Mandolína kapitána Corelliho

Mě se to líbilo (a to jsem jinak cynik). Knihu (asi naštěstí pro film) jsem nečetl, takže čistě podle toho, co jsem viděl, chválím Cagea, kterého jinak příliš v oblibě nemám, ale tady mu role sedne a já mu toho klaďase věřil, Penelope Cruz (obdobný případ) a zejména Johna Hurta. Rozhodně tohle dílo na poli válečných romancí řadím mnohem výše, než oskarového Anglického pacienta (u kterého jsem usnul) nebo Cold Mountain (u kterého jsem se ve vypjatých okamžicích smál). Myslím, že jde o poctivé 4*. (31.10.2005)

Předem říkám, že jsem knižní předlohu neviděla ani z dálky, přestože ji lidé v mém okolí vychvalovali. Možná proto mě film vůbec nezklamal. Zajímavý příběh mě od začátku docela chytnul. Nenašla jsem tam žádná slepá místa, u nichž bych se nějakým způsobem nudila. Párkrát jsem se slušně zasmála, i když jde o téma velmi vážné. Herecké výkony krásné Penelope Cruz a "ztrápeného" Nicolase Cage byly... no, jak to říct. Přesně takové, jaké byste od nich očekávali. Tedy ne ohromující, ale slušné a nikterak neurážející. Christian Bale v roli nevzdělaného Řeka také nebyl špatný a John Hurt jako starostlivý Pelagiin otec byl vyloženě skvělý. Film podkreslovala příjemná ale (bohužel) nepříliš výrazná hudba. Rozhodně to nebyl špatný film a příjemně se mi na něj koukalo. A tu knižní předlohu si asi budu muset přečíst! (03.02.2008)

Christian Bale a John Hurt hrají solidně, Penélope Cruz hraje podprůměrně a Nicolas Cage mizerně (což není velké překvapení). Nějaké jiskření mezi ústřední dvojicí nefunguje ani náhodou, některé scény na mě díky tomu působily nechtěně komicky (např. Cage pidliká na mandolínu, má u toho svůj tradiční výraz zmoklé slepice a o kousek dál sedí Penélope Cruz s nehnutým výrazem a hledí kamsi dolů, což má jako vyjadřovat, že hrdina hrdinku definitivně okouzlil). No a když kapitán Correli ze sebe po dvou hodinách filmu vybleje cosi jako "Zkoušel jsem bez tebe žít ale nejde to" a všechno tím pádem dobře dopadne, nezbývá než obrátit oči v sloup, oddychnout si, že to mám za sebou a po opakovaně špatných zkušenostech ignorovat filmy s Nicolasem Cagem natočené po roce 2000 (výjimkou potvrzující pravidlo o špatném a ještě horším Cageovi byla pouze Adaptace). (04.04.2009)

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)

Kdo by řek, že Velšan bude Řek, Španělka Řekyně a Američan Ital, jenž nahodí pohled smutného štěněte baseta, co mu mámu fenu přejela tramvaj a tátu psa nikdy nepoznal a bude to vydávat za herectví.. Cituprázdná romance o lásce a válce na jihu Evropy, která na mou emoční strunu zabrnkala pomíjivě a příště tak raději upřednostním entomologicko-zemědělské drama o italském vědci, který zkoumá vliv jistého druhu hmyzu na spásání řeckých bramborových natí. Hádáte správně, je to Mandelinka kapitána Corelliho.. (27.09.2010)