La Disparition des lucioles
The Fireflies Are Gone
Režie:
Sébastien PiloteScénář:
Sébastien PiloteKamera:
Michel La VeauxHudba:
Philippe BraultObsahy(1)
Ospalé město nenabízí dívce Léo mnoho příležitostí k seberealizaci. Vymanit se z vlivu matky a svazujícího prostředí není pro frustrovanou dívku jednoduché, štěstí se možná ale ukrývá nedaleko. Stylově precizní, popově-impresionistický film o hledání svého já s okouzlující Karelle Tremblay v hlavní roli. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (8)
Zdar přirozenosti! Kdo by si pomyslel, že v Kanadě taky umí točit filmy.. I když jde teprve o třetí Pilotův film, dokazuje v něm svůj vypravěčský talent a cit pro přirozený chod filmu. Vše co se v něm odehraje, vše co se v něm poví a stane, působí velice autenticky. Dokonce i zábavný sarkasmus mladé hlavní hrdinky. A může za to právě režisér. To on sepsal chytrý a poutavý scénář, to on obsadil typově dokonalé herce, to on poskládal vše dohromady. To on dopustil, že jsem se měl jednoho všedního rána velice filmově. Woo. ()
Kdyby to pan Pilote natočil o 10 let vyzrálejší, tak je ten film o třídu lepší. ()
Jakože standard totál, já vím. Rozervanost krocená starším mentorem v indie hávu. Neukotvenost a nostalgické pomrkávání po younger days. Asi to bylo na stole dvacetkrát, ale tenhle kus je taky přirozenej, ani kapkou nekonstruovanej a nehranej. Teda...téměř..jo, poslední záběr je to, kdy se na sebe všichni v sále podívaj se svraštělým obočím a nevysloveným "whaaaaat?", ale nenechme si kvůli jednomu přešlapu rozkopnout jízdu na trenažéru. ()
Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl francouzsky mluvený film s takhle sympatickými postavami. No ono to bude tím, že jde o kanadský film. Na projekci jsem se ocitl omylem a o to víc mě to dostalo. Asi to byl osud, že jsem svou nepozorností přistál zrovna u filmu, který jsem původně neměl vůbec v plánu zhlédnout, ale jsem za to hrozně rád. Ze synopsí mi to nepřišlo ničím výjimečné, působilo to na mě jako tuctové coming-of-age drama, kterých vyjde během roku mnoho – tudíž nic, co nutně musím vidět. Óóó, jak moc jsem se pletl! Jsem si jist, že na někoho to zapůsobí přesně tak, jak jsem psal – mě to ale zasáhlo po všech směrech. Tento nečekaný zážitek přilétl jako blesk z čistého nebe a musím říct, že mi přišlo, jakoby by Mizející světlušky promlouvaly přímo ke mně. Léo jsem naplno porozuměl – chápal jsem její pocity a nejistoty, její rozjímání nad životem a celkové prodírání se zásadní životní etapou. Důležitou součástí filmu je i její vztah s dobráckým rockerem Stevem, který je další zásadní postavou příběhu. Oproti Lée, která zatím neví, co se sebou, prožívá Steve syndrom vyhoření z nenaplnění vlastních snů. Velmi zajímavě byly zobrazeny i Léiny vztahy s otcem, matkou a otčímem, které několikrát zabrousily i do poměrně nečekaných rovin. Léo mi vzhledově i charakterově trochu připomněla Lindu Cardellini ve Freaks and Geeks – inteligentní, krásná, charismatická a svérázná mladá holka, která hledá sebe sama a je tak trochu rebelka, ale rozhodně ne bez příčiny. Být jiný než většina ostatních není jednoduché a jak říká Léin horoskop na konci filmu – šance najít v těchto dnech svou spřízněnou duši jsou mizivé, ale pokud se objeví, bude to zásadní. ()
KVIFF 2018 - Film patří do mé TOP 3 nejlepších filmů, co jsem letos viděla na festivalu v Karlových Varech. Trošku jsem se ale přeci jen u filmu nudila, hlavně kvůli "ploché" dějové lince, která nijak negraduje, spíše jen sledujeme hlavní protagonistku, jak běhá sem a tam a má výkyvy nálad jako každý jiný puberťák, ale ta mladá herečka si mě dokázala získat právě svým chováním. Celý film se snažila chovat dospěle a ona sama si myslela, že na to má, ale když se pak vše nahrne, tak si uvědomila, že je ještě teenager. Já sama za sebe bych trochu více rozvinula tu romantickou část s kytaristou, mohl by z toho být nakonec hezký romantický film. ()
Reklama