The Portrait
Režie:
Jiří SlavíčekScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jan RothHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Otomar Krejča st., Luba Skořepová, Vladimír Šmeral, Ladislav Kulhánek, Karel Dostal, Rudolf Deyl ml., Felix le Breux, Růžena Šlemrová, Ludmila Píchová (více)Obsahy(1)
Polovina devatenáctého století. Mladý malíř Šimon (Otomar Krejča) portrétuje bohatého, zlou pověstí opředeného lichváře Chazaje (Karel Dostal). Maluje obraz, z něhož na něj začínají hledět živé, uhrančivé lichvářovy oči. Šílený hrůzou a strachem spáchá malíř sebevraždu. Je první, komu obraz přinesl neštěstí. Chazaj je ztělesněné zlo a v podobizně žije dál. Obraz ničí stále více lidí. Chazajův přízrak přivádí k tragické smrti dalšího nadaného malíře. Je jasné, že podobizna musí být zničena... (Česká televize)
(více)Recenze (79)
Po pravdě řečeno, na můj vkus je to až příliš doslovné a dějově v prostřední části hodně fádní - ostatně tak, jak jsou karty rozdány, je jasné, jak příběh skončí a kam se ubírá. Výborná hra se světlem, kamera, lokace, hudba, herecké výkony, a ostatně i ona základní myšlenka (nikoliv nepodobná filmu Ďáblův advokát) film povyšují. Každý z nás by chtěl mít hodně peněz a mít se dobře. Řekne si, jednou dvakrát se trochu zpronevěřím, vydělám, a pak se budu věnovat tomu, co mne baví. Ale jak se člověk drápkem chytí, chce víc, a jeho talent upadá. A je zde dobře vykresleno i to snobské prostředí, jež umění sice nerozumí, ale umí jej zaplatit, a pak se rozplývá nad kdejakou blbostí. Hezké je to, co je módní. A spousta dalších paralel, přesahujících i do dnešního světa umění a zaprodanosti, by se dalo najít. ()
Ono je to přeci jenom spíše drama, příběhově nakopnuté mysteriózní zápletkou. Ale poměrně zdařilé drama. pravda, asi jsem od toho filmu očekával moc, více té mysteriózní zápletky, a proto jsem možná trošku zklamaný, ale rozhodně nemůžu říci, že je to špatný film. Není. Potěšující je minimálně v zástupu herců a hereček, které znám v jejich starším vydání a tady jsou mladí, švarní a... krásní :-). Dlouho mi trvalo, než jsem v hlavním hrdinovi poznal Bobliga z Edelstadtu. A spoustu jiných herců, jejichž jména ani neznám, ale ksichty si vybabuji. Příběh je v pohodě, možná podle mě moc tlačí na pilu (první záchvěv nástupu bolševiků k moci???) ohledně možná až moc černobílého vykreslování postav a oddělování dobra a zla (asi každý uzná, že to není tak jasně čitelné), což ale asi vychází z doby vzniku jak literární předlohy, tak samotného filmu. Na druhou stranu se mi líbily až filosoficko-"morální" promluvy o umění a umělcích. Hudba fajn, herci fajn, příběh fajn, jen mohl být trošku více mysteriózní, tak prostá zápletka mě trochu nenasytila. Závěr výborný. ()
Ku dokonalosti tomu chýbal iba temnejší záver. Inak ale fakt klasa! ()
Hledáte nejlepší český horor? Abrakadabra, tady je. Příběh o obrazu, portrétu, v němž je ukryto to nejčistší zlo a na koho pohlédne, ten je ztracen. Psychický rozklad Romana je sice hodně mimo přirovnávat k Jacku Torranceovi z Osvícení, ale při sledování Podobizny mi to opravdu na mysl přišlo, když pak má takový vyšinutý pohled, chichotá se... Akorát je malíř, ne spisovatel. Film oplývá především skvělou atmosférou, jakou měly například němé filmy (způsob nasvícení v tmavých scénách, určité záběry) ale zároveň by se mohl směle přiřadit k dílům studia Hammer (a jistě by se mezi nimi neztratil). Je opravdová škoda, že se tady nezačaly točit podobně zaměřené filmy, vždyť ve světě by se neztratily. A ten konec, no radost pohledět. Z filmu jsem opravdu úpřímně nadšen. Pro fandy hororu povinnst, minimálně kvůli patriotismu. A ty potemnělé scény, ach. Jo, a ještě jsem zapomněl na padnoucí hudbu. ()
Všechny šestileté děti, které se ve tři hodiny ráno probudí, protože se jim chce čůrat, jenže jen se studeným potem strachu na čele bezradně leží v posteli a tisknou v náruči svého modrého plyšového medvídka, protože by cestou na záchod museli projít dlouhou chodbu, na jejímž konci na ně ze tmy zpoza roury od kamen zírají děsivé oči zlého Žida, jistě pochopí moje hodnocení. ()
