„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“
-
„Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari”
(více)
„Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari”
« Peu m'importe si l'Histoire nous considère comme des barbares »
"Mir ist es egal, wenn wir als Barbaren in die Geschichte eingehen"
“I Do Not Care If We Go Down in History as Barbarians”
„Je mi jedno, že sa zapíšeme do dejín ako barbari“
Režie:
Radu JudeScénář:
Radu JudeKamera:
Marius PanduruHrají:
Ioana Iacob, Alexandru Dabija, Ilinca Manolache, Alex Bogdan, Sofia Nicolaescu, Mihai Niculescu, Șerban Pavlu, Gabriel Spahiu, Dana Bunescu, Alfredo Minea (více)Obsahy(1)
Velmi černá komedie o recyklaci novodobých dějin sleduje přípravy rekonstrukce skutečné události z roku 1941, kdy rumunská armáda na východní frontě spáchala etnický masakr v okupované Oděse. Název filmu je přímým citátem tehdejšího politického představitele. Mladá divadelní režisérka se snaží o věcný přístup a využívá formu tolik oblíbených rekonstrukcí vojenských střetů v podání spolků vojenské historie. Během příprav se však střetává se urputnou snahou historii zlehčit, relativizovat a poupravit. (Pilot Film)
(více)Recenze (25)
Co je úplně nejvíc poslední věc, kterou chci vidět na filmovém plátně, a to i na MFF Karlovy Vary a dobrovolném výběru zrovna rumunského filmu? TOHLE. Samozvaně kreativní intouše v dlouhých záběrech přes dvě hodiny rozebírat morálnost a etiku historie své země a filozofovat nad důležitostí jejího rozpitvávání pro nové generace či připomínání generacím starším. Diváci, kterým by to mělo být "výchovně" nejvíce adresováno, na to naopak v této formě nikdy koukat nebudou. Jednu hvězdu dávám za formu - ty dlouhé záběry s doplňujícími prvky v pozadí vyžadovaly nějaký režijní planning. Jinak čirá otravnost. ()
Název zaujme na první pohled a Radu Jude se tak znovu vrací do rumunské historie, z níž si umí vyzobat pěkně nelichotivé momenty. Tenhle snímek v zemi svého vzniku určitě rozpoutá kontroverzi, neboť vzpomínat na temné kapitoly minulosti se chce málokomu. Jen si představte, kdyby nám chtěl někdo podrobit zdrcující kritice husity a jejich nepěkné aktivity. Jenže rumunská armáda pro našince takový zvuk nemá, a tak není pochyb o tom, že český divák spoustu narážek a historických rozborů nedocení. Přesto je zjevné, že se jedná o chytrý film, který má mezinárodní přesah minimálně v tom, že lidé se prostě nemění a co se stalo před sedmdesáti lety, může se klidně opakovat i dnes – když mase řeknete, komu má tleskat, tak to dělat bude. Tahle znepokojivá satirická linka bohužel není dostatečně protlačena, a tak pro nás, kteří netrávíme noci nad knihami o historii Balkánů či pogromů, ty dvě a půl hodiny nakonec zas tak silně nevyzní. ()
Pozoruhodný film o vyrovnávání se s minulostí a o schopnosti dialogu názorově & hodnotově opozičních stran; o aktivismu a jeho korekci skrze diskuzi; o nutnosti mluvit "přes ploty" (jak by řekl Fedor Gál). Prostřednictvím provokativní historické rekonstrukce masakru v Oděse chce mladá divadelní režisérka vyvolat debatu o podílu Rumunska na holocaustu a o neschopnosti se s touto potlačovanou/popíranou zkušeností na národní úrovni nějak smysluplně vypořádat. Namísto nacionalisticky-konzervativní zvyklosti pouze oslavovat hrdinství rumunských vojáků, která je jí v průběhu zkoušek vnucována ze strany představitele pořádajícího města, se pustila do podrobného studia dobových událostí ve snaze demýtizovat rumunského vůdce Antonesca, poukázat na zvěrstva, která inicioval a která běžní Rumuni bez většího váhání páchali - a přitom mít každý detail své hry perfektně zdokladovaný. V zajímavých a obsáhlých debatách se však setkává s historickým relativismem, neochotou reflektovat svoji minulost, avyzaseismem, hluboce zakořeněným antisemitismem a rasismem... Zkoušená a nakonec i inscenovaná hra se sice týká rumunské historie, film samotný však má mnohem větší přesah. Problém reflexe vlastní minulostí je univerzální. Když teď - kdy píšu tyto řádky - např. vyhlédnu z okna, vidím Vídeňskou ulici, po níž se v květnu 1945 táhla od brněnského