Zatoulané dělo

Strhující scéna přejezdu vojenského nákladního vozu přes dřevěný lesní most adjustovaná do odpudivého rádoby romantického příběhu korunovaného neuvěřitelným důstojnickým dilematem mezi záchranou lidského života a pokusem efektně svést blondýnku (ovšem výtečně ilustrujícím hodnoty a bojeschopnost lidově demokratické armády). Procházka zřejmě spojil (tj. znehodnotil) dva juvenilní, nedopsané scénáře v jeden. Škoda slin. (30.12.2014)

Místy mi to připomínalo takovou tu typickou "join the army" propragandu o tom, jak na vojně zažijete spoustu skvělých zážitků, přátelství, lásky, dobrodružství apod. - přitom ta pravda častokrát je někde jinde - ale naštěstí to tam nebije moc do očí a kromě toho a úvodní půl hodiny, která je nudná, mizerně napsaná a tu propagandu připomíná vyloženě nejvíc, tak to docela ušlo. Ta cesta měla své určité kouzlo, scéna s dřevěným mostem byla zase dost napínavá a vůbec mě potěšilo vidět v československém prostředí ten mustr klasické road movie, protože tenhle žánr se tu za té doby nejspíš moc netočil. ČSFD sice tvrdí, že je Zatoulané dělo jedinou československou road movie, ale myslím si, že jich bude určitě víc, jen si teď na žádnou nemůžu vzpomenout (tak už vím, třeba Florenc 13:30, který je dokonce od stejného režiséra). Tohle je svým způsobem skutečně docela příjemné, i když skoro půlka filmu stojí za prd. Ale že by to byl nějaký skvost se taky říct nedá a scénář to mohlo mít určitě lepší i celkově. A taky by to potřebovalo mnohem lepší uzavření, tady mi to přišlo jaksi utnuté. Slabé 3* (24.10.2021)

Na Zatoulané dělo jsem byl zvědav hlavně díky zařazení do žánru road movie a trochu (ne)překvapivě se jedná o dalšího, tentokrát československého zástupce linie dobrodružných filmů na cestách náklaďákem či kamionem, odstartované v roce 1953 Clouzotovou Mzdou strachu. Později tato linie pokračovala námatkou ve Francii 100 000 dolary na slunci, v Itálii Il bestione, v Rumunsku Transportem... a v neposlední řadě inspirovala Mzda strachu také Williama Friedkina v roce 1977 k remaku s asi vůbec nejefektivněji natočenou proslavenou scénou přejezdu nákladního vozu přes rozpadající se dřevěný most. Přesně taková scéna, byť bez deště, za to uprostřed mlhavé noci, se nachází i v tomto československém filmu a musím uznat, že na rok vzniku byla velmi slušně natočená (včetně důstojné záchranné pomoci zpod mostu) a tvoří nejnapívanější vrchol celého snímku, navíc s bojem za život další postavy ve hře. Měl jsem pocit, že čím déle film trvá, tím se stává lepším a lepším... tedy až na úplný závěr. Nevadí mi moc, že jde pouze o volnou variaci na něco, co už jsem viděl víckrát v jiných filmech, když tu napínavá atmosféra od jistého okamžiku báječně funguje, včetně humorných odlehčení a dost mě tu z herců bavil Jaroslav Mareš. Hůře překusuji nápad zasadit ono schéma dobrodružné road movie do komunistické agitky a než se konečně rozjelo na filmu to hlavní, musel jsem si projít asi 20ti minutami dobové propagandy, vojenských písní, tanečků či nepříliš záživně podanou romancí. A rovněž, nakolik Zapomenuté dělo nabídne i skvěle gradovaný napínavý biják plný temný atmosféry, po vyřešení jednoho z mnoha náročných problému se až příliš rychle a nahodile změní na optimistické a prosluněné vykročení do šťastných zítřků. Na jedno zhlédnutí, s vypuštěním rudého nánosu, to celkem jde. [65%] (02.02.2023)

Příjemné překvapení, příběh působil velice uvěřitelně a jak ze života. Neobsahoval žádné hloupé a klišéovité dialogy, jak bývá často zvykem u filmů z vojenského prostředí a z téhle doby (snad s výjimkou onoho "někdo má rád továrnu, já holt vojnu"). Herci hráli velice přirozeně a civilně (ano, i pro role vojáků je to druhé pochvala!) Velmi zajímavý byl také vnitřní boj, který se odehrával v onom mladém poručíkovi, mezi odosobněným zeleným myšlením na jedné straně, které dokázal narušit pouze sobecký sexuální pud projevující se ve snaze být včas na nádraží v Praze, a základními morálními hodnotami, které v sobě snad má každý normální člověk. (04.04.2014)

Josef Mach zvládal filmy mnoha žánrů. Když se podíváte na tři jeho nejznámější, zjistíte jak moc se liší. Pokud máte málo času, stačí si pustit Zatoulané dělo, protože tam je všechno v jednom balení. Snímek začal jako budovatelské drama, poté se překlopil do romantické komedie, nabral prvky road movie a nakonec zakotvil v thrilleru. Tohle putování ustál se ctí, především díky slušně napsaným postavám a zkušenému režijnímu vedení. Svou práci odvedla i vynikající hudba, perfektně přizpůsobená rozdílným scénám. (25.11.2020)