"Já vám řeknu, že nejhorší nájemníci jsou malíři.." ;) ()
Výborný Vladimír Šmeral v roli ambiciózního malíře si pro sebe ukradl celý film. U starého vetešníka objevil zastrčenou podobiznu chamtivého lichváře a od prvního okamžiku byl fascinován výrazem očí, aniž by tušil, že si kupuje ztělesněné zlo. Postupný rozpad osobnosti, charakteru a duševního zdraví je bezútěšný, ponurý, opravdový. Poslední záběry jsou všeříkající a obávám se, že prázdný rám se najde i v současnosti... ()
Docela jsem se na tenhle československý horor těšil, protože naši filmaři tomuto žánru nikdy nefandili. Bohužel se mi dostalo pouze zklamání. Po zajímavém, temném a celkem napínavém úvodu začne být film příšerně nezajímavý a nudný a s hororem přestane mít cokoliv společného. ()
Iba ľutujem, že tento snímok skĺzol z počiatočného ( dokonalého ) gothic hororu do psychologického thrilleru a zmenil tak štýl. Atmosféra je ale úžasná ( napr. nezabudnuteľný zvukový efekt znamenajúci vietor-prievan ), výborne podmaľovaná hudbou a výpravou ( škoda, že tam nieje viac upršaných scén ). Zrejme jedinečné dielo Čs kinematografie, pretože verím, že niečo také sa už v dnešnej ( digitálnej ) dobe zopakovať nedá. ()
Jak namalovat ďábla? Vladimír Šmeral hraje zkoušeného malíře skvěle. Nedivím se, že mu v té době klečela u nohou spousta žen. Tento soft horor není vůbec vyšumělý, vážený oficiální texte distributora ! Je o neblahém vlivu peněz na charakter člověka, o falešné podstatě slávy, o pokrytectví, cti a o ceně, kterou platíme za světská pozlátka. Velmi aktuální věc, velmi dobrý film. "Varuj se toho, co se líbí této společnosti. To by byl tvůj konec." ()
Vznešený talent všeho druhu je vždy napnut mezi nebe a peklo. Na umělci je pak rozhodnutí, zda opustí víru v lásku a vydá se křivou cestou pyšného šílenství, která však vede do osidel ďábla. ()
Další z povedených děl mezidobí 1946-48, tentokrát ne tak známé a o to více překvapující jak zvolenou látkou, tak velmi působivým zpracováním, které vytváří takovou atmsoférou, o níž se českému filmu zatím snad ani nesnilo. Z filmu opravdu místy nepříjemně mrazí a navíc zde hrají herci, kteří dávají zapomenout na předválečné ochotničení, i Růžena Šlemrová v typické roli se zde nenechá zastínit. Vladimír Šmeral však všem nebetyčně dominuje, jeho přeměna z poměrně nezajímavého typu kpřes charismatického vypočítavce po trosku zmítanou šílenství je vrcholným heteckým výkonem, v určitých místech ne nepodobným jeho Bobligovi v Kladinu na čarodějnice. Luba SKořepová je pro ženskou hrdinku velmi zajímavý typ. Každopádně, až na tento film narazíte, nenechte si ho ujít. ()
Temný drahokam českého filmu. Nádherný šerosvitný film, kde závěrečný záběr kočáru odjíždějícího ulicí vypadá jak Schikanedrův obraz. Horor není zrovna žánr, který by u nás kvetl, ale tenhle film se hororu velmi blíží. Dokonalé kostýmy a reálie, skvěle vybrané herecké typy. Stupňující se napětí a úzkost a závěrečný antiklimax. Nechápu, jak distributor může do oficiálního textu napsat, že příběh je silně vyšumělý. ()
Výborný, dnes již téměř zapomenutý film, který vedle Spalovače mrtvol je nejlepším filmem hororového žánru české produkce , jaký jsem viděl . Zdařilá hra světla a stínu, gradované napětí, hluboká myšlenka díla a zejména výborné herecké výkony Vl.Šmerala, L.Skořepové,R.Deyla ml., dělají z této adaptace Gogolovy povídky jeden z vrcholných filmů čtyřicátých let československé kinematografie. ()
Temný fantasy horor, který nepostrádá vynikající herecké výkony, Vladimíra Šmerala, Otomara Krejči, Luby Skořepové nebo Karla Dostala. Skvělý příběh podle knižní předlohy Nikolaje Gogola (povídku si musím hned přečíst), kterému perfektně dokresluje temnou a hrůzu nahánějící atmosféru hudba skladatele Dalibora C. Vačkáře. Výborný film, vidět to jako malej, tak bych se hodně bál. I teď film působí skvěle hororově. ()
