• ripo

    Thema rovnoprávnosti žen, napomáhající důslednému uznání jejich schopností pro práci nejen v domácnosti, ale téměř ve všech pracovních odvětvích našeho hospodářství, je jistě thema pro umělecké zpracování nejen vhodné a aktuální, ale i velmi potřebné. I když totiž v zásadě je rovnoprávnost a rovnocennost žen uznávána i prakticky probojována, jistě nebude nikdo popírat, že se v denním životě snad na každém pracovišti setkáváme s četnými doklady toho, jak je tato věc stále ještě špatně chápána a jaké se v jednotlivých případech objevují nové a nové problémy, jež je třeba řešit. Nutno si také přiznat, že naše filmové umění si těchto problémů všímá dosud jen nedostatečně a ne dost otevřeně. Diváci by proto jistě s radostí uvítali film, který se na tuto složitou problematiku divá s veselé stránky, který by smíchem pomohl zahnat ona mračna předsudků, jež nám ještě často zastírají zrak, zvlášť pokud se nás určité problémy osobně dotýkají. Bohužel, „Slovo dělá ženu", takovým filmem není, ačkoliv základní příběh filmu — pracovní a citová střetnutí neúnavného zlepšovatele a údernice — k tomu poskytoval řadu možností. Autoři jich však nevyužili a místo důvěrného zahledění do milostných a pracovních trampot živých postav volili cestu snazší: dosadili vykonstruované postavy zlepšovatele a údernice do ne nového veseloherního schématu, takže jim vyšel film, který sice na některých místech nepostrádá nápaditosti ani osobitého humoru oblíbeného komika Oldřicha Nového, vcelku však nepřesvědčuje a znamená krok zpět v poctivém úsilí našeho filmu o vytvoření optimistických, radostných děl z naší současnosti. Filmový přehled 26/1953(6.11.2008)

  • sportovec
    ****

    Předstírat nad tímto dílem nadšení po filmech jako KRISTIÁN či SVĚTÁCI by bylo krajně neprozřetelné. Z druhé strany - posuzováno z hlediska braku a kýče hraného filmu - není podívaná, která se nabízí, zcela k zahození, byť si o kvalitách PLAVECKÉHO MARIÁŠE nebo obou ANDĚLŮ, rovněž přeplněných pseudobudovatelským optimismem, může nechat dát zdát. Souboje s cenzurou, jejíž tupost tehdy vrcholila, byly nesnadné a výsledky v drtivé většině případů předem dané. V temných padesátých letech jen výjimečně docházelo k průlomům v kvalitě a jen občas se konalo skutečné nadčasové umění. Přesto - nebo právě proto - bych snahu o dialog, pokus o společenský šarm i nepřehlédnutelné úsilí o lidský rozměr vnucené fráze neodsuzoval víc, než si zaslouží. Není divu, že dobová kritika film - ze svého hlediska i v duchu funkcionářskonomenklaturního zadání - zatratila. Oldřich Nový se totiž z filmu nedal byť jakkoliv vyhodit. Toto podivné ozvláštnění by nemělo být přehlíženo. Ovšem ani přeceňováno.(28.5.2011)

  • Oskar
    *

    Když byl Oldřich Nový připraven o své Nové divadlo (pozdější Semafor), jako bolestné mu soudruzi přiklepli funkci vedoucího dramaturgické skupiny na Barrandově. To byl danajský dar. Nový se zpočátku domníval, že se vyhne vyloženě budovatelským filmům a prosadí neutrální hudební komedie. Budiž mu ke cti, že si k tomu přizval schopné spolupracovníky. Díky němu se na Barrandov dostali např. František Kožík, Oldřich Kautský, Alfréd Radok, Ota Hoffman nebo Adolf Branald. S nimi rozpracoval řadu scénářů, které byly jeden po druhém zamítány: adaptace Zázraku v Těpicích od Achille Gregora, pohádková komedie Bubáci a hastrmani podle Josefa Lady, Chléb a písně, film, který O.N. s Branaldem psali pro Jiřího Krejčíka atd. Všechny tyto projekty padaly pod stůl s tím, že na veselohry není čas a je třeba točit politicky uvědomělé snímky. Takže prvním filmem této skupiny se stala slavná Štika v rybníce, film tak nebetyčně socialisticky hloupý, že se mu posmívala už tehdejší kritika a později se stal raritou každé videotéky. A v podobném duchu se nesly i ostatní až k Hudbě z Marsu, po které Nový dramaturgování nechal. Slovo dělá ženu je film, který vstoupil do dějin jako "ten s Oldřichem Novým v montérkách". A je to vážně zvláštní pohled. Nový si uvázal ke krku šátek, byl dokonale upraven a montérky se pokusil uplatnit se stejnou elegancí jako druhdy žaket. Navíc se ten film poněkud absurdně snaží o dialogy á la Tracy-Hepburnová na téma souboje pohlaví a výsledek je legrační úplně jinak, než být měl. Vážně tragikomický opus, lepší zapomenout. 20%(21.2.2006)

