Chvilky

Zpočátku velice dobré, vlastně vynikající, originální, civilní pojetí, skvělé dialogy a celkově povedené ponoření do Anežčina života, jenž je plný rad a rozumů od okolí, také do její uzavřenosti, strohých odpovědí a snad i nadějí, jež ovšem zůstávají skryté do posledního okamžiku. Vlastně se ani nederou na povrch, jsou uzavřeny v její duši, nikdo a nic je nedokáže konkretizovat, žel ani sama režisérka. Čtvrtou hvězdičku dávám jako takový nadějný střípek do budoucna, který by mohla Beata Parkanová přinést do vod českého filmu o Jenovéfě netřeba nic psát, naprosto úžasná ve všech směrech. [Kino Citadela - Litvínov]. (22.11.2018)

Film dost o ničem, musím říct (prý "zdánlivě banální", pche - jak zdánlivě? vždyť on prostě JE banální, panebože!). Nejsem člověk, který nutně vyžaduje od filmu nějaký příběh, ale zrovna v případě Chvilek mám pocit, že to je film, který mi nedal takřka nic. Hlavní postava mi nebyla nějak zvlášť sympatická - vlastně mi dost možná byla i lhostejná - a tak jak je zde vylíčena, si k ní podle mě ani moc cestu najít nejde, protože ona sama (kromě toho, že působí i poněkud neživotně či nevěrohodně - nevěřím například, že by se někdo s takovým přístupem k životu mohl naučit hrát tak dobře na housle jako Anežka - v tomto ohledu mi přišlo dost umělé, jak je do filmu naroubováno to, že Jenovéfa Boková je skutečně skvělá houslistka) tak strašně neví, co se životem, že je i nezáživné to sledovat. Chvilky mi v tomto ohledu trochu připomněly můj oblíbený film Laputa, jehož hlavní postava byla podobným způsobem pasivní, ale film to byl výrazně zábavnější (možná i tou určitou stylizací - Chvilky jsou oproti tomu tak strašně rádoby civilní, až jsou vlastně zoufale fádní, jako sama Anežka a problémy, kterým čelí (s nimiž se sice nakonec dokope zajít k psychologovi, ale nakonec se tam nezmůže na slovo - mimořádně trapná scéna s Lenkou Vlasákovou; obecně je v tom filmu trapných situací víc - proč tam třeba muselo být to močení u řeky? - a rovněž mnohé dialogy mi dost trhaly uši, popravdě, hlavně ty s Alenou Mihulovou). Párkrát jsem se tam něčemu uchechtnul, ale jinak to ze mě nějaké větší emoce nedostalo, a celkově se nemůžu ubránit pochybnostem, co ten film vlastně sděluje - že máme být zdravě průbojní a žít život podle sebe? Na to by jeden vážně nepřišel! Ale jak to udělat? Zní ta správná otázka... Jenovéfa Boková navíc pro mě osobně není dostatečně zajímavá, aby mě bavilo na ni koukat hodinu a půl v kuse - už jsem viděl i filmy, kde byla docela hezká, ale Chvilky nejsou ten případ, podruhé bych se tomu filmu už vyhnul. (03.03.2020)

Vykreslením vnútorného sveta hlavnej postavy zároveň pomerne funkčne vystavaná psychologická dráma, zároveň ale tým, že je to zase to isté ako vždy, to človeka znechucuje, aj keď v tomto konkrétnom prípade vyčitka  nie je fér, nakoľko ide o autobiografický snímok. Plusové body za “západniarske veci” ako je hudobné interview alebo návšteva psychiatričky, mínusové za povinné zasadenie deja na dedinu a frajera kamionistu. Ja mám niekedy naozaj pocit, že sú českí filmári presvedčení, že do kina chodia iba chudobní ľudia. Ps: Bokova s očnými linkami vyzerá jak Zooey Deschanel. (15.07.2022)