Jeden z nejděsivějších a nejtemnějších počinů českého filmu. A tak zoufale málo známý! Kdo s dramatofilů a horrorofilů tohle neviděl nechť lituje a kouká. To napravit!! ( z ,,textu" ,,distributora": ,,.....příběh,dnes již silně vyšumělý"????-vyšumělý je leda tak distributor,páč tohle rozhodně nedistribuje,a jestli ano tak hódně nenápadně,debil) ()
Český poválečný horror podle Gogola? Nikdy bych neřekl, že takové dílo může mít vzniknout a mít úspěch. Mimochodem Luba Skořepová byla zamlada hezká, dosud jsem ji znal jen jako krátkovlasou "babku". ()
Kupodivu dobré hororové drama, které dokáže vyvolat skvěle mrazivou atmosféru. Kazí ho jen jedna věc, a tou je nijaký a nudný prostředek. Jinak jsem spokojený a jsem rád, že jsem mohl vidět horor, kde tím zlem není nějaká příšer, bubák nebo zrůda, ale pouhý obraz. 4* ()
Tíživý sen... ()
Podobizna je jedním z československých filmařských skvostů tehdejší poválečné doby. Výjimečná je především obrazová složka a šerosvitové hrátky Jana Rotha, které jsou určující při sugestivně dokonalém navozování stísněné nálady. Látka povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola je lákavá ve svém rozsahu a podání, které si podmaňuje okolí svou tajuplnou mysteriózností a uchvacuje vše svou expresivní naléhavostí. Filmový přepis je zdařilý a Jiří Slavíček s ním, s největší pravděpodobností, dosáhl svého uměleckého vrcholu. A právě vyjádření rozpolcené nálady je jeho šalamounská Píseň písní. Se strachem, který postupně stravuje vnitřek jednotlivce, s propadnutím lákavým možnostem a s celkovou duševní nevyrovnaností, která dychtivě bere a ve smutku boří. Nálada a pocit vládnou v úchvatném představení, které se dotýká touhy po nesmrtelnosti, zaprodání uměleckého talentu rafinovaně smyslnému bohatství a povrchní nadřazenosti bez možnosti osobního naplnění. V tom se skrývá veškerá velikost a jedinečnost umění a filozofického životního názoru, kdy k nejdůležitějšímu střetu nedochází mezi jedinci, ale uvnitř nich. V těch chvílích se rozhoduje, zda se člověk vydá za svou cestou a smyslem života, nebo podlehne pohodlnější cestě přetvářek a laciných gest. Hlavní postavou příběhu je nadaný malíř Roman (vynikající Vladimír Šmeral), který touží po životě na výsluní obdivu a přepychu. Podléhá vnitřnímu hlasu falešného uspokojení, aby zažil svůj vzestup a rozdrásal svoji duši při odhalení temného závoje a obrácené strany přízemního maloměšťáckého úspěchu. Forma, byť pod jinými názvy a jmény, je aktuální stále, i v současné době. Výraznou postavou je Romanův spolužák z malířské školy Štěpán Jordán (dobrý Otomar Krejča st., též v roli svého otce a malíře Šimona), který je pravým opakem nedočkavé nabubřelosti a poctivě, vytrvale a odhodlaně směřuje k nesmrtelnému cíli všech umělců. Hlavní ženskou postavou je Štěpánova sestra Martina (zajímavá Luba Skořepová) s romantickou linkou osobního zklamání a rozčarování. Nejzáhadnější postavou je lichvář Chazaj (pozoruhodný Karel Dostal) v hororové vizi pekelné síly, která povstává ze záhrobí, aby kostnatou rukou rdousila naději a čistotu a rozplynula životní smysl v marastu šílenství a záště. Z dalších rolí: Šimonův přítel, hlas svědomí a starostlivý profesor malířství Mikuláš (příjemný Ladislav Kulhánek), Romanův mírně jízlivý sluha Jáchym (dobrý Rudolf Deyl ml.), úplatný a pokrytecký novinář Marcel Bernard (dobrý Felix le Breux), ctihodná panička Viktorová (sympatická Růžena Šlemrová), její rozmazlená dcerka Líza (půvabná Ludmila Píchová), neudržovaný obchodník s obrazy (Viktor Očásek), či stará Chazajova posluhovačka (zajímavá Marie Nademlejnská). Slavíčkův film je strhující temnou podívanou o zlu a přetvářce, rozpolcené duši a rozdílných umělecko-filozofických cestách hledání, poslání, smysluplnosti a prázdné pokleslé líbivosti. Nadání nepředurčuje k vyvolenosti, byť se tak veřejně prezentuje a balamutí nejen své okolí a veřejnost, ale i samo sebe. Obdivované kulturní a umělecké počiny nemusí být zároveň i díly kvalitními. Skutečností zůstává, že tento filmový výrobek zatřese jistotou a nechá nakouknout do jedinečné atmosféry stísněnosti a svazující tíže, která se s neblahým důsledkem zmocňuje čistých lidských duší. () (méně) (více)