Komentáře uživatelů k filmu (673)

  • InJo
    *****

    Excelentní pohled na zrod jednoho z nejkultovnějších záporáků popkulturního světa. Netuším, jak se to stalo, ale Todda Phillipse po letech točení oddechových komedií asi zničehonic napadlo, že by mohl mít na víc a natočil (ne)komiksový origin v duchu Scorseseho pecek Taxikář a Král komedie - což film otevřeně přiznává nejen stylovým cameem Roberta De Nira, ale třeba také zasazením příběhu kamsi na přelom 70. a 80. let 20. století. Výsledkem je naprosto vynikající ponurý psychothriller, jenž je nepřetržitou one-man show geniálního J. Phoenixe, který zde podává výkon hodný Ch. Balea či rovnou D. Day-Lewise. Postava Jokera v pojetí Phillipse a Phoenixe je již od počátku nešťastným duševně nemocným člověkem, který se snaží najít v životě smysl a trochu štěstí a lásky. Ani jedno mu však moc nevychází a tak se jeho už tak dost křehká duše pod tlakem přibývajících traumatizujících okolností postupně více a více láme - až se nakonec definitivně zlomí... Skvěle a účelně ve filmu funguje i napojení na batmanovské univerzum, nemá snad jediné hluché místo a většina klíčových scén je po všech stránkách vyloženě lahůdkovou podívanou. Někdo možná bude mít problém s explicitně sděleným socialistickým/anarchistickým poselstvím, osobně ho ale beru spíš jako součást hry (hlavní postavou je padouch, ne hrdina) a smysluplnou provokativní sociální kritiku. Joker je zkrátka nečekaná paráda a další důkaz toho, jak mohou být filmy s komiksovým základem osobité, ambiciózní a umělecky hodnotné. 90 %(27.9.2019)

  • POMO
    ****

    A přesně pro tenhle temný rozměr a osudovou hloubku mám obecně DC postavy raději než ty pestrobarevné marvelácké. Philipsův Joker je stylově pojmuté, psychologicky kvalitně vedené a Phoenixem skvěle zahrané drama, uspokojivě vysvětlující zrod důležité komiksové postavy batmaního světa. Příčiny její prohlubující se úzkosti, vedoucí k naprosté rezignaci na víru v cokoliv dobré; i logické nalezení seberealizace v revolucionářském vedení odboje nespokojených proti vyšší společnosti. Film je skutečně popkulturní vezí Scorseseho Taxikáře, navíc výborně propojenou se zrodem Batmana - jak scenáristicky tak náladově, onou batmanovskou temnotou. Pátou hvězdu nedávám, protože mě vyvrcholení filmu nepřekvapilo ani nijak extra nenadchlo - předpokládal jsem ho a doufal, že nebude tím “největším”, co film nakonec přinese.(2.10.2019)

