Au revoir les enfants
Arrivederci ragazzi
Dovidenia, chlapci
Goodbye, Children
Režie:
Louis MalleScénář:
Louis MalleKamera:
Renato BertaHrají:
Gaspard Manesse, Raphael Fejtö, Francine Racette, François Berléand, François Négret, Peter Fitz, Irène Jacob, Jacqueline Staup, Xavier Legrand (více)Obsahy(2)
Francúzsko, január 1944. Syn bohatých rodičov Julien sa len ťažko lúči so svojou matkou. Kvôli neistej vojnovej situácii ho spolu so starším bratom posiela do katolíckej internátnej školy mimo Paríža. Julien je premiantom školy a keď dorazí nový študent Jean Bonnet, ich vzťah je sprvu poznačený napätím, postupne sa však stanú najlepšími priateľmi. Jean je však iný ako ostatní študenti - v škole sa ukrýva kvôli svojmu židovskému pôvodu...Silná vojnová dráma získala Zlatého leva na MFF v Benátkach a takmer dve desiatky ďalších ocenení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Nenápadný, ale napriek tomu zaujímavý, film z okupovaného Francúzska, ktorý detským pohľadom vníma vzťahy chlapcov v internátnej škole i ich poznávanie udalostí v okolitom svete. Vyniká drobnokresbou, úspešne sa vyhýba citovému vydieraniu diváka a vďaka zodpovednému castingu mladí herci pôsobia prirodzene. Dramatickosť situácie ukrývaných židovských chlapcov nie je tlačená do popredia, ale odohráva sa akoby druhoplánovo. Prínos do mojej filmografie Louisa Malla. ()
Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Scénář. . . . Zlatý Lev ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,542,825║Tržby Celosvetovo $17,300,000║ ()
Velmi jemný a krásný snímek o chlapeckém přátelství, poznamenaném těžkým židovským údělem roku 1944. Mladý Julien postupně poznává, co se to vůbec v jeho okolí děje, kdo jsou to Židé a co jim v současné době hrozí. Hlavní předností filmu ovšem není jen toto silné téma; je jí velmi sensibilní vylíčení světa v chlapeckém katolickém internátu, vztahů mezi dětmi. A pak především napjatá situace, kterou vnímáme očima ukrytého židovského chlapce Jeana. Konec filmu je velmi silný a závěrečné Au revoir les enfants v sobě má mnoho symboliky. Poněvadž byl snímek točen ve francouzko-německé koprodukci, dostane se i na zamyšlení nad rozdíly v povahách těchto dvou národů a nad německou vinou holocaustu - Němci tu nejsou vlastně vůbec záporné postavy z vlastní vůle. Možná tak důstojník gestapa, který však také koná svoji povinnost. Ostatní Němci, pokud mohou jednat z vlastní iniciativy, se dokonce o chlapce zajímají a starají. (My jsme také katolíci.) Kolaborace, zbabělost a podlost tu zůstaly vyhrazeny Francouzům. ()
Odendáme-li se z filmu aristotelovský oblouk překlenující příběh, získáme pásmo. Nikoliv pásmo surrealistické, ale kubistické. Kubismus v akci – nahlížení na stejný moment ze všech úhlů. Konečným produktem je reality show z internátu. ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
K niektorým komentárom: Shadwell spomína reality show z internátu - s tým sa celkom stotožňujem, veľmi realisticky pôsobiaci opis študentského života jednej katolíckej internátnej školy okupovaného Francúzska, akoby s odstupom sa ukazuje popri bežnom žvivote školy, zápasiacej s chladom a nedostatkom jedla aj snaha katolíckych duchovných o ukrytie a začlenenie židovského chlapca do kolektívu. Užívateľ Maq zase trefne nadväzuje na film otázkou - ako by sme sa zachovali my v podobnej situácii? Napadli ma Cigáni. Prijal by sa zákon o ich vysídlení kamsi do paže, väčšinová populácia by vláde (moci) nadšene zatlieskala, veď konečne sa zbavíme tých odporných zlodejských parazitov, vláda by posilnila svoje pozície a udavači by naplno naštartovali svoje čidlá a hor sa do odhaľovania a následného vysťahovania každého s tmavou pokožkou a čiernymi vlasmi. Koľko by sa našlo odporcov režimu, ochotných ukrývať cigánskych spoluobčanov? Navyše s tým rozdielom, že pokiaľ od Židov sa v niektorých prípadoch ukrývania predpokladal peňažný profit (viď film A. Hollandovej V tme), tak u väčšiny Cigánov len veľmi ťažko. ()
