poster

Erotikon

  • anglický

    Eroticon

  • anglický

    Seduction

Drama / Romantický / Poetický / Psychologický

Československo, 1929, 85 min

  • Matty
    ****

    Již odskandalózněný němý film se svůdnou hlavní hrdinkou (kulící oči jako postavy z manga komiksů), nesympatickým metrosexuálem (tehdy by použili spíš výrazu donchuán), několika inovatními nápady (text dopisu nebyl tím nejšťastnějším, jakožto nejčitelnějším) a s překvapivě stabilní příběhovou linií. Jinými slovy důkaz, že i na území našeho státu vznikaly kvalitní filmy... před dávnými časy. 80% Zajímavé komentáře: Borec3, Pisoarec(2.5.2006)

  • Hwaelos
    ****

    Erotikon pro mě znamenal velké překvapení, protože jsem poprvé v českém filmu zaznamenal výrazný kontakt se světovou filmovou avantgardou, která byla na přelomu 20.-30. let v plné síle. Avantgardní impulsy se promítají do filmu zejména v nedějových pasážích. Snímání jízdy aut či vlaků bezprostředně upomínají k hnutí Cinéma pur, například k slavné Chomettově Hře odrazů a rychlosti (Jeux des reflets et de la vitesse, 1925) nebo k Dzigu Vertovovi. Vizuálně jde o skvěle nasnímané a sestříhané dílo, které je vzhledem k jednoduchosti zápletky místy až příliš doslovné (mezititulky jsou například zcela zbytečné). Dalším příjemným překvapením je, že narozdíl od velké části filmů němé éry, se vše obešlo i bez přehrávání hlavních aktérů. Ita Rina zvládla skvěle jak polohu naivní holky z vesnice, tak i vášeň vzbuzující nymfičky. Třešničkou na dortu pak byl živý doprovod od skupiny Forma, který v současnosti vychází i na cédéčku. Vřele doporučuji: http://formani.tumblr.com/(9.8.2011)

  • LeoH
    ***

    Nejdřív k hudbě, ať to máme za sebou: Z upoutávek k Projektu 100 2011 to vypadalo, že „spolupráce“ Machatý + hudební sdružení Forma by mohla být historicky prvním případem, kdy na novou muziku ke starému filmu nebudu nadávat, jenže nakonec se z ní vyklubal mimořádně neinvenční kolovrátek, vnucující filmu svůj vlastní temporytmus a místy dokonale ignorující charakter jednotlivých scén. Čili jako obvykle – naživo to možná může být specifický zážitek, ale z CD, kde navíc synchronizace záleží čistě na tom, kdy si promítač vzpomene zmáčknout čudlík... Čím dál víc si myslím, že tento způsob „obohacování“ projekcí filmům zkrátka škodí už z podstaty věci, ať se organizátoři, hudebníci a jejich fandové navzájem plácají po ramenou sebevíc. — Zhlédnout Erotikon jako takový je zajímavá zkušenost, pokud člověka baví sledovat, jakými prostředky se takhle na sklonku němé éry tlačilo v komerční tvorbě s uměleckými ambicemi vyprávění dopředu, jak se vyjadřovaly emoce, jak se obcházela nepřítomnost zvuku tam, kde byl důležitý pro děj, jak se ze stylizovaného herectví v bolestech rodilo to moderní civilní, které nám dneska (bohužel) připadá jako jediné možné, normální a správné. — Pokud člověk nemá tyhle napůl studijní spády a chce na film koukat jako na film, nemá mu Erotikon dnes prakticky co nabídnout, příběh je přímočará banalitka a tempo z dnešního pohledu k uzoufání pomalé; v kombinaci s monotónním hudebním podkresem zaručené uspávadlo. Nebýt těch deseti minut půvabně (opravdu!) cudné erotické symboliky, které ovšem tvoří jen prolog k vlastnímu filmu, obávám se, že by si na celý Erotikon i s jeho nespornými obrazovými kvalitami a svébytnou lyričností už desítky let nikdo ani nevzpomněl.(2.3.2011)