  • verbal
    **

    Naposledy jsem se u Žolíka takhle otravoval, když jsem ho musel hrávat se svou devadesátiletou senilní babkou. No jen si to představte. Nepohodlná tvrdá židle v zatuchlé kuchyni s mdle blikající žárovkou v hnusně kýčovitém květinkovaném stínítku a každá hra, k níž zásadně servírovala kefír, trvala minimálně dvě úmorné hodiny. Vždycky, když lízla kartu, dvacet minut na ní upřeně čuměla, přičemž jí ještě tak pětkrát spadla, a jakmile jí docvaklo, že jí přišla karta do postupky, vytáhla zuby a začala se sáhodlouze hystericky chichotat. Ale tu senilitu předstírala tak dokonale, že jsem jí to žral i s navijákem a ani si nevšiml, že fixluje a mění si pod stolem ty spadlé karty ... Je to, jako by někdo uplácal původ Ironmana tak, že by ho 120 minut natáčel, jak se zaníceně přikousnutým jazykem v garáži letuje turbomotor. Chápu, že žánr přiblblých omalovánek pro dyslektiky je již kompletně vylízaný a točí se jen furtdokolové přiblblosti s jednou a tou samou mluvící bubuhlavou z vesmíru. Ovšem obrátit to, ve snaze být jiný, o 180 stupňů zády k nezletilým retardům a přirozením směrem k artovým hnědopichům nebo psychiatrickým nedoukům a snažit se udělat z pokleslého homixu sice přesnou a sofistikovanou, nicméně dokonale hemoroidohostilní a až prudivou dizertačku z progresu psychopatologického chování, přičemž skoro nepustit pacienta z laboratoře dělat bordel mezi lidi, to jeden může klidně skončit s pérem v hrtanu nějakého olupeného rozumbrady poté, co ho během ňoumovitě neohrabané felace kopne nějaký náctiletý potrat dělnických rodičů vztekle do prdele, a znuděný verbal qůli alespoň troše rozptýlení ještě přirazí celou tu povedenou trojku xobě. Když si zkomatizovaný divák po tom martýriu trochu rozhýbe strnulé půlky a kreativně se zamyslí, kolik psychopatických vyfikundací mohl Žolík během své cesty k totálnímu jebnutí v kuli navyvádět a jak to mohl být, namísto nudného vědeckého čumění do akvárka na vyšinutou laboratorní krysu, sofistikovaně zábavný film, nezbývá mu, než zoufale praštit hlavou do zdi a začít se afektovaně chechtat nad těmi dnešními prudce heterofobními a deviantně nudofilními dvaadevadesáti procenty. Jediným opravdovým zážitkem z této prudy je výkon Popelečního ptáka. To, co se mu odehrávalo v xichtě během přechodů mezi při- a nepříčetností z něj jednoznačně dělá jednoho z nejlepších herců současnosti a byl jednoduše mistrovský. Ale mistrovský byl i ve filmu Mistr a sebelépe zahrané psychotické etudy v nekrotizující úmornosti pro přechytřelé či stádově přibečující milovníky kakaa prostě komplexní bič z hoven neupletou.(3.10.2019)

  • Lima
    *****

    Komiksový pozadí je jenom chabá berlička (díkybohu), tohle je naprosto realistický, výživný drama o duševním rozkladu jednoho nešťastnýho týpka, takový Taxikář pro 21.století. A věřte, že číst si tady, jak byl Joaquin Phoenix fantastický a pak to vidět ve filmu na vlastní oči, je úplně jiný level. Takové absolutní ponoření se do role jsem viděl naposledy u Daniela Day-Lewise v ´Až na krev´ před 12 lety. Každý sebemenší pohyb těla, každá vráska, hra očí i ten přepálený smích, to byla velká škola herectví a jenom mi potvrzuje, proč Joaquin, tenhle velký, zapálený bojovník za práva zvířat, tahle nonkomforní, nezařaditelná plachá bytost, je už více než dekádu mým nejoblíbenějším hercem. Jeho ´metodické herectví´ (jehož vyznavačem byl právě Daniel Day-Lewis), které vykazuje přejímání chování a myšlení vaší postavy a ponoření se do ní po celou dobu produkce filmu, v dnešní době asi nemá srovnání s žádným jiným hereckým kolegou.(5.10.2019)

