• JayZak
    ***

    Tento film poslouží dobře, když si chcete dát Josefa Mánese do podvědomí nebo pro ilustraci jeho života, ale jinak bohužel nemá co nabídnout. Paleta lásky jako film sám o sobě postrádá nějaké dramatičtější momenty, a když už se k nějakým schyluje, jsou většinou zkratkovitě odbyty. Tomuhle nedostatku nepomáhají ani slušné výkony titulního Petra Kostky nebo Luďka Munzara.(8.3.2009)

  • Vesecký
    ****

    Možná, že někteří diskutéři mají trochu pravdy, že ten film je poněkud rozvláčný a je málo bohatý na skutečný děj. Četl jsem knihu dřív, než jsem kdysi viděl film; ten je dosti věrnou kopií knihy. Ale přesto mu nelze upřít značnou dokumentární hodnotu. František Kožík si vždy dával záležet na tom, aby byl historicky dost přesný. Třebaže se samozřejmě u jednotlivých postav nedržel přesně historické skutečnosti, příběh o namalování Staroměstského orloje je tu vylíčen velmi dobře. Nebylo třeba rozvíjet nějaké další, pobočné příhody, stačilo jen krátké pozastavení u Mánesova mládí a jeho živočišný vztah ke své služce, vlastní příběh, a pak už jen závěr života, kdy vidíme Mánesa vracet se do míst, kde žije jeho první láska a zřejmě se tu neočekávaně setkává se svojí dospívající vnučkou. A k tomu připočtěme nejen slušnou práci s kamerou, ale především výkony herců, které dávají plné právo hodnotit film čtyřmi (slabšími) hvězdičkami.(5.2.2016)

  • vypravěč
    ***

    Tento pokus o životopis Josefa Mánesa mě na jednu stranu zaujal svou pitoreskní výstavbou staropražského světa, ale ještě silněji mě zklamal svým jednostranným hlediskem, naivní psychologizací a banálním výkladem malířovy osobnosti, podpořenými bídnou skladbou zachycených událostí a scén. Roztržení umělce mezi jeho erotickou intimitu a práci pro národ, potažmo mezi touhy po uměleckém ideálu a po spočinutí v anonymitě přírody je prezentováno tezovitě, povšechně a nejednou vyvolává karikaturní efekt (který chtě nechtě navozuje tělesná asimilace Petra Kostky s Mánesovým fyziognomickým vzorem; popravdě: přejmutí tváře přeci není cestou k opravdovému oživení osobnosti). Filmu chybí kotviště i hlubší pochopení Mánesovy idey života. Netroufám si ji zde skicovat, ale hledal bych cestu někde v adjektivu smutný, které se zhusta přidávalo ke slovu Čechy. Vzpomínám třeba na generačně mladšího Julia Zeyera, jehož Rojko v Domě u tonoucí hvězdy pronáší: „Být členem podrobeného, zotročilého národa, cítit to jeho ponížení, je tak něco, jako narodit se s kletbou, těžkou kletbou. Mít v prsou srdce, které se dovede bouřit, a vidět, jak ti ostatní svůj osud tupě nesou, není to k zoufání? Na synu takového lidu, který se odřezancem státi nechce a nemůže, lpí něco jako výrok starého fata. Nedýchá jako jiný člověk, najde pelyňku v každém soustu, jedu v každé krůpěji vody! Má-li však duše jeho sílu titánskou, lásku nesmírnou, může stálým bojem a stálým bouřením se proti tomu fatu duch jeho růsti až do nebes, pýcha může mu dodati křídel a láska mu bude zdrojem nadšení.“(22.4.2011)

  • MickeyStuma
    ****

    Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu   Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi   známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého   života jak v soukromém tak i na tom uměleckém,   je pro film utvořen v epizodách, což u   obsáhlého románu není nijak překvapením.   Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku   tradičně. Schématicky použil styl hojně   používající v 50. letech, takže jsme svědky   hlavně nepochopení jeho díla a jeho   pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda   známých herců, kteří své postavě dodali   ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu   nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě.   Poetika je místy znatelná a svým způsobem   neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku   povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi   opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí,   kdože vlastně stojí za výzdobou   staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což   je pro Čechy ostuda.(29.3.2015)

  • sportovec
    ***

    Tento - tuším, že Kožíkův - životopisný román nepatří k nejlepším. K dokonalosti - ale také ke dnu - má daleko má i tento film. Jeho přínos je povýtce faktografický a osvětový; s tím estetickým se to má dost chudozubě. Jeho zhlédnutí poněkud poučí, neublíží, ale také zvlášť nepotěší.(24.3.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace