Joker

"I used to think that my life is a tragedy. But now I realise, it's a fucking comedy." ____________ Šokující, sugestivně sadistická, nekompromisně provokativní [nejeden pošuk v tom může vidět lacinou levicovou agitku], vypravěčsky dynamická, a přesto až poeticky subtilní, konceptuálně svobodomyslná, emocionálně pohlcující, a jen tak neviděná sociální satira o přerodu zlomeného a emočně labilního člověka s rozdvojenou osobností. Člověka, jehož semlel systém a společnost, a jemuž pod náporem životního neštěstí mrdlo v hlavě natolik, že jej nenávratně změnilo v šílenýho psychopatickýho magora, který jde za každou cenu přes mrtvoly, který nemá co ztratit, a který si svůj žal i deprese kompenzuje tancem, muzikou, cigárama, sarkasmem, humorem a vtipy, který bohužel nikdo nechápe – a to zcela bez příkras. Zápletka tak archetypální a jednoduchá, přitom tak komplexní a sofistikovaná, že by se z toho nejeden zbláznil [přičemž sám divák stejně jako hlavní postava Arthur tápe, zda se má u daných scén smát, nebo brečet].... Nejen v rámci komiksovýho subžánru [potažmo i psychologických dramat] jde nejen o vítanou změnu [ne-li přímo až revoluci], skoro až anarchisticky bourající žánrový i řemeslný konvence [např. princip nespolehlivého vypravěče], ale i inovativně ohýbající fikční reálie, tropy a leitmotivy svého žánru [potažmo i celého DC univerza] k obrazu svému – a to jak příběhově, formálně, i stylisticky.... Všechno však stojí a padá na fenomenálním hereckým koncertu, one-man show, a pomyslným středobodu celýho filmu – a tím je Joaquin Phoenix, který do role sympaťáka Arthura Flecka dal doslova všechno, a který za svůj geniální démonický výkon zcela právem získal Oscara. To vše by však nefungovalo bez mrazivýho hudebního doprovodu Hildur Guðnadóttir, sedmdesátkovýho retro soundtracku, vizuálně i esteticky podmanivý kamery Lawrence Shera, a zejména pak bez precizní režijní taktovky Todda Phillipse, který byl doposud znám jen jako tvůrce opilecký komediální trilogie Hangover. Což však vůbec není ku škodě, jako spíš k užitku, jelikož divák si po zhlédnutí týhle kinematografický extáze projde neskutečně intenzivní morální kocovinou a skoro až nekomfortním vystřízlivěním do reality, což jsou pocity, který můžete zažít jen u málokterýho filmu [a to nejenom] podobnýho ražení.... Joker tak dokazuje, že k renomé uměleckýho filmu bohatě stačí jednoduchý recept – a tím je v první řadě kreativita, a v druhý řadě pak intenzivní jízda na emocionální horský dráze. Díky moc, Žolíku, mülujeme tě.... VERDIKT: audiovizuální milník komiksovýho žánru; 10 klaunů z 10. #žijeme ve společnosti 🤡 (03.10.2019)

Keď oznámili Jokera, ktorý nepatrí do rozšíreného sveta DC hrdinov, nevedel som čo o toho čakať, no podla režiséra a producenta mi bolo jasné, že Joker, žiadna komiksovka nebude a bude to predovšetkým drsná dráma. A tak aj je. Warneráci sa rozhodli neškrečkovať ikonické postavy iba do svojho rozšíreného sveta, ale dali vzniknut aj odvážnym a samostatným filmom a som aj za to rád, pretože takto máme možnosť vidieť ďalšiu skvelú verziu Jokera. Keď už som načal tu skvelú verziu, tak len doplním, že aj Joaquin Phoenix je ďalší skvelý šašo, ktorému keby dali zlatu sošku, tak by som sa nenahneval. Phoenix to zahral skutočne brilantne a ta gestikulácia, smiech a pohyby, fanúšikovia Jokera (ako ja) a aj nefanušikovia tento herecký koncert určite ocenia. Prejdem už teda k filmu, aby som tu zbytočne nerozberal každý detail, tak len poviem toľko, že "zrod" Jokera sa mi ľúbil, no predstavoval som si záverečné dianie oveľa skôr, kde by sme dostali aj trošku toho Jokerovskeho vyčíňania v Gothame. Bohužiaľ na to čas už nebol. Film ma dve hodiny, no niekedy mam pocit, že sa zbytočne vlečie, no na druhu stranu musím pochváliť atmosféru celého filmu, ktorá bola skutočne drsná a miestami aj dosť krvavá. Navyše aj hudba tu robí svoje. Nejedna sa o hudbu s výraznými melódiami, ale o hudbu s výrazným stupňujúcim sa tónom. A kombinácia drsnej réžie, napínavej hudby a výborného herca dava dokopy skutočne intenzitný filmový zážitok. 75% - 4* (06.10.2019)

Slabota. Povrchní honba za stylovostí a hlubokomyslnou sociální kritikou, která si přitom jen půjčuje z jiných filmů a nezadře se pod kůži ani zdaleka tak, jak si režisér myslí. Vliv okolní společnosti na 'vývoj' psychicky labilního jedince je okleštěn na minimum, reprezentované mediální satirickou manipulací, a scénář na diváka ledabyle hází motivy kolem chudinské revolty, oidipovského komplexu a batmanovského univerza, což jde dohromady jen těžko (obzvlášť, když neúměrně dlouhou část stopáže stejně zaberou atmosféru navazující scény o ničem). Klíčový přerod jedince pod tíhou depresivního a zákeřného okolí je tak v podstatě neviditelný a tolik chválený výkon Joaquina Phoenixe nakonec spočívá jenom v ponoření se do těla magora, jenž je hubený a směje se jako blázen, když nemá. Pár momentů obsahuje brilantní černohumorné zvraty a oceňuji rovněž skvělou hudbu a jistou snahu o osobitost - bohužel ale zůstává jen u té kostrbaté snahy. Phillips by se měl vrátit ke svým Pařbám, kam patří. 50% (28.04.2020)

The worst part of having a mental illness is people expect you to behave as if you don't. Tak tohle sedlo jako už dlouho nic. Určitě tomu trochu pomohl i ten imax, ale to, co se dělo na tom plátně.. Ta temnota a špína Gothamu, hnus a bordel a graffiti všude, nespravedlivost sociálního systému, ta všudypřítomná obrovská sociální propast, nevtíravej ale zároveň perfektně vygradovanej soundtrack (Ach ta Hildur)... Sakra, no prostě všechno! Moje největší obava byla, že dostaneme jenom film, kterej tohohle sociopata bude jen omlouvat, nedejbože snad glorifikovat. Ne, Joker fakt není cool. Je to někdo, kdo potřeboval pomoc, ale nikdy ji nedostal, protože když jste nikdo, tak no one gives a fuck. A jak to Phoenix hraje, z toho jeho šílenství a násilí (který je umírněnější, než bych čekala, ale hlavně je jen tam, kde je to zásadní pro další Jokerův vývoj) jde doslova mráz po zádech. Protože zároveň cejtíte i tu jeho ukrutnou bolest a nepochopení, kterou v sobě má. Silnej zážitek, fakt silnej, a tancujícího Joaquina Phoenixe na schodech si fakt klidně dám v kině ještě jednou nebo dvakrát, až tak to bylo dobrý! (02.10.2019)

Nejsem fanda do komixů. Jo hltal jsem v mládí Barbánka a Čtyřlístek, posléze Kruanovu cestu, Tvrz a Galaxii, ale s koncem předplatného Ábíček a totality jsme se já a komixy tak nějak rozešli. Později se mi jich pár dostalo do ruky i jako celé knihy, ale i ten o Františku Fajtlovi už beru spíše jako poctu a možnost těm (co nečtou knihy co sám napsal) dozvědět se něco o tomto hrdinovi. Americké komixy to už je pro mně úplně mimo. Občas se dostanu k nějakému filmovému zpracování čehosi, ale nebere mně to. Ale na tohle jsem byl zvědav. Musím uznat, že snad kromě názvu města jsem z tohohle komix vůbec necítil. Doslova mně pohlcovalo neskutečné herectví Phoenixe. To bylo tedy něco až nepopsatelného. Smekám před Vámi pane Phoenixi ! Ten zvláštní smutek v očích, to vyhoření, ta únava spolu s na kost vyhublou postavou a nahodilým smíchem .. K tomu maska klauna... Opravdu pekelná kombinace. Mně klauni přišli vždycky trochu strašidelní. Věděl jsem, že pod tím vším je člověk a že to jenom dělá tu neobratnost a legraci. Děsilo mně, že nevím kdo je pod tím. I třeba Ronald z McDonaldu je obludná věc a určitě bych tuhle masku nechtěl na žádné dětské párty... Ale je to subjektivní, můžeme vidět klauny v cirkusech či nemocnicích a tam rozsévají radost... Ne ten zde. Bylo tu dokonale vidět postupnou destrukci člověka, který se vší silou snaží udržet v normálu a snad by se mu to i povedlo. Jenže lidi jsou lidi. A tak je postupně začne nenávidět. Už jen tohle bylo ve filmu naprosto strhující. Další zajímavou věcí byla skutečnost jak se dav často rád upíná k vyšinutým jedincům. Ta scéna na rozbitém policejním autě mi připomněla zástupy poblouzněných teenagerů stojících kolem (také psychicky nemocné a rodiči svým způsobem týrané) Gréty... Musel jsem se znovu usmát nad tím když jsem včera viděl násilí ve filmu V tenkrát v Hollwoodu a v tomto, jak ukrákala kritika Marhoula za Nabarvené ptáče kvůli násilí... :-). A tady nic. Čím to? :-)? Na Tarantina či Phillipse se nasahá? Nebo kopeme jen do vlastních?:-). Nakonec jsem moc rád viděl, že jsem tento film viděl. Hlavně kvůli Phoenixovi. A svůj díl odvedl i hudební podkres Hildura Guðnadóttira. Dávám za 4 klaunovské nosy. * * * * (29.12.2019)