Francúzsky film z prostredia katolíckej internátnej školy ponúka príbeh, v ktorom sa ukrýva niekoľko židovských chlapcov. Film si zaslúži minimálne uznanie, že poukázal na ľudí, ktorí riskovali pre ich záchranu život. Otázka je, či to stačí na celovečerný film. Prístup, aký Francúzi zvolili, nebol z môjho pohľadu najlepšou cestou k divákovi. 3/4 filmu sme svedkami bežného života a režimu v internátnej škole bez nejakého výrazného zbližovania s hlavnými postavami. Potom príde záverečných podstatne zaujímavejších 20 min. a tvorcovia zrazu chcú, aby sa nám valili slzy po tvári. Bez bližšieho zoznámenia s postavami a lepšie vystavanej kostry príbehu to jednoducho nejde. Celkovo priemer, ktorý nechá diváka chladným, čo sa mi pri podobných filmoch často nestáva. 60%. ()
Námětem tak trochu Vyšší princip. Zajímavé prostředí církevní internátní školy a příjemní herci v dětských rolích. Slabinou filmu je jeho rozvláčnost. ()
Moje první setkání s režisérem Louisem Mallem bylo naprosto skvostné. Neskutečně silná záležitost, v posledních 20 minutách byla ve mně spousta emocí. Závěrečná scéna je... cítil jsem naprostou bezmoc, že se stalo to, co se stalo. Dětští herci byli absolutně bezchybní. ()
Od začátku bylo jasné, že to musí špatně dopadnout. Ale Malleho Amerika nezkazila, dokázal do filmu vměstnat přesně tolik emocí i sentimentu, aby to bylo únosné. Malle uměl vtáhnout diváka do děje už od své prvotiny "Výtah na popraviště". "Na shledanou, chlapci" je nadprůměrný snímek z období II. světové války. ()
Pri tomto filme poteší, že sa pozeráme na vojnu pohľadom dosť nezvyčajným, a to pohľadom nevinných detí, ktoré si nedokážu uvedomiť, v akej dobe žijú a ako sa môže aj ich dotknúť. Mal som preto z neho možno podobný pocit, ako z talianskej Horalky. Neocitáme sa na bojisku, ale v netradičnom prostredí. Príjemná zmena. Keď mám ale film hodnotiť podľa jeho emocionálneho dopadu a interakcie so mnou ako divákom, musím ho ohodnotiť slabšie. Je určite vysoko kvalitný, ale nedokázal ma správne zasiahnuť. Na druhý krát sa dostavili aj tie emócie. Skutočná vojna dospelých je vlastne iba zdrvujúcim obrazom toho, čo sa deje na škole v podobe žabomyších "vojničiek" medzi dorastajúcimi deťmi. Lenže vo svete dospelých to nekončí uvedomením si faktu, že v skutočnosti sme priatelia. Toto je asi to hlavné, čo som si vo filme uvedomil až na druhé pozretie. A herecké výkony ústrednej dvojice. ()
Nebolo to zlé ... ale mne sa jednoducho nepáčili výkony hlavných hrdinov ... akoby chlapci vôbec nehrali ... neviem. ()
Není to zlé, oceňuji přirozenost herectví a režie, ale nějak mi to nesedlo. ()
Vždy som si myslel,že Nemci boli najviac zaujatí voči Židom po vzore Führera,ktorý im to poriadne vtĺkal do vymetených hláv.Zistil som,že sa mýlim,lebo francúzska kolaborantská vláda-Milícia bola ešte dychtivejšia voči vlastným obyvateľom,aby ich pochytala ako zajacov a do plynu! Takto sledujem príbeh takmer z konca vojny vo Francúzsku,keď v chlapčenskej internátnej škole prebieha školský rok, po vianočných prázdninách chlapci prichádzajú do školy oddýchnutí po nie až tak svedomitom vianočnom období,samozrejme prežierať sa cez vojnu v Európe,okrem neutrálneho Švajčiarska,ktoré sprostredkovalo nacistom svoje banky,aby mohli okradnúť židov a bezpečne si uložiť svoje “úspory” .,by bolo totálne nedôstojné... Vidím žiakov,ktorí sa bijú,šikana je na dennodennom poriadku a INKOGNITO prichádzajú noví žiaci,medzi nimi je aj žid Jean Bonnet,ktorý má