Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden večer, jedna restaurace, dva muži a tok jejich rozhovoru - o životě, umění, hledání sebe sama i toho, co jsme dříve neviděli. Během večeře se André dotkne nejen tématu, které oba muže spojuje, tedy divadla, ale především mnoha existencionálních otázek. (Snorlax)

Recenze (31)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Někdy je vážně hodně zajímavé srovnat vlastní dojmy s ostatními komentářemi. Hodnocením filmu se sice tady shodnu s většinou, ale pocitově se spíše rozcházím. Po dlouhou dobu jsem byl prakticky bezvýhradně nadšen: pozvaný host, obyčejný muž přijde za svým dávným přítelem, hercem z divadla, do restaurace a spolu si povídají. Tedy dlouho tu jde spíše o monolog herce (André Gregory v patrně své jediné hlavní roli před kamerou), který svému hostu vypráví své zážitky z divadla i života. Zní to možná banálně, ale v té obyčejnosti odvyprávěných zážitků bylo jakési zvláštní kouzlo, atmosféra příjemná, André coby vypravěč charismatický, povídání navzdory občas nezvyklým tématům plynulo s nadhledem, poslouchalo se to velice hezky, i jsem se párkrát od srdce zasmál... a ne, vůbec se mi André ani v náznaku neprotivil a jak si mě získal, klidně bych ho dokázal poslouchat či sledovat i mnohem déle. Když se po necelé hodině snad poprvé výrazněji ozval a posléze pravidelně do debaty vstupoval i jeho zvláštní obtloustlý společník Wallace, skoro mě aktivnější přítomnost další postavy začala rušit. Ale přestože jsi mě Wallace až tolik nezískal, brzy jsem se naladil i na změnu směrem k dialogu a vzájemné se doplňování ve vyprávění oněch zážitků. Doufal jsem, že zůstane u podobně příjemného filmu, jehož hlavní myšlenka, podrtžena od chvíle, kdy monolog přechází do dialogu, bude vycházet třeba ze síly přátelství či vzájemného porozumění. Ono snad to i zůstalo, ale ke konci se dlouhé povídání začalo co chvíli stále víc přesouvat do vysokého filozofování, které postupně obrátilo dosavadní atmosféru zcela jinde. Nevadilo by mi náhlé překlopení do smutku či depresi, kdyby na mě patřičně zapůsobilo. Ale vyloženě depresi, frustraci či udajnou ukázku společenského úpadku jsem v tom moc nepostřehl... nevím, jestli dodat bohužel nebo spíše naštěstí... postřehl jsem pak sérii sofistikovaných filozofických keců, které mi v podání obou pánů nepřišly zrovna nejvěrohodnější. Asi mě to mělo zasáhnout, ale spíše mě to v této chvíli začlo trochu míjet a byl jsem rád, že film pomalu spěje ke konci. Či-li konstatuji, že tohle poselství ke mě nedorazilo, přestože z filmu jako celku jsem si odnesl osobitý zážitek. Jen mi na konci bylo líto, že ona zmíněná krásná obyčejnost se z posledních 20-25ti minut jaksi vytratila a sympatický nadhled nahradil těžký pokus o intelektuálnost... mohla to být taková krásná zářivá perla amerického nezávislého filmu... ačkoliv ní tedy Večeře s Andrém určitě je i tak. „Když hmyz napadne rostliny, popovídají si s ním...“ [75%] ()

Niles 

všechny recenze uživatele

Umenie slova je v tejto unikátnej, takmer dvojhodinovej konverzačke dotiahnuté k dokonalosti. Andre Gregory a Wallace Shawn sa stretnú v reštaurácii a rozprávajú sa. To je všetko. I napriek tomuto najjednoduchšiemu možnému námetu si nepamätám, kedy mi naposledy film tak rýchlo ubiehal. Ako som sa stále pozornejšie započúval do toho veľkého dialógu, už som sa od neho nemohol odtrhnúť. Na konci mi vírilo v hlave množstvo myšlienok, ale zachytiť všetky po jednom pozretí rozhodne nie je možné. Film kladie veľké nároky na diváka, hlavne tým, že sype jednu za druhou a nedáva možnosť si ani na chvíľu vydýchnuť. Múdre slová a myslím si, že každý si tu nájde to svoje, čo naňho zapôsobí. ()