Nekompromisná inkarnácia kultového zloducha čoby psychopata bez ideológie, ktorý sa necháva úplne pohltiť vlastným šialenstvom. Problémom je, že síce film poskytuje jasnú a originálnu cestu k zrodu Jokera, nedôjde do samotného konca. Akoby film snímal cestu larvy, ktorá sa zakuklí a keď už ide kukla prasnkúť, film skončí a nemôžeme naplno vidieť motýľa, teda narcistického "klaunského princa zločinu". Napriek predvídateľnosti a absencii výraznejšieho vyústenia ide o pozoruhodný film, ktorého najväčšou devízou je až neznesiteľne pochmúrna atmosféra a súcitný ponor do mysle odporného šialenca. Tento Joker je násobne nechutnejší a strašidelnejší než hocijaká predošlá filmová verzia postavy. Napriek tomu je divák nútený plne precítiť emancipáciu šialenstva titulného hrdinu, že pomaly bude mať po odchode z kina chuť si dať klaunovský make-up. Práve tento nekompromisný, nehanebný, politicky nekorektný prístup robí z Jokera unikátny divácky zážitok. Je to neopakovateľný náhľad do sveta "incelov" a šialencov a to vrátane záverečnej vražednej katarzie. A bez akéhokoľvek moralizovania a dovysvetľovania. Toto je pohľad do mysle psychopata. Bodka. (07.10.2019)

Toddu Phillipsovi a jeho týmu se podařil výjimečný počin. Podařilo se jim totiž natočit důstojný zrod nejikoničtějšího záporáka z komiksového světa, tak jak jsem si to vždycky tak nějak představoval, protože současné komiksové filmy zrovna dvakrát nemusím. Upřímně doufám, že tohle udá směr, jak pracovat s těmito tématy. Ona stylizace a inspirace především filmy ze 70. let, která je i některými kritiky vytýkána, se mi právě v mnohém líbila a myslím, že se velice vydařila a jen prospěla tématu – třeba Sherova práce s kamerou. Že jde vlastně ve výsledku o "přepracování" a rozvinutí příběhu právě dvou Scorseseho snímků – Krále komedie a Taxikáře – do Jokerova obrazu, pro mě bylo milým překvapením. Phoenixův herecký projev – ty jeho taneční kreace, či smích! – vás tak intenzivně vtáhnou do příběhu, že vás ještě dlouho po projekci nepustí. Výsledkem toho všeho je zážitek, který při sledování filmu zažiju teda málokdy a tak je samozřejmé, že si snímek řadím mezi své oblíbené. „Put on a happy face“ (29.10.2019)

Tak tohohle Jokera na komiksových stránkách nepotkáte. Nejde jen o make up, ale o celkový charakter. Sice komiksovýho Jokera mám velmi rád, ale v tomto případě mně to vůbec nevadí, protože je tahle nová verze Jokera skvělá a fascinující. Phoenixův klaun je citlivý loser, kterého trápí mnoho psychických poruch (včetně nekontrolovaného smíchu), má rád komedii (i když sám není vtipný) a rád tancuje. I po dokončení přeměny v Jokera je impulzivní a nespřádá žádné velké ďábelské plány. Tolik k hlavní postavě. Samotný film je naprosto precizní záležitost. Úžasně natočené, napínavé, plné skvělých herců, drsné a občas se objeví i hodně černý humor... Je to taky hodně zaměřené na společenskou kritiku, ale pokud nejste sami psychouši, tak si z toho snad neodnesete, že máte jít zapalovat auta a střílet boháče v klaunské masce. Holt tak už to někdy u filmu bývá, že fandíte vraždícím psychopatům. Takže ani tohle nemám filmu za zlé. Pro mě je tohle ultimátní filmový zážitek, film v podstatě bez chyby. (10/10) (05.10.2019)

