Králíček Jojo

Se zavřenýma očima nakonec zaokrohluju na čtyři, ale nebudu se tajit tím, že pro mě bylo zklamáním, když film velmi rychle opustí tábor Hitlerjugend a soustředí se jen na již provařené téma ukrývání židů. V čem je film opravdu dobrý, je kombinace nadsázky, lehkého, inteligentního humoru a reálného poselství uvnitř. Nevidím v tom otravný patos, ani násilné emoce, to jádro je ryzí, nicméně kromě samotného jádra už toho mnoho navíc není... 7/10 (09.03.2020)

Skvěle to balancuje mezi parodií, milou vtipnou komedii a dramatem s nacistickou-židovskou tématikou a strašně se mi líbilo, jak celou tu nacistickou tématiku film posouvá s vážným ksichtem do absurdní roviny, ale nedělá to zesměšňujícím způsobem, ale zábavně. Do toho každá postava s sebou přináší něco originálního a nad celým filmem ještě ční perfektní imaginární Hitler Waititi, nikdy bych nevěřil, že zrovna on klapne jako Hitler, ale je prostě dokonalej a Jojo v podani Davise. Navíc je to i naučný, od teď už poznám žida po čuchu a vím, že Hitler měl čtvery varlata. (08.02.2020)

Na ja, schön wie ein Diamant, Sam je prezident vesmíru a tak všelijak, ale celou dobu jsem si kladla otázku, jestli bych to pustila svému dítěti, kdybych nějaké měla. Je to velmi, velmi, velmi dětsky zaměřené, ale z extrémně dospěláckého úhlu pohledu, jestli to dává smysl. Můj popis, ne ten film, protože mám pocit, že film právě trošku ne. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem jako děcko viděla nějaké filmy o náccích, parafínového Hitlera v Červeném trpaslíku nepočítaje. První film, který si pamatuju, ale určitě ne první film, co jsem viděla, byli Swing Kids, ale to už jsem byla dospívající dacan a film tomu svým pojetím a vším ostatním odpovídá. Taika na to jde prostě moc šíleně nebo příliš málo šíleně, kdybych to měla popsat co nejjednodušeji. Asi bych svému dítěti prvně pustila Život je krásný a potom by bylo na něm, jestli by ho Jojo Rabbit zajímal, až by bylo větší. (14.02.2020)

Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. (31.01.2020)

Bylo by zajímavé to vidět v dvojprogramu s Nabarveným ptáčetem. Nápad s imaginárním kamarádem Hitlerem geniální a záměr pojmout téma Hitlerových dětských vojáků jako komedii odvážný. Bránici mi to nervalo, ale pobavilo i pohladilo. Dětští herci na jedničku. (02.01.2020)

„Nesmí to vědět. Pokud to ví on, tak to vědí i oni.“ - „Mohla bys mu to vysvětlit.“ - „Neznáš ho. Je fanatik. Tři týdny se vzpamatovával z toho, že jeho dědeček nebyl blonďák.“ Od Waititiho mám nakoukáno dostatek na to, abych už trochu tušil, co čekat. V Králíčkovi se ale zas posunul. Předně, film určitě není pro každého. Na někoho tohle mixování vážných, mrazivých scén s těmi černohumornými, absurdními a odlehčenými fungovat nebude. Někdo nepřijme ani tu nadsázku linoucí se celým filmem. Jenže Králíček je podstatně sofistikovanější, než jak možná navenek vypadá, pod tím vším dělání si srandy je celkem jasné poselství. Waititiho efektní, rošťácký styl nicméně fungoval parádně, podobně jako herecká kreace (tedy nejen jeho, Davis, Mckenzie, Merchant, Johansson, Rockwell …ti všichni byli výborní). Směrem ke konci se hodně zvážňuje, nahrazení němčiny angličtinou si též vybere svou daň, přesto těch slabších 5* u mě Králíček má. „Řek sem, abys namalovala, kde žijí Židi. Tohle je jen hloupej obrázek mý hlavy.“ - „Jo, a tam taky bydlíme.“ (08.03.2020)

