Bitva u Midway

Režiséra Rolanda Emmericha mám rád. Oba díly Dne nezávislosti, Den poté, Godzilla z roku 1999, Patriot, 10 000 př. n. l, 2012 nebo Útok na bílý dům možná nejsou nejlepší filmy všech dob, jedná se ale o ty pravé přehnané akční filmy, které se sice většinou berou vážně, ony vážné momenty ale většinou dokázali prodat s méně odlehčeným ksichtem. Emmerichův nový film je nově válečný film, který zpracovává jednu z nejdůležitějších námořních bitev 2. světové války. Ano, stejně jako Michael Bay kdysi dávno s Pearl Harborem se Emmerich rozhodl zkusit svůj válečný film z období 2. světové, který byl financován zcela nezávislé, do hlavních rolí si získal známé tváře a zároveň se dušoval, že nepůjde o patriotický film ale konflikt nám bude přiblížen i z japonské strany. A jak se Emmerich s tímhle tématem popasoval? Bitva u Midway je ve finále bohužel to čeho jsem se obával. Bitva u Midway je totiž zcela vážný film. Nebo se alespoň pokouší být zcela vážný film. A na tom není nic špatného, události 2. světové války by se neměli zlehčovat a i když se to Bayovi u Pearl Harboru chvilkami povedlo velmi dobře, riskovat to a hraničit s tím, že si bude Bitva u Midway dělat z 2. světové války prdel není úplně ideální. Jenže Emmerich je právě člověk, který neumí moc prodat vážnější témata a vážnější filmy. Ano, u Patriota s Melem Gibsonem mu to vyšlo. 2012 dokonce taky chvilkami fungovala ve zcela vážných situacích. a Den nezávislosti přinesl jednu z nejdojemnějších scén v dějinách kinematografie. Jenže u Bitvy u Midway to Emmerichovo hrání na vážného tvůrce bohužel vůbec neprochází. A to i vzhledem k tomu, že je Bitva u Midway dost možná víc patriotická než by chtěla být. A opět nemám nic proti patriotickým filmům. Některé z nich jsou přece sice přehnané ale zároveň hrozně dobře fungují. Jenže Bitva u Midway se bere vážně. A i když by se vám oficiální synopse snažila tvrdit, že bude celý konflikt prodán i skrz pohled japonské strany..... Ano, máme opravdu možnost vidět několik scén z pohledu japonské strany. Jenže ve finále je poměr pohled Americké a Japonské strany zhruba 70:30. Ony řeči o tom, že se jedná o zcela objektivní válečný film, který nedělá zrůdy ani z Američanů ani Japonců jsou tedy ve finále celkem nikam nevedou. Emmerich má ale ve finále především problém s tím, že je ve filmu zhruba 10-15 hlavnějších/důležitějších postav. A to z různých vrstev- Piloti, japonští admirálové, velitelé, členové rozvědky nebo manželky. Takového nejhlavnějšího hrdinu tu ve finále hraje Ed Skrein, který dokázal, že hrát umí a zvládá uhrát protagonistu, který slouží jako hlavní hrdina na kterém by mělo divákovi záležet a přeje mu ať těch japonských torpédoborců rozstřílí co nejvíc a za Pearl Harbor se náležitě pomstí. Celá jeho pasáž s manželkou by ale ve finále mohla skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. A takových scén, které by mohli ve finále z filmu zmizet nebo alespoň být zkráceni tolik, že.... těch 138 minut je ve finále fakt až moc, protože je hodně scén zbytečně dlouhých nebo celkově zbytečných! Krom Skreina se i o nikom dalším nedá říct, že by nehrál dobře. Spousta herců ale nemá co hrát. Woody Harrelson jako Chester Nimitz je zase jednou totálně boží a společně se Skreinem ztělesňuje pravděpodobně nejzajímavější postavu příběhu, k nim by se vlastně ještě