The Portrait
Režie:
Jiří SlavíčekScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jan RothHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Otomar Krejča st., Luba Skořepová, Vladimír Šmeral, Ladislav Kulhánek, Karel Dostal, Rudolf Deyl ml., Felix le Breux, Růžena Šlemrová, Ludmila Píchová (více)Obsahy(1)
Polovina devatenáctého století. Mladý malíř Šimon (Otomar Krejča) portrétuje bohatého, zlou pověstí opředeného lichváře Chazaje (Karel Dostal). Maluje obraz, z něhož na něj začínají hledět živé, uhrančivé lichvářovy oči. Šílený hrůzou a strachem spáchá malíř sebevraždu. Je první, komu obraz přinesl neštěstí. Chazaj je ztělesněné zlo a v podobizně žije dál. Obraz ničí stále více lidí. Chazajův přízrak přivádí k tragické smrti dalšího nadaného malíře. Je jasné, že podobizna musí být zničena... (Česká televize)
(více)Recenze (79)
Ačkoliv nejsem znalcem ani fanouškem žánru, splňuje tento ponurý snímek zcela moji představu o hororovém filmu. Musím smeknout před fascinujícím hereckým výkonem Vladimíra Šmerala v roli malíře Romana. Tato adaptace Gogolovy povídky má kromě ďábelských očí démonického lichváře Chazaje v podání Karla Dostála i dokonalou dobovou výpravu a skvělou kameru i hudbu. Černobílé ztvárnění a sugestivní nasvícení podtrhuje depresivní atmosféru tohoto snímku, který ani po 65. letech neztratil na své působivosti. ()
"Člověk není špatný, ale musí se bránit zlu." Na dobu svého vzniku určitě majstrštyk. Ten černobílý vizuál s temným nasvícením jakoby podtrhoval onu hutnou hororovou atmosféru snímku. Pohled do očí podobizny chamtivého lichváře Chazarej, onoho zpodobněného ďábla, je vskutku mrazivý. Stejně jako člověku zatrne při pohledu na postupný rozklad osobnosti mladého malíře Romana (Vladimír Šmeral), který si až pozdě uvědomí, že má "mrtvé srdce" a že se z jeho umění stalo jen pouhé řemeslo. Zaujala mě ta teze (která onoho malíře přivedla na scestí), když dotyčný své milé (mladičká Ljuba Skořepová) vysvětluje, že "když chci prodávat, musím se jim přizpůsobil, musím vypadat jako jeden z nich, co si o nich myslím, je jiná věc...". Touha přizpůsobit se druhým a být ve společnosti tzv. "in", je zjevně věčná, a v tomto směru by film mohl mít slušnou vypovídací hodnotu i pro dnešního člověka. ()
Jsem už velkej kluk a strach jen tak z něčeho nemám, ale tohle na mě zapůsobilo až děsivě. Sem tam se u hororů bojím, takovým tím příjemným způsobem, ale u Podobizny jsem měl pocity nepříjemné. Opravdu mi bylo úzko, když se kupec z obrazu díval a doháněl jednoho člověka za druhým k šílenství. Velká škoda, že se už takové horory netočí... ()
Tenhle film se mi zaryl až pod kůži a tohle dokážu ocenit. ()
Pod hororom si predstavujem niečo celkom iné, bez ohľadu na dátum vzniku. Čakal som, že aj z témy úžery ako najhoršieho zla bude niečo vyplývať. Ale nie, nakoniec je z filmu bežná spoločenská konverzačka s pár prvkami nepríjemnej hororovej hudby. –––– Malujte lidi ne tak, jak vypadají, ale jak si myslí, že vypadají. ()
Zajímavý a v českých končinách velmi neobvyklý a originální film. Jenom jsem moc nepochopil, co tím příběhem chtěl básník říci, a proto mě to nezaujalo tak, jak by možná mohlo. Každopádně Vladimír Šmeral ztvárnil roli psychicky a morálně se rozpadajícího malíře velmi věrohodně. Solidní 3 hvězdičky. ()
Kvalitne zahrano, kvalitne natoceno. Mlada Skorepova. To je za me asi vse. ()
