Králíček Jojo

Na doporučení jsem shlédl tento snímek a v prvních pár minutách měl dojem, že to ani nedokoukám. Humor byl až nepříjemný a když SPOILER přišla ona zděná osoba na scénu, tak to působilo ještě odpudivěji. Zlom však nastává v samém závěru filmu, kdy se během pár minut stane prakticky všechno, co v divákovi zanechá ten pocit zamyšlení. Koukněte rozhodně na to ale za mě, pouze jedenkrát. (21.10.2020)

Fakt, že jsem se smála upřímně rovnou v několika chvílích, přestože jde o tak silný téma, to beru za sebe od tvůrců jako kumšt. Trochu to je podobný Život je krásný, ale vlastně jen tou nabídnutou dětskou optikou, která tomu dává super realističnost i se všema těma imaginárníma a tajno kámošema. Původně jsem myslela, že to bude více atrakce-chtivé, a ono je to prostě mile komické! I tak slzička se vloudí. (09.04.2021)

— Fuck off, Hitler! — Po přečtení knižní předlohy a až následném zhlédnutí filmu jsem moc rád, že Taika Waititi pro své filmové zpracování zvolil úplně jiný styl a dokonce do filmu vložil i sám sebe jako parodii na Hitlera. Vážné, napjaté a občas vcelku drsné momenty ve filmu přecházejí v komedii, satiru, až parodii a obráceně, a to klidně i v rámci jedné scény. Tenhle styl asi nesedne každému, ale mě tohle tragikomické pojetí nacismu neskutečně bavilo a dokázalo mě nahlas rozesmát. Scénář nácky a jejich ideologii skvěle zesměšňuje, zároveň se tento ujetý styl, který mi občas připomínal filmy Wese Andersona, skvěle prolíná s dramatem o lásce, dospívání a válce. A to i díky fantastickému hereckému obsazení, které režisér úžasně vede. No a navíc se natáčelo i v Česku. Za mě je Jojo Rabbit velmi příjemným překvapením; filmem, který mě bavil od začátku do konce a na který se vždy moc rád podívám a mohu ho jen doporučit. (10.01.2024)

Scarlett a malej tlouštík naprosto úžasní ... Česká stopa v pozadí mi taky udělala radost a celé to bylo zábavné a fakt neskutečně vtipné ... Zároveň si to zachovalo zvláštním způsobem vážnost a odkaz toho filmu je naprosto jasný ... Waitiki zase dokázal , že je dobrej ... Sakramensky dobrej, ale pořád mi u něho něco chybí... Takže za čtyři, ale o fous ;) (05.01.2020)

Lze na 2. světovou válku pohlížet s humorem (většinou karikujícím, místy nekorektním) a zároveň poukazovat na její hrůzy? Pokud někdo chce skloubit oba přístupy, rozhodně si koleduje o průšvih. Minimálně hrozí to, že jakékoliv poselství bude humorem poníženo. (Ano, nejednou jsem se smál, ale zároveň jsem sledoval snímek o věšení odbojářů, využívání dětských vojáků či perzekvování Židů.) Nejsem si jistý, zda je novozélandský filmař vhodným vypravěčem tématu, které mu z historického hlediska nemůže být tak blízké jako Evropanům. A to, že vyprávění nepůsobí celistvě a poselství filmu není zcela ukotvené, výsledku určitě nepomáhá... PS: Líbí se mi Hanebný pancharti, ačkoliv téma 2. světové války zlehčují, ale to je úplně odlišný případ. (25.01.2020)

Když je Židovka lepší kamarádka než Adolf Hitler. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších filmů za rok 2019. Možná ten nej. (25.01.2020)

Pěkné, trefné, originální, na rtech strnulý úsměv, ale ty slibované záchvaty smíchu nepřišly. Nešlo z toho vytěžit ještě více? Ale budiž, více takových děl.. (04.02.2020)