Reklama

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Film o dialógu, ktorý vás pohltí. Najprv je to do veľkej miery sólo jednej z postáv, no neskôr sa začne vyjadrovať aj oponent a to nemenej zaujímavo. A keď je to potrebné, nezabudne sa myšlienkovo vrátiť aj späť v rozhovore. Takže z jeho počiatočného pritakávania si nič nerobte. Jeden stôl, jedna večera, dvaja ľudia, dva životné postoje. Nič viac a pritom skoro všetko, čo môžete čakať. Na konci som sa cítil, ako keby som Andreho a Wallyho poznal osobne. Tento blahosklonný pocit je v podstate niečo podobné ako potreba niektorých ľudí stále ku všetkému vyjavovať svoj názor. Každý z nás je občas diletant, keď nechce stráviť život mlčaním. Keď ho však chcete stráviť naslúchaním, odporúčam tento konverzačný skvost. ()

Hamaradža 

všechny recenze uživatele

Hviezdička dole za jednoduchšiu vizuálnu formu a najmä pomalšiu, nudnejšiu a iba "na rozbeh" prvú polovicu so spočiatku celkom toporne zahratou postavou wallaca. Smršť inteligentných, krásnych, duchaplných myšlienok a majstrovsky vypracované (Až prekvapivo aktuálne na to že ide o 32 ročný film) zrkadlo dnešnej doby a ľudskej mentality v polovici druhej sa už ale nedá označiť iným slovom ako genialita. Takto ideovo bohatých filmov som videl iba velmi malé množstvo a dávno mi nič takto nevyrazilo dych. Poviem len tolko že aj ja som bol na chvílu wallacom, pričom večne zasneného Andrého predstavuje samotný film, dojímajúci, hmatatelný, otvárajúci oči. Ďakujem. Výnimočné dielko. ()