Číst ruské klasiky mám trochu strach, že se u nich budu příšerně nudit. Ale tohle mě docela chytlo, připomnělo mi to tématikou Arberse, a stejně kvalitní. Líbí se mi, že narozdíl od současných filmů, právě viděný, něchá něco i na divákovi. Snímek má také mínusko. Tím je sem tam vyskytující výsek scény, který je uspávací. Naštěstí rychle přejdou. PS: až posléze jsem zjistil, že tu hlavní krásku hrála Ljuba Skořepová,opravdu jsem pocítil nevšední překvapení. ()
Oh, Džízus! Lidi, fakt jsem chtěl, aby se mi tenhle film líbil, ale bohužel jsem tomu všemu prostě neuvěřil. Jediný herec, který dle mého názoru stál za to, byl asistent hlavního hrdiny. Jinak u všech ostatních jsem měl buď pocit, že to co říkají čtou z papíru nebo, že jen naprosto zbytečně přehrávají. Chápu fakt, že se jedná již o celkem starý film, ale přeci nebudu nadhodnocovat průměrný film, jen kvůli tomu, že je z doby, kdy filmařina ještě nebyla tak promakaná. Co se mi ale na Podobizně líbilo, byly scény, ve kterých se herci doslova „topili v temnotě“ díky neosvětleným interiérům, což třeba v noci dává dost smysl. ()
Ty výborné noirové momenty daly místy zapomenout, že je to vlastně taková tradiční gogolovská moralitka. ()
Překvapivě poozoruhodné dílo jkinak průměrného režisérta Slavíčka. Gogolův námět je zpracován velice mistrovsky, ale tu pravou patinu mu dal nádherný výkon Vladimíra Šmerala, který tímto možná odstartoval tu lepší a mistrovskou část své kariéry umocněnou Kladivem na čarodějnice. Začínající Luba Skořepová byla takřka k nepoznání. Ponurý příběh, v němž vystupuje mamon jako nejhorší lidské zlo, mamon, prezentovaný penězi, které jsou schopny rozvrátit duši člověka k nepoznání. Závěrečná scéna filmu, v níž se opět objevuje znovuzrozený Chazaj, který chce navrácení obrazu, je strhující. ()
Jako nefalšovaný hororový fanda, jsem si pustila tenhle starý kousek více méně z recese. Nečekala jsem nic moc, a byla jsem dost mile překvapená. Na svou dobu úžasně moderní, tajemný, inteligentní snímek, který je v dějové lince výborný, a po technické stránce srovnatelný s jakoukoli prvotřídní světovou filmovou tvorbou. Je zajímavé, jak se z Čechů stali jedni z nejhorších filmařů světa, protože tohle je dost kvalitní práce. Slušné herecké výkony, slušné triky, zkrátka fajn. ()
Tak neskutečně děsivou, hrůzostrašnou podstatu ďábla, jakou nám vylíčil ve své povídce Nikolaj Vasiljevič Gogol , jen tak někdo prezentovat nedokáže! Celosvětovou úroveň našich filmů nastavil tento dokonale vybroušený klenot naší národní kinematografie, pouští se ihned do několika velice na tu dobu těžkých otázek, tak třeba se nám snaží vylíčit charakter ĎÁBLA (? má ďábel charakter ?) , nemyslím tím jeho zjev, ale jeho moc, která je zakleta v tom příšerném obrazu. Jiří Slavíček nám jako režisér ukazuje co se s člověkem děje, když je uhranut . Ukazuje nám i fakt, že peníze ničí člověka a že moc se nedá jen tak omezit. Ve skutečnosti nejde o ten temný, hrůzu nahánějící portrét, jde spíše o mezilidské vztahy a že v tom nejlepším se má přestat, i když je to velmi těžké odhadnout. Začátek až neuvěřitelně famózně dokázal navodit pravou temnou atmosféru, jenomže postupem času se malinko ztrácí a náš zrak je přenesen spíše na malířovi trable, tím nám tvůrci ukazují stránku příběhu bez podobizny. Ovšem ke konci napětí houstne - vyvrcholí na dražbě, kde se nakonec ukáže jak to všechno bylo. Pohled na prázdný rám je neuvěřitelný. Jelikož je to přeci jen rok 1947 všechny chyby směle odpustím a dám plný počet bodů, kdyby ovšem tento film byl natočen o řekněme 20. let později potom bych byl nucen ubrat. ,,Ty oči... je to ďábel!" - 10/10 - jinak 96% ()