Tenhle film je jednoduše navoněná zdechlina (stejně taková, jako když o ní Oliviero Toscani mluvil v souvislosti s reklamou). Připodobnění s reklamou se nabízí jako spojnice či klíč pro interpretaci filmu - jednak ve vizuálním vyznění celého snímku – jakési nakašírovanosti, jasnému zacílení (pobavit, zalíbit se), obsahové vyprázdněnosti a posilování konzumního chování. Jojo připomíná reklamu i svou roztříštěností do klipovitých segmentů, kdy byly rádoby vtipné scény doslova poskládány vedle dramatických. Waititi bohužel nevěnoval příliš prostoru tomu, aby jednotlivé postavy ožily prostřednictvím vlastního příběhu - jako, kdyby se jen vynořovaly z jakéhosi bezčasého vakua. Kvůli nemožnosti navázání vztahu s nimi jsem je po celou dobu vnímala absolutně indiferentně – jejich osudy mě vlastně vůbec nezajímaly. A je to paradoxní obzvlášť u filmu, kde je použito vztahovosti jako stěžejního prostředku pro přehodnocení postujů a předsudků. I přesto, že měl být příběh vyprávěn optikou malého dítěte, jeho vyznění jsem vnímala jako strojené a neautentické. Obdobně na tom byla i úroveň komických scén – to, co bylo předkládáno jako vtipné, jsem vnímala jako neskutečně pitomé a prvoplánové. Nesmyslně působila i snaha o autentičnost a zároveň její nabourávání (výběr lokací x Němci mluvící anglicky), čímž Waititi zavřel vrátka symbolizaci a metaforizaci celého tématu a vytvořil tak jenom nesourodý guláš, který nedokázal obhájit. Snaha o vytržení z kulturního kontextu podle mě nepřinesla nic inovativního, spíš celému počinu jen ublížila právě proto, že se zastavila v půli cesty. Postava Adolfa Hitlera, která měla malého chlapce podněcovat coby idol, byla ve finále úplně plonková, tudíž ani projevy chlapcova fanatismu na mě nepůsobily přesvědčivě. Přitom z toho šlo vytěžit mnoho – rozpracovat mechanismy nápodoby ve smyslu „toužit podle někoho“ a téma pojmout nadčasově. Slibná a poměrně nečekaná byla scéna, kdy Jojo odmítl dát Else volnost, i když už mohl. Rozvíjet tenhle motiv dál ale nebylo možné, protože by to odporovalo myšlence „zalíbit se“. Zřejmě je lepší se zasmát a udělat z Hitlera šaška křepčícího před kamerou (je to totiž zábavné). Co na tom, že se do čela demokratických států dostává čím dál tím víc populistů a že radikálně posiluje extremismus? Je to zábavné? Nemůžu se zbavit nepříjemného dojmu, že Králíček Jojo jen pokračuje ve vytváření umělého mýtu o tom, že jsme překročili stín druhé světové války – připomíná mi to tanec kolem zlatého telete. A tak s nálepkou „an anti-hate satire“ na plakátu míří Králíček Jojo pro Oscara - kruh je uzavřen. (08.02.2020)

Naivní jak to jen Taika zvládne. Zasmál jsem se přesně nulakrát. Podání bylo ještě horší než samotný vtip. Přechod do vážnějších momentů taky nefunguje. Samotné postavy jsou jednorozměrné a jednoduché, takže není možno si k nim vytvořit sympatie a jejich osud mi byl přirozeně fuk. Nedejchalo to na mě žádnou opravdovostí a takový režisér sotva zvládne přenést půvab tragikomiky, grotesky a obsáhnout mnohost války. Projekt by potenciál měl, ale blbísek jako Taika Waititi je sotva schopný dostát něčeho důstojného a opravdového. Naprosto zbytečný projekt. Bylo to hloupé, chvílema infantilní, šel z toho cítit papír, nic nového mi to neřeklo, ani o pobavení nemůže být řeč a celé to vypadá tak průměrně. Holka, co na twitter psala: “Snad oscara dostane Jojo Rabbit a ne třeba Joker” by měla dostat zákaz se vyjadřovat, když není schopná ani myslet. Joker oscara samozřejmě nedostane (vim, co čekat od akademiků), ale Jojo Rabbit by se o něj neměl ani ucházet. Ty filmy jsou úplne jiné úrovně tvůrčího umu a citu pro látku. (08.02.2020)

Podivná žánrová roztěkanost má možná hlubší smysl, ale neobjevil jsem ho. Co z počátku vypadá jako parodie, se na konci změní v dost brutální drama. Vtipy jsou ovšem vtipné, některé absurdní situace nebývalé a nakonec to "dobře" dopadne. I když by nemuselo. Celý film drží nad vodou především herci, nejen hlavní hrdina a Scarlett, ale vlastně všichni. Včetně Sama Rockwella v roli snad nejhodnějšího a rozhodně nejzajímavějšího nácka. I když spíš jen vojáka než nácka. (15.02.2020)

Som prekvapený ako mi to sadlo. Taika má zvláštny druh humoru ale tu mi sadol aj keď ho bolo teda pomenej. Celkovo je to skôr dráma ako komédia a možno by som tam pridal aj romantický. Obrovská pochvala pre hlavného hrdinu vo svojom veku hral fantasticky a chémia medzi ním a Thomasin sedela skvelo. Vtipné scény sú hlavne vďaka Taikymu Hitlerovi a podarili sa. Nemôžem zabudnúť na Scarlett a Sama tak isto super. Príbeh sa mi páčil treba vidieť pretože len ťažko sa píše obsah. Škoda že film zo mňa nedostal ešte silnejšie emócie. Za mňa za 4* . (23.02.2020)

Brilantní černá komedie, která mě fuck dostala a pobavila...V této době, kdy se světem šíří moribundus, mě tento film opravdu zvedl náladu...Za mě 98% (19.03.2020)

