Le Feu follet
Bludička
The Fire Within
A Time to Live and a Time to Die
Režie:
Louis MalleKamera:
Ghislain CloquetHrají:
Maurice Ronet, Léna Skerla, Jeanne Moreau, Alexandra Stewart, Yvonne Clech, Hubert Deschamps, Henri Serre, Micha Bayard, Alain Mottet, Jacques Sereys (více)Obsahy(1)
Portrét existenciálnej úzkosti človeka moderného sveta bol podľa slov režiséra Louisa Mallea prvým filmom, ktorý mohol nakrútiť presne podľa svojich predstáv. Hrdinom filmu je Alain, ktorý sa už dlhú dobu zotavuje z vážnej psychickej a alkoholickej krízy v súkromnom sanatóriu. Účty za neho platí jeho americká manželka, s ktorou sa už vzájomne odcudzili. Alain má ako preliečený alkoholik problém vrátiť sa do normálneho života, stretáva sa so svojimi bývalými priateľmi, no žiaden z nich ho nedokáže inšpirovať ku akceptovateľnej forme existencie. Chýba mu motivácia i zmysel života. Na konci tohto napínavého duševného zápasu o prežitie a najmä o vôľu žiť preto Alain spácha samovraždu. Malleovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielo zaoberajúce sa temnou stránkou ľudskej duše, modernou filmovou rečou preniknúť až na jej dno a zobraziť beznádej rastúcu v západnej civilizácii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Zlatý Lev - výběr ()
Ach jaj. Búrlivá mladosť plná alkoholu, orgií a úletov končiaca v alkoholicko úzkostných stavoch stredného veku. Divoké sny sa minuli, život nenaplňuje hlavného hrdinu po absolvovanom liečení v ústave ničím zaujímavým. Premieľa sa úvahami o zabŕdnutí do želé priemernosti a statickej nehybnosti. Po ukončení pobytu na psychine absolvuje stretávacie defilé s rôznymi typmi kamošov a známych, tvoriace os filmu. Všetky stretnutia ho len utvrdia v názore o márnosti existencie. Nik neposkytuje zmysluplnú alternatívu. Nekonformonsť preňho nepredstavujú alžírski revolucionári, túžiaci záškodníctvom obnoviť ideu Veľkého Francúzska, ópiové dúpä večne sniacich opojene bľabotajúcich básnikov, ani literát nadchýňajúci sa staroegyptskou božskou vznešenosťou ako únikom zo zovretia manželských klieští. "Vyliečený" nepookreje rečami barových parťákov, nepomôže ani zdieľanie depresívneho modusu žitia so stratenou a zničenou galeristkou. Nepomáha vedomie odlúčenej manželky ani radodajnej milenky. Zaujímavé komplexnosťou symptómov pocitov zbytočnosti, kde je pekne ukázané, ako v danom rozpoložení aj vety typu "Miluj život" či "Pozri aký je život jedinečný a ako si vňom jedinečný Ty!" vyvolávajú v hlavnom hrdinovi ešte väčšie návaly úzkosti. Poznámka: Dôvodom na priemerné hodnotenie je napriek výstižnosti, akýsi pocit dekadentnej oslavy takéhoto spôsobu života. Pri osobnostne podobných ľuďoch totiž zisťujem spoločné znaky: existujúce rodinné zázemie (na ktoré sa kašle - dôvod na následnú sebaľútosť a depresie), materiálny dostatok, komfortná liečba v prípade zdravotných ťažkostí, kopec kamošov, kvantitatívne bohatý partnerský život, nesúhlas so životom malomeštiackeho priemeru: pre nich primitívnej spodiny, ktorá ich veľkolepým myšlienkam nestačí(v skutočnosti poväčšine tupým blábolom na úrovni Táni Keleovej-Vasilkovej, len zaštítené prečítaním Lyotarda a Nietzscheho). Takéto typy vyhľadávajú bolestínsky a samoľutovací život, plný "objektívneho" utrpenia. Častý je aj pocit intelektuálnej nadradenosti a mozgového výkonu, na ktoré nik nemá a preto oni musia samotársky trpieť okolitou hlúposťou. Dôsledne sa rýpu vo vlastných duševných strastiach. Často ide o zjemnelých melancholikov, rafinovane ubližujúcich druhému pohlaviu (prevažne ide o mužov ubližujúcich partnerkám svojou neuroticko-depresívnou neznesiteľnosťou ). Radi sa vystatujú znalosťami duše, prípadne iných umení. Zväčša ide len o to, že pravé utrpenie nikdy nepoznali a ťaží ich nepomenovaná vina. Fyzickej práci sa vyhýbajú ani čert krížu. Žiaľ, ku konečnému skoncovaniu s utrpením silu nenájdu - čo si vždy sofistikovane zdôvodnia. Nemôžem si pomôcť, ale pre takéto typy sa mi skôr ako takáto sympatizujúca filmová analýza oveľa viac hodí text pesničky skupiny Dead Kennedys Holiday in Cambodia, ktorý takéto "pohodové typy" ešte vo fáze mladíckych roztopaší posiela na dovolenku do Pol Potovej Kambodže aby si vychutnali v tamojších slumoch život plný zdieľanej lásky. ()
