Ze soboty na neděli

Machatý se rozhodl zvukově experimentovat a ukázat otrokům zvukové aparatury a diletantům, jaký potenciál pro filmovou řeč i samotný děj nový nástroj skýtá. Ovšem i on se svým způsobem zvuku podřizuje. Je zde jasně viditelná podřízenost dějové složky různým zvukově-obrazovým extempore a přehlídkám nejrůznějších možností, z čehož okatě kouká formalismus a uniká psychologie a hlubší prožitek. Umělecký kalkul tudíž omezuje zaujetí příběhem a uvádí diváka do značného odstupu. Tím pádem nemůže být řeč o obdobném uhranutí a emocích, jaké nabízí Erotikon a Extase. Přesto jde stále o dílo ojedinělé, netýkající se jen technického inovátorství, ale i snahou o přirozenost, civilnost a autentické momenty, "nedějovost" hlavně v první polovině. Takovéto pojetí látky by se spíše hodilo někdy na přelom padesátých a šedesátých let. Jako by Machatý už jen nedržel krok s dobou, ale trochu ji i předbíhal. (26.08.2010)

Sínusoida vzťahov na pozadí spoločenského prostredia obohatená o relikty predchádzajúcich udalostí. To všetko v priebehu jedného víkendového večera a nasledujúceho dňa. Nóbl podnik s estrádnymi umelcami dá vzniknúť možnosti veľmi povrchnej noci vášne za peniaze, zapľuvaná krčma šiestej cenovej skupiny naopak stojí u zrodu ušľachtilejšieho vzťahu, ktorý však naruší niečo, čo ostalo visieť zo snahy o pohlavný styk za peniaze. Skvostná kamera a plynule odsýpajúci dej vytvorili síce príbehovo skromný, no obrazovo takmer dokonalý film. (27.09.2016)

Proč je tenhle film tak málo slavný a tvoří dnes v Machatého filmové kariéře jen nedůležitou výplň mezi Erotikonem a Extází? Nad jeho vznikem stály tři velké sudičky: scénář - Vítězslav Nezval, režie - Gustav Machatý, hudba - Jaroslav Ježek. (Dalo by se říci, že se tu sešli nejgeniálnější český básník, skladatel a režisér). Výsledek není není vysloveně špatný, ale zároveň není tak "geniální" , jak by se podle těchto předpokladů očekávalo. Odpověď je zřejmě v tom, že ikdyž téma scénáře bylo šité Machatému na míru (souvislost s Erotikonem i Extázi je zřejmá), on byl jako režisér básníkem obrazu a slovo mu ve filmu spíše překáželo. Jeho spolupráce s Nezvalem byla proto kontraproduktivní. V rámci prvorepublikových komedií zůstává tento film přesto zajímavým experimentem, který se snaží o závažnější a civilnější výpověď. (12.06.2004)

Toto dílo představuje asi nejzdařilejší raný český zvukový film, který má navíc i nesporné světové parametry. Skvělá kamera, neobvykle dynamizující děj, zajímavé průhledy do dělnického i milionářského prostředí (tehdejší tisícikoruna měla svou hodnotu, dnes by řádově odpovídala nadprůměrnému měsíčnímu platu kolem 40-50 tis Kč hrubého; písařčin příjem se pohyboval někde kolem 400-600 Kč; Mary má ve své kabelce 6 Kč 50 hal., což vysvětluje, proč nikam nechodila). Mimořádně zajímavý je i zpěvák v baru a pohled na tamější jazzový orchestr; s velkou pravděpodobností se jednalo o první složení proslulých Dvorského MELODY BOYS. V řadě ohledů film připomíná československou filmovou vlnu šedesátých let; zejména to platí pro Machatého viditelný důraz na všednodennost. V neobvyklém - konstruktivním - světle je tu zachycena i policie a dělnické prostředí; hospodští rváči jsou vesměs celebritami meziválečné i převálečné bohémy (Sauer, Menger); oba byli blízkými přáteli Jaroslava Haška. Bylo by politováníhodným omylem tuto pozoruhodnou práci zaměňovat s červenou knihovnou. (01.08.2013)

Prvních dvacet minut je děsivých. Nejenom naprosto nesympatická Šejbalová, ale i celé to protahování v luxusním restaurantu s kabaretem, kdy se ani nechce věřit, proč ti milionáři mají potřebu hrát prci, prci, prcičky zrovna s chudými děvčaty od psacích strojů, a ne s nějakou znuděnou paničkou svého postavení. Následuje skvělá čtvrthodina noční Prahy 30. let za deště, včetně návštěvy zaplivané putyky a hospodské rvačky (včetně dalších klišé v podobě všudypřítomných zlodějů), návštěvy kostela (raději nepřemýšlet, kdo by nechal kostel o půlnoci otevřený a ještě tam hrál na varhany), abychom se přesunuli ke Karlovi do bytu a sledovali docela vtipné tkání a namlouvání, s jedním dramatickým zvratem ke konci. Dějově je to tedy bída, obrazově jak kdy a jak co, zvuk je samozřejmě opulentní - jak zde píšou jiní v komentářích, pan režisér prostě dostal do ruky novou hračku a podle toho to vypadá. Pobavily mne fórky mimo hlavní děj - když si štamgast nalije kafe do cukru a s vítězoslavným úsměvem šlichtu nabízí kamarádovi u stolu, zkouška temperamentu, tlustý rozhlasák dávající rady, jak cvičit...). Značně nevyrovnaný film, i ta muzika, nakolik jinak (mimo tento film) se mi líbí, zde mi přijde tak nějak nepatřičně a jako na just a na sílu protlačená. Mimochodem, byla to krásná doba, kdy k erotickému vzrušení stačil chlapovi zakázaný pohled na dívčí lýtko - dnes by si šel pustit porno na internetu. (07.11.2018)