  • Radiq
    **

    Krása němého filmu je v tom, že to, co zůstává nevyřčené, si člověk může sám domyslet (a taky proto, že "titulků" je tam méně, než toho, co říkají). Tento film na mě zapůsobil dost rozporuplně. Čekal jsem od toho němý film s nějakou tou erotikou, když se to jmenuje Erotikon (a když jsem o tom slyšel, že ve své době byl dost kontroverzní atd.). Ale mám dojem, že se to mělo jmenovat spíše Nevěrnikon, protože to spíše bylo o ženské nevěře (jsou to kurvy). Hlavní milenec mi připomněl Olega Menšikova (Lazebník sibiřský), akorát že měl jakoby pořád oční stíny. Ale teda ta hlavní milenecká dvojice, těm to opravdu slušelo. Ona byla docela fešná (kdyby žila v dnešní době, byla by přinejmenším zajímavá). Takže můj závěr zní tak, že je to pravděpodobně skvostné dílo němého českého filmu a vážím si toho z hlediska jeho historické hodnoty, ale taky musím říct, že mě to moc nebavilo. A pokud někdo říká, že dvě kapky jsou erotické, tak podle mě fakt jenom někde v historii - berte to realisticky, tak to prostě je. Pro všechny tyto důvody hodnotím tak jak hodnotím.(10.5.2007)

  • Marthos
    *****

    Nemohu souhlasit s názory mnohých zahraničních i domácích filmových historiků, že by toto dílo režiséra Gustava Machatého mělo být vrcholným výtvorem československé němé kinematografie. Nicméně se jedná o film, který měl ve své době ze všech u nás vyrobených snímků největší ohlas za hranicemi, vysvětlitelný nejen přitažlivým názvem a obsahem, ale i zdařilým režijním zpracováním. Machatý sledoval totiž pozorně hlavní proudy světové kinematografie a dovedl s velkým smyslem pro vnější efektnost obratně přizpůsobit zkušenosti druhých vlastní vizi. V podstatě banální příběh o svedené dívce a nezodpovědném světákovi se Machatému podařilo úspěšně proměnit v lyricky jemné melodrama plné důmyslných metafor a snových obrazů (jedna z vrcholných prací kameramana Václava Vícha). Hlavní role byly obsazeny atraktivními zahraničními hvězdami (Olaf Fjord, Charlotte Susa a Luigi Serventi). Jihoslovanská kráska Ita Rina zde zažila svůj první velký triumf, který za necelý rok zopakovala v dalším mimořádném filmu Karla Antona Tonka Šibenice. Premiéra němé verze se uskutečnila v únoru 1929 v Karlových Varech a pražská následovala až o rok později v lednu 1930. Tato časová propast pak stojí za dobovým komerčním neúspěchem. Rozmach zvukového filmu a nové nároky na výrobu celovečerní hrané tvorby znemožnily slávu řadě pozoruhodných děl z přelomu dvacátých a třicátých let. Machatého velkolepý film se však navždy zařadil mezi nejpozoruhodnější díla světové kinematografie a pro mnohé tvůrce budoucích věků se stal fascinující inspirací. A není nakonec život o tom, že se dvě kapky spojí v jednu velkou?(21.10.2008)

  • - Obsah filmu bol utajovaný až tak, že mená zahraničných hviezd neboli ešte týždeň pred nakrúcaním zverejnené. (Raccoon.city)

  • - Československá cenzúra odporučila vystrihnúť scénu, kde prebieha pôrod, avšak tvorcom sa ju podarilo zachovať. (Raccoon.city)

  • - Premiéra proběhla v Karlových Varech. Pražská premiéra byla až 3. 1. 1930. Film byl znovu uveden roku 1933 v české a německé ozvučené verzi s hudbou Erno Košťála. Obě verze byly podstatně zkráceny. V NFA existuje kopie německé verze K-N 1860,0 m, kopie české verze na videokazetě. Film byl v letech 1993-95 rekonstruován v Národním filmovém archivu. Zdroj: Český hraný film 1898-1930, NFA 1995. (NFA.cz)