Režie:
Beata ParkanováScénář:
Beata ParkanováKamera:
Martin DoubaHrají:
Jenovéfa Boková, Jaroslava Pokorná, Viktor Tauš, Alena Mihulová, Martin Finger, Lenka Vlasáková, Marek Geišberg, Ladislav Trojan, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Anežka (Jenovéfa Boková) je mladá žena, která si přeje, aby vztah s její rodinou i partnery byl dobrý a klidný, a to i za tu cenu, že ona sama ustoupí a bude se vyhýbat případným nedorozuměním, sporům. Neuvědomuje si ale, že onen pomyslný klid je jen klidem před bouří, která musí dříve či později přijít. Film Chvilky vypráví příběh o základních situacích, vztazích a emocích, které potkávají každého člověka, jsou mu důvěrně blízké a známé. Vyprávějí o lásce, bolesti, oddanosti, ale také o naději, že člověk dokáže svá zranění přeměnit v sílu. (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (202)
Dvě hvězdičky za dvě filmové české hvězdy, Jenovéfu Bokovou a Jaroslavu Pokornou za jejich precizní výkony. Jinak marně hledám pozitiva - spousta zbytečných a nudných scén (suverénně vede dřevorubecká a záběry lesa), nesmyslné a hloupé dialogy, slabý scénář. A proto se nedivím, že v souvislosti s tímto filmem se hovoří pouze o Bokové. Na druhou stranu se mi moc líbí jiný úhel pohledu od uživatelky emma53 a takový komentář, byť je diametrálně odlišný od toho mého, plně respektuji. Zrovna jsem dnes četl rozhovor s Jenovéfou Bokovou, že si dává pauzu od herectví, to je trochu škoda. ()
Anežka mně byla v mnoha ohledech velmi blízká. Ano, jedná se tady o mnoho situací, které jsou běžné, ale mě zaujala samotná Anežka, která představuje mnoho mladých lidí v dnešní době. Jak je těžké soucítit s někým, kdo už téměř nežije nebo kdo je jako její babička, jen tu trpělivost jakou měla, bylo obdivuhodné. Jak je těžké vcítit se do matky, která trpí silnými depresemi a jak se sama potýká se svým vlastním já, které chce žít, milovat a být milován. Ne jen poslouchat a dělat věci, které se holt musí, například pomáhat tátovi s dřívím. Zvednout se ze země a jen tak si chvilku snít a zapomenout na trable je někdy sakra těžký. Anežko, držím Ti všechny palce a pocit štěstí se určitě někdy dostaví. ()
Každý kdo od filmu očekává pouze příběh a vedení z bodu A do bodu B, může být zklámán a podle hodnocení to i tak vypadá. Já ovšem jsem fanoušek absolutní tvůrčí svobody a přístupu k filmu a čím víc přemýšlím o tomto dílku od Beaty, tím víc jdu z hodnocením nahoru. Vše je soutředěno na hlavní hrdinku a kličem k silnýmu filmovýmu zažítku jsou dialogy a osoby, které se kolem Anežky vyskytují, to celý jsem pak zpátky dal do Anežky a vyšel mě scéristicky velmi silný film ve kterém herecký zcela vládne Jenovéfa a vládne na jedničku. Další milé setkání s rámci festivalu 3kino s režisérkou a Jénovéfou. Přesně to mě v ČR chybí interakce s tvůrci, je to zvláštní vzájemně od sebe chceme slyšet názory, ale krom VIP projekcí pro sponzory je strašně málo možností ( i v USA je jích x krát víc ) se s tvůrci potkat a dát řeč, proto si velmi vážím, že přesně tohle mě 3 kino umožňuje, protože člověku to umožní vidět film z tvůrčího úhlu pohledu a formulovat si vlastní pocity z filmu. Beata s Jenovéfou jsou neskutečně sympatický, milý a zábavný ženský a moc jim přeju, aby měli s filmem úspěch. ()
Nečekal bych, že od scenáristky děsivého Andílka na nervy se dočkáme něčeho takového. Jenže Parkanová ve své režijní prvotině předkládá velmi civilní a přitom psychologicky smysluplný portrét mladé dívky. Obsazení Bokové se vzhledem k její společenské angažovanosti a roli jedné ze zástupkyň generace mileniálů jeví jako výborný tah. Vizuálně jsou Chvilky dost obyčejné, na tom by chtělo v další tvorbě zapracovat, ale výpověď o vnitřním rozpoložení jedné dívky, jež je odmala udusávána svým okolím, je velmi věrohodná a leckdo se v ní pozná. Až vám budou rodiče zase říkat, že vědí, co je pro vás nejlepší, vzpomenete si. Velmi sypatický debut. ()
Mám jedno slovo... dokonalost! Herecký výkon Jenovéfy byl perfektní, ale stejně tak ostatních herců, kteří nádherně hráli charakterové postavy v životě mladé ženy. Proč dokonalost? Protože prostě film zobrazuje život... normální obyčejný život. Tak jak plyne a běží, žádné velké holywood drama a lásky, žádné happyendy. Obyčejné denní starosti, obyčejné lidské smutné i "veselé" trable, obyčejné lidské nedokonalé vztahy. Obyčejné denní dialogy s lidmi ve vašem životě. Naprosto dokonalé byly dialogy s babičkou a otcem. No dialogy, spíš monology z jejich strany, ale to bylo přesně to dokonalé. Ze života. Taky většinu návštěv babičky trávím jen tím, že poslouchám její neustálý proud slov a občas řeknu "hmm jo" :D I kdyby člověk něco chtěl říct, ví, že to nemá cenu. Buď už má babičku se sklerozou, která vám během třetí věty skočí do řeči, aby zopakovala něco, co již řekla, nebo má babičku, které, když by oponovala - že ne díky, nechci tvoje šaty, cos nosila ve svých dvaceti, tak jste za drzého fracka :D A je jedno, jak moc jste dospělí :D Hrozně se mi líbí komentář troufalky - "komprimovaná deprese" - nádherně to sedí. Prožila jsem s Anežkou takový "komprimovaně depresivní večer". ()
Galerie (12)
Zajímavosti (4)
- Film se natáčel v Jihlavě, ve Velkém Meziříčí, v Praze a v obcích Kamenná, Zadní Zhořec a Dolní Heřmanice. (SONY_)
- Beata Parkanová psala scénář k filmu 5 let. (SONY_)
- Do role dědečka Anežky (Jenovéfa Boková) byl původně zamýšlen Jan Tříska. Nakonec roli ztvárnil Ladislav Trojan. (SONY_)
Reklama