Mazací hlava

Klíčem k většině filmů Davida Lynche je pochopení, že jeho filmy k pochopení jednoduše určeny nejsou, avšak zamyslet se nad nimi, to už je něco úplně jiného. V mazací hlavě lze nalézt symbolismus, metafory, drobné pointy (problematická péče o dítě, objevení kousku sebe v něm, ovládání osudu někým shora + němožnost vzít to zpět apod.), ale i čistý chaos s jediným cílem - zapůsobit na diváka, vyvést ho z míry, ohromit, fascinovat něčím nevídaným, ale současně vlastně ničím. Mazací hlava je spolu s Tetsuo nejbizarnější, nejšílenější a nejpsychotičtější film, co znám, David Lynch v něm předvedl totální abstrakci jakožto filmové umění, ale přesto si myslím, že řada věcí šla udělat mnohem lépe. Pomalé tempo je k vytvoření depresivní a "duševně nemocné" atmosféry nutností, ale v méně zajimavých scénách, jakože film skutečně není vyrovnaný, se šeredně vymstívá. Mnoho pasáží však zachraňuje perfektní industriální zvuková stránka. 7/10 (09.04.2009)

Nemám v podstatě nic proti tomu, že to naprosto nejde pochopit... To je holt Lynch. Dokonce se myslím, že s prostřihem by šlo o špičkový atmosférický kraťas, kterému bych neváhal dát plný počet. 90 minut tohle sledovat je ale hrozná nuda a je mi jedno, jakého uměleckého ignoranta to ze mě dělá. (16.05.2010)

PĚT ? - - - Húúúúúú.......... Bez hodnocení :-) (13.10.2005)

Nerozumim, nechápu, ani to snad nechci chápat. Prostě jen další Lynchova hovadina, kde mě zaujal jen účes týpka v hlavní roli, protože mi tak trochu připomíná Krychliče z Pradubickýho nádraží. Když tady v zajímavostech čtu, že je to nejoblíbenější film Kubricka, tak si akorát řikám, jestli tyhle dva slavný režiséři spolu nehulili nějaký svinstvo, protože oba točili většinou děsný sračky. A tenhle film je kopa sraček. (29.05.2008)

Hodnotit tenhle film se opravdu těžké. Jakékoliv jiné, než extrémní hodnocení nepřichází v úvahu, protože tenhle film sám o sobě je extrémní. nabízí se tedy ***** nebo Odpad. Mazací Hlava si zaslouží ***** za dokonalou syrovost, temnou atmosféru, stylizaci do starých hororů, herecké výkony ( hlavní hrdina díky těm vlasům působí až lehhce retardovaně), onoho ufonka, a úžasnou absurditu některých scén. Několikrát sem se opravdu hodně přiblble uchecht. Mazací Hlava si zaslouží Odpad za naprosto nulové tempo, místy opravdu nechutné okamžiky, totální výplach, způsobený především zvukovu stránkou (v podstatě žádná hudba, jen neustále šumění, hučení, fičení, doplněné o jiné, většinou rytmické zvuky - různé typy bušení, kvičení štěňat, fňukání ufonka, odfukování vlaku), a za některé surealistické prvky, které jsou opravdu hdoně šílené (např ta holčička s těma divnejma tvářema). Nakonec sem došel k závěru, že tento film se hodnotit prostě NEDÁ. Filmu se musí přiznat obrovská dávka originality, vydržet se na to dodívat do konce ovšem vyžaduje velké vnitřní sebezapření a zážitek je to skutečně vysílující. Psychicky i fyzicky. (19.04.2006)

Eraserhead a David Lynch. Nebo spíš David Lynch a Eraserhead. Prostě když se řekne "Lynch", jako první se v mé mysli ohlásí obludný vjem, který se pokusil vymazat mi hlavu. Prý jsem v komentářích příliš popisná (ano, Gimpe, vzala jsem si to k srdci), ovšem tuto svou úchylku zde uplatnit nemohu. A nedovolím si ani interpretovat, co se na plátně přede mnou odehrávalo... Anebo jo, já se vyjádřím obojím způsobem. Charlosinino vidění Mazací hlavy: Děj je poměrně jednoduchý, jeho zobrazení ovšem radikálním způsobem narušuje běžnou narativní rovinu. Lynch prolíná reálnou sféru se sférou temných bludů odehrávajích se v temnotě lidské duše. Poněkud nervózní Henry přijde na večeři ke své přítelkyni Mary, kde se dozvídá, že je otcem. Jeho dítě je ovšem poněkud znetvořené a hlavně nechtěné. Matka nezvládá situaci, dítě stále brečí, cítí k němu jakousi nevoli a chce se vyspat - vyčerpaná a zoufalá odchází od Henryho, ať se taky postará. Viděno jeho očima je dítě vskutku netvorem, navíc nemocným. Snaží se o něj postarat, hledá odpovědnost sám v sobě, nicméně odpor je převládajícím pocitem. Je postaven do situace otce, který má na starost své dítě bez dozoru matky a není na to připraven. Veškeré jeho pochyby a stísněnost nabývají obludných rozměrů. Jakési rozptýlení mu nabízí sousedka od naproti, ovšem ta je také sužována pláčem dítěte. Zoufalství Henryho graduje do nejvyšších sfér - cítí se vinen, uvažuje nad sebevraždou, protože v znetvořeném dítěti vidí kus sebe (je přece jeho otcem). Odráží se v něm kus jeho samého, veškeré zlo se zrodilo a on je jeho sploditelem. Co na Charlosinu zapůsobilo: Lynchovo vidění a jeho pohrávání si s divákem. Kdykoliv se zdá, že děj nabírá racionální spád, kulisa se roztrhne a přichází něco nečekaného - jakési vstupy zdánlivě nesouvisející s dějem. Stísněná atmosféra filmu od prvotního záběru proniká přes plátno téměř hmatatelně, ovšem chvílemi ji prostoupí groteskní momenty. Stejně tak do děje vstupuje jakási halucinogenní rovina, která je napevno součástí příběhu. Na vzniklou situaci divák nahlíží očima hlavní postavy - veškeré myšlenky, pocity, vjemy a představy zde ožívají. Neodehrávají se jen v Henryho hlavě, ale přímo na plátně. Hustou a deprimující atmosféru podtrhuje šum z okolí, z bytu, z nitra postavy. A ta, zavřena v bytě s dítětem a hlavně sama se sebou začíná podléhat tlaku. Co Charlosinu uchvátilo: Dokonalé nastolení tíživé atmosféry prošpikované bizarními vsuvkami nabourávajícími stěžejní linii filmu. Divák se stále ptá: "Co to sakra má být?" A Lynch odpovídá: "Neptejte se." Závěrem: David Lynch je bezpochyby ojedinělým zjevem světové kinematografie. Netočí filmy, ale maluje obrazy. Na jeho plátně se neodehrává jakási vnější scenérie, nýbrž nejhlubší stránka lidské duše. Není na místě hledat v jeho filmech logiku či nějaký řád. Sám odpírá jedinou možnou interpretaci díla... navíc na každého to zapůsobí jinak, každý tam najde něco jiného. A v tom je Lynch vskutku mistrem. (02.09.2008)

Hned po skončení to je potřeba vymazat z hlavy. Mám rád experimentální filmy, ale musejí mít nějaký smysl. Tohle smysl (vyjma provokativního) nemá. Tohle je pouze jedno natahované NIC. (08.01.2006)

"Trčíš mi ze snu jako růže snová, lynchovina, lynchovina, lynchovina." (24.03.2007)

Lynchův absolventský film se mi dlouho vyhýbal, po třech dekádách čekání mi ale neunikl - a překvapivě ho považuju za mnohem přístupnější, než jsem z ohlasů na něj čekal. Divácký oříšek pro mě představuje Lynchova pozdní tvorba, takový 200minutový Inland Empire nebo The Return dokážou toho, kdo není napojený na Lynchovo vnímání, přivést svou nekonečností na práh zoufalství. Mazací hlava je surrealistická hříčka s rozumnou stopáží, originální, v mnohém provokativní a znejisťující, pro mě ale celkem čitelná. Uznávám - můj výklad snímku může být na hony vzdálený Lynchovu autorskému záměru. To ale v případě surrealistického díla není na překážku; sny si můžeme vykládat různě. Ostatně pokud vím, režisér nikdy žádná vodítka k tomu, jak jeho film chápat, neposkytl. Že se nepřiznal k původu postiženého miminka, které je zjevně z organické hmoty, bych z vícero důvodů chápal. Každopádně oněch 10 000 dolarů, které mu Americký filmový institut poskytl, považuju za dobře investované peníze. Mám rád filmy, které stojí na atmosféře, a tady Lynch zabodoval fantastickým způsobem: tísnivý industriální svět plný bizarností a podivně vykolejených postav odpovídá noční můře, která vás pronásleduje těsně před probuzením. Režisér si tady vyrovnal účty s Philadelphií - městem, které formovalo jeho dospívání a kde se cítil frustrovaný a nepochopený. Tohle město zažívalo v oněch časech úpadek, průmysl mizel a město sužovala nezaměstnanost a chudoba. Špína a všeobecné chátrání vybydlených čtvrtí je z mnoha scén jasně cítit. Celkový dojem: 85 %. (02.02.2021)

Hustoatmosférická podivnost, na mě ale hrozně roztahaná. Pochopit ji jsem se ani nesnažil. (16.02.2020)

Naprostý psycho film. Ještě mnoho měsíců po shlédnutí jsem si při jídle vždy vzpomněl na nechutné scény s dítětem. V jistém smyslu geniální. (19.03.2008)

Čekal jsem podivný, avšak atmosférický filmový zážitek, který sice pravděpodobně nepochopím, ale zaujme mě. Jenže to, co mi bylo předvedeno se dá shrnout jedním slovem:"NUDA". Dokázalo mě to na chvíli zaujmout pouze při "večeři u rodičů", ale to byla asi jediná, alespoň trochu zábavná chvilka (otázkou je, jestli mi to vůbec mělo přijít k smíchu). Jinak jsem u toho seděl, stál, pil, jedl (nechutné? ale kdeže, v tomhle ohledu znám mnohem větší filmové "lahůdky"), zkrátka všechno možné, jen abych se donutil Mazací hlavu dokoukat, což se mi sice podařilo, ale nepovažuju to za žádný přínos. Dávám 2* za technickou stránku filmu (hlavně za malou příšerku) a již zmiňovanou absurdní scénu. (09.03.2011)

Takhle nějak si představuju člověka semletýho životem jako maso do burgeru, když se blíží jeho poslední hodinka. Psychotropní, ale rozhodně ne nesrozumitelný. Jen plný metafor, který Lynch jako obvykle nehodlá obšírně řešit a nechává je napospas divácký fantazii. Nevidím na tom nic špatnýho. Byť je jasný, že u toho patnáctiletý fanoušci popcornu musej stádovitě umírat. Ostatně před deseti rokama bych na tom nebyl jinak. (25.08.2014)

3 hvězdy - naprosto alibistické hodnocení. A tak je to u Lynche pořád. Je to magor magorovič na entou. A s velkým M!!! Tenhle film je tak absurdní, šílený, že část stopáže máte chuť být Gerojem vesmíru, druhou část stopáže (nepoměrně větší) se chcete rozebrat celou tělesnou schránku a rozházet po okolí tak, aby se nedala už nikdy složit nebo minimálně se rozeběhnout proti zdi a rozflákat si hlavu na cimprcampr. A nejhorší je že se ty stopáže u šíleného Davida prolínají tak se v tom člověk máchá pěkně od začátku až do konce... Asi to je největší magořina, co jsem viděl, když nad tím tak přemítám.... ale stejně.... Ten Lynch, ale umí udělat v kebuli zmatek, že? :-) (07.03.2005)

Celovečerní debut jednoho z nejosobitějších světových režisérů naznačuje, jakým směrem se bude mistrova tvorba ubírat a že nás hodlá "Lynchovat" naprosto jedinečným a podivným způsobem. Mazací hlava je bizarní, originální a strašně divná. Než se poprvé na scéně objeví "Alien Baby" uběhne zhruba tak půl hodina stopáže. Do té doby se vlastně nic moc neděje a nejeden divák by se tak již trochu mohl začít ošívat. Mně ten malý tvoreček přišel roztomilý a když byl nemocný, bylo mi ho hrozně líto. A pokud v něm také vidíte legendárního Vetřelce, máte pravdu. Právě v tomto podivném tvorovi se H. R. Giger inspiroval, když vytvářel své velkolepé, bizarní a děsivé dílo. (03.12.2016)

