Возвращение к жизни
Obsahy(1)
Začalo to, když sovětské Estonsko obsadili Němci, jako velká touha tří nedospělých kluků po dobrodružství. Chtěli objevovat neznámé země, snili o Africe, byli odhodláni procestovat Jižní Ameriku. Doma o své cestě nikomu neřekli, sbalili to málo, co měli a co považovali za důležité a nalodili se na německý parník. Měli své přezdívky, říkali si Černý panter, Šedý vlk a Rudý rys. Když od nich odešel k jiné ženě otec, opouštěl rodinu dokonce s lehkým srdcem.
Jednoho odvedla za ucho domů máma ještě z přístavu, druhý zahynul, když jejich loď najela na minu, a do nacistického Německa doplul jen Šedý vlk. Dál se nedostal a příští roky poznal jen špatně placenou otročinu a s prázdnými kapsami zase jen hlad. Už dávno toužil po jediném, vrátit se domů, jenže proniknout na loď zpět nebylo tak snadné, jako tehdy při odjezdu. Když se východní fronta přiblížila, nevyhnul se nakonec ani on odvodu do armády, ale služba ve Wehrmachtu mu nevoněla, simuloval, nelezl tam, kde to bouchalo a konce bojů se dočkal ve zdraví v té části bývalé Říše, kterou obsadili Američané. Válka sice skončila, ale on má stejně jako dřív kapsy prázdné a hlad. V divokých poválečných poměrech nebylo mnoho možností výdělku, on si vybral kšeftování na černém trhu a ještě později prostě zlodějinu. Když byl zabit jediný jeho poctivý přítel, šel se přihlásit na sovětskou misi k repatriaci do vlasti.
Přijel domů, ale uměl jediné – krást. Navíc první ze známých, koho potkal, byl felvébl z Estonské legie, kde sloužil i jeho otec, a tak se bývalý zloděj dostal k bývalým esesákům, nacionalistům, kteří ze sebe teď v lesích dělají bojovníky za svobodu. Přitom loupí, znásilňují a vraždí všemi myslitelnými i nepředstavitelnými způsoby. Střílejí, věšejí, upalují i ženy a děti, jak se naučili u dřívějších pánů. Nakonec je bezpečnostní síly rozprášily a Vlk skončil v táboře na Sibiři. Utekl a vrátil se k předchozímu životu. A zase ho chytili a zase utekl. Šedý vlk – to už nebyla jen přezdívka, on už i žil jako to zvíře, kousal a přepadal ze zálohy, ukrýval se a utíkal před lidmi. Už je vlkem celou půlku života a už tak žít nechce. Už chce být zase jen Arno. Tím spíše, že potkal jednu ženu a dozvěděl se pravdu o smrti svého otce.
(chamonix)
Recenze (1)
Film velmi otevřený v názorech i (na svou dobu) v zobrazování násilí. Kdyby měl o 15 - 20 let mladší datum výroby, byl by oslavován jako dítě perestrojky. Nezamlčuje ani realitu sibiřských lágrů včetně tzv. "sučich vojn", jež ignorují dnešní rádoby dokumentaristé, jako to předvedli třeba Francouzi v: Gulag, sovětská historie. ()