• troufalka
    **

    Po výborných filmech Nikdo nic neví, Zelená knížka a Rodinné trampoty oficiála Tříšky natočil Josef Mach jen průměrný film, ze kterého si z dětství pamatuju akorát to splétání housek na závěr. Nevadila by mi poctivá agitka, ale tohle mám být komedie a není tu nic humorného ani úsměvného. Černý svět se potkat s bílým jen okrajově, z každého jsme viděli letem světem jen nepatrně, takže ve výsledku máme jen průměrnou šeď bez lidského příběhu.(23.5.2018)

  • cariada
    ***

    No budovalo se tak že se muselo nák povzbudit lidi a namotivovat je do dolů. Pekař Racek je velice dobrý zaměstnanec a vášnivý holubář jenže nechce chodit na brigády až mu to samozřejmě vyčítají. A ještě ke všemu má za partáka Kutílka ,který je líný jak veš. A tak za něj pořád dělá. Jednou se díky holubům dostane až do dolů a je nucen fárat což mu jde celkem dobře jenže se přetáhne a je marod. Nakonec přijdou oni horníci se podívat na pekaře a Racek tak pozná ty s ,kterýma fáral. A tak si to s nim jeden rozdá v pletení housek a vánoček jenže k Rackově údivu jsou oba stejně dobří. Pak se dozvídá ,že i on je pekař a že je na šschtě na půl roku na brigádě. A i Racek nakonec uzná že mu šachta prospěje. No lidi nedivte se taková byla doba. Já mám takové filmy rád. Lidi měli z práce radost né jako dnes ,kdy jde každý do práce nasraný. Dělnická komedie o práci ,která šlechtí.(20.8.2008)

  • vypravěč
    **

    Bezduchý pokus o budovatelskou veselohru s naivními vtípky, stereotypním herectvím a s ubohou stylizací prostředí i postav, jež nedokázala vyvolat ani kouzlo nechtěného. Mimochodem, na českých budovatelských filmech mne vždy pobaví, jak bývá polepšení se neuvědomělého občana spojeno s milostným happyendem. Snad aby to budovatele v kinosálech povzbudilo i „zahřálo“. Obávám se však, že happyend byl v tomto případě jen zdánlivý… A ještě stručně k tématu; práce je zde stejně jako v jiných filmech tohoto druhu tendenčně estetizována (což do důsledků znamená: karikována) a zapojena do propagandistického gesta „jsi tím, jak děláš“. Zde se dostala do hledáčku pekařina pražská a horničina kladenská. V druhém případě mne to rozhořčilo ještě o něco více. Strhnout tak tu potěmkinovskou výstavbu a ukázat, jak se člověk dotýká země zevnitř! Vzpomínám při té příležitosti na sestry Válovy a Bodana Kopeckého. V jejich dílech je možno poznat, jaké pouto je mezi lidskou rukou a světem/krajinou (u každého jinak nahlíženo, a přeci tak blízce!). V roce 1967 Bohdan Kopecký odpověděl Emilu Julišovi na otázku, co mu přineslo největší užitek, takto: „Soustředění, vnitřní klid. Poznání kraje, lidí, světa. Porozumění s prostými lidmi. Dlouhé rozhovory se starými lidmi, třeba o ničem. Důvěrné soužití s krajinou. Poznatky, které jsem získal pod zemí, pocity, které jsem zažil při dotyku kmenů ležících celé věky pod zemí a kterých jsem se nyní, zuhelnatělých, zkamenělých, poprvé dotkl jako člověk. působila na mě tato věkověčná přeměna, koloběh, vývoj. Seznal jsem také, co působí na vzhled krajiny nade mnou, proč je právě takto utvářena. Poznal jsem také, jak je blízko sebe konečnost a nekonečnost, smrt a zrození; žádná věc nedoznala takové přeměny, jako zelený strom v uhlí, a to je konečně osvobozeno k nové energii, k novému životu, a zase smrti. A to už je úzce spojeno s člověkem. Znám krajinu v takovém průřezu a z takové perspektivy, z jaké se často nevidí. Nevidím krásu třeba jenom v růži (je opravdu krásná?), ale i v této transsubstanciaci přírody.“(28.3.2011)

  • blackrain
    ***

    Když si spoustu věcí odmyslím a nad spoustu věcí se povznesu, tak je to vlastně celkem příjemný film nabitý optimismem a radostí z práce. Hraje zde plno dobrých herců. Z nichž určitě nejvíce vyniká Rudolf Deyl. Ale i Vrchota a Řepa stojí za koukání. Komunistická strana na to šla velmi chytře, neboť pochopila, že film je velmi jednoduchým nástrojem na ovládání lidí a přitom jim vštěpovala svou jidinou víru. K tomu se film využívá i dnes.(6.10.2012)

  • mustafa
    *

    I když přihlédnu k době vzniku tohoto filmu, i když vezmu v potaz, že v této době prostě nemohlo vzniknout cokoli, co by vybočovalo z řady. Příihlédnu i k tomu, že v této době byla autocenzura na denním pořádku. I přes to všechno musím napsat, že tento film je opravdu špatný. Co mi na něm vadí nejvíc? Z dnešního pohledu určitě ten politický podtext. Na druhou stranu, ti lidé tomu věřili. Věřili tomu proč? Bylo po válce a nezbývalo nic jiného než věřit. Konec konců, když jste nevěřili, tak jste byli automaticky odepsaní. Já jsem velkým odpůrcem komunismu, takže je jasné čím je mé hodnocení ovlivněno. Ale zpět k tomuto filmu. Příběh je opravdu plytký, špatný až hrůzný. Samozřejmě náš hrdina postupně "procitne". To vše je dokreslováno opravdu šílenými dialogy, které opravdu nemohou držet film pohromadě. Přesto tento film stojí za zhlédnutí už jen kvůli historickému hledisku...(18.1.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace