• troufalka
    **

    Po výborných filmech Nikdo nic neví, Zelená knížka a Rodinné trampoty oficiála Tříšky natočil Josef Mach jen průměrný film, ze kterého si z dětství pamatuju akorát to splétání housek na závěr. Nevadila by mi poctivá agitka, ale tohle mám být komedie a není tu nic humorného ani úsměvného. Černý svět se potkat s bílým jen okrajově, z každého jsme viděli letem světem jen nepatrně, takže ve výsledku máme jen průměrnou šeď bez lidského příběhu.(23.5.2018)

  • Ony
    ***

    Film, který naprosto odpovídá roku svého vzniku. Ne zrovna zajímavý příběh, navíc nezajímavě zpracovaný. Herci až na Rudolfa Deyla dost nevýrazní. Ovšem sem tam se objeví dobrá hláška a navíc na filmy tohoto typu se vždy vyplatí se podívat, protože se u nich člověk skvěle podiví a divení je krásná věc. Taky se mi líbilo to pletení housek a pár dalších detailíčků.(28.12.2005)

  • cariada
    ***

    No budovalo se tak že se muselo nák povzbudit lidi a namotivovat je do dolů. Pekař Racek je velice dobrý zaměstnanec a vášnivý holubář jenže nechce chodit na brigády až mu to samozřejmě vyčítají. A ještě ke všemu má za partáka Kutílka ,který je líný jak veš. A tak za něj pořád dělá. Jednou se díky holubům dostane až do dolů a je nucen fárat což mu jde celkem dobře jenže se přetáhne a je marod. Nakonec přijdou oni horníci se podívat na pekaře a Racek tak pozná ty s ,kterýma fáral. A tak si to s nim jeden rozdá v pletení housek a vánoček jenže k Rackově údivu jsou oba stejně dobří. Pak se dozvídá ,že i on je pekař a že je na šschtě na půl roku na brigádě. A i Racek nakonec uzná že mu šachta prospěje. No lidi nedivte se taková byla doba. Já mám takové filmy rád. Lidi měli z práce radost né jako dnes ,kdy jde každý do práce nasraný. Dělnická komedie o práci ,která šlechtí.(20.8.2008)

  • farmnf
    **

    Budovatelské taškařice se mi velmi líbí, toto je ale tak blbé, že jsem si musel dálkové ovládaní schovat pod polštář. Nicméně komunisti tu vlastně nabízejí i reálný pohled na padesátá léta. "Chtěl jsem si otevřít malou pekárničku ale do toho přišla válka. Potom jsem si chtěl otevřít pekárničku a do toho přišel mír", říká Rudolf Deyl, největší flákač podniku TěsPeč. Produkt socialismu, za Masaryka neznámý. Porovnání práce pekaře a horníka je také velice zajímavé a jak to bylo s hospodou rodiny Racků, to je ještě zajímavější, byla pravděpodobně soukromá, v r. 1950 bylo ještě 90% restaurací soukromých a tedy dobrých. Proto byl tedy Racek skvělý pracovník i havíř-byl to živnostník.(4.11.2012)

  • Marthos
    *

    Průměrná agitační veselohra, jakých v té době vzniklo spousty. I pekaři se musí proměnit v uvědomělé pracanty, protože jak známo, hornická brigáda není pouze socialistický závazek, ale především neutuchající potěšení. Je paradoxní, že pouze v tomto stalinistickém paskvilu získal významný člen činohry Vinohradského a Národního divadla Vladimír Řepa svou největší filmovou příležitost. Ostatní členové hereckého obsazení s výjimkou Rudolfa Deyla mladšího hrají neživotné a směšné karikatury sama sebe. Dnes vhodné jen jako koloraturní připomínka soudobé tvorby.(26.2.2009)