  • Tosim
    *****

    Možná by Todd Phillips, jinak též tvůrce samých komedií, natočil horší film, kdyby nečerpal ze všech těch snímků, jak to sám přiznává. Ale to není zas až tak důležité, copak nevíte, že filmoví tvůrci si berou inspiraci od kolegů celkem běžně? Mnoho a mnoho současných filmů, natočených v Hollywoodu i leckde jinde, nepřináší prudce originální příběhy, jaké tady ještě nebyly (nelze sčítat jablka a hrušky, třeba poměřovat Phillipse například s Ki Duk Kimem), ale to také není a priori špatně. Nejpodstatnější je, že tvůrci natočili netradiční snímek, ve kterém nám zobrazili jednoho z nejikoničtějších záporáků komiksového světa tak, jak jsme snad ještě žádnou komiksovou postavu neviděli. Spojení "psychologie a komiks" si naposledy vybavím u Hulka Anga Leeho a to už je nějaký ten pátek. Joker je natočen s téměř neviditelnou elegancí, obyčejně a přitom působivě. Retro vás přinutí ještě více přemýšlet, jak jsme na tom asi s tou předpojatostí jedněch vůči druhým v současnosti. Chválit Joaquina Phoenixe by bylo nošením dříví do lesa, já osobně vyzdvihnu excelentně depresivní hudbu Hildur Guðnadóttir. Jak se většinou nad pokračováním určitých komiksovek ošívám, zde bych si u druhého dílu vrněl blahem a spojit nakonec Jokera a Batmana by byl ten nejlepší filmově-komiksový nápad dekády. Takže si prosím, někteří i mí oblíbení uživatelé, co jste jindy věcní, nechte ty ironické glosy filmům, které si to zaslouží. 90%.(10.10.2019)

  • Tom Hardy
    *****

    Inu, máme tu dalšího Jokera. Poprvé s opravdu propracovaným originem a přestože často platí, že půlka kouzla je v tajemnu, zde se naopak drobnokresba s narůstajícími minutami sakra vyplácí. Celé je to natolik pečlivě promyšlené a poskládané, až si říkám, proč Todd Phillips (Pařba ve Vegas) tak dlouho váhal s přechodem na drama. New York 70. let vystihl přímo bravurně, kamera nabízí řadu opravdu fantastických (a přitom nepodbízivých) záběrů a celé je to zabalené do opravdu ukázkové ‚špinavé‘ atmosféry. To vše by nicméně vyšlo vniveč, kdyby hlavní roli nezískal Joaquin Phoenix. Právě jeho soustředěný výkon může za to, že Jokerovi divák zpočátku drží palce a později zažívá silný vnitřní morální boj, když je svědkem toho, kam až sahají důsledky jednoho šíleného klauna. V tom je podle mě největší vítězství filmu. Napřed si nás omotá (podobně jako Americká krása) vztyčeným prostředníčkem vůči společnosti, ale nadšení postupně střídá hrůza z toho, jak se celá situace vyvíjí. Nejsilnější je na Jokerovi syrově gradované finále. Na konci jsem se cítil hodně rozpačitě z otevřené oslavy anarchie, ale to nemyslím jako výtku. Jde o evidentní tvůrčí záměr a je MOC dobře, že dokáže nějaký mainstreamový (a dvakrát tolik komiksový) film způsobit, že se divák cítí v kině podobně rozpolceně a nekomfortně. Jen mám menší obavu, jestli tenhle snímek nepřichází v trochu nešťastné chvíli (přeci jen je podobných Jokerů v poslední době společnost plná). Nějaká negativa? Pokud vezmu v potaz pro inspiraci klíčového Taxikáře (čímž se ani sám Phillips netají), v jeho případě jsem měl pocit, že si za blbou realitu hlavní hrdina může sám, kdežto Arthuru Fleckovi život vyloženě (a tím pádem scenáristicky občas okatě chtěně) hází klacky pod nohy. Je to cílená one man show, pár minut navíc se ale mohlo věnovat příběhu dvou vyšetřujících detektivů (v současném dietním pojetí ani nemuseli mít jména a konkrétní tváře). A... to je asi vše. Pocitově je pro mě Joker v tuhle chvíli nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku. 90%(27.9.2019)

  • J*A*S*M
    *****

    Výborný filmový argument pro Barnevernet.(2.10.2019)