mohl přidat Patrick Wilson jako zpravodajský důstojník, který ještě před 2. světovou válkou byl v Japonsku a měl dokonce tu čest si s některými z nimi promluvit, z toho, že měl s japonci kontakt a ve finále si s nimi i tak trochu rozuměl ale ve finále nemá opodstatnění a tak trochu se tak dá tápat nad smyslem úvodní scény. A pak je tu spousta dalších dobrých herců- Luke Evans, Dennis Quaid, Aaron Eckhart... a právě zde už skutečně není co hrát. Všichni jsou to vojáci co bojují za svou vlast a chtějí válku vyhrát. Nic víc! Takový Aaron Eckhart se tu po delší době objevil v nějakém filmu a i když je na tom málem prostoru strašně super, ve finále má tak málo prostoru a nemá zase toho co tolik hrát, že je prostě jeho účast tak trošku zbytečná. A to neplatí jenom o Eckhartovi ale i o spoustě dalších herců (Darren Criss, který zářil v 2. sérii American Crime Story jako Andrew Cunahan ve finále bolí s Eckhartem asi fakt nejvíc....) Když se zrovna neválčí a nebojuje bolí to bohužel hodně výrazně. Jakmile se ale něco děje a bojuje se tak to stojí za to. Emmerich se vyřádil stejně jako u svých katastrofických filmů a především závěrečná bitva je epická z ranku toho nejlepšího Emmericha. Úvod útoku na Pearl Harbor mě sice bolel, protože mi přišel výrazně odbitý, Emmerich si ale alespoň část vykoupil onou finální bitvou, která by sice mohla mít lepší efekty a nemusela by se v různých pasážích opakovat, ve finále to ale opravdu není vůbec špatné a vlastně to i celkem ve finále zlepšuje finální pocity z filmu. Jen Emmerich bohužel nezvládl ty vážnější části- Ztráty sebedůvěry, traumata ze ztráty přítele, stesky po rodině.... z toho všeho se dalo vykřesat výrazně víc, čekat něco takového od Emmericha by ale bylo trochu až moc. Zároveň ale cením fakt, že se tu někdo snažil být skutečným událostem co nejbližší a nezaplnil Bitvu o Midway historickými nesmysly. Z pohledu historika dokonalý film, z pohledu filmového diváka průměr, který dodá jednu boží bitvu, která je ale proležena nefunkčními práci s charaktery a osobními dramaty a nedodává ani nejlepší vizuál a ani nejlepší efekty. Ve finále ale oukey patriotický film, který podle všeho ani větší ambice neměl a mít nemohl. Z Emmericha oscarový tvůrce lusknutím prstu není, mohlo to ale být o mnohem horší a za to jsem ve finále rád. Z Emmerichových filmů mám zatím Bitvu o Midway rád nejméně (společně s Anonymem), rozhodně si ale nemyslím, že jde o špatný film..... (10.11.2019) (méně) (více)

Druhá světová mně baví a obzvláště válka v Pacifiku. Když jsem poprvé zaslechl, že se má točit nová Bitva o Midway, strašně jsem se těšil. Bylo mi jasné, že v době nadupaných pécéček a filmových rozpočtů za něž by šel umořit náš státní dluh, čekají diváka orgie v pravdě vizuální. Ačkoliv původní Midway spolu s Tora Tora patří k TOP desítce mých válečných nej, přeci jen ty záběry na kabiny letounů za nimiž jsou promítána nalétávající letadla dnes už působí krapet archaicky. Navíc Emmerich je králem obřích scén a mega soubojů a tak i fakt, že to točil on hrál filmu do karet. No jo. Jenže od první chvilky jsem měl pocit, že sleduji počítačovou hru. Vůbec mi to celé dost připomnělo nějakou arkádu a ke konci dokonce plošinovku 1942, kterou jsem jako dítě hrával na automatech na konečné metra Kosmonautů (dnes Háje) ve speciálně k tomu určených maringotkách ještě