Čistý nezředěný Lynch. Film, který není určen pro slabé povahy nebo pro osoby pod vlivem omamných látek, protože pak může mít nespecifikované vedlejší (možná hlavní) účinky. Přiznávám se, že jaksi nechápu, ale to asi nikdo. Kdo říká, že jo, kecá. I když se to tu několik komentátorů snaží rozebírat, je to zbytečné. Tenhle film musíte vidět a až potom si udělat vlastní názor a uvědomit si vlastní pohled na věc. Prvních 30 minut naprosto dokonalých, dalších 30 trochu nudnějších, ale poslední třetinka vše vynahradí a posílá tento snímek zpět do výšin a nedohledna lidského chápání. Lynch má zvláštní dar, že do svých psycháren dokáže obsadit naprosto bezkonkurenční herce, no kdoví kde se asi potkali, radši na to nemyslet. Na Eraserhead jsem se chystal velmi dlouho, protože kdysi jsem viděl 20 minut a od té doby jsem sbíral odvahu. Nakonec byl film úplně jiný, než jsem čekal, ale spíše k lepšímu. Proto se musím omluvit, ale Lynch má ode mě dalších 5 hvězd, sice tentokrát ne uplně čistých, dlouho jsem váhal, ale jinak to prostě nejde (opravdu tak nehodnotím "jen protože je to Lynch"). Film byl pro mě jakousi dušení sondou, která mi zase ukázala nový pohled na svět :). (16.08.2008)

........Lynch zde extrémní symbolismus přitvrdil až do polohy „po koule“ a během delších přestávek, kdy měl finanční problémy s natáčením, nepolevil. Veškerý čas zde převládá černobílá vizuální stránka, strnulá statická kamera, místy si musíte ověřit, zda-li není film zaseknutý. Je to jakási přehlídka obrazů, autobiografické lynchovo vniknutí do jeho nejranějších zážitků, traumat a afektů s podivně zkombinovanými zesílenými zvuky a ruchy. Jeho vlastní postižený potomek je zde náznakově pojat jako malá nevyvinutá zrůda. Jeho manželka a dcera byly ve střižně úplně z filmu vyjmuti, ale v titulcích jejich jména byla nakonec ponechána. Toto rozporuplné dílko, které nebylo schopno si na sebe vydělat, bylo přes všechny peripetie odrazovým můstem k další filmové tvorbě toho mistra improvizace, snílka a bojovníka s noční můrou. Nebýt Eraserhead není ani Sloní muž........ (05.03.2005)

Co to sakra má znamenat? Proč? Kdo? Co? Jak? Tohle nejde hodnotit, tohle se možná nedá ani brát jako film. Hnus, hněv a odpor. Zároveň však něco takového co jsem ještě neviděl. Zdržuju se hlasování. (06.12.2011)

Jsou části podvědomí, o kterých byste raději nevěděli. David Lynch je režisér, který se jim dokáže hodně přiblížit. (04.10.2005)

Tento film ma paralyzoval. Nedokazal som si pri sledovani nieco mysliet, bol som schopny len pozerat. To co som pri sledovani zazival by sa dalo nazvat strach, avsak nieje to ani zdaleka vystizne. Zvlastny dusivy pocit, takmer akoby som bol pod vplyvom neurcitej omamnej latky. Obsah filmu je absolutne neuchopitelny, avsak ma dejovu naslednost a gradaciu a zvlastne je ze aj ked som jenotlive udalosti nedokazal pochopit, vnimal som ich ako logicky sa odvijajuci sled. To je pre mna najvacsia zahada. Nedokazem tento film pochopit, som nim vsak po vsetkych jeho strankach fascinovany. Akysi neopisatelny zazitok, ktory otvara mne nepoznane hlbiny mojho mozgu. (10/10) (28.05.2007)