  • Malarkey
    *****

    Návrat k Temnému rytíři se vší parádou. Tak brutálně depresivní film jsem sakra dlouho neviděl. Gotham je město, kde by nechtěl žít nikdo. Snad jen komparz, který by platil Ovčáček ze svých peněz. Zároveň je ale skvěle stylizován do nějakých dejme tomu 70. let a vychází ze stejně krásně ponurého New Yorku. Ten oldschool háv je z toho neskutečně cítit a i proto ve spojení s prakticky dokonalým hereckým výkonem Joaquina Phoenixe a neméně skvělou hudbou vytváří naprosto epesní atmosféru, která v podobných filmech sakra dlouho nebyla. Líbí se mi, jak je postava Jokera vystavena tak, že není ani bílá, ani černá. Má svoje pro, proti, mouchy, ale i přednosti a snahy žít v lepším světě…dokud mu vlastně naprosto nehrábne. Joaquin Phoenix se konečně vyřádil tak, aby se mi to líbilo a zároveň byl nadšený. Jeho série divnolidí sice nebere konce, ale Joker je přeci jen pojem, u kterého se ta světlá a temná stránka doslova nabízí. No a i když jsem mu vlastně celý film úplně nefandil, úpěnlivě jsem sledoval, co se bude dít každou další scénou. Některé scény vyjadřující lidské šílenství, zlo nebo anarchii jsou tak z těch nejlepších, co jsem snad kdy viděl. Nebojím se říct, že jde o absolutní filmařinu a zážitek, který ve mně bude dlouho bublat. Jací jsme vlastně jako lidi? Nevychází Joker víceméně jen z toho smutku a zla, co v sobě držíme a snažíme se nevydrápat na povrch, abychom se z toho nezbláznili?(16.10.2019)

  • Enšpígl
    *****

    Ten, pocit, když sedneš do kina a film se dostane do tebe a dokonale tě obšťastní. Strhující svým příběhem, jedinečné svou atmosférou, dokonalé vybroušeným herectvím Joaquin Phoenixe (jeho držení těla, způsob běhu a naprosto nezapomenutelný taneček na schodech s namilimetry přesně postavenou kamerou ). Díky výše zmíněnému, můžu směle prohlásit "Právě jsem se vrátil z Gotham City " . Chce se mě mluvit o syrové nekompromisnosti, o likvidaci pozitivního náhledu na komiksové hrdiny, o hudbě, která umí vytvořit emoce aniž by potřebovala výrazný hlavní motiv, o sociálním podtextu filmu a o mistrovské propisnosti duševního stavu hlavního hrdiny, ale lepší bude tohle všechno vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát..... .(28.9.2019)

  • MrHlad
    ***

    Podzim filmových zklamání pro mě bohužel pokračuje. Pokud bych na Jokera koukal jako na comicsový nebo dokonce DC film, musel bych ho považovat za výjimečnou podívanou. Jestliže k němu však chci přistupovat jako k ambicióznějšímu dramatu, které bere téma šílenství, neschopnosti zapadnout do společnosti a lidské krutosti vážně, tak už to taková sláva není. Phoenix je v hlavní roli výtečný, především ve scénách, kdy může řekněme exhibovat. Když je na plátně sám a prostě mu "rupne v bedně". Jakmile má ale být součástí většího příběhu a děje, ukáže se, že film vlastně nemá moc co nabídnout. Veškeré zvraty a překvapení jsou dost banální a celý "pád do šílenství" je vlastně hrozně předvídatelný. Joker skvěle vypadá, má výbornou hudbu a perfektního představitele hlavní role, přesto zůstává až příliš obyčejný a ve své podstatě ne moc zajímavý, protože jen variuje podobné filmy a sází na podobné postupy. Nehledě na fakt, že Joker jako postava je pro mě mnohem zajímavější jako šílenec, jehož šílenství nelze definovat nebo najít jeho kořeny. Alfredovo všeříkající "Some men just want to watch the world burn" z Temného rytíře mi jako sonda do mysli Jokera přijde zajímavější než celý tenhle film.(28.9.2019)

