Nezapomenutelný tanec

Taneční filmy mám ráda, ale tento mne zklamal. Je totiž na rozdíl od svého názvu snadno zapomenutelný. Má velmi slabý příběh i herecké obsazení, o tanečních výkonech a jejich choreografii nemluvě. Nemá napětí, spád ani příjemnou hudbu. Byla to nácviková hodina středoškolského kurzu tanečních, horší než naše Star Dance. Vzhledem k tomu, že je to poměrně nový film, napadá mě otázka. Že by amíkům docházely peníze? Budu milosrdná. (01.02.2020)

Hrozná fušeřina! To je vidět, jak se točit vážně nemá. Bez emocí, bez napětí. Všechno umělé. (09.02.2020)

Taneční filmy, kterým (pří)sluší tv obrazovka, nezhynou na úbytě. Vždy se totiž najde nedoceněný režisér, co natočí za málo dní a peněz obehranou historku o zadluženém tanečním studiu, jež je nutné zachránit, která spolehlivě zaplácne jedno nudné odpoledne. Hlavní dva představitelé se nehledají dlouho a složitě. Branta Daughertyho kdosi doporučil na základě účinkování v "Padesáti odstínech čehokoli", jeho ženský protějšek byl patrně vybrán na základě zaslaného souboru fotografií, na kterých Lexi Giovagnoli vypadala fotogenicky, realita byla ale značně odlišná a na natáčení se dostavila nehezká a taneční postavou neforemná představitelka, kterou už nešlo přeobsadit. A když v ničem pořádném nehráli, produkčně se podíleli na vzniku filmu. Režisér Sean Michael Beyer ovšem nepropadl panickému stavu, jen poupravil scénář, načež taneční pasáže zredukoval na minimum, což je značný paradox vzhledem k tomu, že se jedná o taneční film. Celý film ve výsledku zhruba vypadá tak, že hlavní představitelé sice projdou jakýmsi nácvikem, který má evokovat, že se pečlivě připravují na regionální soutěž amatérských tanečníků, kterou (naprosto předvídatelně) vyhrají a taneční studio zachrání, nicméně se vypustila z diváckého hlediska jakákoliv zajímavá taneční choreografie a závěrečná soutěž, jenž měla být finálním vrcholem, se smrskne jen na jedno taneční číslo ústředního páru. Dohromady je ve filmu asi tak pět minut tančení. Jelikož jsou dialogy bezobsažné, z hlediska děje nedojde k velkým emočním a dramatickým záchvatům a ženská hrdinka je neatraktivní, film i při své osmdesátiminutové délce nabere slušnou rozvleklost, kterou rozrušují časté náhledy do tanečního studia, kde jsou k vidění i třeba baletní úryvky doprovázené solidními songy, které mají více než dobrý základ pro kvalitní soundtrack. Scénář je napěchovaný klišé a režie to svojí průměrností nevytrhne, ovšem závěrečné odhalení osoby, která nenechala studio finančně padnout, je opravdu mimořádně lišácké a dá se považovat za vrchol scénáře. Nejedná se ani o první a ani o poslední počin, který je završen soutěžním kláním v tanci. Patrně je odsouzen setrvat na spodních příčkách diváckého zájmu i kvality, ovšem ta nenáročná a uvolněná odpolední romantika spojená s úpornou snahou dostát odkazům kýčovitých tanečních kreací hříšných tanečků je v jistém smyslu neodolatelná. 5/10 (02.02.2020)

Vždycky jsem měla ráda taneční filmy, takže i když tady proběhl stokrát obehraný scénář, docela se mi to líbilo. Nebudu si nic nalhávat, ale hodně tomu pomohl okouzlující sympaťák Brant Daugherty, na kterého byl prostě hezký pohled. (50%) (31.01.2023)