VOD (1)
Obsahy(1)
Australská komička Hannah Gadsbyová oživí klasickou stand-up show svými osobními historkami o genderu, sexualitě a dětské zmatenosti. (Netflix)
Recenze (13)
Nejpřesnější pochopení a využití žánru stand-upu. Hannah Gadsby vyléčila stand-up, a tím změnila svět. Nebo naopak. Každopádně nic z toho už po Nanette nebude jako dřív, a pro jednou je to změna k lepšímu. Její pronikavost a cit pro budování point jako jednosměrných tunelů, po jejichž projití není kam se vrátit zpět, protože už nejsme stejní, protože ta konstrukce, která nás vynesla až sem, tím odpadla, je niterně, sestersky blízká mému vlastnímu modu vivendi. Její punch-lines nenávratně osvobozují, což pro většinu lidí není příjemný pocit, a nedá se na to zvyknout, ale jakmile ten dar máte, nemůžete to nedělat. A jakmile se udržíte connected, networked, všichni ostatní se v tom chtě nechtě vezou s vámi. Chtě nechtě k uzdravování. Vědomí bolí, ale humor tu hořkou medicínu dokáže osladit dost na to, abyste ji zvládli polykat a pak ji efektivně šířili k druhým, protože humor spojuje a kdo by s tím zážitkem a po té proměně chtěl zůstat osamocený. Geniální. Díky takovým jako Hannah je a bude líp, navzdory všem ostatním. ()
Není smutnější ironie, než snaha napasovat takhle silný a průlomový vystoupení do nějaký škatulky. ()
Na jednu stranu chápem, že keď niekto zaplatí za stand-up comedy a dostane toto, že nemusí byť úplne spokojný. A nesúhlasím so všetkým. Ale sila, prefackalo ma to. ()
Úprimne...nečakal som, že budem dnes písať takýto komentár. Nanette som začal pozerať asi pred dvomi mesiacmi a nedal som to. Prišlo m to nevtipné. A prišlo mi, že Hannah Gadsby sa ide každú chvíľu rozplakať. Nechal som to tak. Potom som mal pokec s Dr. Horrible a ako to už raz tak býva ukázal, mi svoj pohľad na vec. Myslím že použil slovo super alebo perfektné alebo iný superlatív a možné je aj to, že nič také nepovedal a videl som len jeho hodnotenie a povedal som si, že tomu dám ešte raz šancu...pretože dakedy podriaďujem svoj názor tým ľuďom, ktorých vkusu verím. Stand up sa mi spája s komédiou. S humorom. S niečim, čo nás má cez smiech prinútiť zamyslieť sa nad hlúposťou ľudí pri riešení dôležitých otázok. Učia nám dávať veci do súvislostí a perspektívy. Stand Up Hannah Gadsby je ale niečo iné. Je to príbeh... a nepočúva sa ľahko. Neprichádzajú s ním slzy smiechu. Je to statement. Myslím si, že dôležitý. A potrebný. A teraz...ako straight white male. Verím tomu, že každý náš názor je determinovaný prostredím v ktorom žijeme. Formujú nás udalosti, ľudia ale aj príbehy ktoré počúvame, čítame, vidíme. Gadsby mala horší príbeh ako ja. Ale aj napriek tomu mi príde desivé, že by sa určite s jej príbehom stotožnilo veľa ľudí. Nedokážem v ňom súhlasiť so všetkým...pretože ja sám som hľadal cesty, príbehy a konfrontácie, aby som bol tým, čím teraz som. Nech už je to dobré alebo zlé. Snažím sa najviac ako viem... Čo ale môžem spraviť a pevne verím, že tento komentár toho bude potvrdením...je že jej príbeh...jej názor...rešpektujem. A v mnohom absolútne súhlasím. Nesúhlasiť s tromi vecami a byť si vedomí tej bolestí...hoci len cez empatiu považujem za dôležité. Takže hej...nečakal som, že budem písať takýto komentár. Ale prvýkrát za veľmi dlhú dobu... sa mi žiadalo napísať niečo viac. Niečo iné. Nemyslím si, že tie emócie čo mám zmiznú ľahko. Ale verím, že sú dôležité...tak s nimi chvíľu pobudnem. Peknú noc...a majte sa radi. ()