Po dlouhé době jsem si pustil film, který jsem neměl žádnou potřebu vidět, ale přesvědčila mě jeho divácké přijetí. A v podstatě jsem za to rád. Dějově se sice o jedná spíše o zklamání, protože se Waititi příliš nesnaží vystoupit z vyjetých kolejí, nicméně hlavní devizou je tu atmosféra. Králíček Jojo je pečlivě střiženou satirou, jako jsme tu už neměli možnost vidět hodně dlouho. Není totiž vystavěn na křečovitě dětinském humoru, jak by se mohlo zdát z ukázek, ale právě na hravé atmosféře plné barev. Jako pozitivum beru i fakt, že mi Scarlett Johansson připomněla, jak je skvělou herečkou. (08.05.2020)

To se to Waititimu točí, když na režisérské židli sedí dva. On a dítě, co v něm zůstalo.. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se naladil na jeho noty, ale u Bowieho Das Heroes mě už měl definitivně v hrsti. Kromě vulgarity ignorujícího humoru a neustále aktuálního poselství, že je dobré svého nepřítele nejdříve poznat, než jej odsoudíš, k tomu nemalou měrou přispěly i herecké výkony. Od svérázného kapitána Rockwella, přes malého Jirku Olivu z My všichni Adolfovi povinní a jeho kamaráda Nicka Frosta juniora, až po rohatou za zdí Thomasin McKenzie. Pravda, dramatický oblouk tohoto láskyplného dopisu matce není příliš nápaditý, ale tady šlo spíš o to jak než o čem.. (21.01.2020)

Jako "satiře" se tomu párkrát pousmějete (kloni!), ale ten všude avizovanej imaginární Hitler je nakonec úplně plonkovej. Zbývá tak jen roztomilá, ale okoukaná coming of age šablona v nových kulisách. Na Žatec dobrý, ale čekal jsem trochu víc. (26.12.2019)

Life is a gift. We must celebrate it. We have to dance, to show God we are grateful to be alive. (11.03.2020)

Nikdy jsem netušil, že je ve filmu možné říci tolikrát ,,heil Hitler"(jestli to někdo počítal, tak by mne to zajímalo). První část vypadala bezchybně a říkal jsem si, že jde o skvělou komedii s Hitlerjugend tématikou. Velice jsem se nasmál, avšak ve druhém dějství nastal strmý propad po objevení židovky a tak jsem myšlenku na 5 hvězd skoro zavrhnul. Naštěstí však film nezklamal a konec byl takřka dokonalá směsice akčních a komediálních scén a to vše ještě moc hezky zabalené do růžového citového županu. 90% (28.01.2021)

Skvělí herci v šílené komedii o nacistické ideologii. Sepsal, režíroval a Hitlera hrál novozélanďan. Dětský pohled na válku z netradiční strany se povedlo natočit nevtíravě a hlavně stylově. Zahajluj mi! (12.02.2020)

Mnohem víc než čtyři, ale přece ne plný počet. *** Je to po delší době absolutní, svrchovaný film: maximálně nakažlivě osvobozující svou rozjařující filmovostí, úžasně dbalý, aby se nepodřídil diktátu tématu, vysmekávající se mu hladce a hbitě nepřebernými způsoby odvázanými prostředky jako úhoř, aniž by však divákům sebeméně dovolil unikat smrtelně vážné podstatě jeho sdělení. Je to ale film a nebojí se nic filmového použít. *** Dala bych deset hvězd, kdyby si tohle dokázal udržet absolutně, ale tam, kde nejde o Hitlera, o válku, o fanatismus, o využívání klukovské touhy patřit do party, ale o lásku a city, místy přece jen v Jojově postavě uklouzne k melodramatu, což mě vytrhovalo, rušilo z té jízdy a ve svém hodnocení to nemůžu poctivě pominout. *** BTW: Je mimo mísu zrovna tomuhle počinu vytýkat, že herci mluví v německém prostředí anglicky, naopak, film tenhle problém prostořece zviditelňuje a využívá k svému prospěchu a herci se můžou přetrhnout, aby si divák dosyta užil jejich různě rozvinuté verze němgličtiny. *~ (27.01.2020)

