Psí poslání 2

Druhé Psí poslání v podstatě kopíruje svého předchůdce - hlavní psí hrdina se akorát převtěluje do jiných ras a doprovází na cestě životem jinou postavu. Nicméně i v tomto případě jsem se nechal unést na krásně odvyprávěném příběhu, který je sice skrz naskrz americký, plný klišé, ale přesto milý, dojemný a od srdce. Nebudu popírat, že je můj úsudek ovlivněný přítomností psů, u kterých se člověk prostě dojme víc, pokud se jim přihodí něco špatného - koncentrace cibule v kinosále byla místy opět neúsnosná. Rovněž se mi líbilo, jak tvůrci zobrazili postupně se rozvíjející vztah mezi CJ a Trentem a jakým způsobem ztvárnili přechod mezi jednotlivými psími životy. (09.06.2019)

Překvapilo mě to hodnocení zde. Na to jak vysoké je, je to tady celé až moc netypické, poněkud melancholické, až depresivní. Příběh psa, který neustále umírá a neustále se rodí a hledá cestu ke své paničce je strašně zajímavý nápad. Už v první díle byl. Nevím ale, co by jako druhý díl měl navíc nabídnout. Tedy kromě toho, že hlavní hrdinka dostává tolik ran osudu, které by průměrný český občan v životě nepřežil. Bylo to tu s pejsky fajn, což o to, ale emotivně už to tady tvůrci trošku přepískli. (06.08.2022)

85% - komentář 20ti slovy: Po "vlažném" začátku přišla krásná hra citů, příběhů a "poslání". Děj se dobře posunul, vyvinul a kruh se skvělé uzavřel...tam kde začal. +++ SPOILER 20ti slovy: Nyní má Bailey za úkol najít a chránit malou holčičku...která vyrostla. Pozná rakovinu, zachrání život a celou rodinu přivede opět k sobě. (30.12.2020)

Reinkarnace - nejlepší přítel psa. Pejskové umírají jeden za druhým, ale duše zůstává stejná. U jedničky jsem řval jako kráva, co vám budu povídat, a příslušné emoční vyždímání jsem čekal i od pokračování. A ono...už v takové míře nepřišlo. Ale nepochybuji o tom, že citlivý divák nařve potok až moře slané vody. Věc se má tak, že sice opětovně sledujeme známého pejska Baileyho na farmě s jeho páníčkem Ethanem, jenže jeho psí život už se nachýlil ke konci a míří do psího nebe. A pak je z něj fenečkaaa, hodná a přítulná, vhodná do každé rodiny, takže skončí u Ethanovy vnučky, ztvárněné (v dospělosti) Kathryn Prescott. A ta už není tak skvělou herečkou jako Dennis Quaid, který se v dalším dějství vyskytuje jen okrajově a solidně scénu od scény stárne. Střídání na režijní sesli se vyloženě nijak negativně neprojevuje. Gail Mancuso má ve svém režijním rejstříku samou seriálovou tvorbu a na jejím způsobu režírování to není kupodivu nijak znát. Lasse Hallström si ponechal už jen produkční dohled. Zachován ale zůstal scenáristický tandem W. Bruce Cameron a Cathryn Michon, kteří připravili pěkné momenty ze sféry umírání, a režisérka je patřičně dokázala silně či méně silně přetavit ač k mé smůle už ,jsem kapesník nechal na jiných tělesných partiích. Osvěžením byla účast Marg Helgenberger coby Ethanova manželka a našlo se i místo pro záporné kreace, které obstaraly vycházející hvězda Betty Gilpin, která nemá ráda pejsky a není ani příkladnou matkou, a krasavice Daniela Barbosa. Nejsem si jistý, zda je film přímo určen pejskařům, přece jen explicitní umírání psích mazlíčků jim neprospěje. Ale je možné, že se filmu zříkat nebudou, neb má v sobě fluidum kvalitně natočeného "duplikátu" jedničky, načež jsem rád, že si to udrželo patřičnou úroveň a nestalo se z toho psí posrání 2. 8/10 (18.10.2019)

Velice podobné a nesoucí se ve stejném duchu jako jednička, ale vedlejší zápletka o dost slabší. Zvedám hodnocení hlavně za talentovanou a sympatickou Kathryn Prescott, která mě ohromila už v seriálu Finding Carter. Nelíbilo se mi ale, že zatímco Kathryn během desítek let vůbec nezestárla, makeup, který nanesli na Quaida bylo něco otřesného a spíše komediálně působícího. (23.08.2019)