Tak toto je presne podľa môjho gusta. Počas filmu sa trpko smejete na absurdných scénkach, akosi podvedome očakávate, že sa môže stať niečo zlé. Potom si poplačete a dúfate, že toho nebude viac. Fandíte postavám, paradoxne na oboch stranách "barikády". Mimoriadne vhodne vybrané herecké osadenstvo, sympaťáci na pohľadanie. Párkrát si poviete, že WTF, pretože scény vás síce pobavia, no zároveň sa vo vás ozýva ten morálny hlások, ktorý šepká, či je to povolené smiať sa na scénach s heilovaním alebo Hitlerom v roli hlavného zabávača. Určite vás očarí ako mňa Scarlett Johansson a Sam Rockwell, o detských postavách ani hovoriť nemusím... Je to pohľad na WWII, aký tu ešte nebol a možno práve vďaka špecifickému spracovaniu tejto témy sa ju podarí viac priblížiť mládeži. Veľmi dobré, priam až výborné, tlieskam! (12.06.2020)

Nápad super, spousta bezva scén, ale dalo se z toho řekl bych vytěžit mnohem víc. Paradoxně mě na rozdíl od ostatních nerušily rapidní přechody mezi komickou a tragickou polohou, naopak mi přišly svojí bezohlednou drastičností tak úmyslné, že je film místo kladení do jakoby vtipné opozice zobrazoval jako zaměnitelné, což mi přišlo docela zajímavé. (29.06.2020)

Kraliček Jojo tak trochu pripomína iné filmy na tú istú tému, nemá však v sebe melodramatickú mydlovosť Musíme si pomáhat, brutálnu mystifikáciu Nehanebných bastardov, alebo beznádej Plechového bubienka. Naopak, všetkým týmto veciam sa Waititimu podarilo vyhnúť a uchovať si detský pohľad na svet vojny a holokaustu. Je to veselý, ale zároveň aj veľmi smutný pohľad, keď je videný očami už dávno dospelého človeka pamätajúceho si totalitu a poznajúceho spoločnosť, v ktorej žije. Smiech cez slzy. Je to také jednoduché - stačí len byť schopný skutočnej lásky. Pochopil to desaťročný Jojo, to je ten smiech, nechápe to však zjavne stále mnoho dospelých, a to sú tie slzy. (01.08.2020)

Velmi zabane podana problematiku nacizmu. Nasmial som sa celkom dobre. Aj ked bolo tam aj viacero silnejsich scen. Pacili sa mi Johansson a aj Rockwell. Filmu som dlho cielene vyhybal. To ze som ho nakoniec skusil bola dobra volba. (21.12.2020)

Tohle je ale vypečený králíček. Chvílema taškařice nezávazná, chvílema satira, chvílema tragédie až by člověk plakal. A bohužel mám pocit, že to není záměr. Přijde mi, že Taika je vynikající režisér krátkých úseků, ale že celku neumí dát konzistentní atmosféru. A co nevadí u Thora a lehko se schová u novozélandských upírů, to se u filmu, který balancuje na špičce nože, projeví naplno. Ale...i když mi po sledování Jojoa zůstala divná pachuť na filmovém jazyku, ty jednotlivosti jsem si užil neskutečně. A i když byly některé prvky filmu vyloženě infantilní a ne moc chytře zakomponované do celku (Sam navrhující si a posléze i oblékající si kostým), stejně jsem se parádně bavil. Takže Taikovi odpustím fakt, že mi nedal ani válečný film, ani vytříbenou satiru, ani romantické drama, odpustím mu, že půlka vtipů je na sílu a na efekt a že absurdní náckové jsou až moc absurdní (vyjma gestapáka Merchanta, ten je jako vždy nejboží - we were heilhitlering z boy) a dám tomu čtyři sice malé, ale krásně zastřižené knírky, s tím, že si to asi někdy pustím znovu, ale ne kvůli tomu, abych to docenil, ale abych si užil ty parádní jednotlivosti. PS: ten tolik propagovaný, avizovaný a propíraný virtuální Hitler mi byl docela volnej...přišlo mi, že kdyby tam nebyl, moc by se nestalo, ale nevadil... (04.01.2021)

Pro mě osobně docela zklamání, pramenící ze zjevného strachu tvůrců přitlačit na pilu. Nadějně působící úvod se ruku v ruce s odklonem Joja od nacismu zvrtnul v poměrně nudný příběh, který s každou další minutou ztrácí více a více na kontroverzi, vtipu, ale i dramatičnosti. Mezi silné momenty bych zařadil snad jenom šibenici, závěrečnou ušlechtilost Jojova velitele a scénu s gestapem v domě. Chápu, že v dnešní hyperkorektní době je těžké takový film vůbec vydat, ale když se z toho pak tvůrci bojí udělat pořádnou šílenost popotahovanou soudy po celém světě, tak co z toho? (24.03.2021)

Taku sprostost som dlho nevidel... (09.01.2020)

Z poněkud "jackassovského" počátku se vyklubal moc pěkný film. Byl jsem velmi spokojen. (13.01.2020)