Zasloužených 5 hvězd. Pořádně se využila temnota pro kterou mám DC Comics tak rád. Temné, depresivní, anarchistické psycho, které nás provede vzestupem jednoho z nejlegendárnějších padouchů. Geniální scénář a to pojetí Gothamu bylo opravdu drsné. Phoenix bravo! [IMAX] (02.10.2019)

Trochu hype. První půlka mě moc nebavila, sice jsem si užíval skvělou výpravu a Phillips fakt dokonale napodobil styl Martina Scorseseho nebo Davida Finchera, co se týče 70´s atmosféry špínavejch ulic New Yorku, hnusnejch exteriérů i interiérů, přelidněnýho města, kde furt jenom prší a přesto to působí opulentně. Na druhou stranu mě ale postava Jokera prostě nějak nevtáhla a na docela malym prostoru to až přehnaně schytával ze všech stran. Chápu, že to tak muselo bejt, aby se z něj stal totální psychopat, ale nějak jsem to tvůrcům nežral nebo mě to moc nevtáhlo. Druhá půlka začala být ale konečně napínavá a i ta anarchie, kterou Joker v ulicích rozpoutal, byla působivá. Přesto nevim, jak to chtěj s touhle postavou udělat do budoucna, v konfrontaci s Batmanem si nějak vůbec neumim představit, jak by to v tomhle provedení fungovalo. 70% (25.11.2019)

Why so serious? Parádní prequel k Batman Begins. A po posledních dvou Nolanových trapných Rytířích Gothamu konečně film, který mrazí a nepotřebuje hloupé fráze ani automobilové honičky (! yeah!). Na začátku jsem v kině usedl s plným kelímkem latté machiato, na konci jsem odcházel s plným kelímkem studeného latté machiato. Nebyl čas usrkávat. Mám vůbec komentovat herecký gala večer pana Phoenixe? Jen takto - jestli nedostane Oscara, stihne filmové akademiky trest v podobě označení za šašky (ne klauny, klaun je zlověstnější). Jděte na film s čistou hlavou a nečekejte ubohou akční limonádu, tenhle film jde mnohem hlouběji, možná vám to ani nebude příjemné, ale zcela jistě vás to sejme. Tak který filmový Joker je po dnešku ten nejlepší? Ne, ne, fakt se nedokážu rozhodnout. Ale můžu s klidným svědomím říct jedno - Nicholson Jokera hrál, Ledger Jokera hrál (byť bravurně!), Phoenix Jokerem byl. Líp mi to vyjádřit nejde... (06.10.2019)

KINO Špalíček/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Kamera 7/10/// PLUS: hudba, atmosféra, stylizace MÍNUS: nazval bych to pouze prequelem, který bez dalšího pokračování tolik nefunguje a v tom nejlepším snímek skončí, některé opakující se prvky (smích) po více jak hodině už tolik nefungují/// Shrnutí: Joker je neakční komiks, to je něco nového co tu ještě nebo minimálně dlouho nebylo. Díky úspěchu u kritiků i diváku z toho možná bude nový žánr, nebo přinejmenším nový trend. Dozvěděli jsme se pár spoilerů, že Joker nezabil Bruceovi rodiče (ačkoliv občas máme podezření), ale také jsme se dozvěděli, že je nepřímou příčinnou jejich smrti. Zároveň tedy, že loupežný motiv nebyl důvodem jejich úmrtí. Také nám film představí Jokera jako lidskou trosku, která je šikanována ze všech stran. To je podstatný motiv pro vznik psychopatického záporáka. Uvidíme jeho zrod, podaný uvěřitelně, přesvědčivě a budeme k němu přistupovat s větším pochopením. Dějově by mohl snímek klidně přecházet filmu Batman od Tima Burtona. Během sledování Jokera vše zapadá - motivace antihrdiny i jeho věk, nenávist k Waynovým i doba a prostředí. Je to stejný fikční svět, nebo je alternativní?/// Celkem 74%/// (14.10.2019)

Mimořádný, originální film, který člověku zůstane pod kůží. Že je depresivní? Možná. Nicméně nezvítězí nakonec, i když to bolí, dobro nad zlem? (16.04.2020)

To, čo som očakával, som aj dostal. Vynikajúci prerod nevinného, duševne chorého muža na bláznivého zloducha s famóznym výkonom Joaquina Phoenixa. S Ledgerovým predstavením však Phoenixa nechcem zrovnávať, pretože obaja prezentovali Jokera v inej polohe, no jeden aj druhý to spravili naozaj excelentne. Spočiatku sa síce snímka rozbiehala trochu pomalšie a nemal som pocit, že by ju vedeli doceniť také masy divákov, no za krátku chvíľu ma Phillipsov film naozaj pohltil a záverom príjemne odrovnal. (22.10.2019)

Nemainstreamová komiksovka, která představuje (konečně!) antihrdinu v pravé špinavé, reálné a nepříjemné podobě. Doslova niterní pohled do hlavy blázna, který se snaží vyrovnat se svým bezútěšným životem, ale bohužel kvůli vlivu chřadnoucí morálky společnosti směřuje k nevyhnutelné katarzi, u níž je čím dál více jasné, že skončí buď hodně špatně nebo ještě hůř. (03.10.2019)

Když se tohle přifaří k/vedle/před/za Temné rytíře od Nolana, nebude to ničemu vadit. Ovšem jen tak řečnicky udělat k tomuhle sequel je panečku výzva. Samozřejmě vše stojí a padá na neskutečně živelném a sebezničujícím Joaquinovi Phoenixovi, jenž do toho dal ještě víc než před 40 lety DeNiro do Taxikáře.------ A hopla na světě je můj komentář číslo 2000 ... (14.10.2019)

Abych byla fér, tak 4,5*, protože finální scéna je (oproti intenzivnímu zbytku) překvapivě nijaká, ale tím negativa končí. "JOKERa" neberu jako komiksovku a brát ho tak nebudu, protože bych se musela rozčilovat nad překopáním příběhu, Gothamu apod. a neužila bych si ten nádherně depresivní a vizuálně uhrančivý výlet do duše člověka, kterého jednoho dne přestane bavit dělat ze sebe klauna.:-)) P.S.: Oceňuji trailery, které neukázaly klíčové scény, ani zvraty. (09.11.2019)

Prirodzene ako neznalec som čakal, že tam bude poletovať Batman v tom svojom plášti a smiešnej maske, no našťastie nebolo tomu tak. Čo sa toho týka, mne Batmana znechutil predovšetkým Noel Schumacher, ktorý z toho spravil riadny paškvil. Trocha to zachraňuje Nolan, no trauma je tak veľká, že sám dobrovoľne si Batmana nepustím asi nikdy. A teraz k veci... Tak toto bola učinená, zhmotnená paráda. Temná ako najčiernejšia noc o polnoci bez mesiaca a bez hviezd. Hutná, depresívna a ťaživá ako staré kožené podrážky vyžraté týždňovým slnkom. Toto presne čakám od temnej drámy, kde atmosféra skrátka priklincuje na stoličku. Úžasná premena jedného nešťastníka na génia zločinu. A čo sa týka Joaquina Phoenixa, na jeho herecký tanček nemám žiadnych slov. Onemel som. Myslím, že nominácia na budúceho oscara je jasná a prial by som mu, aby to aj vyhral. Určite si to zaslúži. Tu vážne nie je čo vytknúť, len pustiť film a vychutnať si to temno. To jediné sa dá. (16.11.2019)

Joaquin Phoenix je samozřejmě herecky excelentní (a ta jeho vyhublost je vyloženě strašidelná), ale jinak jsem v tom filmu v podstatě už nic zajímavého nenašel (už samotný nápad natočit film o Jokerovi bez Batmana ve mně žádné nadšení nevyvolává, asi prostě nejsem cílovka; navíc mi trochu vadilo, že Phillipsův Joker občas popírá děj Nolanových filmů Batman začíná a Temný rytíř, pokud to tedy měl být jejich prequel - nevím, nijak jsem to nezjišťoval); přišlo mi to příliš temné a depresivní (když člověk sleduje tu nekončící řadu příkoří, která se Arthurovi dějí, nemůže si u toho nevzpomenout na naši Olgu Hepnarovou, které z toho časem taky ruplo v bedně, a coby bývalý otloukánek se rozhodla to společnosti oplatit podobně destruktivním způsobem). Bavit mě to začalo až na konci, kdy jde Arthur do televizní show, ale stejně jsem si z toho filmu nijak na zadek nesedl, a asi mám celkově problém s tím, že to natočil stejný člověk, jako tu stupidní Hangover trilogii, což Jokera v mých očích automaticky dost deklasuje. Nebo ještě jinak - asi od dobrého filmu čekám ještě něco víc, než "jen" jednu hereckou exhibici. (02.10.2019)