Během sledování Nanette jsem si vzpomněl na spoustu věcí - na lidi kolem mě, na lidi mimo mě, na sebe sama. Vzpomněl jsem si taky na citát Terryho Pratchetta, který zněl nějak takto: "Satira má zesměšňovat moc. Pokud se smějete lidem, kterým je ubližováno, není to satira, ale šikana." Tleskám tedy Hanně Gadsbyové, že má nejenže sebevědomí a smysl pro humor (ať už observační humor nebo třeba kvalitní slovní hříčky), ale i dostatek sebeúcty a životní moudrosti. Ve výsledku tak Nanette není jen obyčejným stand-upem pro rozesmání (vtipů je tam však také dost). Je to něco komplexnějšího, které se vymyká klasickým žánrovým škatulkám. Závěr, kdy se to sklánělo k (v tom nejlepším smyslu toho slova) rantování (protože některé probírané věci zkrátka s klidným tónem ve hlase říci nejde) byl dechberoucí. Zvukově je to kvalitní, publikum i Hannah jsou hezky slyšet. Vizuálně je to sice průměr, ale rozhodně to neurazí - kamera ví, kdy má hodit close-up (např. na expresivní obličej nebo signifikovat tzv. "promlouvání do duše") a kdy hodit širší záběr (např. kdy je pro úplnost vtipu potřeba vidět i zbytek těla kvůli gestikulaci rukou). A ještě na něco jsem si vzpomněl. Na speciál Bo Burnhama Make Happy. I on v něm stavěl zrcadlo současné podobě genderových, rasových, sexuálních i jiných norem. Je to ale úplně jiná perspektiva a s ní i jiné podání. Závěrem bych chtěl (již dle ostatních textů tak trochu tradičně) sdělit, jak jsem vlastně na Nanette narazil - místo klasického Spotify playlistu se mi pustily písně doporučované v čele s písní A Better Son/Daughter od kapely Rilo Kiley. Líbila se mi a v komentářích někdo zmínil použití v Orange is the New Black, což se ale ukázalo jen jako hudba v traileru. V seznamu použití jsem však zahlédl i zmínku o Nanette. A jsem za to vděčný, že jsem ji zahlédl. ()
Priserny. Kdyz uz dela stand up a mistama chce spis promlouvat lidem do duse, tak by to furt ale melo bejt vtipny. Jako to delal Bill Hicks. Fakt hrozny a spis depka. ()
To si tak pustíš stand-up, že se pobavíš. A první půlku se občas zasměješ, ale zas ne že by ti smíchem tekly slzy, a říkáš si dobrá oddechovka, ale těch 87 % na ČSFD zas přehnali. Ale pak to začne být trochu dark, pak darker a v tobě pomalu čím dál víc trne a najednou se nedíváš na stand-up, ale seš uprostřed drsnýho dramatu na malé scéně, kdy ti herečka dýchá až za krk, zato ty skoro nedýcháš a ty slzy ti už tečou, ale smíchem to není. A pak se zase směješ a vůbec to není divný. Chytré, dojemné i zábavné stand-up divadlo o jedné holce, co byla jiná, o patriarchátu a o kaleidoskopu na Piccasově péru. A o slunečnicích. It's funny because it's true. ()
Comedy with a FUCKING PUNCHLINE! 🖤 ()
Nevadí mi, že se žánr stand-upu vyvíjí. A že někdy to může být spíše storytelling a nemusí to být všechno vtipné. Co mi fandí je ideologický bias. A když si tedy vezmeme 2 rivaly Gadsby a Chappella, tak Chappellovi vyčítají nudné lpění na anti-woke a transtématech - a mají pravdu. Pokud bychom ale chtěli měřit stejný metrem, tak za mě Gadsby příliš moc spoléhá na jedno téma stále dokola: Patriarchát, heterosexuální mužský svět vs. já žena- lesba. A obávám se, že v tomto tématu se Gadsby cyklí úplně stejně jako Chappelle ve svých opakujících se transgender vtipech. Oba dva si asi nemohou pomoci. ()
Není to stand up. Není to komedie. Chci zpátky hodinu života v pátek večer, kdy jsem nechtěl myslet a jen se smát. Nemám problém s autorkou nebo sdělením. Ale když si otevřu záložku “feel-good family movie”, tak nečekám Přelet nad kukaččím hnízdem. ()
Vtipné to není, ani náhodou, místy spíše ironické, ale je to dokonale vypointované. Pokud někdo hledá klasický stand-up, tak dalšího Dylana Morena, Louis C.K., Chris Rocka a další, tohle není správná volba. Jde ale ve skutečnosti o jedno z nejsilnějších a nejzajímavějších uměleckých sdělení, o kterém je těžké si myslet něco jasného, definitivního, nebo ve skutečnosti vůbec přijít na to, jestli to je celé jenom ironie, nebo performance, nebo agitka, nebo očistná zpověď. Zaručeně ve vás ale zůstane pocit tenze, který bude nejspíše úměrný úrovni empatie a tomu, kam se na spektru bílý heterosexuální muž <==> ostrakizovaný člen minority zařadíte. ()
Trafila ma priamo do srdca. Jednoducho výborná stand up anti-comedy, do ktorej Hannah Gadsby vložila kus svojej duše, svojho životného príbehu a ja jej za to tlieskam a ďakujem. ()
Give her the damn Emmy. ()