skutočné priezvisko Kippelstein,čo ho predurčuje,že si skôr,či neskôr niekto preň príde,lebo udávanie je vtedy populárne... Jean sa po čase skamaráti so spolužiakom Julienom Quentinom,od ktorého sa mu dostáva priateľstvo a najlepšia scéna filmu je pri pozeraní kina s CHAPLINOM. Na môj komentár nadviažem s výbornými hereckými výkonmi ústredných predstaviteľov Gaspard Manesse a Raphael Fejtö,ktorí nezažijú vojnu ako takú,na vlastné oči,vlastne de-facto sú mimo dosahov vojny v úkryte školy majú maximálne na starosti sa schovať pre sirénami náletov,ale ako postupne sa vojna chýli ku koncu,tak sa aj udalosti na škole menia radikálnym spôsobom...Záverečná scéna sĺz Juliena po odchode kamaráta Jeana s GESTAPOM,skrátka nepriamo ho nabonzoval je kompletným zhrnutím DEJA a histórie Francúzov,ktorí majú nepeknú minulosť po extrémnej perzekúcii židovského obyvateľstva nastali obrovské zmeny! Treba sa po tomto akte pozrieť do hlbšej minulosti,kedy sa o tom nehovorí...Napríklad o likvidovaní pôvodného obyvateľstva Ameriky,keď sa dlho a systematicky likvidovali americkí indiáni...Vtedy bol tiež HOLOKAUST! Brilantná škola a réžia majstrovského Louisa Malleho!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ()
To, pomocí jak subtilních prostředků a jemných náznaků dokáže Louis Malle budovat dramatický oblouk, na něm nikdy nepřestanu obdivovat. Vůbec nejlepší na tom je, že divák si téměř žádného "budování" nevšimne - sleduje mnoho různých scén z určitého prostředí, které se postupně ladně spojují a proplétají v jeden naprosto hladký celek. Dalším znakem velkého režiséra je to, že ani na vteřinu nesklouzl do čehokoliv, co by se podobalo citovému vydírání. Žádné srdceryvné hysterické scény ani hrdinské činy. Nejlépe to demonstruje právě závěrečná scéna loučení - je napsána a natočena přesně tak, jak by ve skutečnosti mohla vypadat. Citlivé využití Schubertovy klavírní sonáty je pak už jenom lahodným doplňkem téměř bezchybného celku. ()
Precizně uchopené téma - film, který dýchá přirozeností a jakákoliv umělá konstrukce nepřesahuje na povrch. Přirozená je i emoce, velmi jemná, založená spíše na nostalgických okamžicích dětského pohledu na svět, přátelství, jinakost. Tím se film velmi blíží Svěrákově Obecné škole - leporelu situací, které dokáží spíše mimochodem silně zasáhnout. A také atmosférou humanismu, kde církevní škola není synonymem zla a dogmatu a kde i němečtí vojáci mohou mít ve své podstatě dobré jádro a pranýřuje se spíše vlastní národ. Závěr, v němž nezbývá místo na jakékoliv pozastavování a dojímaní je jednoduše bezskrupulózní a korunuje toto pevně, leč s citem uchopené dílo. ()
Je až neskutečné, jak je možné natočit relativně poklidný obraz toho, jak funguje jedna škola, a přitom ukázat, jak se hroutí dějiny, jak jsou lidé odporní a jak dokážou ostatní nenávidět. Je zde vidět, že jsou tu i dobří, ale nějak si nedovedu představit, že jich je většina. Anebo zlu stačí opravdu jen pár jedinců? ()
Svatost často trpí nedostatkem akce. Svatý člověk se nepodrobí zvůli, protože je slušný a jiný být neumí, nemůže a nechce. Jakákoli (sebe)propaganda, gesta, či fráze jsou mu cizí. Většinou si ani nepřipouští své hrdinství: dělá co dělat musí, akceptuje riziko a docela lidsky se přitom bojí. --- Toto je filmový pomník jednomu takovému případu svatosti. Citlivě a realisticky provedený, a tedy subtilní a zdrženlivý ve výrazu. Úplně chápu a souhlasím, abychom takové příklady ctili a připomínali si je. Stejně tak ovšem pochopím, bude-li nám tento příběh připadat dramaticky chudý. Tohle není míněno jako zábava; je to spíše okamžik vhodný k zamyšlení nad sebou samým: dokázal bych něco podobného, a mám vůbec hodnoty, kvůli kterým bych se odhodlal nést riziko? ()