se otevírají zajímavá vrátka skrze nová potencionálně zajímavá pravidla ohledně klonování. Opět platí, že Mandalorian v tomto ohledu spíše rozevírá různé linky do budoucna a různé motivy se uzavření dočkají až časem. Přesto je vidět, že za seriálem skutečně stojí tvůrci, kteří vědí, co chtějí, zároveň zhruba vědí, v jaké formě zvládají fanouškům Star Wars udělat radost a částečně se možná i pokusí o vykoupení u těch, kteří nadále nepřenesli fakt, že odkoupením Disney většina příběhů nově spadajících do sekce legendy není kánon.  Přitom všem je tam pořád cítit westernová atmosféra, prozkoumávání planety Mandalore v 2. epizodě zvládá mít chvílemi až hororový nádech, většina 3. epizody či úvod 7. epizody zvládá vyvolávat nádech Blade Runnera, dorazí dokonce i JablinskiGames a dokonce i Star Wars verze pana Smee z Petera Pana. Jakkoli navíc může každá epizoda Mandaloriana působit až epizodně a volně, ve finále po vzoru 1. a 2. série vše do sebe fantasticky zapadne ve finále, které dodává maximální satisfakci a vyvolává chuť po další várce. Mandalorian pochopitelně nemůže dělat radost všem a snaha o dodržování kánonu mu pořád bude podrážet nohy, při přistoupení na pravidla je pořád ovšem mnoho důvodu k nadšení. 3. série Mandaloriana tak ukazuje, že seriál ještě vyčerpaný není, události kolem konfliktů Nové Republiky a Imperiálního pozůstatku naopak svádějí k zajímavým událostem, které již brzy představí nejen seriál Ahsoka, ale také 4. série Mandaloriana, na kterou též bude výrazně bolet čekat.... PS: Konečně se R5-D4 dočkal spravedlnosti! () (méně) (více)

Související novinky

Zemřel Carl Weathers

Zemřel Carl Weathers

02.02.2024

Přichází smutné zprávy ze zámoří. Ve věku šestasedmdesáti let zemřel ve čtvrtek 1. února v kalifornském Los Angeles americký herec Carl Weathers, známý především svou rolí boxera Apolla Creeda z… (více)

Reklama

Reklama