Chvilky

„Nejsem nemocná, jen trochu jiná.“ Jak to uchopit.. jak se s tím poprat.. jak z toho ven? To si přiznejme.. je to těžké, velmi těžké! A hlavně.. to si musí každý vybojovat sám.. tím je to těžší. A jestli jsem si u „Chvilek“ našla ty svoje dveře? Ano. Můžu udělat ten první krok... Jsem nesmělá, ale léčím se. (09.11.2020)

Dobrý film má prý hlavně vyvolávat diskuze. Četla jsem to tolikrát a vlastně se k této myšlence sama přikláním. Tento snímek kritérium splňuje na sto procent. Odcházela jsem z něj rozpačitá, hned poté jsme o něm zvládli víc než hodinu zapáleně diskutovat. Rozebrali jsme ho do posledních detailů, napadalo nás, jaké měla Anežka vlastně reálné možnosti, zda má šanci cokoliv změnit, jestli snímek přináší nějakou proměnu, jestli si měl udržet tempo z prvních scén, proč zrovna takový konec... V průběhu projekce jsem několikrát přemýšlela, v kolika z nás diváků určitá situace vyvolala vzpomínky na podobný zážitek z vlastního života, o němž raději nikde nevypráví. A jestli právě toto není "ten pravý život", život, který nic dalšího nepřináší. Tuhle sílu má opravdu málokterý film. A přestože si osobně nemyslím, že by bylo nezbytné demonstrovat prázdnotu a neukotvenost hlavní hrdinky také prázdnotou a neukotveností formy a vyprávění, za mě to bylo prostě dobrý. (01.07.2018)

Ty bláho, tak tyhle "Chvilky" už bych asi další chvilku sledovat nedokázal bez toho, aniž bych si pak šel hodit provaz. A přitom je to vlastně tak krásnej a všeříkající film! Je totiž vážně umění nalepit na sebe dramatické a legrační momenty tak, aby udávaly rytmus silně melancholickému snímku. Velká láska tohlecto, a zdaleka nejen díky Jenovéfě! [Netflix] (06.01.2021)

Psychologicky výživný materiál, taková sonda do jedné deprese. Možná, že tenhle příběh může některým lidem nastavit zrcadlo a že se v něm poznají. Čekala jsem, že ta psycholožka Anežce něco poradí a někam ji posune a Anežka najde cestu z toho začarovaného kruhu. Místo toho se tam plácala dál. Neměla ve své blízkosti někoho, kdo by jí ukázal, že to jde i jinak. Ona to neznala. Moc se toho tady nenamluví a celé se to táhne jako žvýkačka. (09.11.2020)

Film mj. o tom, jak vás můžou deptat rodiče a prarodiče, a chodíte (?) s nechutnym týpkem, záletnym kamiońákem (nic proti kamiońákům). Mě to bavilo, protože je to zas film o něčem jinym, a to téma je pro mě zajímavý. Jak už zmínil Necrotongue, film má dost pomalý tempo, což může někoho odradit, ale podle mě to funguje. Nejměně sympatické postavy: otec, kamiońák a slovenský "zpěvák". Úplně mi tý Bokový bylo líto, bych se nedivila, kdyby se sebrala a odjela někam hodně daleko. Ona se evidentně obklopuje dementníma a divnýma lidma, což teda nechápu - rodinu si nevybereš, ale styky s ní snad omezit můžeš, a ty ostatní si vybíráš. Takže to je dost hrůza. Všichni (hlavně členové rodiny)jí tam neustále dávají nějaký rozkazy (které nakonec vždy poslechne, aby už měla klid - jak jí rozumim) a nevyžádaný rady a pořád ji hodnotěj, Takže to logicky směřuje k pro mě nejsilnějšímu momentu filmu, k návštěvě psycholožky. Holka je rozložená, přesto jí i nadále rodina nakládá, viz Pokorná:"Ty si nic tak nebereš, ty máš holt jinou povahu, než já a maminka..." Depka. Zajímalo by mě pokračování, protože příběh vyzní do ztracena. (03.11.2020)