Sunset at Chaopraya
Recenze (1)
Různé adaptace románu Khu Khan aka Sunset at Chaopraya (a že jich je!) bývají označována za "thajský Jih proti Severu", což ovšem poukazuje na fakt, že podobná přirovnání zahraničních filmů ke kanonickým hollywoodským dílům sice mohou pomoci neznalému divákovi utvořit si základní představu, ale jinak bývají zcestná - jednak nahrávají poněkud etnocentrickému vnímání Hollywoodu jako "standardu", od nějž jsou ostatní národní kinematografie odvozené a jednak diváky navádí k tomu, aby namísto přizpůsobení se konkrétní poetice film hodnotili právě podle měřítek vztahovaných k americkým filmům. Od Sunset at Chaopraya se samozřejmě nedočkáme velkoleposti (ve válečných scénách si tvůrci jednoduše pomáhají autentickými dokumentárními záběry - bez ohledu na to, zda nějak souvisí s Thajskem), ale ani klenutého a sofistikovaně strukturovaného vyprávění. Přesto nelze tomuto snímku o love-hate vztahu odbojné (v politickém i společenském smyslu) thajské dívky a japonského vojáka upřít určité kouzlo, plynoucí především z poměrně skromného, ale vydařeného obrazového pojetí a fotogenických herců. Perličkou, která každého hned praští do uší, je (nepochybně pokoutné) využití hudebního motivu Imperial March ze Star Wars jakožto podkresu k montážní sekvenci zachycují válečnou mašinérii v druhoválečné Evropě :) ()