  • woody
    ***

    Ve svém jádru nejnebezpečnější midcult posledních let. Herecky naprosto sebejistý, režijně průměrný (to i ve Starsky a Hutchovi měl Phillips více stylu), scénáristicky pak naprosto podprůměrný, vykrádající své vzory od Taxikáře přes Krále komedie až po Network. Na druhou stranu, současný zeitgest (v USA i v Evropě) to zachytilo velice přesvědčivě.(6.10.2019)

  • DaViD´82
    ****

    Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo.(4.10.2019)

  • KarelR
    ****

    Joker podle mě nepatří mezi filmy, z nichž člověk vychází s jasně uceleným názorem na to, co právě viděl. Phillips s Phoenixem opravdu vykročili mimo mainstream, otázkou ale je, nakolik tenhle odvážný směr ustáli. Jestli čekáte herecký a řemeslný triumf, u něhož milovníci Taxikáře a Krále komedie zamáčknou nostalgickou slzu, tak ho rozhodně dostanete. Jokerovy ambice jsou ale daleko větší a zahrnují velmi aktuální témata ve složitém podání, u něhož je diskutabilní, zda funguje nebo ne. Vlastně mám pocit, že Joker do dnešní doby „film je potřeba okamžitě zaškatulkovat a přiklonit se na jednu nebo druhou stranu“ vůbec nepasuje – a to zcela záměrně. Zatím tedy zvedám palec opatrně nahoru a ke spokojenosti nebo pohoršení se poctivě dopracuju v dalších dnech.(27.9.2019)

  • hirnlego
    ****

    Phoenix nikdy nevypadal líp. (4,5*/ nevim, jestli to stojí za 5 a dávám míň, protože mi na tom něco tolik nesedí, nebo za 4 a dávám víc, protože mi na tom něco tolik sedí)(2.10.2019)

  • Fr
    ****

    „ARTHURE, ALE JÁ MYSLELA, ŽE KLAUN MÁ VYVOLÁVAT SMÍCH...“ /// Předpokládám, že nikdo neočekává Marvelovku (jak ta slečna přede mnou..). Jde o ponurej svět a Joker není žádnej superhrdina. Je to psychouš a tomu odpovídá scénář, kterej představuje z devadesáti procent psychologickej profil budoucího devianta. Sice mu nepřejete nic špatnýho, ale víte, že chování okolního světa vůči svý odlišnosti neustojí. Chcete Oscara? Hrajte Jokera! On totiž ten Phoenix nesleze z plátna. Je to uchylák. V dobrým i špatným slova smyslu. Arthur vzbuzuje emoce. Sice byste ho jako kolegu nebo souseda chtít nechtěli, ale už jen tím, jak se snaží bejt "normální"… když vidíte, kolik ta snaha stojí námahy a okolní svět na ni nereflektuje… Prožíval jsem jeho trapasy stejně, jako klamavě podlíhal jeho schizofrenním představám. A pak, když zjistí, že jeho život nemusí bejt tragédie a začne ho měnit v komedii.... neměl bych, ale fandím mu. Postava Jokera už tolik emocí nevzbuzuje. Nepatřím k lidem oslavujícím zlo. I tohle může mít na hodnocení vliv. Není to veselá - barevná komiksová zábava. Je to "R"kový psychodrama, kterýmu je možná celkem jedno, na jakýho psychopata je našroubovaný... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks z roku 1988 „Batman: The Killing Joke“, napsanej Alanem Moorem a ilustrovanej Brianem Bollandem neznám. 2.) Zjistím, co se stane, když vysadím prášky. 3.) Soused mívá nekontrolovaný záchvaty smíchu (navíc je to klaun!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ **(13.10.2019)

