Chvilky
Moments
Režie:
Beata ParkanováScénář:
Beata ParkanováKamera:
Martin DoubaHrají:
Jenovéfa Boková, Jaroslava Pokorná, Viktor Tauš, Alena Mihulová, Martin Finger, Lenka Vlasáková, Marek Geišberg, Ladislav Trojan, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Anežka (Jenovéfa Boková) je mladá žena, která si přeje, aby vztah s její rodinou i partnery byl dobrý a klidný, a to i za tu cenu, že ona sama ustoupí a bude se vyhýbat případným nedorozuměním, sporům. Neuvědomuje si ale, že onen pomyslný klid je jen klidem před bouří, která musí dříve či později přijít. Film Chvilky vypráví příběh o základních situacích, vztazích a emocích, které potkávají každého člověka, jsou mu důvěrně blízké a známé. Vyprávějí o lásce, bolesti, oddanosti, ale také o naději, že člověk dokáže svá zranění přeměnit v sílu. (CinemArt)
(více)Recenze (202)
Svou formou vysoce odvážný a neotřelý film, který v záplavě tuzemských, často vysoce debilních spotřebních komedií, posouvá českou kinematografii “někam dál.” Díky Beatě Parkanové za to! Najít si cestu k hlavní postavě, respektive k celému filmu, jež reflektuje “odtažitý pohled do nitra mladé dívky optikou jejího okolí” ,je obtížné, avšak pokud si ji najdete, představují pro vás Chvilky velmi podnětný zážitek. Kdo nechce, nic v tom bohužel neuvidí. ()
Kdo si to neprožil, nedovede si představit, jak hrozné to je, když člověk zjistí, že neví, co on sám chce nebo potřebuje. Jenovéfa Boková je tady perfektní. ()
Tento film teraz komentujem asi cca po týždni od zhliadnutia. .... Veľa vecí ma už k tomu ani nenapadá. To je aj jeden z dôvodov, že Chvilky divákovi asi neostanú dlho v pamäti, že sa k nim bude myšlienkama vracať. Prítomný film nemá nejaké slabiny, ktoré by boli do očí bijúce,ale silné miesta, či jasnú filmovú reč mení v konverzačné, ľahko artové dielo. Výnimkou je Jenovéfka, ktorá týmto výkonom si sošku zaslúžila. Gratulujem. ()
Strašně mě štve, když někdo, byť asi ve snaze o jakýsi celkový umělecký minimalismus, šoupne do filmu dialogy, které jsou totálně stupidní a absolutně nerealistické. Respektive takhle: všichni, kromě hlavní hrdinky jsou relativně normální, ale ona mluví jako hotentot. Kdyby takhle někdo mluvil a choval se ke svým blízkým, tak by ho asi brzo poslali k šípku. Ale možná to byla ta pointa. Do Anežky nevidíme, otázka je, jestli i ona vidí sama do sebe - viz scéna u psycholožky. Na cokoliv, co jí kdo řekne buď mlčí nebo odsekává jako malý fracek a v podstatě vypadá, jako by byla uvnitř úplně zamrzlá a emocionálně naprosto vyhaslá. Nešťastná holka po večerech udržuje k zániku předem odsouzené vztahy a budí se s morální kocovinou. Ale mimo to se o ní nic víc nedozvíme, žádný progres, uvědomění, katarze, NIC. Měl jsem co dělat, abych se udržel a dodíval se do konce. ()
Sorry, tohle fakt ne. Pro film je to moc obyč. Kde je nějaká nadstavba, nějaká přidaná hodnota k něčemu tak všednímu? Buď je to generační film, nebo je to zbytečný film. Já hlasuju pro zbytečný. ()
A mně se to líbilo. Není vždy třeba, aby bylo ve filmu vše vyřčeno a aby nějak začal a jasně se uzavřel. Tenhle snímek je o pocitech, mezilidských vztazích, jedné obyčejné ženě, která tak trochu neví, co se sebou. A takové tápání se občas přihodí mnohým z nás. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, dokázala jsem se do ní docela dobře vcítit a tak jsem si film užila, ač nebyl úplně veselý a oddechový. 80 %. ()
Má to pár solidních až depresivních scén (návštěva matky) a vynikající J. Bokovou, ale k čemu to je, když to nikam nevede. ()
Takéto civilné, na kosť úsporné a rozvláčne filmy, to ja môžem. ()
Každý chvilku tahá pilku. Jenoféva výborná, ale ten film bez děje mi prostě nesedl. Chvilky jsou jen takovou sbírkou návštěv mladé holky, která očividně vůbec není v pohodě...a vlastně nevím, co si z toho jako mám odnést. ()
Byl jsem příjemně překvapen. Kdo nezažil, ten nepochopí. Skvělé zejména ženské výkony. ()
Povedená filmová psychologie. Hloubka, postavy, dobrá režie a skvělá Jenovéfa. 75 % ()
Taková one women show v podání Jenovéfy, která je takřka v každém záběru, ale to vůbec neva, protože ji mám vcelku rád... Jinak je to poněkud zvláštní film, chybí tunějaký nosný příběh, ale na druhou stranu je to velmi krátké a tak to docela rychle uteče...60% ()
Režijně a scenáristicky naprosto bezradný, kamerou a střihem téměř neandrtálský, ještě, že je tam Jenovéfa, které je ale člověku skoro líto, protože nemá co hrát. Jeden z velmi mála českejch filmů, kterej překračuje tenkou hranici mezi povzdechnutím "jé, to je ale blbý" k "to je tak blbý, až je to vtipný". Komediální vrchol: scéna u psycholožky. Feelgood movie of the year, pokud je vám mizerně. ()
Jenovéfa Boková jako Anežka, která bydlí u babičky, která má rakovinu, dědu má v nemocnici jako ležáka ve vegetativním stavu, mámu po pobytu v blázinci a tátu, který jí říká, že je tlustá a přiveze ji meloun, aby jako jedla zdravěji a její milenec je ženatý. Depresivní existenciální drama ( což je ten typ filmů, kterým se vyhýbám) má překvapivě solidní první polovinu se skvělými dialogy na pomezí černého zábavného humoru. V polovině to ztratí dech a závěr s Geišběrgem by byl fajn, kdyby to nevyústilo tak jak se dalo čekat. Mírný závan naděje na konci už moc nezachránil. ()
Několik chvilek Anežky s nejbližšími, každá z nich zaujme, některé silně zasáhnou, žel tohle je realita. Scény s babičkou ještě nabízí jakýsi komediální nádech, ovšem i zde je toho mnoho v nepořádku a co teprve jinde. Na obrat v Anežčině chování jsem čekal marně, nedá se říct, že by naprosto podléhala, přeci jen se svým způsobem "ironicky" brání, alespoň útokům na svoji osobu. To ovšem její okolí nechápe, nevidí a nevidí ani její stav, který graduje ve výborné scéně u psycholožky. Ta zasáhne silnou negativní atmosférou, napětím, čeká se, jestli si Anežka pomůže k jiné lepší cestě, k té své cestě... ale pouhé slovo je někdy tak těžké. Ta cesta se snad v prakticky nenápadném záběru do všech chvilek prolíná. Je to místo začátkem a vyběhnutím do nového a především svého života? Možná. Jenovéfa Boková je bezesporu dokonalá, stejně tak Jaroslava Pokorná, která v roli babičky jejich chvilky opravdu odlehčuje. Zbytek těžko více řešit, hlava stále plná myšlenek, dostal bych se zase na začátek komentáře. Beata Parkanová je nadějí do budoucna, Chvilky jsou velmi silným a především důležitým filmem. 80% ()
Potenciál. ()
Film, který rozkrývá nám všem zcela známé běžné starosti a útrapy všedního života. Lidsky zachycuje malé radosti i nezměrné množství starostí, které se na člověka valí od rodiny, přátel, práce a vztahů. Skvělá věta: "To nejsou vztahy, to jsou len chemické procesy." ()
Ani jsem netušila jak moc se v tomhle filmu poznám...realistický film ze života mladé dívky, která se ztrácí sama v sobě. Skvělé herecké výkony, já jsem spokojena. ()
uz jsem z takovych filmu vyrostl. hrozne me sero...iritujou. ()
Přiznávám, že jsem si film naordinoval kvůliva hlavní hrdince, ale jak ho hodnotit jako celek? Snad „šílí celá rodina“. Jenůvka hraje i hraje jako bůh, ale bohužel pekelnou nešťastnici, která je ke všem korektní (i když, že ano...) a snaží se plnit jejich přání, až jí z toho hrábne. ____ Nesnáším filmy bez konce, ale i přes tuto vadu a otřesný zvuk (několikrát jsem musel vracet zpět, abych porozuměl) nemohu dát špatné hodnocení. ____ Zajímavost: Zahrála si s dvěma ze tří Geišbergů. ()
Související novinky
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (více)
26. Český lev – výsledky
Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod… (více)