Vraždy podle Agathy Christie - Série 2 (2013) (série)
Les Petits Meurtres d'Agatha Christie : Jeux de glaces
Obsahy(1)
Vraždy v útulku pro choromyslné nemusí být nutně dílem blázna. Epizoda z francouzského detektivního cyklu podle Agathy Christie. Francouzští tvůrci seriálu Vraždy podle Agathy Christie vyměnili (údajně na vlastní přání hlavních představitelů) dvojici hlavních aktérů inspektora Larosiera a komisaře Lampiona za distinguovaného komisaře Swana Laurenceho a poněkud splašenou novinářku Alice Avrilovou. I když to komisař odmítá a nechce si to připustit, stává se Alice posléze jeho „parťákem".
Resuscitační útulek Podaná ruka se stará o duševně choré, jsou mezi nimi i ti, kteří si prošli vězením. Jeden z chovanců je podříznut za bílého dne. V takovém prostředí se velmi snadno ukáže na jednoho z pacientů. Ale komisař Laurence rychle vyvrátí všeobecnou teorii. Stačí se podívat odkud kam je veden řez. Další vražda na sebe nenechá dlouho čekat. Do případu se připlete novinářka Alice Avrilová, která už má dost rubriky odpovědí zhrzeným ženám. Touží po velkém článku, a tak ji nemůže odradit studený, sarkastický komisař. Přijde do útulku jako svedená, opuštěná a těhotná, a dostane místo služky.
(Česká televize)
Recenze (8)
Trochu slabší díl než Perlivý kyanid, ale pořád lepší než kdejaká televizní detektivka. V čele je tu naprosto charismatická ústřední dvojice vyšetřovatelů komisaře a novinářky, doprovázená sekretářkou. Humorem se mi skutečně trefili do mého smyslu pro humor. Komisař je sympatický, novinářka roztomile rázná, pošťuchování mi připomnělo klasickou dvojici Benedicta a Beatrice z Shakespearova Much Ado About Nothing. Příběh v tomto díle zajímavý hlavně co se týče rozuzlení, jinak stále mám malý problém s počátečním zmatkem ve jménech a v druhoaktovém škatulata batulata, každý nakonec kuje pikle s někým jiným a všechno je vlastně jinak, takže nastává drobný zmatek. Štěstí tedy, že nejsem detektiv v jejich okrsku. ()
"Dobrý den, jsem Alice Avrilová, vyšetřuji tu vraždu v ústavu Podaná ruka !!" - "Vyšetřuje policie, novináři jen píší ty svoje bláboly !!" ;) S druhou sérií Malých vražd Agathy Christie se na režisérskou židli po epizodě Nůž na krku vrací zpět velmi schopný Eric Woreth, s nímž se vrací i scénáristka Sylvie Simon, nicméně k naprosto fatální změně došlo v rámci hlavních hrdinů, postavy komisaře Larosièra a Émila Lampiona byly totiž nahrazeny na přání jejich představitelů Antoina Duléryho a Maria Colucciho dvojicí zcela novou !! Tu tvoří komisař Swan Laurence, kterého skvěle ztvárnil charismatický francouzský herec narozený ve Švýcarsku Samuel Labarthe, a novinářka Alice Avril v podání naprosto rozkošné talentované Blandine Bellavoir, základní ingrediencí série se tak znovu stává zdánlivě velmi nesourodá a kontrastní dvojice, která mě však bavila o poznání více než ta předchozí v čele s přiteplalým Lampionem, na obrazovce to mezi nimi jiskří jako na Silvestra o půlnoci, to jejich vzájemné infantilní špičkování jsem si užíval stejně jako neuvěřitelně vydařené hlášky a roztomilé pichlavé dialogy, jsem nesmírně zvědav, jakým směrem se jejich rodící se vztah vyvine, kam až je tvůrci nechají společně zajít !! ;) Detektivní romány legendární Agathy Christie s přísně křížovkářskými zápletkami i nesmyslně překvapivými rozuzleními mě nechávají naprosto klidným, a tak jsem prostě tohle prznění klasiky švýcarsko-francouzskými tvůrci maximálně uvítal, a je třeba říci, že ta druhá série prostě po všech směrech šlape jako švýcarské hodinky, působí velmi svižně a především dík vší té zcela zřejmé nadsázce uposazuje právě tu již zmiňovanou překombinovanost a finále brutálně přitažená za vlasy, čímž se vyznačují všechny povídky lady Christie !! Labartheho zdánlivě chladný sympaťák, schopný komisař Laurence, nejen vizáží silně asociuje Jamese Bonda, možná spíše parafrázuje Dujardinova, oba jsou si typově velmi blízcí, Huberta Bonisseura de La Bath z Hazanaviciusova Agenta 117, naopak neskutečně roztomilá ztřeštěná naiva, spíše neúspěšná empatická novinářka Alice Avril by mohla dát vzpomenout na Supermanovu Lois Lane, jen není tak příšerně otravná, série byla tvůrci zasazena do padesátých let minulého století, výprava i všechny reálie vyznívají velmi věrohodně a vizuálně příjemně, jistě i dík velmi dobré kameře Bertranda Moulyho..;) Soundtrack má znovu na svědomí výborný Stéphane Moucha a nutno dodat, že i v případě této složky seriálu došlo k značnému kvalitativnímu posunu !! Co se samotného příběhu této epizody týká, ta vychází ze stejnojmenného Christiina románu, který vyšel v roce 1952 s původním názvem They do it with mirrors, kdy dochází k vraždě v ústavu pro delikventy Podaná ruka, posléze k další, a tak se tam Alice vydává pod falešným jménem jako nová služebná, aby nakonec málem sama přišla o život dík svému nedomyšlenému plánu !! Mužské oko zaujme a svou "inteligencí" jistě i pobaví Laurencova sexy sekretářka v podání Stéphane Caillard..;) ()
Zrovna tento příběh z pera Agathy Christie nepatří mezi mé oblíbené. Ani ve zpracování se slečnou Marplovou jsem nebyla nadšená, tak není divu, že mě neoslovilo ani toto. Série s komisařem Laurencem, sympatickou Avrilovou a krásně naivní Marlen se dost kvalitou jednotlivých dílů mezi sebou hodně liší, domnívám se, že hlavně dle toho jak se která předloha hodila pro tento lehce a někdy i těžce uletěný styl francouzských tvůrců. ()
Velice příjemné překvapení. Všechno funguje jak má a ještě se na to příjemně dívá. ()
Jako krimikomedie to není špatné, chemie mezi ústřední trojicí (komisař - novinářka - sexretářka) je podařená. Rozuzlení je ale jakési polovičaté a nepříliš "smysluplné". ()
O poznání lepší než filmy s původní francouzskou dvojicí (Larosiere a Lampion), na které se už ani nedalo dívat. Zejména humor je daleko inteligentnější, a i když dochází ke změně proti knize, dá se to snést. Uvidíme jak budou vypadat další díly. ()
Víc inteligentního humoru než u anglických zpracování. Inscenace vtáhne i zabaví. ()
Trapná nekomedie. ()