Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    –Vy nemáte ani škraloup… –Ne, já nerada. Vskutku zvukový film. Zvuky pomahají s orientací a zároveň přispívají k dezorientaci nás i postav. Zvuky a ruchy prozrazují, co se ve scéně děje, hudba (diegetická i nediegetická) zas udává její náladu. Kromě prostředí bohužel promlouvají také osoby do něj zasazené. Hlášky vynikají zejména důkladností, s jakou popírají slovo „duchaplnost“. Machatý s Nezvalem by dnes mohli psát dialogy pornofilmů. 80%(31.8.2010)

  • Radko
    ****

    Sínusoida vzťahov na pozadí spoločenského prostredia obohatená o relikty predchádzajúcich udalostí. To všetko v priebehu jedného víkendového večera a nasledujúceho dňa. Nóbl podnik s estrádnymi umelcami dá vzniknúť možnosti veľmi povrchnej noci vášne za peniaze, zapľuvaná krčma šiestej cenovej skupiny naopak stojí u zrodu ušľachtilejšieho vzťahu, ktorý však naruší niečo, čo ostalo visieť zo snahy o pohlavný styk za peniaze. Skvostná kamera a plynule odsýpajúci dej vytvorili síce príbehovo skromný, no obrazovo takmer dokonalý film.(27.9.2016)

  • NinadeL
    *****

    Po dlouhém období zkresleného pohledu na historii našeho filmu se v posledních letech skutečně blýská na lepší časy. Divák už není nutně závislý jen na různých výročích a absurdních oslavách všeho druhu, aby mohl lépe a hlavně systematicky poznat český film. Konečně, kdo stojí o výlučné projekce na plátně, když tyto jsou podmíněny často nevhodnou sortou diváků, kteří ne vždy sdílí tutéž touhu po poznání, případně opětovném shledání? A zvláště častou překážkou bývá technické provedení. Němý film trpí nevhodným hudebním doprovodem, němý i zvukový pak společně seřízením promítačky, asynchronizace zvuku je další kapitolou apod. Toto vše je v domácím prostředí snadno odstranitelné a v prostředí přátelském toto získává ideální tvar. A právě takový poklad, jakým Ze soboty na neděli je, patří bohužel do kategorie s posunutým zvukem, což v kontextu jeho experimentální formy obzvlášť zamrzí. Když se nám ovšem podaří odstranit tento nešvar spolu se schématickým nahlížením na legendu o Machatém jako o autorovi pouze Erotikonu a Extase, jsme připraveni na skvělé nadčasové dílo, které bez nejmenších problémů funguje i po téměř 80 letech od svého vzniku. Přímočarý příběh Nanny a Mary je stejně platný jako tehdy i dnes, dokonce jiskrné mluvené slovo je nám v současnosti mnohem bližší, než pozdější kostrbatá mluva zestátněného filmu. Půvabné obsazení pikantní Jiřiny Šejbalové, která touto rolí přestoupila z němého filmu do zvukového a civilní Magdy Maděrové, která navázala ve filmu zase až koncem 50. let, zůstává jednou z nemnoha originálních Machatého múz ve dvojici. Stenotypistky skvěle doplňuje duo svůdníků Rudolfa A. Dvorského a Karla Jičínského, kteří jakoby náhodou vypadly z Ich küsse Ihre Hand, Madame, aby nakonec ustoupili svému pravému opaku, vždy originálnímu L. H. Strunovi. Práce Hammida a je pak už jen závěrečnou tečkou za symbiózou osobností režiséra, scénáristy Nezvala a autora hudby Ježka. K francouzskému dabingu, který vznikl pod názvem D'une nuit à l'autre ovšem nemohu dodat nic skvělého, neb zcela potlačil pointu celého kouzla. Kde má původ Charles Struna a Magda Magderova?(21.2.2009)

  • belldandy
    ****

    Proč je tenhle film tak málo slavný a tvoří dnes v Machatého filmové kariéře jen nedůležitou výplň mezi Erotikonem a Extází? Nad jeho vznikem stály tři velké sudičky: scénář - Vítězslav Nezval, režie - Gustav Machatý, hudba - Jaroslav Ježek. (Dalo by se říci, že se tu sešli nejgeniálnější český básník, skladatel a režisér). Výsledek není není vysloveně špatný, ale zároveň není tak "geniální" , jak by se podle těchto předpokladů očekávalo. Odpověď je zřejmě v tom, že ikdyž téma scénáře bylo šité Machatému na míru (souvislost s Erotikonem i Extázi je zřejmá), on byl jako režisér básníkem obrazu a slovo mu ve filmu spíše překáželo. Jeho spolupráce s Nezvalem byla proto kontraproduktivní. V rámci prvorepublikových komedií zůstává tento film přesto zajímavým experimentem, který se snaží o závažnější a civilnější výpověď.(12.6.2004)

  • Hwaelos
    **

    Po skvělém Erotikonu nepochopitelné zklamání. Stejně jako na klasice Vrah mezi námi, lze dobře ilustrovat, že Machatý ještě se zvukem neumí nakládat. Veškeré dialogy se dělí pouze do tří kategorií: banální, zbytečné a opakující se. Z tolik vychvalovaných zvukových efektů (Ježkova píseň, rozhlas) ční samoúčelnost a ukazují pouze naivní nadšení z počátků zvukové éry. To vše je ale, když ne pochopitelné, alespoň omluvitelné. Smutnější ovšem je, jak rychle se vytratila obrazová kvalita, která vyzdvihovala Erotikon nad soudobou produkci. Osvětlení je tristní, zajímavých záběrů a prvků avantgardní kinematografie znatelně ubylo. Zůstal jen příběh z červené knihovny.(7.8.2011)