Dobrý film má prý hlavně vyvolávat diskuze. Četla jsem to tolikrát a vlastně se k této myšlence sama přikláním. Tento snímek kritérium splňuje na sto procent. Odcházela jsem z něj rozpačitá, hned poté jsme o něm zvládli víc než hodinu zapáleně diskutovat. Rozebrali jsme ho do posledních detailů, napadalo nás, jaké měla Anežka vlastně reálné možnosti, zda má šanci cokoliv změnit, jestli snímek přináší nějakou proměnu, jestli si měl udržet tempo z prvních scén, proč zrovna takový konec... V průběhu projekce jsem několikrát přemýšlela, v kolika z nás diváků určitá situace vyvolala vzpomínky na podobný zážitek z vlastního života, o němž raději nikde nevypráví. A jestli právě toto není "ten pravý život", život, který nic dalšího nepřináší. Tuhle sílu má opravdu málokterý film. A přestože si osobně nemyslím, že by bylo nezbytné demonstrovat prázdnotu a neukotvenost hlavní hrdinky také prázdnotou a neukotveností formy a vyprávění, za mě to bylo prostě dobrý. (01.07.2018)

Na jednej strane je nesmierne dôležité mať okolo seba rodinu, kde vás každý miluje, i keď svojim spôsobom, na tú druhú ale každý do vás vkladá nejaké očakávania, ktoré vy nemáte šancu stopercentne splniť. Riešenie? Neriešiť a žiť si vlastný život. Návod znie jednoducho, riadiť sa ním je ale podstatne ťažšie. A možno najviac nakoniec pomôže výhľad na prírodnú scenériu z plošiny. Vypnutie mozgu síce na prvý pohľad nepôsobí ako návod na vyriešenie vašich existenciálnych mindrákov, ale možno tak nájdete viac odpovedí ako u cvokárky a je to aj lacnejšie. (08.11.2020)

Jenovéfa naprosto excelentní! A celkově film hodně povedený. Je to sice trošku těžší kalibr na hlavu, veselí po něm určitě nebudete, ale stojí to za to. Ovšem nedoporučju nikomu v depresi. Nicméně opravdu ojedinělý počin v ČR. (04.05.2019)

Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. Hlavní hrdinka (výborná Jenovéfa Boková) se bytostně trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé. (01.07.2018)

Civilní film s výbornou Jenovéfou Bokovou v hlavní roli stojí na přesně odpozorovaných vztazích a dialozích. Divák tu klidně může být psychologem a říci hlavní hrdince, co je s jejím životem špatně. Jenže problém je v tom, že je vždycky těžší zvládat vlastní život, než radit ostatním. Režisérka to měla s kameramanem velmi dobře promyšlené, takže tyhle obyčejné scény ze života mají jednoduchý styl, ve kterém sledujeme postavy lehce z odstupu. A i problém, jak podobný film zakončit, byl vyřešen nápaditě a přitom jednoduše. Přál bych si, aby podobně pečlivě připravených snímků u nás vznikalo více. (08.11.2020)

Žádné vztahy, jen chemické procesy. Film Beaty Parkanové tvoří formálně i tematicky semknutý celek se snahou být generační zpovědí současné mladé ženy "tady a teď" – ovšem se snahou po překročení hranic konkrétních osudů, načrtnutých v každodenních kratičkých momentech. V jistém ohledu pak nabízí odpověď na to, proč neustále toužíme po životě, v němž neumíme žít. Jenovéfa Boková, oceněná za svou Anežku, kterou ztvárnila se stoprocentní autenticitou a přirozeností, prestižním Českým lvem, patří bezesporu k nejtalentovanějším herečkám své generace. (09.11.2020)

Nebýt skvělého výkonu Jenovéfy, která se mimochodem postupně stává jednou z mých oblíbených tuzemských hereček, byly by Chvilky opravdu slabým, nudným, snadno zapomenutelným a skoro až zbytečným snímkem se slabou jednou hvězdičkou... (09.11.2020)

Dialogy jsou lidské, nešustí papírem. Chování lidí je odpozorované (nej je scéna matky s Anežkou), třeba postava maminky (Alena Mihulová) je minimalisticky přesná. Jenomže je to nuda, Jenovéfa je dobrá, o tom žádná, ale film ani postavy se k divákovi moc blízko nedostanou. (30.04.2019)

Kvalitný výkon Bokovej, ale film nie je žiadny feel good snímkom, ako to tu niektorí chcú označiť. Naopak, skôr z takého neutrálu je to film typu feel bad, keď sa ocitneme v koži hlavnej postavy. Dievča, ktoré nevie povedať nikomu nie a každému je jedno, ako sa má vlastne ona. Film v podstate artovejšieho-filozofickejšieho štýlu o nedocenenej existencii. (06.05.2019)

Zejména rozhovory, které dívka vede se svými blízkými, vykazují důvěrně zažité situace, kdy si člověk vybaví podobnou zkušenost, rozebírá, zda se po smrti nechat pohřbít či spálit, vystihne herečka přesné rozhraní mezi smíchem a bezmocností. Výsledkem je pěkná, ale nevýbojná „holčičí“ studie, vedoucí v jedné rovině odnikud nikam. Tvoří ji totiž pouze a právě chvilky, tedy sled krátkých výjevů dokládajících dívčinu vnější poddajnost směřující nevyhnutelně ke vzpouře, ale nic víc. Dávám 50% plus za vynikající výkon Jenovéfy 10% navíc. (21.05.2019)

Člověk má podle místní odezvy dojem, že jde o jakýsi propadák a ejhle, on je to kvalitní film. Asi není úplně pro každého, ale za sebe chválím. Jenka je bezvadná. To děvče nám roste do čím dál lepší protagonistky. Lev zasloužený, jen tak dál! (12.11.2020)

Súčasná a psychologicky zmysluplná sonda do života mladej ženy. Herecky zvládnuté, réžia nekonfliktne civilná. Film nehľadá odpovede, tie si musí dohľadať divák sám, v tomto je Parkanovej snímok veľmi silný. (28.04.2019)

Film, který by bez solidního výkonu Jenovéfy Bokové, zapadl ještě více. Fajn česká artovka, která se ale až moc plácá v sobě samé a v mnoha místa selhává v přesvědčivosti. 50% (11.09.2019)

Dvě hvězdičky za dvě filmové české hvězdy, Jenovéfu Bokovou a Jaroslavu Pokornou za jejich precizní výkony. Jinak marně hledám pozitiva - spousta zbytečných a nudných scén (suverénně vede dřevorubecká a záběry lesa), nesmyslné a hloupé dialogy, slabý scénář. A proto se nedivím, že v souvislosti s tímto filmem se hovoří pouze o Bokové. Na druhou stranu se mi moc líbí jiný úhel pohledu od uživatelky emma53 a takový komentář, byť je diametrálně odlišný od toho mého, plně respektuji. Zrovna jsem dnes četl rozhovor s Jenovéfou Bokovou, že si dává pauzu od herectví, to je trochu škoda. (19.05.2019)

Jen jedno jediné slovo: Jenovéfa. 3.5* (30.06.2020)

Docela bych chápal každého, kdo sníží hodnocení kvůli tempu příběhu, já jsem byl ale zocelen včerejším setkáním s Jimem Jarmuschem, takže se mě to nikterak nedotklo. Na film jsem se podíval hlavně kvůli Jenovéfě Bokové a nebyl jsem zklamán, po celou dobu celý film táhla a její Anežka mě bavila jako málokterá filmová postava. Patřila totiž mezi nás ulitáře, kteří si pečlivě budujeme svoji pevnou skořápku, pod níž málokoho pustíme. Anežka naštěstí ještě neovládla přirozeně vyhlížející umělý úsměv, a byla tak o to zajímavější. Tohle mě opravdu bavilo. (09.05.2019)

Film typický pro ono takzvané art publikum. O výborném a uvěřitelném hereckém projevu není pochyb. Název filmu je vypovídající. Je o o chvilkách hlavní postavy. Příběh, který by směřoval k nějakému vyústění, změně či dramatu tu nenajdete. Jsou to jen chvilky ze života, vesměs s trpkým nádechem. (viděl jsem: 1x) (11.11.2020)