Prosím, nebudit!

Film je sice nudný (proto se taky nereprízuje), zato je velmi pohodový. Nápad zobrazovat realitu černobíle a představy barevně je rozhodně dobrý (navíc se ušetřilo za barevný film, který byl v té době o dost dražší než černobílý). Příběh se odehrává během pracovní soboty a mladá květinářka Helena (Jana Hlaváčová) se v něm rozhoduje, kterému muži dá přednost, co si počít se svým životem, a bloumá ve svých myšlenkách a představách. Tomu odpovídá pomalé tempo. Žádné obvyklé honění plánu pětiletky nebo vyšetřování vraždy. Politika je zmíněna jen dvakrát, okrajově. Film je vlastně o tom, v čem byl socialistický člověk svobodný - Helena si může vybrat, jak po práci naloží s volným časem, může si vybrat partnera... No a představy jí nemůže zakázat nikdo a nikde. Jen ji napomene příslušník SNB, aby se kvůli snění nezastavovala na křižovatce uprostřed provozu. Helena je o to svobodnější, že rodiče, u kterých bydlí, na víkend odjeli. Vladimíru Brabcovi sedla role sympatického sukničkáře, krásná Milena Dvorská v malé roli je v nejlepším věku. Vtipných momentů se pár najde, třeba když HELENA říká svému klukovi Pepovi: „Neříkej mi HELE!“ (12.02.2022)

„Voláme první astronautku (= hvězdoplavkyni) světa soudružku Helenu Novákovou.“ Podivné vesmírné plavidlo manévruje ve vakuu. Prudké zatáčky – žádný problém. 4:30 – levitující koule olepená vodou se točí nějak rychle. Naštěstí gravitace krotí odstředivou sílu! „Haló, dyť vy tam dole úplně ztrácíte barvu.“ – pak že ve vesmíru není dole a nahoře. Helenka cituje marxistické vědátory. Pepik také papouškuje: „Práce polidštila opici.“ Opice těžce pracovala a jednoho dnes se jí narodil zcela nový (živočišný?) druh – ČLOVĚK. 1:09:25 – vesmírná sekce č. 2. Tentokrát na Měsíci. Běhají tam nějak rychle. Elastické popruhy přišly do módy až později. Nejhezčí na filmu je ilustrovaná sekce na fotbale, kdy Helenka porazí Pepika 20:0. (27.12.2022)

Hm, takoví frajeři, co to tak perfektně umějí se ženskýma, se za celou lidskou historii vyskytli jen dva: Adamovič a můj kolega z práce. Adamovič pozval svou dívku na výstavu polovodičů a na fotbalový zápas, kolega zase dal své přítelkyni k vánocům žehlicí prkno. A ona se s ním nerozešla, jsou spolu doteď! (23.05.2014)

Tento padesát let starý film jsem sice až do dneška neviděla, ale vzhledem k tomu, že jsem o nic nepřišla, tak zřejmě už ani nikdy neuvidím. Herecky ani dějově mě nezaujal a hudebně spíš odradil. Příběh o tom, jak si hlavní hrdinka vyrazila v nepřítomnosti rodičů v sobotu odpoledne na výlet s muži, kteří se ji dvořili, aby závěrem zjistila, že v nouzi Pepa dobrej, je spíš taková dobová zajímavost. Jednoduchý děj ozvláštňují vložené barevné kulisové muzikálové fantazie a představy Jany Hlaváčové, která v tomto případě herecky nijak zvlášť neoslnila. Název filmu má něco do sebe, protože uprostřed jsem skutečně usnula a dodívala jsem se až ráno, tak příště prosím, nebudit! (24.02.2012)

Autory jsem pochopil, proto ta jedna hvězdička. Jinak je to ale absolutně nezajímavý film, hudební moc není, i když v něm pár písní zaznělo, smát se není čemu. Prostě mladá květinářka je obletovaná muži, Pepík se jí nezdá moc dobrý, a tak koketuje s jakýmsi ženatým asistentem na filozofii (mladý Vladimír Brabec), její vedoucí se jí moc nelíbí od začátku, pak tu jsou ještě dva nenápadní floutci, ale trvá jí vlastně celé sobotní odpoledne, než pochopí, že jen Pepík je ten pravý, přestože to začalo tím, že jí donutil jít na kopanou. Ne, komická role Hlaváčové opravdu nesedí, Vojta jako starý řidič je trapný, ještě že se tam mihl náš rodinný známý dr. Jan Pixa. (18.07.2018)