Zimske muhe
Kawki na drodze
Všetko bude
Režie:
Olmo OmerzuScénář:
Petr PýchaKamera:
Lukáš MilotaHrají:
Tomáš Mrvík, Jan František Uher, Eliška Křenková, Zdeněk Mucha, Lenka Vlasáková, Martin Pechlát, Štěpán Kozub, Martin Havelka, Roman Slovák (více)Obsahy(1)
Typický outsider čtrnáctiletý Mára (Tomáš Mrvík) a jeho kamarád dvanáctiletý Heduš (Jan František Uher) podniknou cestu za svobodou. Mára ukradne auto a svými průšvihy ohromí i mladou stopařku (Eliška Křenková). Všichni jsou na útěku, na dobrodružné cestě, užívají si náhlou svobodu, kterou už možná nikdy nezažijí. Až do okamžiku, kdy Máru chytne policie. Vyslýchá ho policistka (Lenka Vlasáková) s policistou (Martin Pechlát) a my spolu s nimi váháme, co je realita a co smyšlený chlapecký svět, někdy je těžké rozlišit pravou skutečnost od té vyfantazírované… (CinemArt)
(více)Recenze (221)
Celkem slabota. Tuctová road-movie, které schází opravdová síla i punc výjimečnosti. Takhle bych si představoval absolventský film průměrného famáka. Uvážíme-li, že je Omerzu považován za výkvět českého filmu i FAMU, přesně to vystihuje, jak bídně na tom místní kinematografie i její stěžejní instituce jsou. ()
Už dlouho jsem neviděl český film, kde by obraz tak dobře spolupracoval se slovem, byl natočen zajímavě a zároveň účelně po vizuální stránce, ale zbytečně neexhiboval, herci (a neherci!!) byli tak přirození a z tohohle všeho ještě vykoukl nějaký (velmi nečekaný) společenský osten. A dojde čas i na snové výjevy. A k tomu všemu ten Adamov. U mě je to přesně naopak, čím víc mám od zhlédnutí filmu, tím kdykoliv, kdy si na něj vzpomenu, se mi dostává do paměti. Ne, snímek není žádná bomba, ani není uváděn s nějakou pompou, ale i tak je skvělej. Jen tak dál, pane Omerzu! ()
Na Olma jsem četl poměrně dost chvály za Rodinný film, ale na rozdíl od kritiků a csfd kolegů mě nějak zásadně nedostal, za to tady Olmíno udeřil kam měl. Jasně, na poli příběhu mám v hlavě pár otázek, které mě film neodpověděl a asi by měl, ale co naplat, když hlavní složka "vtáhnutí enšpígla do děje" zafungovala na 100% . Úplně nejvíc jsem nadšen ze dvou hlavních představitelů, protože oni ten film absolutně odtáhli a pro oba to byl debut, jsou mládí, prostě skvělý. U Tomáše nepochybuji, že má talent i charisma a budu se těšit, že tohle nebylo poslední setkání i když v českým filmovým rybníčku plným kamarádšoftů člověk nikdy neví, ale držím pěsti, Tome. U Honzy doteď nevím, zda to byla osobní přirozenost nebo talent, ale v každým případě skvělá práce Olmy za vedení herců a že dal šanci nový krvi, toho si vždy strašně vážím a náš film to moc potřebuje. Eliška, krom toho že se mě líbí jako ženská, se mě líbí víc a víc i jako herečka, působí před kamerou suvereně, sebejistě. Další pochvala jde na Lukáše Milotu, protože ty kompozice to byla nadhéra, byla v nich atmosféra, dávali ději nálady, částo dost depresivní. Adamov výtečná volba exteriéru místo profláklýho depresivního severu, tohle město má neskutečný genius loci a pokud pojedeš na Macochu dej mu šanci. Ještě se vrátím k ději. Mára s Heduš jsou ještě takový telátka, ale když došlo na lámání chleba (dědeček, pejsek, Elča v chatě) zachovali se jako správný chlapi a vůbec jsem jim fandil, rozuměl a možná i tu bezelstnost, přirozenost a především bezstarosnost mládí záviděl, teda až na Heduš když došlo na téma sex, to jsem opakovaně oceňoval smíchem. Dám pět, je to na hraně, ale to co filmu čekám nejvíc, tedy že si mě unese do svýho světa, to se tomuhle mlžáčkovi z Adamova povedlo. ()
V rámci žánru road movie je tento film absolutní pecka. Splňuje všechny předpoklady pro podobně laděné kousky, kde hlavní dvojka je nesourodá dvojice, stáří cirka 15 let plus mínus dva roky, kteří jsou neskutečně autentičtí a navíc Vás zajímá, kam jedou, proč jedou a co během té cesty zažijí. Horší to je ale se začátkem a koncem filmu. Na jeho délku 85 minut je film poměrně dost svižný. Řekl bych, že možná až moc. Začátek chybí, do filmu vpadnete a okamžitě si ty kluky, se kterými často budete nesouhlasit, tak nějak oblíbíte. Jenže jak chybí začátek, tak chybí i konec. Závěr je bezdůvodně utnut a tak například příběhová linka na policejní stanici vyzní do vzduchoprázdna. Vše zakončí název filmu přes celé plátno…Všechno bude ()
Filmový dvojtakt s vysokou spotřebou klišé a minimálním přesahem. Omerzu je stále elegantní režisér, ale tenhle film je spíš ospalá masařka. ()
Po výrazném Rodinném filmu jsem čekal tak nějak víc. Kombinace sociálního dramatu a coming of age tematiky je (nejen) v letošních Varech překvapivě častá, a tak by každý příspěvek měl být dostatečně výrazný, aby zaujal. Všechno bude se od zbytku pelotonu liší jen v drobnostech a celkově rozbor chlapectví a dospívání není tak detailní, abych si ho zapamatoval na víc než pár hodin. Mladí herci jsou sympatičtí a zkušení je dobře doplňují, díky vyprávění pomocí flashbacků se navíc dočkáme i prvku napětí. Přesto bych se divil, kdyby si někdo z filmu odnesl víc než to, že dospělým se prostě nemá věřit... ()
Měla to být asi road-movie s přesahem, ale nakonec je to jen neduživá artovka. Není vysloveně špatná, ale ani nijak vyčnívající a díru do světa určitě neudělá. Jestliže tohle je nejlepší film roku a držitel Českého lva, je to tristní pohled a dobře vypovídá o úrovni současné české kinematografie... ()
Olmo Omerzu si to tam hází lehkou rukou a ten spoleh na intuici bez klíče mě baví. Chvíli mi trvalo si zvyknout, ale nakonec mě třeba skoro úplné vynechání expozice docela vyhovovalo. Zajímavý protipól ke kontrolovanému Domestikovi. Chce to od lidí trpělivost a musíte přistoupit na na pravidla (nebo jejich absenci), co film diktuje. Ale nakonec pro mě příjemný zážitek. ()
Takový normální film o dospívání, prvních láskách a klučičím přátelství, a už to tu bylo mockrát a lépe. Jestli tohle je naděje českého filmu, tak mám docela obavy. Nejlepší na filmu jsou hlášky, když se dva cucáci pokoušejí balit starší holku ()
Akademici si evidentně nevzali prášky. Funguje tam jen pubertální humor, což by asi na nejlepší český film roku 2018 stačit nemělo. Podpora talentů je záslužná činnost, ale ceny za nic nejsou správná cesta. ()
Až do prvního setkání chlapců opravdu super, v tom úplném začátku jsem měla ještě dojem, že by mě mohlo čekat něco skvělého. Potom přišlo krátké období zdvořilé zvědavosti a největší část sledování tvořilo jen útrpné čekání na konec a počítání povinných indie klišé jako zobrazování masturbace nebo dlouhé scény, které nic neznamenají. V případě tohohle filmu by mě docela zajímalo přečíst si scénář, jestli to aspoň na papíře bylo lépe připraveno. Například by to osvětlilo otázku, jestli jsem nedávala dobrý pozor a nebo jestli tam byla zcela náhodně zařazena scéna toho, že pan policista je během výslechu na záletech v zahradní chatce, a pár dalších takových divných věcí, u kterých se mi zvedalo obočí. Probouzení sexuality a několikeré zmínky o možnosti homosexuality hlavního hrdiny například vzbudí dojem, že je to skryté hlavní téma filmu, ale film to někdy po půlce opustí a nijak neuzavře. Nebo jak to, že kluka drží policajti na stanici a chovají se k němu jako k plnoletému, i když očividně není, místo aby tam byl nějaký sociální pracovník a probíhalo to tak, jak má. Nicméně hlavní věc, jejíž naplánování by mě zajímalo, byl ten takzvaný princip váhání, co je realita a co smyšlený svět chlapecké fantazie. Způsob, jakým je film vyprávěn, totiž dává velmi jasně najevo, co se "doopravdy stalo" a s čím Mára jenom machruje na Lenku Vlasákovou a případně ještě na svého kamaráda, takže je vlastně jaksi smyslem filmu pátrání po tajemství, které je celou dobu odhalené, jinými slovy film žádný smysl nemá. V tomto zmatku pár konkrétních prima detailů bohužel nosnou konstrukci nevystaví. Jak jsem už říkala, úvodní představení Heduše je super, záchrana psa velmi potřebná a Tomáš Mrvík mi přišel dobře zvolený, ale víc pozitivních dojmů už ze sebe nevydoluji. Taky bych byla vlastně ještě ráda, kdyby Olmo Omerzu přestal točit filmy naznačující možnost sexuálních vztahů mezi dvanáctiletýma děckama a dospělýma ženama. Protože zatímco motivaci chlapců mají diváci dobře osvětlenou, tak představení osobnosti stopařky se nevěnuje ani vteřinka a nějaké důvody jejího chování, to už bych asi chtěla moc. Zůstává tudíž jenom vagínou na nožičkách, a vůbec, čím víc nad tou postavou přemýšlím, tím víc jsem rozčilená, takže bych asi měla přestat. Sbohem. ()