Nikoliv zcela originální námět o těžkém hledání místa v životě poté, co vyléčenému alkoholikovi seberou prostředí, ve kterém mu bylo dobře, byť ho ničilo. Zůstává ve vzduchporázdnu, není kolem nic,čeho by se zachytil. Ani přátelé, ani ženy, chybí motivace k čemukoliv. To všechno je určitě pravda a je to zaručeně těžké. Problém je, když se totéž opakuje přes sto minut stále dokola, bez gradace, bez myšlenky, která by neodezněla v nějaké podobě už v první čtvrthodině, navíc pomalu a rozvláčně. Po půl hodině už se na to nechce koukat, když je navíc jasné, jak to musí skončit. ()
Existencionální drama o tom, jak těžké je žít s alkoholem a o kolik je těžší žít bez něj. Kdyby Malleho předchůdce Dag och natt nebyl šmrncnutý Godardovým odtažitým způsobem režie, asi by aspiroval na film roku. Takhle vznikl studený a těžkopádný film, což je obrovská škoda již vzhledem k výkonu hlavního představitele. ()
Úprimne povedané, existencializmus je asi najúprimnejší filozofický smer 20. storočia. Svojou depresívnosťou. Pokiaľ jeho pravdivým myšlienkam podľahnete, môže Vás to psychicky zničiť. Sú to myšlienky, ktoré Vás napadajú, pokiaľ máte problémy s alkoholom, triezviete z nevydarených vzťahov so ženami a dostávate sa do krízy stredného veku. Vyhnete sa im, pokiaľ máte čo na práci, najlepšie prácu. Preto ma prekvapuje, že nikto z Alainovych blízkych mu túto alternatívu neponúkne a naopak sú ochotní sa stále spolu s ním ponárať do tohoto nekonečného filozofovania. Od istého momentu je jasné, ako film skončí, filmová reč je v tomto prípade nekompromisne jednoznačná. Ronet je obrovský sympaťák a tak sa s ním divák ľahko ztotožní, uverí mu, že nie je preňho ľahké podriadiť sa všade prítomnej, ale akceptovateľnej priemernosti a mňa zaujala najmä sekvencia v drogovom brlohu, kde miestnych samozvaných intelektuálov Alain elegantne zotrel. Zvláštny a osobný film, ktorý nie je pre každého a ku ktorému si treba nájsť cestu. No a tie francúzsky sú tu neuveriteľne šik:). ()
Priveľmi som očami blúdil po obrazovke a hľadal niečo, čo by ma oprávňovalo dať tomuto pomerne nudnému filmu viac ako dve hviezdičky. A do záverečného výstrelu sa mi to nepodarilo. ()
Ono problémom filmu nie jeho celkom slušný a uveriteľný scenár, ako istá neduchaplnosť a ťažkopádnosť. Malle občas zobrazuje svoje postavy akoby nerozumel ich vnútorným svetom, a nerozumel ani samotnému obsahu filmu. Občas to skĺza do predstieranej hĺbky a otravnosti... Zostáva dojem, že tvorca chcel _veľmi_ natočiť existenciálno-psychologickú drámu. ()
Po odchode z protialkoholickej liečebne sa Alain stretáva so svojími známymi a spoločne spomínajú na staré dobré časy. Hoci je dávno rozhodnutý, čo urobí so životom, aj tak mu dáva šancu. Film s výstižným názvom konfrontuje snahy zmeniť vlastnú existenciu s reálnym životom a silou v ňom niečo zmeniť a uspieť. ()
Na okraj bych chtěl poznamenat, že film, stejně jako novější Dag och natt, je za prvé adaptací francouzského románu Bludička z roku 1931. A za druhé, a vlastně hlavně je adaptací života Jacquese Rigauta, spisovatele a předchůdce dadaismu a surrealismu. Rigaut posloužil autorovi románu jako předobraz hlavního hrdiny. Rigaut byl velký teoretik sebevraždy, která je hlavním tématem jeho psaní. Sebevraždu považoval za povolání na plný úvazek a jeho vlastní dokonaná sebevražda v roce 1929 se stala završením jeho životníha díla. ()
Toto je velmi silně působící drama. Ano je to především existencialistický film, jehož hrdinou je sice alkoholik, ale je to především portrét jednoho typu člověka, který se vyskutuje v každé době, a v každých podmínkách. To, že se odehrává zrovna v francouzských reáliích, a že je natočen v 60. letech mu dává specifický ráz, přesto je velmi srozumitelný každému, tedy i dnešnímu (stejně i včerejšímu či (snad) i budoucímu) člověku. Protože lidské podmínky se za těch několik tisíc let (natož od doby natočení tohoto filmu) nijak zásadně nezměnily, totiž ty "existenicální" podmínky. Proto by měl být tento film stále aktuální. Nadto je neobyčejně přitažlivý pro mě tím, že je o člověku, který se chystá skoncovat se životem a prožívá svůj poslední den a bilancuje. Tak i každý z nás by měl žít jako by se loučil se životem. Pouze tak si dovedeme života vážit. Nejde o to si "svůj poslední den" užít, ale především se umět s touto situací vyrovnat, připustit, že už nebude žádné "zítra". Protože vše je "pouze" definitivní ač se nám jeví "konec" daleko. Každý by si měl umět říct, kdy má "odejít" a alespoň tak, "cvičně", zkusit prožít svojí smrt, respektive ty okamžiky před smrtí. Umět se podívat do "hlavně zbraně" a nebát se. Tuto zkušenost nabídl tento film a dává jí velmi silně pocítit. ()
