Nebeské dny

Jak tak pořád ze všech stran slýchám, jaký je ten Terrence Malick režijní génius, samovolně jsem tomu uvěřil, přestože jsem od něj zatím viděl jenom Badlands, což se mi sice líbilo, ale určitě nenadchlo. Ovlivněn skvělým trailerem na chystaný The Tree of Life (což je vlastně jediný Malickův film, který by mě sám od sebe tematicky opravdu zajímal) jsem se rozhodl jeho filmografii doplnit a na vlastní oči se přesvědčit, jakýpak to génius se v Terrencovi nachází. Bezprostředně po zhlédnutí Nebeských dnů mám pocit, že pokud se v něm opravdu nachází, tak v sedmdesátých letech musel pouze hluboce dřímat. Days of Heaven je prázdný nabubřelý blábol. Strhující akci jsem nečekal, ale strhující herecké výkony a především nějakou strhující myšlenku ano. A ono kde nic, tu nic. Jenom hodně obilí a otravnej dětskej voiceover. Natočené je to pěkně, ale zůstal jsem tím filmem absolutně nezaujat. 5/10 (20.12.2010)

Četl jsem, že tento film je jeden z vizuálně nejúchvatnějších filmů všech dob, takže jsem od toho čekal prakticky cokoliv. Byl jsem překvapen tím, jak mě Terrence Malick dokázal ze vteřiny na vteřinu přemístit z houpacího křesla na obilné pole, které je velikostně obrovské a kam se podívám, vidím samé lány. Lány, lány, lány...nic víc než samé obilí, no a o kousek dál žací stroje a kopu pracovníků. Do těchto nenápadných pracovníků zasahuje tento příběh. Nijak emotivně neburcuje, prostě se objeví, zařídí zkázu a zase si v poklidu odkráčí, vzájmu družstva, které se ze všeho dostane a dál zemědělčí, tak jak to má být. Kamera pracuje naprosto fantasticky, okolí je nádherné...a to kupodivu nesledujeme jen obilné pole....celkově každý záběr na sobě zanechá stopu umělce. Proto jsem asi pochopil proč je právě tento film brán jako jeden z vizuálně nejúchvatnějších vůbec. --- Nevím čí jsem - Tos nevěděl nikdy. (09.08.2007)

Kamera je mistrovská a spolu s hudbou vytváří krásnou poetickou atmosféru, ale chvílema jsem měl pocit, že tvůrci se až příliš soustředí na divákovu oko a zapomínají na divákův mozek. Zejména některé jednání hlavních hrdinů bylo jak kdyby se natáčel další díl Pata a Mata. Některé věci mě přišli nedotažené a zkratkovité, mám pochopení pro pointu příběhu, ale víc jak tři hvězdy nad filmem ode mě nezasvítí. (09.09.2014)

Čirá obrazová magie a jeden z nejkrásnějších filmů 70.let. Tehdy ještě Malick netrpěl obsesivní touhou předříkávat myšlenkové pochody herců filosofickými monology, takže vypráví jenom kamerou, obrazem a výsledek je vskutku magický. A také jsem si zde poprvé uvědomil, jak moc mě baví herectví neherce Sama Sheparda. (11.06.2012)

Tohle jsou lidé, tohle jsou jejich životy a tohle je příroda, jejíž krása bere dech. Terrence Malick si všímá hlavně té přírody a celých devadesát minut nás nechává spočinout zrakem na unikátně „čistém“ filmu. Čtyři sympatičtí herci (ano, tentokrát i Gere!), čtyři postavy, jejichž osudy nejsou nezajímavé, ale vnucuje se otázka – mohou mít v širším kontextu nějaký vliv na běh světa? Ta smířenost jdoucí ruku v ruce s neochotou regiznovat mě fascinovala. Život a smrt, prohry a vítězství, radost a zklamání – takhle to je, takhle to už jednou na světě chodí. Proč tedy máme neustále potřebu řešit všelijaké složitosti? Nebeské dny jsou překrásným filmem, jedním z nejkrásnějších. Sledoval jsem je s tichou, posvátnou úctou, abych snad nenarušil onu dokonalou harmonii. Nyní mi nezbývá než snít o zalehnutí do trávy nezaneřáděné odpadky, o vychutnání si několika minut pokojného souznění, nerušeného… vůbec ničím… nanejvýš pokojnými tóny z Morriconeho božského soundtracku. 90% Zajímavé komentáře: wipeout, krypton22, PaRi (27.03.2008)