Slabší film už jsem dlouho neviděl. ()
„Myslíš, že nám dá?“ - „Ta se na to úplně třese, vole.“ To já se na Všechno bude „třásl“ doopravdy. Po Rodinném filmu a všech těch oceněních jsem věřil v pecku. Ta se sice úplně nekoná a výše zmíněný snímek se mi líbil o něco víc, zklamán ovšem nejsem. Tahle tragikomická roadmovie hodně sází na přirozenost. Někdy je to na hraně, ale povětšinou jsem s ní neměl problém a občas se i pousmál. A pak stojí na atmosféře. Věřím, že každý divák si tu najde něco trochu jiného, ať už třeba bezstarostnost dětství, touhu po svobodě či dobrodružství, cestu jako cíl…záleží na vás. Lví podíl na tom má i technická stránka a postavy, hlavně 2 pubertou zmítaní kluci ztvárnění neherci, ale i vedlejší „profesionálové“ (oceněná Křenková spolu s Vlasákovou a Pechlátem). Na řadu otázek, které během projekce vyvstanou, uspokojivou odpověď nedostanete, o nich však tenhle film není. A na konci (kterému předchází výborná „záchranná akce“) jsem ani neměl pocit, že by tu něco chybělo. Rád jsem se tohohle „výletu“ zúčastnil, za mě slabší 4*. ()
80 minut se všemi festivalovými klišé současnosti. Bez ambic, nápadů. Hlavně aby se vydojily prachy z fondů. Mimo český marasmus zcela k ničemu. ()
Drobné lži, porce fantazie, kopec naivity a náctiletí hoši, kteří jedou neznámo kam. Možná zastaví ve Francii, možná u další benzínky. Evidentně nikomu nechybí. Zákeřný svět dospělých jim neschází. Nic moc originálního na příběhu hledat nejde. Český režisér slovinského původu Olmo Omerzu byl s předchozím Rodinným filmem poměrně suverénní. Ukázal neznámé pocity plynoucí z čerstvě nabyté svobody dvou dětí, které nechávají rodiče mířící na dovolenou samotné doma. A náhlý skok do dospělosti úplně nedají. Výsledek byl silný a zajímavý, potěšil i tím, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. To samé platí i zde. Omerzu sáhl do řad neherců a Tomáš Mrvík i Jan František Uher odvedli výborné výkony s uvěřitelnou vlastní zranitelností. I v sympatické obyčejnosti je stejná síla jako u předchozího režisérova kusu. Zbytek už je výrazně plošší. Do příběhově bezpečného tvaru naskočí ještě sympatická stopařka a dvojice policistů. Nápady ovšem dojdou velmi brzy. Přesah je sice okrajově naznačený, celkově ovšem schází opravdová síla. Nic, k čemu bych se chtěl někdy vrátit. ()
Více později ()
"Mood" film, kterej když se vám do tý "nálady" zrovna trefí, tak po něm budete mít cool melancholickou náladu!! [Netflix] ()
Hlavní hrdina je velmi zajímavý mladý herec, věřil jsem mu to, ostatním už tak ne..! Jinak průměrný příběh o životě lidí blíže okraji společnosti a ne z vlastní viny... ()
Jestliže český kinematografii žalostně chybí jeden specifický žánr, je to žánr road-movie. Jenže jak už název napovídá, 'Všechno bude' slibuje všechno, a zároveň nic. Tenhle film je zkrátka vším, čím road-movie není, a když už si na road-movie hraje, tak jede jen na půl plynu.... nechci zpochybňovat režijní talent Olmíka Omerzu, jenže tahle přeceňovaná nuda jenom potvrzuje, jak bídně na tom FAMU se svou "prestiží" vychovávat výkvěty český filmový scény vlastně je. ()
Související novinky
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Zemřel herec Martin Havelka
V dopoledních hodinách dnes přišla zpráva o úmrtí filmového, televizního a divadelního herce Martina Havelky. Zemřel v Brně ve věku 62 let. Informaci na svém twitterovém účtu zveřejnil režisér Jan… (více)
26. Český lev – výsledky
Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod… (více)
26. Český lev – Nominace
Česká filmová a televizní akademie oznámila své nominace pro 26. ročník Českých lvů a mezi největší favority se tak zařadil snímek Toman s Jiřím Macháčkem, který získal celkem 13 nominací. Hned za… (více)
Po několika dnech dál zůstávám okouzlená a zasažená. Průzračná poetika komplikovaného a veskrze neidealistického a neideálního chlapeckého potýkání se se světem plným složitých a nejednoznačných nástrah i palčivost společenských podtónů originálního a po všech stránkách jemně a precizně vyladěného snímku ještě doznívají. *** Mistrovsky vykreslené obrazy a scenérie ještě tanou před očima, rozmanitými emocemi elektrizované situace ještě tančí po kůži a zvedají chloupky. *** Je to, jak to má po návratu z kina být a jen vzácně skutečně je, zvlášť jedná-li se o tuzemský film - jdete po ulici a všude vidíte filmové obrazy, naladěni zeširoka vnímat a rozumět přenosu toho uhrančivého životního půvabu, s veškerou jeho trapností a zranitelností, dojemností a surovou bolestností a steskem po nějaké ryzejší podobě bytí. *** A nově si uvědomujete i neideální, ale skutečně přítomnou, emanující krásu všedního českého venkova, zvláště v jistých tónech, chvílích a náladách. *** Jakkoli je ale film poetický, má vybudovanou jasnou dramatickou linku i pointu, a bere-li si na mušku lidskost, není to přeslazené ani přitažené za vlasy. Nechybí pepř surové ironie a vypočítavosti dětí i dospělých, který komplikuje děj, a přesto je v tom dramatickém oblouku a zlomyslnosti zachovaný i kus dětské čistoty a názvuk pohádky, odvislé od prastaré moudrosti a intuice, která nám koluje krví. Kus dojemného zvířecího instinktu, který udává ptákům směr letu a malému klukovi velí, kam a za kým musí právě teď jet, a k němuž by se kluk, co dělá ramena, nikdy nepřiznal. Leda opravdovému kamarádovi a teprve nakonec. Ani žánr není banální a umělý, ale spletený z několika pramenů najednou jako život sám - mísí se tu road-movie s iniciačním přerodem a záchrannou misí a s onou pohádkou, kdy hrdina a jeho pomocník na cestě, která jak se ukáže, má svůj cíl a může a nemusí dobře dopadnout, potkává dobré i zlé bytosti, svůdné sirény i podlé podvodníky, a překonává překážky. A celek je i přes kontroverzní obsah hojivý, právě proto, že nakonec je zřejmé, že šlo o uzavřený příběh s dosaženou pointou - bože, co hezčího si od života přát, než aby přes veškerou boles a zmatení naše cesta dávala lidsky smysl a měla dobrý cíl. Abychom rozuměli tomu, co děláme, a mohli si za tím stát. *** Usmívám se, chvílemi se ještě polohlasně zasměju nebo zatrnu, když se mi vybaví některé konkrétní momenty. A vím už, že se mi budou vybavovat i po týdnech a měsících. Jsem za tenhle počin opravdu vděčná, je to pro mne v české kinematografii svébytné a veskrze dobré a silné zjevení a výjimečně cítím, že má šanci na přijetí i v širokém zahraničí - tomu, co se těm klukům na plátně děje, musí být rozumět v Anglii i ve Francii, v Americe i v Austrálii - a formální stránka filmu je bezchybně úchvatná. Jsem tentokrát velice zvědavá na přijetí tam venku. *** Olmo Omerzu si jde svou vlastní cestou po neporušeném prostoru a jeho dílo působí tak zlehka vylákané k životu, jako by je črtal do vzduchu, jako by je jen odezíral ze snově dokonalých zhmotnění reality se vším všudy - je zároveň zamilovaný i kritický - při sledování jeho filmu mám pocit telepatického přenosu, tak dobře všemu rozumím, tak dobře do sebe všechno zapadá, tak dobře si museli všichni spolutvůrci mezi sebou rozumět - včetně tvůrců hudby a celé zvukové linky, včetně vyhledávačů lokalit, včetně neuvěřitelně dobrých a dobře vedených mladých neherců. Do konkrétních detailů se mi nechce se pouštět víc, ale komentáři s výstižnými postřehy mě tu potěšili Enšpígl a Tosim. *** Doplnění: I po týdnech je to pořád stejně ostře působící, jemnohmotně silné a půvabně i palčivě magicko-realistické. *~ () (méně) (více)