Jelenice

Chlapík po rozchode so ženou, radosť urobí si vecou blaženou. Kúpi od starca z jelenice bundu a divácky svet vie: získal zas uletenú Dupieuxovu bžundu.  Strebodom záujmu muža krásne obstarožná bunda zdá sa. Žorž - tak chlapík zove sa - s jelenicou po večeroch zhovára sa. I poradí mu jelenica zvučným hlasom: ja jediná na svete som. Žorž slová vyslovené bundou do bodky splní, až kým vykopaná jama sa nenávidenými vecami nenaplní.  Všetko dokončí sa v rytme bodky osudu či náhody? Nevedno, stačí len, ak pozriete si tieto k žitiu návody: a) dá sa žiť aj peňazí a predsa zamestnanca získať a navyše nad kúskami nového koníčka veselo výskať; b)  ak sa žene poskytne ozaj sloboda, múdrou mysľou vládne: a to neny náhoda; c) robiť komparz filmový hocikoho vnútri osloví, no nemusí ísť vždy o záležitosť šťastnú - najmä ak pri nakrúcaní prídete o hlavu vlastnú. Celkove: Hoc skvelý kúsok sa v jelenici skrýva, s odstupom času - ako to už tak u búrlivákov často býva - oproti minulým kúskom režiséra, jeho štýl trošilinku zjemnel, ale lúby sa aj táto jeho sféra, no s tú opatrnoscú do budúcna jemne! (18.12.2021)

Jednoduchá absurdní komediální historka, která stojí na zábavně samolibém výkonu hlavního protagonisty a na nonsensové logice fikčního světa, jenž rezignuje na nějaké akce a reakce, o hlavním hrdinovi a jeho minulosti vám prakticky nic neřekne a jen přímočaře (avšak nikoli hloupě) naplňuje svůj ujetý námět. Na Dupieuxe takový dietní standard, je to v podstatě jen hříčka, ale obsahuje pár nápadů, jimž se dá dobře zasmát. (10.10.2019)

Georges si jako náplast na rozchod s manželkou koupí na inzerát jelenicovou bundu za několik tisíc € a navrch dostane digitální kameru. Georges pak chodí po zapadlé horské vesnici a pyšní se svou novou bundou. Tu tak miluje, že si jí začne natáčet, dokonce s ní muví a bunda mu při vhodné příležitosti sdělí, že její sen je být jedinou bundou na světě. Vzniká plán jak bez peněz, za pomoci místní mladé barmanky / střihačky, zajistit, aby nikdo jiný nikdy nenosil bundu a Georgesova buda se stala tou jedinou vyvolenou, když mu manželka zablokovala bankovní účet. Tak jako hlavní postava pracuje se starou kamerou, tak samotný obraz kombinuje barevné schéma starších Dupieuxových filmů s občasným rozostřením navrch. Celý film stojí víceméně na Dujardinově schopnosti zahrát člověka, o jehož minulosti se divák nedozví téměř nic, a který ztrácí kontakt s realitou a udělá cokoli pro naplnění svého iracionálního snu. Budete se bavit pokud přijmete koncept filmu, který je postaveny na nepřemýšlení o realistických následcích chování hlavního hrdiny - čili ať si Georges dělá co chce. Následný "úklid" není součástí komediální pointy filmu, tak si s ním nelamte hlavu. [Rakkautta&Anarkiaa] (21.09.2019)

„Juste cool?!“ Krátká, jednoduchá, ale taky třeskutě vtipná a hravě ujetá komedie, v níž odvázaný chameleon Jean Dujardin hraje psychicky nemocného chlápka jménem Georges, jenž je doslova posedlý svou novou bundou z jelenice. A díky ní má zabijácký styl. Nechci prozrazovat nic o ději, je totiž vyloženě zábavné sledovat, jak neustále bizarnějším a bizarnějším směrem se film s ubíhajícími minutami ubírá. Pokud přijmete fakt, že se Jelenice zřejmě odehrává ve světě, kde drastické činy nemají tak úplně nějaké důsledky, budete se skvěle bavit. Klidně to mohlo být ještě o jeden akt delší. [Sitges 2019] (16.10.2019)

Další ulítlá, rácio destabilizující dupieuxovina, tentokrát stavějící především na obskurném chování hlavního hrdiny a na tom, co udělá v dalším kroku. Nejlepší na Dupieuxovi je, jak moc se odklání od reality, aniž by stratil kontakt s lidskou psychologií, kterou navíc dekonstruuje s důvtipným nadhledem. Moc jsem zde ale nepochopil volbu barevné vyblitosti obrazu. Možná parafráze na hrdinem natáčené “home video”, ale každopádně mi to film trochu shazovalo. [Cannes] (16.05.2019)