Atmosféru to malo skvelú. Napomohlo aj čiernobiele zobrazenie. No postupne sa hrany obrúsili a nebola to až taká pecka. No keď si vezmete do úvahy rok výroby - klobúk dolu.. ()
Pokus o horor a celkem povedený. Fantastický začátek navnadí, ale další dění už bohužel nedosahuje jeho působivosti a až k úplnému konci se dostane zpět na správnou dráhu. Mělo to být o dost vyhrocenější a víc o tom obrazu. ()
Dobrý film, i když hororovosti je tu dosaženo tak nějak divně, nakonec jsem docela nerad, že jsem to viděl. ()
Československý film natočený podle stejnojmenné povídky N. V. Gogola vyprávějící o zlu, které je ukryté v portrétu lichváře Chazaje. Tento děsivý obraz si zakoupí v bazaru malíř Roman (V. Šmeral), netušící, že po smrti nenáviděného lichváře, kterého vynikajícím démonickým způsobem ztvárnil K. Dohnal, se do obrazu přesunula celá jeho opovrženíhodná bytost plná vzteku a nenávisti. Ve snímku J. Slavíčka, v němž jsou obsaženy hororové prvky, je velmi dobře zachycena postupná psychologická proměna malíře Romana v podání skvělého V. Šmerala. Nejprve se jeho postava ponižuje, aby zapadla do vyšší společnosti, honí se za majetkem a ze svého přítele Jáchyma (R. Deyl ml.) udělá svého sluhu. V další etapě se v důsledky své honby za kariérou rozchází se svou milou Martinou (L. Skořepová) a celkově se jeho osobnost stále více charakterově podobá předloze svého obrazu Chazajovi. V závěru u Romana propuká tvůrčí krize, způsobená porovnáním svých líbivých a pro peníze vytvářeních děl s uměleckou tvorbou svého bývalého kolegy, bratra Martiny. Šílenství, které dokoná zkázu Romanovy osobnosti, způsobí, že před svou smrtí V. Šmeral vykoupí všechny obrazy od jeho nadanějšího kolegy a zničí je. Kromě velmi působivého výkonu V. Šmerala se v tomto zdařilém dramatu objeví O. Krejča jako malíř Jordán, který onen zlověstný obraz přinášející všem jen neštěstí namaloval a současně jako jeho syn se svým talentem přesahující Romanovy schopnosti. V malé roli člověka, jenž uvedl Romana do vyšší společnosti, se objevil F. le Breux. V některých prvcích jsem vypozoroval podobnost s vynikajícím románem O. Wildea Obraz Doriana Greye. Domnívám se, že toto neznámé Slavíčkovo dílo mohu s klidný srdcem hodnotit nadprůměrně, neboť Šmeralův herecký výkon, negativní proměny v jeho psychologickém profilu a tíživá atmosféra filmu si to jistě zaslouží. ()
Zajímavý příběh, ne nepodobný Obrazu Doriana Graye, potápí nemastná neslaná režie, dost otravná hudba a nepřesvědčivý Šmeral; s pozdějším fanatickým Boblingem to nelze srovnat. Za pozornost stojí jako obvykle dobrá Růžena Šlemrová a ještě nepříliš známý, ale přirozený Rudolf Deyl ml. U Luby Skořepové je poznat, že se teprve rozkoukává. Interiéry i exteriéry na jedničku. ()
Tohle bylo fakt skvělý. Dávám čtyři, protože jsem to viděl už fakt dávno, jako malej a tenkrát jsem se u toho bál. Možná kdybych to měl možnost vidět dneska zas, dal bych jednu hvězdu nahoru nebo dolu. ()
Výborné mysteriózní historické drama, skvěle zahrané a nasnímané. Často jsou tam záběry v pološeru, kamera předvádí výtečnou hru světla a stínů, zejména v temnějších momentech filmu. Je tam trochu uměle a schematicky důraz na správné životní hodnoty, ale na druhou stranu nezaškodí si to občas připomenout. Mladou Skořepovou jsem vůbec nepoznal. ()