za komančů. Ve hře jste měli pohled shora na P38 Lightninga a v ústrety mu nalétávala japonská letadla i bombardéry, některá střílela, některá jen narážela a na konci levelu byl vždy nějaký boss budˇ těžce vyzbrojený bombardér nebo loď. Člověk se měl co uhýbat před střelami a přitom musel sestřelovat nepřátele a bosse zasahovat na těch nejzranitelnějších místech. Když vás sundali, museli jste mít pětikaček plnou kapsu, protože do 10 sekund jak jste nevhodili minci, šla hran zase od začátku a vybojované levely byly už jen snem... Dodnes vidím blikající INSERT COIN !  :-). Při sledování pilota Besta v tomto filmu jsem připadal úplně stejně, rozdíl byl jen v tom, že to bylo v 3D a HD. On bombardoval, zadní střelec sundaval zero za zerem a Best ještě při tom čelně sestřeloval těmi dvěma flusátky co SBD měl zera vpředu... Šílený! Dauntlessy měly bordel jak v markingu a kamufláži tak létaly s divnými vrtulemi. Co měl být ten nálet Marauderů? Svaz napadly B17 a torpédové Cataliny co se týče větších strojů. Ne B26. Udivila i absence palubních stíhaček Wildcat, které kryly svaz i americké palubní bombardéry před zery a bránily i Midway. Ať si tu Verbálek brblá co chce, tohle se přeci u rekonstrukce sakra slavné bitvy nemůže stát! Hrdinové byli nesympatičtí, hlavně Skrein. Zkrátka a dobře film mně zklamal. Je to prostě takový film přesně poplatný dnešní době. Jeho výhodou je, že něco málo možná mladým Američanům utkví v hlavě o tom jak se jejich dědové statečně byli s fanatickými Japíky. Japíci zase možná zaslzí, když uvidí své dědy po samurajsku bojovat až do posledního dechu s těmi odpornými Američany co je dodnes okupují (Japonci se na rozdíl od Němců za svoji minulost nestydí a na dědy vzpomínají jako na hrdiny). Když si budu chtít někdy zase pustit Midway, rozhodně sáhnu po té z roku 1976 ze které nešplýchá americký patos hektolitry. S Hestonem, Fondou a d... A už mi asi vůbec nebude vadit, že některé záběry budou vypadat archaicky. Pořád lepší než toto u čehož jsem se jen děsil, že se náhle před Bestem objeví na plátně po vzoru hry 1942 možnost sebrat bonus v podobě raket, zdvojené střelby, či ochranného štítu kolem letadla. A v případě sestřelení nápis Isert Coin a odpočet od desíti k nule. Za tohle já osobně dám maximálně 3 pětikačky ! * * * (24.01.2020) (méně) (více)

(80%) Viděno v kině. Tak jsem byl svědkem Bitvy u Midway, ale jen na velkém plátně tedy. Na tento filmový počin jsem se určitě chystal do kina, vlastně tímto snímkem jsem tento rok navštívil kino už po třicáté (jsem to ale filmový cvok až fanatik, ale co už). Rolanda Emmericha, coby režiséra či jak se mu říká „mistra destrukcí“ mám rád. Natočil dost výborných filmů. No, najde se tu i odvrácená strana jeho fanoušků, kteří jeho filmy až tak moc nehltají či je někdy dost ošklivě kritizují. Dokážu třeba pochopit takové pokračování kultovního a nepřekonatelného jeho filmu Den nezávislosti. Druhý ID byl opravdu jen o efektech, taková neškodná sci-fi blbina, ale já jí rovněž zařadil mezi své oblíbené snímky. Řekněme prostě, že od filmu 2012, který byl natočen v r. 2009, se najde dost nespokojených diváků. No, dost o tom. Věnujme se tomuto válečnému snímku MIDWAY. Netušil jsem, jak přesně bude film pojat, ale úplně jsem se netrefil. Čekal jsem, že se to bude pomalu rozjíždět a že se tu možná najdou hluchá místa. A