Okara 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejtěžších snímků, co jsem kdy viděl. Částečně jazykově, bez titulek je velmi obtížné porozumět, ale především obsahově. Krize středního věku po filozofsku. Životem zklamaný herec jde neochotně na večeři s dávným přítelem, který se vrátil z dalekých zemí. Slyšel, že opustil celou svou rodinu, proto se bojí, že se změnil. Ještě netuší, že tato večeře mu otevře oči. Během první poloviny jsem měl velmi smíšené pocity. Byl jsem zaskočen verbálním vodopádem z úst charizmatického Gregoryho a naopak jsem byl provokován podbízivě špatným výkonem jeho hosta. Tato část se nese v duchu dialogu, který je ale plně v rukou cestovatele, prokládaný občasným pokývnutím Wallyho. Ano, herci hrají sami sebe. Říká se, že při jídle by se nemělo povídat. Děkuji tvůrcům, že toto etické pravidlo převrátili vzhůru nohama. Od poloviny po aktivním zapojení zamlklého posluchače se totiž rozjíždí něco neuvěřitelného. Strhující filosofická diskuze, u které jsem zkoprněl a nestíhal hltat jedno slovo za druhým. Střet zkušenostmi ošlehaného a obratným jazykem obdařeného Andrého s racionálně smýšlejícím, po změně dychtícím Wallym. Co věta, to eventuální zakončení celovečerního filmu v podobě pointy. Obecnější témata, s kterými jsem plně souhlasil, se nezpozorovatelně během chvilky překlápí na vážnější notu. O lidstvu, chování lidí k sobě samým, rozdílu mezi přežíváním a žitím, jak komfort odtrhává od reality, smrti, společenských morálních normách, důvodech útěku ze svého bydliště nebo samotném smyslu života. Zdá se Vám to na 110 minut příliš? Vězte, že se jedná pouze o nejzákladnější výtah toho, co tito dva protagonisté spolu na rétorské úrovni probírají. Excelentně nastříhané, servírující realistický dojem jedné dlouhé diskuze a perfektní hra zrcadel v pozadí. Naprosto mne ale odrovnal kontrast úvodního prologu a epilogu. Bravo! --- Pro sebe si zde budu vypisovat nejemotivnější pasáže. Proč průběžně? Neboť jedna projekce rozhodně nestačí. (1) Sand. The desert was pretty horrible. It was pretty cold. We´re searching for something but we couldn´t tell if we´re finding anything. You know that once Kozan and I we´re sitting on the dune and we just ate sand. You know, we weren´t trying to be funny. I started, he started. We just ate sand and threw up, that´s how desperate we were. In other words we didn´t know why we´re there, we didn´t know what we were looking for, the entire thing seemed completely absurd, arid and empty. It was like a last chance or something. --- (2) Death. You see, I´ve seen a lot of death in the last three years, Wally, and there is one thing, that is sure about death. You do it alone. That people around your bed mean nothing, your reviews mean nothing. Whatever it is, you do it alone. --- (3) Grave. I felt myself beeing lowered into the ground. They had in fact dug six graves, eight feet deep. And then I felt these pieces of wood beeing put on me. And I cannot tell you Wally what I was going through. Then my valuables were put on me in my hands and they had taken you know a kind of sheet or canvas and they stretched about this much above my head. And then they shoveled dirt into the grave, so that I really had the feeling of beeing buried alive. --- (4) Comfort. I wouldn´t put an electric blanket on for anything. (…) The main thing Wally is, that I think that kind of comfort seperates you from reality in a very direct way. I mean if you don´t have that electric blanket and your apartment is cold and you need to put on another blanket or go into the closet and pile up coates on top of the blanket you have, well then you know it´s cold. And that sets up a link of things. Is the person next to you cold? Are there other people in the world who are cold? What a cold night! (…) Turn on that electric blanket and it´s like taking tranquilizer, it´s like beeing lobotimized by watching television. I think you enter the dream world again.--- (5) Seed. When I met him at Findhorm, he said to me: "Where are you from?" I said "New York". He said, "Ah, New York! Yeah, that´s a very interesting place. Do you know a lot of new Yorkers, who keep talking about the fact, that they want to leave but never do?" And I said "Oh yes!" and he said "Why do you think they don´t leave?". I gave him different banal theories. He said, "Oh, I don´t think it´s in that way at all. I think, that New York is the new model for the new concentration camp, where it has been built by the inmates themselves and the inmates are the guards and they have this pride in this thing they have built, they have built their own prison. And so they exist in a state of schizophrenia, where they are both guards and prisoners. And as a result they no longer have, having been lobotomized, the capacity to leave the prison they have made or to even see it as a prison." Than, he took out a seed for a tree and he said, "This is a pine tree". He put it in my hand and said, "Escape. Before it is too late." --- (6) Robots. Chiquita and I have had this very unpleasant feeling that we really should get out. No we really should feel like Jews In Germany in the late thirties? Get out of here. Of course the problem is where to go cause it seems quite obvious that the whole world is going in the same direction. You see, I think it´s really possible that the 1960s represented the last burst of the human being before he was extinguished. And that this is the beggining of the rest of the future now and that from now on there will simply be all these robots walking around, feeling nothing, thinking nothing. And there will be nobody left almost to remind them that there once was a species called a human being with feelings and thoughts. And that history and memory are now being erased and soon nobody will really remember that life existed on this planet. --- (7) Language of the heart. The purpose of this underground is to find out how to preserve the light, life, the culture. How to keeps things living. You see I keep thinking that what we need is a new language, a language of the heart, languages in the polish forest where language wasn´t needed. Some kind of language between people that is a new kind of poetry, that´s the poetry of the dancing bee that tells us where the honey is. And I think that in order to create this language, you´re going to have to learn how you can go through a looking glass into another kind of perception where you have that sense of being united to all things. And suddenly you understand everything. --- (8) Performing. I thought I was living my life, but in fact I haven´t been a human being. I´ve been a performer! I haven´t been living, I have been acting. I´ve acted the role of a father, I´ve acted the role of the husband, I´ve acted the role of the friend, I´ve acted the role of the writer, director, what have you. I´ve lived in the same room with this person but I haven´t really seen them. I haven´t really heard them. I haven´t really been with them. --- (9) Son. baby holds your hands and then suddenly, there's this huge man lifting you off the ground, and then he's gone. Where's that son? 100% () (méně) (více)

Galerie (16)

Zajímavosti (7)

  • Film je zahrnut v seznamu „Great Movies“ Roberta Eberta. (Wade Wright)
  • Andre Gregory a Wallace Shawn řekli, že ve filmu nehrají sebe samotné, i přes shodná jména hlavních postav. Když na to byli dotázáni, odpověděli, že pokud bude film zremakeován, vymění si role. (Wade Wright)

Reklama

Reklama