Nejsem příznivec Waititiho humoru a až do poslední chvíle jsem se Králíčka Joja bál. Sice jsem měl od začátku velikou radost, že uvidím Scarlett a Sama Rockwella (a ano, jsou velice fajn), ale obavy přetrvávaly. Srdcem filmu je ale úplně jiná dvojice a to pochopitelně dvojice dětí (McKenzie, Davis), jejichž vzájemnou interakci jsem si velice užíval a spolu s dokonalým, emotivním koncem jsou pro mě hlavní důvody, proč jsem nakonec napálil pětikvalt. A kdyby mě konec opravdu tak citově nepoložil, tak o tom přemýšlím ještě teď, protože mi film jako takový kazí totálně zbytečný imbecilní Hitler Taiky Waititiho. Rozumím tomu, že tento slovutný tvůrce chtěl poukázat na zvrácenost ideologie nacismu (taktéž postava Stephena Merchanta), a také je to velký pouták do trailerů a na plakáty. A ač je ve filmu poměrně málo, mnohem více bych ocenil pouze klasičtější, leč dojímavý a v jistém duchu nepříjemně autentický příběh z války...9/10 (09.02.2020)

Originální, důvtipná, společensky komplexní a povětšinou docela zábavná až ulítlá válečná satira, která osciluje někde mezi Life is Beautiful a No Mans Land. Nepůjčuje si z ani jednoho téměř nic, přesto působí místy jako zralé víno, které tady s námi už nějakých těch pár let je a při sledování prostě víš co tě čeká. Waititi potvrzuje, že talent na funny scénáře umí uplatnit nejen ve velkorysých blockbusterech od Marvelu, ale stejně tak v nízkorozpočtové válečné komedii. Sice bez silnějšího tempa a skutečně nezapomenutelných scén, pořád ale setsakramentsky pozitivní, s důrazem na tradiční lidské hodnoty. Není potřeba vidět znovu, ale minimálně jednou povinnost. (17.06.2020)

Rusové se blíží a jsou prý úplně nejhorší. A Angličané jsou na tom podobně. „Slyšel jsem, že jedí děti a mají sex se psy. Musíme je zastavit, než nás sní a přefiknou všechny naše psy.” Malý blonďák má v nacistickém Německu jasno. Židy je potřeba pochytat, knihy spálit, Hitlera uctívat. Posedlý a poslušný nacista v černohumorné látce, kterak se měl na speciálním tréninkovém víkendu stát mužem, ovšem skončil na operačním sále. Tvůrci se vrhli na hodně tenký led s nejasným výsledkem. Mohlo to vyznít trapně a nepatřičně, nebo to klapnout na všech frontách. B je správně. Ve finále mísí několik linií včetně pohledů na fanatismus dětskýma očima i na nesmyslnost válek či prvních pohybů motýlů v břichu. Mnohdy našlapuje velmi opatrně, jindy se nebojí do toho zostra šlápnout. Potěší imaginární přítel Áďa, výborně vedení mladí herci (Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie), kapitán K. Sama Rockwella, který přišel o oko a který ví, že konec se nenávratně blíží, na více židlích sedící maminka (výborně hrající Scarlett Johansson zažila skvostný herecký rok), naopak Rebel Wilson je lehce neviditelná. Humor, naděje, příjemná nedoslovnost, myšlenka. Navíc fajn hudba, české lokace, osobitá stylizace i výtvarné podání. Něco funguje dokonale (dopisy od Nathana), jindy bych čekal větší emocionální dopad (střevíce oběšence). Každopádně velká spokojenost! Yorki, rulez. (04.01.2020)

Taká, hm, ako to povedať .. nijak extra zaujímavá, nijak mimoriadne vtipná, nijak v zásade originálna “kokotinka”, ktorá je nevedno prečo, v červených číslach. Chápem, čo bolo poslaním tohto snímku, avšak porovnávať ho s filmami od Tarantina, mi príde extrémne scestné. (23.04.2020)

Tenhle film je jedinečný a rád toho o něm napíšu víc, až mě napadnou ta správná slova. (25.01.2020)

Mám ráda srandu - i tu absurdní i tu na hraně. Velmi dobře si uvědomuji, že se parodie na toto téma může zdát někomu za hranou. Já se bavila. (08.03.2021)

Podle trailerů jsem čekala úplně jiný film a tušila jsem, že tohle nebude pro každého. Já si dokonce myslela, že v žádném případě nebudu cílovka tohoto filmu, ale nemohla jsem se mýlit více. Já osobně bych film vůbec neřadila do kategorie komedie. Ve své podstatě film velice jednoduchý, chce poukázat hlavně na úplnou nesmyslnost válek a souhlasím s názory, že na některých místech film až okatě našlapává velice opatrně, protože se bojí kontroverze, ale hned několikrát mě film dokázal emocionálně zasáhnout na místech, kde jsem to vůbec nečekala. Opravdu překvapení (01.01.2020)