  • novoten
    ****

    Nevítal jsem origin od samotné první zmínky s pražádným nadšením, protože na Jokerovi mě vždy fascinoval opar tajemna, skrz který nikdy úplně nepronikne žádná z teorií o jeho původu. Proto je Phillipsův vysněný projekt přijatelný právě jen tak, jak byl původně zamýšlen. Jako samostatný příběh mimo myslitelná pokračování či odbočky, tedy směr, který film sám popírá kroužením kolem Bruce Wayna. Za zlomový nepovažuji ani tak přístup, kdy se jde pod antagonistovu kůži natolik hluboko, že není možné s ním alespoň v konkrétních epizodách či obdobích silně nesympatizovat, ale spíš Phoenixův ponor á la Klaunova zpověď. Od něj se oči odtrhávají jen velmi těžko, jakkoli jde vzhledem k záměrným fyzickým nepříjemnostem (vychrtlost, smích) o podívanou téměř masochistickou.(10.10.2019)

  • Marius
    ***

    Absolute midcult, ktorý je geniálny v dvoch veciach. Po prvé v tom ako to Phoenix zahral a po druhé v tom ako súčasnú éru homixových (požičiam si od verbala) eskapistických filmov dotiahol do simulakra reality. Shawshank redemption instagramovej generácie. 5/10(11.10.2019)

  • Slasher
    *****

    Čekal jsem temno, ale tak heavy depkárnu a krutost pomalu až level Martyrs, to ne ne... Velký palec především pro Phillipse (x), že si tohle dokázal prosadit až do finále jako bublající portrét losera a psychopata (neříkám, že netopýr v jeho rukou by mě nezajímal), přičemž nechá na diváku mít či nemít soucit, jak si hlavní postavu přebrat a vyložit. Phoenix ve své nejodpudivější roli byl předem jasný výherní číslo (a tady to se zapíše do dějin podobně jako Ledger), filmařina ukázková, povyk užívám. Budiž na to šupe co nejvíc nevědomých fandů Avengers (x) na randíčko do kina. ♪♫(4.10.2019)

  • Toren
    *****

    10/10. Jistě, v rámci kinematografie nelze mluvit o něčem novém, ale pokud se bavíme o komiksovém žánru, jde o vítanou a velmi živelnou injekci. Phoenix je démonický a právem se zařadí mezi elitu, která titulního padoucha mohla ztvárnit. Tahle one-man show stojí a padá na jeho umu a dává si to s přesvědčivým přehledem. Dramatická nota funguje na jedničku, spolu s dávkou emocí, s jedním fikaně vypointovaným zvratem a přerod zlomeného člověka v psychopatického "magora" je pod taktem Phillipse poutavá, v mnoha ohledech silná a především audiovizuálně opojná podívaná. Jo, sežral jsem jim to i s navijákem. A nestydím se. Více: https://www.youtube.com/watch?v=OPnvLb1PMrE&t=408s(30.9.2019)

  • Rimsy
    ****

    Na jeden z největších hitů roku, jak by mohlo nadšení z Benátek předznamenat, to nakonec asi stačit nebude. I přesto je ale na Jokerovi řada věcí k pořádnému chválení. Co nikoho nepřekvapí, je samozřejmě fantastický Joaquin Phoenix v další ze svých chameleonských kreací. Stačí, aby se zlověstně díval do kamery a nic víc k navození děsivé atmosféry nepotřebujete. To naštěstí Todd Phillips pochopil, takže mu tuhle one-man show nekazí a pouze podbarvuje audiovizuálními hody, jak si hollywoodský spektákl žádá. Samotný příběh samozřejmě zrovna realistický není a psychologické vykreslení je sice jakž takž funkční, ale vcelku banální – chce se říct, že by se Evropa tématu chopila o poznání důsledněji. Výsledek je však vyvážený, řemeslo jde ruku v ruce s atmosférou i lehce sociálním poselstvím, přestože po promakanějších předchůdcích (hlavně Taxikářovi) pokukuje Joker trochu zespoda. Za mě však spokojenost a jedna z nejzajímavějších komiksovek (hehe) za dlouhou dobu.(1.10.2019)

  • pan Hnědý
    ****

    He's not crazy, but natural. Everyone just doesn't understand.(9.10.2019)

<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34