Režie:
Josef MachKamera:
Jan RothHudba:
Jiří ŠustHrají:
Vladimír Řepa, Rudolf Deyl ml., Ludmila Vostrčilová, Antonín Šůra, Stanislava Seimlová, Jaroslav Zrotal, Robert Vrchota, Marie Nademlejnská, Bohuš Hradil (více)Obsahy(1)
Další z řady budovatelských příběhů o obrácení zpátečnických pracovníků na pravou víru. Česká lidová komedie z prostředí velkopekárny a uhelného dolu. Hlavní postavou je pekař Racek zručný pracovník, znamenitý kuchař a vášnivý chovatel holubů. Racek má jediný nedostatek, který mu způsobí v závodě mnoho nepříjemností: nemá pochopení pro uhelné brigády. Holubářská vášeň ho však jednou přivede do kladenského dolu, kde si omylem odpracuje směnu, seznámí se s horníky a jejich prací, a na podobné akce náhle pohlíží zcela jinak. Na rozdíl od povaleče Kutílka, který se svých názorů nevzdá a kvůli své kontraproduktivitě špatně skončí. Co praví dobová typologie hrdinů? Oba dva jsou ve svém myšlení pozadu za dobou. Racek dohání své zpoždění dík svému správnému poměru k práci, lenoch Kutílek je pro závod nepotřebný, ba škodlivý. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Když si spoustu věcí odmyslím a nad spoustu věcí se povznesu, tak je to vlastně celkem příjemný film nabitý optimismem a radostí z práce. Hraje zde plno dobrých herců. Z nichž určitě nejvíce vyniká Rudolf Deyl. Ale i Vrchota a Řepa stojí za koukání. Komunistická strana na to šla velmi chytře, neboť pochopila, že film je velmi jednoduchým nástrojem na ovládání lidí a přitom jim vštěpovala svou jidinou víru. K tomu se film využívá i dnes. ()
Sice je to místy přihlouplá komunistická agitka, ale já se na tyhle filmy koukám z velkým nadhledem. Nevytáčí mně to. Ta doba byla svým způsobem hodně naivní a spoustu lidí věřilo v nerealistické ideály. Naopak to beru jako perfektní studijní materiál tehdejší propagandy a hlavně jsou tu zachyceny jedinečné tehdejší reálie, které se ztratili v prachu času. ()
Tak tuto budovatelskou sračku nám TV prima nabídla po vánočních svátcích. Slyšel jsem ovšem, že na rok 2006 chystá např. Inženýrskou odyseu, takže je to po majoru Zemanovi asi nějaký mezičas. Upřímně lituju lidi, kteří si mysleli, že něčemu takovému se může někdo smát a taky lituju ty, kteří se tomu smáli (např. nebetyčně trapná je jen scéna, kdy se Racek dostane omylem do dolů a najednou je z něj úderník.) Pokud chcete ovšem vidět R. Deyla ml. v další podobně uboze uslintané roli, jako byl Puleček z druhého revizora Anděla, máte možnost. Proti gustu... ()
Bezduchý pokus o budovatelskou veselohru s naivními vtípky, stereotypním herectvím a s ubohou stylizací prostředí i postav, jež nedokázala vyvolat ani kouzlo nechtěného. Mimochodem, na českých budovatelských filmech mne vždy pobaví, jak bývá polepšení se neuvědomělého občana spojeno s milostným happyendem. Snad aby to budovatele v kinosálech povzbudilo i „zahřálo“. Obávám se však, že happyend byl v tomto případě jen zdánlivý… A ještě stručně k tématu; práce je zde stejně jako v jiných filmech tohoto druhu tendenčně estetizována (což do důsledků znamená: karikována) a zapojena do propagandistického gesta „jsi tím, jak děláš“. Zde se dostala do hledáčku pekařina pražská a horničina kladenská. V druhém případě mne to rozhořčilo ještě o něco více. Strhnout tak tu potěmkinovskou výstavbu a ukázat, jak se člověk dotýká země zevnitř! Vzpomínám při té příležitosti na sestry Válovy a Bodana Kopeckého. V jejich dílech je možno poznat, jaké pouto je mezi lidskou rukou a světem/krajinou (u každého jinak nahlíženo, a přeci tak blízce!). V roce 1967 Bohdan Kopecký odpověděl Emilu Julišovi na otázku, co mu přineslo největší užitek, takto: „Soustředění, vnitřní klid. Poznání kraje, lidí, světa. Porozumění s prostými lidmi. Dlouhé rozhovory se starými lidmi, třeba o ničem. Důvěrné soužití s krajinou. Poznatky, které jsem získal pod zemí, pocity, které jsem zažil při dotyku kmenů ležících celé věky pod zemí a kterých jsem se nyní, zuhelnatělých, zkamenělých, poprvé dotkl jako člověk. působila na mě tato věkověčná přeměna, koloběh, vývoj. Seznal jsem také, co působí na vzhled krajiny nade mnou, proč je právě takto utvářena. Poznal jsem také, jak je blízko sebe konečnost a nekonečnost, smrt a zrození; žádná věc nedoznala takové přeměny, jako zelený strom v uhlí, a to je konečně osvobozeno k nové energii, k novému životu, a zase smrti. A to už je úzce spojeno s člověkem. Znám krajinu v takovém průřezu a z takové perspektivy, z jaké se často nevidí. Nevidím krásu třeba jenom v růži (je opravdu krásná?), ale i v této transsubstanciaci přírody.“ ()
No budovalo se tak že se muselo nák povzbudit lidi a namotivovat je do dolů. Pekař Racek je velice dobrý zaměstnanec a vášnivý holubář jenže nechce chodit na brigády až mu to samozřejmě vyčítají. A ještě ke všemu má za partáka Kutílka ,který je líný jak veš. A tak za něj pořád dělá. Jednou se díky holubům dostane až do dolů a je nucen fárat což mu jde celkem dobře jenže se přetáhne a je marod. Nakonec přijdou oni horníci se podívat na pekaře a Racek tak pozná ty s ,kterýma fáral. A tak si to s nim jeden rozdá v pletení housek a vánoček jenže k Rackově údivu jsou oba stejně dobří. Pak se dozvídá ,že i on je pekař a že je na šschtě na půl roku na brigádě. A i Racek nakonec uzná že mu šachta prospěje. No lidi nedivte se taková byla doba. Já mám takové filmy rád. Lidi měli z práce radost né jako dnes ,kdy jde každý do práce nasraný. Dělnická komedie o práci ,která šlechtí. ()
Zajímavosti (2)
- Oldřich Lipský odmietol ponuku režírovať film. (Raccoon.city)
Reklama