Mendlova náměstí na Rajhrad a Pohořelice několikakilometrová kolona tisícovek účastníků tzv. brněnského pochodu smrti, tj. události z období divokého poválečného odsunu německého obyvatelstva, která je stále předmětem vzrušených debat (v nichž se zvlášť agresivně angažují hlavně brněnští komunisté) souvisejících právě s národní sebereflexí. Tyto debaty mají v lecčems blízko k těm, které jsme mohli vidět v tomto filmu. Radu Jude natočil skvělý film v módu Truffautovy Americké noci a se skvělou Ioanou Iacob v hlavní roli. Formálně originální, spojující různé druhy uměleckého vyjádření (literaturu, film, fotografii, divadlo...). Film ale není pro každého: Kdo není schopen chvíli soustředěně poslouchat/číst pár stránek z knihy Isaaca Babela, trpělivě naslouchat argumentům všech stran, nebo si bez těkání prohlížet dobové fotografie, pro toho budou 2 hodiny 20 minut asi docela nesnesitelné. Mně utekly strašně rychle. ()
Neúprosné a univerzální. Člověka, co tady napsal, že je to neskutečně hloupý film, je mi trochu líto, snad nepatří k těm, co ve filmu tleskali, když se pálili Židé... ()
Hlavní myšlenkou filmu je zdůraznění, že je důležité připomínat stinná období a události národních dějin v celé jejich obludnosti – v kontrastu s opačným názorovým proudem, který se tyto hlasy snaží mírnit a zlehčovat. Toto je sama o sobě velmi důležitá a záslužná věc a proti této agitaci nic moc nemám. Bohužel mě to ale díky té – místy silně otravné – antidivácké formě z velké části nudilo. Film mě obohatil akorát některými střípky z dialogů, které obsahovaly pro mě zajímavé poznatky či filozofické myšlenky, ale nenalezl jsem tam nic tak zásadního, aby pro mne mělo velký význam, že jsem tento film viděl. Jako celek to je úmorně natahované a příliš složité. Vnímat někoho, jak x minut čte v rumunštině dlouhý úryvek z knihy, je pro mé udržení pozornosti opravdu nadlidský výkon. Film si své diváky určitě najde, mě si ale bohužel nezískal. I přes silné téma neobsahuje žádnou pasáž, která by mě vyloženě chytila pod krkem – nepovedlo se to ani slibovanému „epickému“ finále. Takže za sebe říkám: „Je mi jedno, že se zapíšu do dějin jako barbar, kterému se tento film nelíbil.“ BTW: Oficiální světové premiéry na KVIFF ze zúčastnil i sám režisér Radu Jude, který divákům před projekcí sdělil, že tento film věnuje Tomio Okamurovi, což vám o tvůrčím záměru režiséra leccos napoví. ()
Radu Jude nejvíc! Podvratnost v brutální stopáži s mrazením a mrzením skrz neuvěřitelně dobře napsanou hlavní hrdinku. Vzkaz z Rumunska do střední Evropy. Na písmena o tom, že musíte znát rumunskou historii nalepte "Bullshit". Jasně, že to v Judeho domovině rezonuje víc, ale přenést ty zásadní pocity z davu přes hranice je ohromně snadný. Loznica na to jde hardcorem přímo z Donbasu, Radu skrz inscenaci bitvy. Oba maj na lakmusovejch papírcích stený výsledky nálady společnosti a ty dost děsí. Dialog je cesta ven a u Judeho je ten dialog obrovsky silnej a dost přepáleně dlouhej. Velká výměna názorů pro utříbení toho vlastního. Téměř za plnej košík švestek. Budu si chvilku rozmýšlet, jak moc jsem se zamiloval. Osciluju ve výsledným dojmu od dokonalý k hodně dobrý a vychází mi, že je to hlavně hodně. ()
Rumunská historie uměleckou formou. Je to těžké téma, ale není to hloupé. Režisér a scénarista Jude umí dobře lidské absurdity, zvláště ty týkající se oficiálních pompézností. Kromě poslední scény to víc film rozvláčný než dramatický. ()
Intelektuální bordel, snažící se tvářit jako děsně sofistikovaný, filozofický film. Nuda k nepřežití ale vysokoškolští hipsteři si v tom určitě najdou spoustu témat k debatám u sójového latté. ()
Oživenie postupov politicko-kritického filmu 70. rokov (Godard, Makavejev,...). Na tom nadšenie z filmu stojí a následne aj rýchlo opadá. ()
Drama / Komedie - Rumunsko / Česko / Francie / Bulharsko / Německo, Pro Rumunsko drama, pro Česko nejspíš komedie. Skoro dvě a půl hodiny, to pro Radu Judeovy nápady nic není (svoje mikrospánky nemohu vyloučit). Takový film by se měl natočit na celou pracovní směnu, přičemž zaměstnanci by se mohli rozhodnout, zda půjdou ke strojům nebo do kina (za kino by byla prémie). Jak by to dopadlo asi tušíme. Už tento (krátký) film je určen ostrým filmovým hráčům, pro něž standardka, přečíslení, jít do zakončení a podobné nesmysly nic neznamenají. A tak jen jedna poznámka: při závěrečné performanci se jeden Žid pokusil uniknout, ale byl davem přihlížejících zadržen. Chápat to lze dvojím způsobem; buď "autentickým" (aby nikdo neutekl) nebo "divadelním" (aby nekazil hru). Radu Jude zde nepřidělil divákům žádnou roli, spokojil se jen s jejich (naším) rozpačitým potleskem. Ó Transnistria, kdo si na tebe ještě vzpomene. Upozorńuji ještě na poslední poznámku v recenzi Jitky Cardové. - Název filmu chápu, i mně je jedno, že jsme se zapsali do dějin jak Husité, kacíři a relaps (nemám pro to české slovo). ()
Neskutečně hloupý film o potenciálně zajímavém tématu. ()
Co dodat... Prostě vynikající... ()
„Je mi jedno, že tento film se vyrovnání s mým oblíbeným tématem dějin, jelikož film v rámci kamery a hlavně odvyprávění příběhu se spíše tváří, že sežral veškerou etickou, filozofickou a historickou moudrost světa a vlastně vypadá jako kdyby ho natočili úplní barbaři“ ()
Intelektuální, konverzační drama pro všechny fandy hlubokých debat. Přes absenci "skutečné války" nás snímek provází její nejtemnější stránkou. Totiž zapomenutými zločiny páchanými na civilistech nejčastěji židovského nebo romského původu. Velký obdiv tvůrcům, že se pustili do tak kontroverzního projektu. Ono obviňovat vlastní národ z válečných zločinů přeci není jen tak. Koneckonců Rumuni nejsou jediný, kdo moderní historií neprošel se zcela čistým štítem. Vzpomeňme třeba na naše odsuny. Jsem opravdu ráda, že v dnešní době vznikají filmy, které zrcadlí nezkreslenou historii, polemizují s divákem a nechávají prostor pro vlastní názor. Snímek je svižný, hluboký, opravdu zábavný a navíc lehce okořeněný milostnou linkou. ()
Možná to je tím, ze mám za sebou čerstvě zkouknuto 24 rumunských filmu (skola), ale tahle rekonstrukce mě teda hodně bavila. Vtipné, sarkastické a tragické, s množstvím intertextuálnich narážek, které si ale bohužel divák neznalý rumunské historie a kultury tolik neuzije. Jinak tady ani tak nejde o historickou rekonstrukci nějaké události, ale o tématický přesah do současnosti, který se netýká pouze Rumunska. Skvěle natočené a hlavně herečka v hlavní roli naprosto famózní. Zatím nejlepší soutěžní snímek na KVIFF. A ty odchody ze salu Thermalu si opravdu nezasloužil. ()
Prozatím největší událost na KVIFF 2018 a horký kandidát na Zlatý glóbus. Dějiny sice píší vítězové, ale jejich vnuci a pravnuci o tom možná trochu šťouravě přemýšlí a zjišťují, že jejich dědové a pradědové taky uměli být pěkná hovada. Ale protože dějiny napsali vítězové, většina ostatních vnuků a pravnuků na ně bez přemýšlení přísahá. Proč zbytečně upozorňovat na masakry, kterých se dopustili naši, když na světě se událo tolik jiných a větších masakrů, že? Převratné poválečné dílo vzhledem k reflexi zločinů vlastního národa. Kdy, a zda vůbec, budeme něčeho takového schopni my Češi? ()
Radu Jude rumunskou historii nereflektuje prostřednictvím smrtelně vážných, patetických, historických eposů psaných vítězi, ale vždy žánrově rozkročenými experimenty, v jejichž jádru stojí člověk, který se ptá. Nastražte uši a slyšte netriviální dialog s národem. ()
Čierna komédia? Ani čierna, ani komédia. Viac ako dve neznesiteľne dlhé hodiny mániodepresívnej mašiny na citáty. Veľmi uveriteľné z huby dedinského strýca zo šenku, ktorý najskôr povie, že je jednoduchý človek a veci nerozumie a potom vedie pregnantné historiografické dišputy so všetečnou slečnou, ktorej jEmNá RoManTiCkÁ LiNkA z filmu robí "dôležitý film dneška". Okrem toho úžasná zemeplochosť hlavnej postavy (áno, cecky boli), ktorá v honbe za "vyrovnávaním sa s dejinami" pôsobí povýšenecky a blahosklonne, ktorá pretláča vlastnú pravdu. Tá síce môže byť ušľachtilá, vyargumentovaná a etická, ale to diváka pod kanonádou jej snobizmu a umrnčanosti prestane zaujímať. A predvídateľný, nechutný záver. Jedna hviezdička za toho cenzorského kultúrneho pracovníka a trošku rumunskej histórie. ()
No neviem, podobne ladené filmy ozaj nemusím. Divák sa tu síce čo to dozvie o histórii z pohľadu rumunských obyvateľov a objaví sa tu aj zopár jemne vtipných hlášok, ale celé to zabije ten obsah a celkové režijné prevedenie tohto snímku, ktoré je doslova diváka odpudzujúce a s minimom nápadu či vkusu. Vzhľadom na hodnotenia a ocenenia som očakával lahodné creme brulee, no dostal som len zle vyšľahaný krémeš. 30 % ()
Související novinky
53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi
53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých… (více)
Pozoru hodný 43letý rumunský režisér Radu Jude natočil nepříjemně ostrou satiru - a zároveň fascinující podívanou s názvuky Americké noci (ale po svém) - o našich obranných mechanismech před nepříjemnými pravdami. Snímek o mladé režisérce chystající v rámci oslav veřejné divadelní představení o oděském masakru Židů z rukou Rumunů nese univerzální sdělení, které se vám zažere pod kůži... Světovou premiéru měl u nás, na KVIF 2018. *** Následující komentář obsahuje SPOILERY, ač možná u tohohle typu filmu to ani nevadí: Podvratnost jako princip, jímž se obyčejným lidem pokoušejí ti empatičtější, svědomitější a odvážnější jedinci poodhalit nečernobílost dějin psaných hrdiny, a to i pokud jde o ty vlastní, v touze po společnosti spojené pochopením a reflexí, po očistné katarzi, či přirozeně alespoň po tom, aby se svým vědomím nezůstali izolovaní, ale mohli je sdílet a sdílením si ulevit. *** Snímek, sám několikaúrovňově podvratný, zaznamenává všemožné obranné reakce před nepříjemnými pravdami, které problematizují zažitou skutečnost, od těch bezprostředních a bezelstných lidových, až po ty nejvíce se vykrucující akademické, politické a PR-ové, a mrazí z nich ze všech stejně. Hlavní hrdinka, režisérka s kvalitním humanitně-filosofickým základem, čelí bagatelizacím a zlehčováním historických faktů, překrucováním argumentačních řetězců a vzpírání se dialogu, a protože se nepodvoluje, obrany pořadatelů oslav, kde má předvést své divadelní vystoupení z historické vojenské minulosti Rumunska, stejně jako angažovaných neherců, postupně stále zřetelněji přecházejí v osobní útoky ad hominem, počínaje oslovováním přes zpochybňování jejích režijních kompetencí, po sexismy a šovinismy, až po finální výhrůžky mocenským zásahem. *** Dokonce ani kolegové, kteří stojí při ní, a ani ona sama, nakonec nepřistupují k tématu vyvraždění 380 000 Židů Rumuny tak vážně a upřímně, jak si na začátku představovala, ve štábu kolují zlehčující vtípky, někdy hodně přes čáru, jak se psychika brání být s holou děsivou pravdou v plném kontaktu. *** Během vystoupení nakonec režisérce připraví největší překvapení reakce diváků, mrazivá a bohužel pochopitelná. Ať už řečem podněcujícím k zločinům proti lidskosti tleskají z roztržitosti, hlouposti, lhostejnosti nebo ze zvyku, protože vlastně nedávají pozor nebo proto, že tleskají druzí, nijak na tom nesejde, v tom všem má původ největší masové zlo, a právě z toho nedostatku pozornosti a soucitu nejvíc mrazí... *** V rozpačitém závěrečném vyznění, kdy ani režisérčiny kamarádky se na vystoupení nedostanou včas, jako by na tom zase tolik nesešlo, a kdy i v samotné režisérce už ve chvíli, kdy ještě dohořívají kulisy a figuríny oběšených Židů se pohupují na oprátkách, nezůstává ani stopy po původním tvůrčím zápalu, s nímž se do krve hádala o pravdu a nutnost reflexe, a teď už je myslí jinde, u další práce, Čechovovy povídky, kterou pozítří pojede režírovat zas jinam, jako správná grantová umělkyně, a ještě si domlouvá schůzky na pivo a u vína, než zvedne kotvy, vnímám nejsilnější moment ironie a hořkosti Judeho snímku... Mohlo to být ještě vyhrocenější, debaty mohly mít mnohem větší grády, ale právě ta civilnost, uměřenost, nedůslednost, smířlivost a přelétavý zájem i samotné režisérky nejvíc prozrazují, co si Jude přál zachytit: v celém snímku nezbývá nikdo konzistentní, kdo by doopravdy dbal. (Kino Pilotů 2020, jediná projekce, dva lidé v sále plus promítač. 2. srpna, v den, kdy si připomínáme evropský romský holokaust)*~ () (méně) (více)