Kdo je ta bludička v českém překladu? Alain sám? Kdo koho svádí na scestí? Tenhle Malle chce jít až na dřeň, je to Antonioni se zbraní na závěr – a to mu trochu škodí. Karty jsou totiž v podstatě rozdány a bylo by překvapivější, kdyby nám král a eso vyšly jiným způsobem. To, co Antonioni trefněji formuluje jako nemoc prostřednosti – s tím, že se vždycky otřepeme a jdeme zbaběle dál, nám Malle servíruje v té příjemnější, definitivní podobě. Mimo tuhle výtku je ve filmu spousta hlubokých pasáží, ba dokonce formulace „té chudoby“, která nás všechny vzdaluje od lákavého světa. Zde dokonce možná víc než v Antonionim probleskávají z interakcí nešťastníka i pocity jeho okolí (ejhle – divadlo světa!), kterému jen svým bolestínstvím a odcizeností komplikuje život – a je to tak. Přesto je Bludička cenná. Je poctivá. Trochu zestárla, použití Satieho Gymnopédies a Gnossiennes je dnes vyloženě klišé, ale je pořád (stejně) působivé. Elegantní kamera, geniální plakát s přeškrtnutím toho nanichodného zoufalce… Líbilo. **** ()
Prvy film, ktory si dost priemerny reziser Louis Malle natocil sam podla seba - slo o existencialnu dramu alkoholika, ktory sa odcudzil svojej zene, mam problem vratit sa s5 do zivota, sledujem casto ale len vatovo plane plkanie jeho so svojimi kamaratmi, inak nic. Film ani neziskal toho Zlateho Tigra na festivale v benatkach no jaxom si vsimol, ocenuju ho najma vystudovane filmove teoretiky - elitari - a j v reali film obdrzal cenu filmovych kritikov. Uz ked som u tych filmovych teoretikov -elitarov, obavam sa uplne najhorsieho a to konkretne toho ze musim suhlasit s jednou vetou co u isteho filmu vyprodukoval isty Shadwell - cely rad filmov s nizkym hodnotenim ma v sebe kus kvality, a zase kopa precenovanych filmov je v skutocnosti nic moc - proste tvoria mainstream a kopa ludi ich nadhodnoti len preto, ze chcu byt zadobre s ostatnymi - ludovo plavaju s prudom. No este takto, ja som zaviedol namiesto filmovej teorie filmovu prax a ako laikovi - nedoukovi sa mi zdalo ako hodne plane. Ze to nevidel Shadwell, Tetsuo a Madsbender to je mi zahada : 40 % ()
Pusobive existencialni drama s prvotridnim Maurice Ronetem v hlavni roli. Stisnujici realita, prazdnota, alkoholismus / lecba coby nefungujici lek. Hledani alespon naznaku smyslu toho vseho. Nabizi se tematicky i formou zajimave srovnani s uzasnym Dag och natt. Pribeh hlavniho "hrdiny" bohuzel smeruje podobnym smerem... ()
Existenciálne drámy nie sú pre mňa a tento film je typickým príkladom, kde ma nezaujalo absolútne NIČ. Depresívny liečiaci sa alkoholik so samovražednými úmyslami sa potáca v mdlom deji, ktorý sa nijako neposúva dlhé desiatky minút. Vrcholom filmu bolo skladanie veže z papierových škatuliek, ktorá nakoniec samozrejme spadla, a režisér sa kochá v metafore so životom hlavného hrdinu. Takéto finesy mi ale pre uspokojenie z filmu nepostačia. ()
Vhled do psychiky alkoholika, a do okolních lidí a jak ho vnímají. Na jednu stranu jej mají všichni rádi právě kvůli tomu, co ho nakonec zničí. Film mě nutí přemýšlet nad jeho pocity ještě dlouho po filmu. Klidný film bez zbytečných slov, výtečné herecké výkony a zároveň částečná nepředvídatelnost dalšího děje. ()
Město. Vždycky, když procházím městem, napadá mě co tady všichni dělají. Všichni někam jdou, všichni vědí kam, všichni živí, všichni šťastní. Všechno správně funguje. Když se na ně dívám, napadá mě jestli je tohle vůbec ten samý svět, ve kterém žiju já. Doktor se ptá, jestli mám pořád záchvaty úzkosti. Nemám, děkuji za optání. Žiju v neustálé, všeprostupující úzkosti. Proto musím tolik pít. ()