Nebeské dny

Druhý film Terrence Malicka je v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu: Opět nám představuje dva mladé lidi na poněkud nemorální cestě životem a opět jejich romantizaci lemují záběry poklidné přírody (respektive polních lánů). I tady se vznáší hlava v oblacích a poetické obrázky osamocené farmy jí velkoryse pomáhají; i tady dojde na střet ideálů s realitou. Oč méně nabubřele se Malickova podívaná jeví, o to více je navzdory své zpoetizované formě uvěřitelná. Velkým citům se ve všech polohách vyhýbá, vše podstatné umocňuje raději obrazově (těžká práce na poli - úlevná radost po sklizni a svatbě - nálet kobylek a požár) a cit nalezneme především v celkovém vyznění. Pocity Malick předává s grácií génia, zachytává duši momentu, otiskuje vše potřebné do diváka a na konci, kde by jiní dramatizovali a zaplavovali morálním ponaučením, nechává věci až lhostejně plynout dál a neprosí se slzavých údolí. Stejně jako život. Říká: "Já si to nevymyslel, já tam s nimi byl. Vím, jak to vnímali. Nesoudím, pouze sdílím." Nemůžu si pomoct - na mě to prostě funguje dokonale. (19.11.2012)

Četl jsem, že tento film je jeden z vizuálně nejúchvatnějších filmů všech dob, takže jsem od toho čekal prakticky cokoliv. Byl jsem překvapen tím, jak mě Terrence Malick dokázal ze vteřiny na vteřinu přemístit z houpacího křesla na obilné pole, které je velikostně obrovské a kam se podívám, vidím samé lány. Lány, lány, lány...nic víc než samé obilí, no a o kousek dál žací stroje a kopu pracovníků. Do těchto nenápadných pracovníků zasahuje tento příběh. Nijak emotivně neburcuje, prostě se objeví, zařídí zkázu a zase si v poklidu odkráčí, vzájmu družstva, které se ze všeho dostane a dál zemědělčí, tak jak to má být. Kamera pracuje naprosto fantasticky, okolí je nádherné...a to kupodivu nesledujeme jen obilné pole....celkově každý záběr na sobě zanechá stopu umělce. Proto jsem asi pochopil proč je právě tento film brán jako jeden z vizuálně nejúchvatnějších vůbec. --- Nevím čí jsem - Tos nevěděl nikdy. (09.08.2007)

Hodně pohledů na obilná pole, výborná hudba Ennia Morriconeho (už vím, kde se tvůrci Harryho Pottera inspirovali) a příběh, kde jsem zpočátku moc nechápala, o co jde, a později, zda vůbec někam směřuje. Jednotlivé scénky za sebe bohužel moc nezapadají, hudební podkres se při přechodu do každé další (trvající často třeba jen 30 vteřin) brutálně změní a já si nemůžu pomoct, ale nějak na mě víc působí pět pořádných scén než padesát útržků. A taky je z mého pohledu fajn, když se před kamerou něco děje, a tím "něco" myslím větší scénáristickou invenci než půlhodinové záběry na mlácení obilí. Ano, kamera je v případě Nebeských dnů hezká. Vždy to ale bohužel nestačí. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (04.07.2010)

Každý z filmů Terrence Malicka, který jsem zhlédla, na mě zapůsobil zcela odlišně. Pro mě je to zkrátka rozporuplný režisér:) Od Nebeských dnů jsem očekávala možné silné milostné drama, především jakýsi milostný trojúhelník. Nádherná příroda a krásné záběry na pozadí milostné romance. Zatím to více připomínalo spíše obyčejný, nikterak dojemný, ani hloubkově zpracovaný a rozvinutý příběh na vzdáleném pozadí krásné přírody se záběry, mnohdy připomínajícími tvorbu Discovery:) Totiž ona zmiňovaná kamera na mě zde zapůsobila mnohem více, než samotný příběh. Myslím, že kdyby byl snímek kamerově zpracován zcela nenápadně a "klasicky," nejspíš by se nejednalo o tolik diskutované dílo. Vztahové propletence jsou ztvárněny slabě. Samozřejmě, Richard Gere je fešák a Brooke Adams půvabná. To ale nestačí. Jakoby Malick přesně nevěděl, jestli chce velkou část stopáže věnovat "nebeským" záběrům, zapadajícímu slunci, ve větru se ohýbajícím klasů na poli, či milostnému dramatu. Ony záběry jsou velmi působivé a oku i duši lahodící, ale také je to pro mě asi to nejlepší, čím tento snímek vyniká. (10.01.2012)

Příběh Nebeských dní sice není nijak mimořádný, ale to je jediná slabinka tohoto Malickova opusu, která je však plně přehlušena ostatními krásami, jež tento film nabízí. Na prvním místě bych vyzdvihnul mimořádné krásnou práci s kamerou Nestora Almendrose, která mi ať již kompozicí, estetikou či barvami evokovala mistrovská díla impresionistů. Spousta záběrů (např. lidí při práci na poli) působí jako ožvilé pohyblivé obrazy géniů. Kameraman by ale nemohl natočit takovou krásu, bez režisérova poetického pohledu na svět, či jeho osobitého vedení herců. Jejich herectví zde není postaveno na pronášení dialogů, ale spíše na vyjadřování emocí. Díky pocitovému herectví a mistrnému střihu, tj. rychlým sledům propracovaných záběrů ze života na farmě a v okolí, má film punc špičky ledovce, kdy Malick s málem slov vlastně odvypráví mnohem více, než by divák čekal že v 90 minutách lze. A to je podle mě skutečné umění. (22.11.2012)