i jsem se dost obával, že to bude místy dost po akční stránce přestřelené. No, ihned od začátku jsem byl jak přikovaný k sedačce, jak se to vše rychle začalo rozjíždět. Stručně řečeno, AKCE střídá AKCI – a tím myslím vyloženě LETECKÉ SOUBOJE, kterých zde bylo neuvěřitelné množství. I se našlo krom klasické DIGI několik solidních nápadů. TEMPO filmu bylo opravdu velké. Takže krom akčních sekvencí jsem se ani na minutu nenudil a urychleně jsem vstřebával dialogy, konverzace důstojníků apod. Když o tom tak přemýšlím tak délka filmu 138 min byla vlastně málo. Přeci jen bych alespoň těch 15-20 min přidal a to rozhodně ne akčních pasáží, ale nějakých těch konverzacích navíc, které by byly víc zapamatovatelnějších a možná epičtější finále. Opravdu se toho tady moc kritizovat nedá. Možná bych i pár leteckých sekvencí ubral. Bylo toho opravdu hodně, ale není to žádná výrazná chyba. Jen bych možná dal přednost pomalejšímu úvodu. Zpočátku to strašně rychle utíkalo, až v druhé půlce měly všechny tyhle výbušné pasáže hlubší význam. Veškerá vata okolo těchto leteckých pasáží byla v pohodě. Rodiny a manželky amerických hrdinů zde moc nebyly, což je vítaná změna. Obešlo se to i bez krve, takže PG-13 je v tomto případě naprosto vyhovující oproti Dunkirku, kde bych ocenil spíš Rkové pojetí. Herecké obsazení je známé, mnozí si tu stěžují, že bylo nevyužité, ale víte co? Běžte se bodnout! To, že zde známí herci nepředvedou výrazné role a výkony na oscara ještě přece není žádná chyba. Nejvíc mě teda paradoxně asi bavily mladší a méně známí herci. Z těch známých určitě nezklamalo trio Woody Harrelson, Luke Evans a Patrick Wilson. Aaron Eckhart měl zde málo prostoru, byl zde naprosto zbytečný. Zbytek herců ok. I jejich postavy dokázali zahrát obstojně. Známé Emmerichovo hudební duo Kloser a Wankler opět složilo dobrý soundtrack, který zde k určitým scénám krásně seděl, ale dá se poslouchat jen zde než samostatně. Jak to mám dál popsat? Ve zkratce, bylo to především založené na leteckých soubojích, které byly úderné, destruktivní, takže digitální záležitost, která by snad až tolik ani neměla vadit odpůrcům DIGI a samotného Emmericha. Takže hlavním středobodem filmu je opravdu ta nabušená a destruktivní letecká akce. Ale i vše okolo jako jsou postavy, přímočarý a přehledný děj, nějaký ty momenty a scény z války včetně finálních okamžiků – to bylo hezky vykresleno. Patriotismus byl zde pojat tak nějak přiměřeně. Dějově je to vcelku přehledné, jen tak prvních 30 min filmu je až moc rychle ukončených – tam bych to tempo umírnil. Soustředí se to samozřejmě především na američany, coby lidstvo na kladné straně války. Ale i Japonci zde dostanou dost prostoru, především v druhé polovině filmu a hlavně ve finále, kdy je zajímavá scéna, kdy velitelé lodě uznávají porážku atd (víc nevyzradím). Úvod snímku je třeba krátký, tam bych ještě 5 min konverzace přidal, to se moc nepovedlo, ale nevadí. Rozhodně jak jsem psal, opravdu by to chtělo přidat minutáž navíc a trochu ubrat akci a TEMPO (to bylo asi jediným výrazným záporem, ale ne až tak velkým), pak by to byl válečný snímek jak se sluší a patří. Ale to je prostě Emmerich a ten si jede po svém, což respektuji a opět ho můžu pochválit. Sice ne až do nebes, něco tomu chybělo, nějaká větší uvěřitelnost atd. Ale přehnanost akčních scén zde moc kritizovat nepotřebuji, čekal jsem to horší. A na závěr je hezky popsán seznam postav, a jak žily po válce atd. Za mě spokojenost, těším se na další shlédnutí! (07.11.2019) (méně) (více)

Roland Emmerich je značkou na filmy, u kterých kritika kvoká zděšením. Aby si zjednal respekt, šel na to po vojensky. Urval kus válečných dějin, zapracoval do nich z historického hlediska existující postavy, i když u něj je možné, že tyhle postavy zbavil životnosti a vtiskl jim svoji plochost, tolik typickou pro jeho tvorbu, ale hlavně rozpoutal epickou leteckou bitvu, které se v kokpitech účastní Ed Skrein, Nick Jonas, Luke Evans a mnozí další. A Mandy Moore si na pořádného železného ptáka musí počkat v pohodlí domova. V hysterických tabulkách tenhle počin bude brán za velice snaživý, a mnozí budou rádi, že Emmerich udržel na uzdě patos, který ovšem jinak ve zvýšené míře provází většinu jeho předešlé tvorby. Zarážející je nicméně technická nevybroušenost jeho díla a jistá dějová rozkouskovanost. To druhé přisuzuji scenáristovi, Wes Tooke doposud psal jen seriálové záležitosti, načež tato nezkušenost je v mnohém znát při absenci plynulých přechodů a skokových posunů v ději. Emmerich se nikdy nevyžíval v dialozích, tudíž je celkem znát jeho nezájem stavět scény na mluveném slovu a mnohem raději jde do bitvy. A ta má své digitální mouchy. Vzpomínáte si ještě na vzrušené lety z Top Gunu a pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Digitální perutě určitě díru do trikové oblasti tentokrát neudělají. Občas piloti trůnící v kabinách letounů budí smích, paradoxně jim jde v naprosté většině scén o život, jak nemile blbě vypadá vzdušný prostor kolem nich, výbuchy jsou přitrouble zaostalé a celkově první dojmy z bitvy opravdu nebyly optimální. Ovšem po pár leteckých záběrech se dojem zlepšil, no spíše jsem si zvykl, a z celého filmu jsem se těšil na střel(e)nou americkou zábavu ve vzduchu, kdy na vodě dostává zabrat japonská flotila, a japonské letky nevyjímaje, pokud vzlétnou. Ono to bylo to hlavní a podstatné v celém filmu, neboť žádná z postav se neukázala být zázračným tahounem. V popředí se ocitl Ed Skrein coby hrdinný pilot "Dick" Best, ovšem ty sympatie k němu byly v podstatě nijaké. Dobrá, snažil se, větší sympatie jsem však pocítil k jeho filmové manželce Mandy Moore, možná nejlépe zahrané emotivní postavě, ačkoliv těch mužských je ve filmu drtivá většina, všichni se v té vřavě ale tak nějak ztráceli. Nick Jonas se s tou nežádoucí zapomenutelností postav popral nejlépe. Dennis Quaid, Woody Harrelson a Patrick Wilson, tedy hvězdné herecké akvizice, řídili bitvy ze souše a trochu bránili dynamickému dění. Film má přes dvě hodiny a trochu s touto délkou bude bojovat divák. Nemyslím si, že bych třeba chtěl jej vidět v krátkém sledu opětovně. Asi ani nemá smysl příliš řešit historickou validitu. Emmerichův výklad dějin sice působí, že má o něm přehled, i tak bych byl obezřetnější v jeho dějepisném vnímání/přepisu. Ostatně závěrečné popisky u důležitých vystupujících postav jsou jistě prospěšné a ozřejmí, co s nimi bylo dál, až vrtule a lodní šrouby utichly. Roland Emmerich nutně potřeboval seriózní zářez ve své filmografii. Ve válečném žánru si nevedl tak suverénně, jak bych čekal, ovšem Michael Bay se ve srovnání s tímto počinem musí za svůj Pearl Harbor červenat. 7/10 (14.04.2020) (méně) (více)