  • tomtomtoma
    ***

    Takovým způsobem, jakým je udělána komedie Slovo dělá ženu, se má vyjadřovat optimistická a vitální agitka komunistického společenského uspořádání! Prvorepubliková filmová hvězda Oldřich Nový svým talentem a zkušeností vstoupil do služeb budovatelského nadšení. Z jaké části bylo toto spojení dobrovolné a z jaké části bylo vynucené, nehraje příliš velkou roli. Doba nebyla jednoduchá a sympaticky lze vnímat fakt, že filmem se nezastrašuje a neděsí, ale s upřímnou radostí se hledí na možnou velkolepost pohodlnější a spravedlivější budoucnosti. Kulisy jsou poplatné době svého vzniku, herectví i atmosféra zachovává to nejlepší z komediálních filmových her před zestátněním. Film dokáže svou radostnou náladou, rozvernou hravostí a dobíravými replikami stále bavit, byť někdy i neplánovaně. Hlavní postavou budovatelské veselohry je Ludvík Zach (příjemný Oldřich Nový), technický zlepšovatel, workoholik a ukázkový vzor nadšeného budovatele. Hlavní ženskou postavou je Jarmila Svátková (zajímavá Jiřina Steimarová), soustružnice, básnířka a emancipovaná žena. Komunismus znamená rovnost a zákonitě hlavní zápletkou je střet pohlaví v soutěživosti, předsudcích, stereotypech a ctižádosti. Nutno dodat, že s elegantním šarmem vnímání světa dle Oldřicha Nového. Z výraznějších postav se sluší zmínit Ludvíkova synovce, nadšeného pracanta a amatérského fotbalistu Jirku Zacha (sympatický Jaromír Spal) a Jarmilinu spolubydlící a věrnou kamarádku Boženku (půvabná Alena Kreuzmannová). Z dalších rolí: další kamarádka, vedoucí ženského vývojářského týmu, feministka a inženýrka Marie Vaňková (šarmantní Taťána Vavřincová), ochotný úderník a člen Zachova týmu Jakubec (příjemný František Paul), jeho žárlivá manželka (Nelly Gaierová), další Zachův úderník a naháněný hudebník Jonáš (zajímavý Rudolf Deyl ml.), prozíravý ředitel strojírenského závodu (Vladimír Leraus), s novým směrem těžce se srovnávající dělník Kalous (příjemný Antonín Holzinger), či názorně poučený Bertík Koudela (František Kreuzmann st.). Není to převratné dílo a jeho význam i funkce nejsou nedoceněny. Je to zajímavost doby, která stále dokáže pobavit a rozesmát svým temperamentem.(25.1.2017)

  • Marthos
    **

    Už jen samotný fakt spatřit Oldřicha Nového v montérkové kombinéze je životní šok, ale přidáme-li k celkovému katastrofickému obrazu ještě s elánem zazpívaný song o tom, že Nad muže není, je po legraci. A to i tehdy, uznáme-li alespoň matné záblesky v podobě ironických přestřelek mezi Novým a Steimarovou. Neuvěřitelné, že s Kristianem uslyšíte zpívat stroje.(26.2.2009)

  • - Poslední film pro herečku Marii Blažkovou. (M.B)

  • - Ve filmu osloví kolegové Ludvíka Zacha (Oldřich Nový) "roztomilý člověk", čímž naráží na stejnojemnný snímek Roztomilý člověk (1941), ve kterém Nový ztvárnil hlavní roli. (kosticka7)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace